K používání ekologických čisticích a pracích prostředků v domácnosti mě donutily hlavně zdravotní důvody. Je to už více než šest let, ale přesto mě zajímalo, jak moc dnes zasahují do rodinného rozpočtu oproti standardním přípravkům. A tak jsem to spočítala.
Ekologické čisticí přípravky mají mnoho podob. My jsme je vybírali tak, aby byly netoxické, tedy neobsahovaly látky, jako je například benzylalkohol, methylisothiazolinon, parabeny, silikony nebo syntetické vůně. Při styku s lidskou pokožkou totiž tyto látky mohou způsobovat zdravotní potíže.
My jsme přešli na netoxický úklid a praní kvůli atopickému ekzému téměř u všech členů domácnosti. Mně osobně nejvíce vadí parfemace běžných produktů, ze kterých mě bolí hlava. Zároveň jsem nechtěla, aby děti byly vystaveny těmto syntetickým vůním.
Do zeleného úklidu a praní jsme se doma pustili asi před šesti lety a za tu dobu jsem vyzkoušela různé druhy prostředků od různých značek. Teď již mám několik favoritů, které dokupujeme pořád dokola, a určitě nejsou méně účinné než standardní „toxická“ nabídka drogerií. Nejčastěji používáme přípravky od německé značky Sonett a české značky Alchemix.
Šlo by to skoro o polovinu levněji
Jeden velký nákup všech čisticích prostředků, které doma používáme, vyjde přibližně na tisíc korun. Je v něm univerzální čisticí přípravek, prostředek na nádobí a tablety do myčky, prostředek na mytí koupelny, čisticí přípravek na toaletu, odmašťovač a dva litry bílého octa. Některé přípravky dokupujeme zřídka, častěji musíme pořizovat například tablety do myčky.
V případě nákupu téhož množství běžných prostředků by cena byla asi o 40 procent nižší. Do tohoto nákupu jsem započítala cenu tekutého písku, čističe na sklo, leštidla do myčky, prostředku na nádobí a tablet do myčky, přípravku na toaletu, čističe kuchyně a čističe koupelny. Při výpočtu cen jsem vybírala prostředky ze střední cenové kategorie. Tedy ani privátní značky drogerií, ani nejdražší „toxické“ značky dostupné na trhu. V případě nákupu nejlevnějších běžných prostředků je rozdíl oproti netoxickým prostředkům pochopitelně ještě o něco vyšší.
„Vyšší cenu zpravidla způsobuje to, že se ekologické prostředky vyrábějí v menších objemech. Nejedná se tedy o mass marketové značky nebo nadnárodní korporáty, které si mohou diktovat ceny surovin a srážet je,“ vysvětluje důvody vyšších cen Martin Mates, šéf internetového obchodu Econea.cz.
Cenu zvedají i suroviny používané při výrobě, které jsou přírodního původu. Například místo syntetické parfemace ropného původu se používají drahé éterické oleje. „Další hledisko jsou obalové materiály, jejichž cena neustále narůstá. Zodpovědní výrobci se přitom neustále snaží hledat udržitelné řešení,“ dodává Mates. Do cen ekologických čisticích prostředků se promítají i náklady spojené s udělením certifikátů, které netoxický charakter přípravku potvrzují.
Kdo to chce dělat levněji, vystačí si se sodou a octem
Podobně jako je tomu i u běžných přípravků, většina non toxic značek nabízí cenově výhodnější obrovská balení. I když při pořizování zaplatíte vysokou částku, na několik měsíců máte vystaráno. Snížit cenu za ekologické prostředky mimo jiné výrazně pomáhá nákup univerzálních čisticích prostředků v koncentrátu.
Doma používáme koncentrované přípravky od zmíněné značky Sonett, a to především univerzální čistič a odmašťovač. Přípravky naředím do rozprašovače s vodou a používám jako běžný čistič na cokoliv. Univerzální koncentrát se uplatní i při vytírání podlahy, odmašťovač zase při mytí digestoře či mastných kachliček v kuchyni.
Spoustu eko čisticích prostředků lze navíc nahradit sodou a octem. Jedná se o finančně nejúspornější variantu. Mně osobně však toto řešení dlouhodobě nevyhovovalo. Nedosáhla jsem s jedlou sodou takových výsledku úklidu, které bych si představovala. Navíc mi jedlá soda dráždí pokožku, takže se ji snažím k úklidu využívat, co nejméně.
Ocet používám na mytí zrcadel a oken, jako leštidlo do myčky či oplach prádla při praní místo aviváže. Soda přichází na řadu například při úklidu trouby nebo při odstranění skvrn a zápachu z čalounění či koberce.
Vysoká škola ekologického praní
Praní je ovšem kapitolou samo o sobě. Podle výsledků výzkumu agentury Nielsen pere v Česku v ekologických pracích prostředcích pouhých 14 procent domácností. A upřímně se tak nízkému číslu ani trochu nedivím. Ekologické, a především netoxické praní je alchymie. Navíc je až třikrát dražší než v běžných pracích prostředcích.
Jako první je potřeba znát tvrdost vody v domácnosti. V případě tvrdé vody je nutné přidávat více přípravku na praní, případně změkčovač vody, a nezapomínat na máchadlo či kyselý oplach v podobě octa.
Používám několik druhů pracích prášků. Běžné prádlo pereme buď v pracím gelu Sonett sensitive, či v domácím prášku z mýdlových vloček. Máme středně tvrdou vodu, takže do praní musím přidávat změkčovač vody a pro dezinfekci, odstranění fleků a případně bělení prádla ještě perkarbonát sodný a máchadlo prádla.
Dva litry pracího gelu Sonett vyjdou přibližně na 300 korun a litr máchadla asi na 160 korun. Dávkování pracího gelu je při měkké vodě je 50 ml na 4,5 kilogramu prádla, takže ho musím dávat o něco více. Dvoulitrové balení tímto způsobem vydrží přibližně na 20 až 25 praček. K tomu přidávám změkčovač prádla, perkarbonát sodný a máchadlo prádla. Celkem tedy jedno vyprání u nás v domácnosti vyjde přibližně na 23 korun.
Běžné prací prostředky vyjdou výrazně levněji. Opět pokud se podívám na střední ceny těchto přípravků, pohybují se od šesti korun za dávku přípravku a dávka aviváže vyjde asi na dvě koruny na dávku. Jedno vyprání tak stojí okolo osmi korun.
Praní v mýdlových vločkách vychází oproti gelům cenově přívětivěji. Kilogram nastrouhaných non toxic mýdlových vloček stojí 525 korun. Při praní v měkké vodě a menším znečistění prádla je potřeba přibližně 15 gramů vloček, tedy jedna polévková lžíce. Dávka vloček na jedno praní v takovém případě vychází na přibližně osm korun.
Pokud si vločky nastrouháte doma, vyjdou ještě levněji. Když k nim pak přidáte nezbytný perkarbonát, změkčovač prádla a místo máchadla použijete ocet, bude cena za vyprání pohybovat okolo 13 korun., tedy přibližně o 40 procent levněji než v netoxických pracích prostředcích.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
