V Česku se podle odhadů ročně vykouří tolik jednorázových e-cigaret, že by z jejich baterek mohly být akumulátory pro více než 500 elektroaut. Kuřáci často nevědí, kam s nimi, a firmy pověřené jejich sběrem, mlží, když se o jejich recyklaci začne mluvit.
Vyrobte si powerbanku ze zahozených jednorázových elektronických cigaret! Vyzývají videa na youtube z britské i německé produkce. Jenže dostat znovunabíjitelnou lithno-iontovou baterii z plastové trubičky chce zručnost. Navíc při tom hrozí, že doma vyhoříte.
V rámci vědeckého výzkumu se do toho nicméně pustil tým Tomáše Kazdy z VUT Brno. „Baterie obsahují nikl, kobalt a samozřejmě lithium. Jsou nabíjecí, ne na jedno použití, je škoda to házet do koše,“ říká Kazda, přední český odborník na nové bateriové technologie.
Množství vykouřených jednorázových ecigaret v Česku je podle předběžného odhadu vědců zhruba 30 milionů kusů. Po pronásobení průměrnou kapacitou akumulátoru v cigaretě by to v součtu mohlo odpovídat bateriím do 500 elektroaut. Pro představu – zhruba deset baterií v ecigaretě má podobnou kapacitu jako baterie do mobilního telefonu. Studii Kazda publikuje do konce roku.
Mlžení kolem vapů
Kolik vapů (označení pro e-cigaretu vytvořené ze slova vaporizér, pozn. aut.) na jedno použití se na českém trhu prodá, je obchodní tajemství a znají ho pouze výrobci a kolektivní systémy, které použité jednorázové i plnitelné e-cigarety sbírají. Každý výrobce nebo dodavatel na trh totiž ze zákona musí zajistit jejich zpětný odběr a nejjednodušším řešením je stát se členem kolektivního systému na elektrošrot, licencovaného ministerstvem životního prostředí.
Kdo je kde členem, lze zjistit ze systému ministerstva životního prostředí ISOH. „Data o množství uvedených vapů/cigaret na trh Rema Systém neposkytuje,“ uvádí šéf marketingu Rema Systém Pert Kubernát. „Nemáme přehled o množství prodaných elektronických cigaret v Česku. Dle našeho názoru se nicméně v celkové hmotnosti elektrozařízení uvedeného na trh jedná o marginální položku v řádu maximálně několika promile,“ říká Jan Marxt z Elektrowinu.
Neexistuje ani informace o tom, kolik nebo jaké procento jednorázových e-cigaret se vybere zpět. „Sběr elektronických cigaret neevidujeme jako separátní položku, probíhá v rámci sběru ostatních malých spotřebičů,“ vysvětluje Marxt. Neexistuje totiž žádná povinnost vybrat zpět a zajistit recyklaci konkrétního procenta vapů. Stačí, když kolektivní systém vysbírá 65 procent hmotnosti veškerých domácích elektrospotřebičů v průměru za tři roky.
Je tak zřejmé, že e-cigarety budou mezi pračkami a ledničkami tvořit nepatrné množství – zejména když se do čísla nezapočítává hmotnost baterie, která tvoří téměř dvě třetiny hmotnosti z celku. Baterie mají na starosti zase jiné kolektivní systémy, nicméně musel by je nejprve někdo ze zařízení demontovat.
Je zapotřebí ruční práce
Jaký je osud vysbíraných jednorázových cigaret, nechce žádný z kolektivních systémů napřímo prozradit. „Zpracovatelé těchto zařízení musí aplikovat takové postupy, aby byla dodržena zákonem stanovená míra využití, což platí jak pro elektrozařízení, tak pro baterie,“ říká nekonkrétně Petr Kubernát z Remy. Podobně mluví Jan Vrba, předseda představenstav Asekolu: „Vaporizéry, jednorázové i opakovaně používané e-cigarety jsou novým druhem elektroodpadu, který se objevil ve větších množstvích teprve v nedávné době. Z tohoto důvodu se s nimi zatím nakládá jako s jiným elektroodpadem.“
Zákon k demontáži ani recyklaci baterií z jednorázových přístrojů nikoho nenutí. Muselo by k tomu navíc docházet ručně, protože poloautomatickým procesem, kdy se plastový elektrospotřebič rozmlátí v bubnu, aby se od plastu oddělily kovové součásti, se u bateriových výrobků použít nedá – došlo by ke vznícení.
Navíc za recyklaci spotřebitel v ceně výrobku platí jen symbolický poplatek 0,40 až 0,60 koruny, který následně výrobci odvádějí kolektivním systémům. Je tedy logické, že čím méně těchto přístrojů systém recykluje, tím více peněz mu zbyde na jinou činnost. Systémy jsou ze zákona neziskové organizace, nicméně jsou zpravidla personálně provázány na zpracovatele elektroodpadu, což jsou běžné komerční společnosti, které se zisku nebrání.
Jak to dnes s recyklací jednorázových e-cigaret chodí, poodhaluje odpověď Philip Morris, největší tabákové firmy v Česku, která tento výrobek začala na trh dodávat až letos. Je členem Rema Systému. „U e-cigaret, které nebyly předány do našeho recyklačního programu Circle, bylo dosud společností Rema Systém aplikováno energetické využití, a to s ohledem na nízké množství, které bylo k dispozici,“ říká Roman Grametbauer, manažer Philip Morris ČR pro udržitelnost. Jinými slovy – pálí se.
Nebezpečí pro trafiky
Výrobce cigaret také sbírá použité vapy do kartonových boxů na svých prodejnách a ve více než tisícovce trafik. Ty následně předává do maďarského recyklačního centra firmě Flextronic. „Tam se rozeberou na jednotlivé materiálové druhy – plasty, tištěné spoje, baterie a kovy – a recyklují,“ dodává manažer.
Členem Rema Systému je také Vape World, oficiální distributor nejprodávanějšího vapu, čínské e-cigarety ElfBar. Ta je k mání prakticky v každé večerce. Na dotaz, kolik zařízení se vysbírá zpátky, má zástupce firmy Daniel Brandl jasnou odpověď: „Je to přibližně 30 procent,“ tvrdí. Jak k odhadu došel, není jasné.
„Rema sbírá od všech svých klientů/výrobců a distributorů elektrozařízení a rozhodně nepočítá, od kterého výrobce skončilo dané elektrozařízení konkrétně v jeho sběrných nádobách. Námi distribuovaná zařízení mohou končit i ve sběrných nádobách jiných kolektivních systémů sbírajících vysloužilá elektrozařízení,“ popisuje Grametbauer fungování systému.
Nad sběrem e-cigaret do papírových krabic v trafikách kroutí hlavou Vrba z Asekolu. Kvůli lithiové baterii je to extrémně nestabilní a hořlavý odpad. „Nejde o to, jestli ten box zahoří, spíše jde o to, kdy se to stane. Pak s tím boxem vyhoří i celý obchod, kde je box umístěn,“ varuje.
Asekol podle něj připravuje ve spolupráci s kolektivním systémem Ecobat sbírajícím baterie zabezpečený oddělený sběr těchto výrobků. „Bude probíhat do malých speciálních kovových nádob s pojistným ventilem, které budou zabezpečeny proti požáru a výbuchu,“ popisuje. A chystá se baterie také ručně demontovat ve spolupráci s některou chráněnou dílnou. Vypadá to jako „první vlaštovka“ na cestě ke skutečné recyklaci vapů u nás, nicméně financování bude muset zajistit z jiných zdrojů, než je haléřový recyklační poplatek.
Kam s ní? Kuřáci tápou
Tím ale ještě nebude vyhráno. Podstatnou překážkou na cestě k recyklaci jsou samotní kuřáci, kteří často netuší, kam použité vapy patří. Jak vyplývá z průzkumu Ecobatu, více než polovina lidí je háže do směsného odpadu, jen 14 procent do nádob na elektrošrot, 16 procent do boxů na použité baterie a necelých osm procent je nosí zpět do trafiky.
„Kolektivní systémy zastupují výrobce, tedy se mají tématu více věnovat. To znamená provádět intenzivní osvětu mezi zákazníky, aby dostávali co nejvíce informací ohledně správného nakládání s příslušným výrobkem, a ne pouze konstatovat, že to zákazníci nedělají,“ reaguje Lucie Ješátková, mluvčí ministerstva životního prostředí.
Na obalu výrobku by měla být informace o tom, jak s ním po použití zacházet. „Smí předat odpadní elektrozařízení pouze na místo zpětného odběru, zpracovateli odpadních elektrozařízení nebo poslednímu prodejci,“ dodává Ješátková.
Ministerstvo nemá přehled o množství problematického elektroodpadu ani o tom, jak se recykluje. Obliba e-cigaret na jedno použití přitom rychle narůstá. Podle Remy spotřeba ročně roste o 30 až 40 procent.
Kvůli ekologii se mluví o jejich zákazu například v Británii a ve Francii. V Česku to ministerstvo aktuálně neplánuje, uvedla mluvčí. Pravidla pro zacházení s nimi se nicméně mají zpřísňovat v souvislosti s evropskou směrnicí o bateriích, která byla přijata letos. Akumulátory by měly být z přístroje snadno a bezpečně vyjímatelné, aby je spotřebitel byl schopen sám vyměnit.
Jitka Vlková
Jitka vystudovala Mezinárodní obchod na VŠE. Od roku 2008 působila v MF Dnes, od roku 2023 píše pro Hospodářské noviny, kde má na starosti oblast týkající se daní či rozpočtu. Věnuje se odpadům a s nimi souvisejícím tématům.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
