Většina Čechů chce podle průzkumu, který si nechala zpracovat Iniciativa pro zálohování, vracet v budoucnu zálohované plastové lahve a plechovky v obchodech. Nejvíce v supermarketech (80 procent), hypermarketech (75 procent) a více než polovina v malých obchodech. Podle záměru ministerstva to ale má jít i jinde.
„Lidé chtějí lahve a plechovky vracet tam, kde nakupují. Pro zajištění komfortu zákazníka i úspěšnosti systému by se mělo vykupovat tam, kde se dotčené nápoje prodávají, stejně tak, jako u pivních láhví,“ uvádí mluvčí Iniciativy pro zálohování Kristýna Havligerová s tím, že z průzkumů ví, že Češi nechtějí s použitými lahvemi či plechovkami nikam speciálně jezdit.
Kromě klasických obchodů by přes 30 procent dotazovaných také ocenilo možnost obal vrátit v místních večerkách, které mají blízko svého bydliště. Pro část spotřebitelů je zajímavá možnost vracet použité obaly i na benzínce, dodává Havligerová.
Podle návrhu, který chystá ministerstvo životního prostředí, budou mít povinnost brát zpět zálohované lahve všechny prodejny a čerpací stanice nad 50 metrů čtverečních. To je zhruba 11 tisíc míst. Povinnost vybírat zálohované obaly budou mít i online prodejci, a to v „obvyklém množství“.
„Dobrovolně se mohou zapojit menší prodejny, ale také kiosky, školy, jednorázové akce jako festivaly nebo obce, které tím získají platby z manipulačního poplatku. V obcích nad 300 obyvatel, kde nebude prodejna nad padesát metrů čtverečních a obec ani malé prodejny se nezapojí dobrovolně, zřídí odběrné místo operátor,“ vysvětluje záměr ministerstva jeho mluvčí Lucie Ješátková. Manipulační poplatek se počítá z každého odevzdaného obalu a budou jej dostávat od operátora systému právě zapojené prodejny a další místa jako kompenzaci nákladů, které se sběrem vratných lahví mají.
Podle Kristýny Havligerové ale sběrné dvory, obecní úřady a další typy sběrných míst pro Čechy nejsou atraktivní, a to ani v obcích do tisíc obyvatel, ve kterých ani často vlastní obchod není a obyvatelé musí pro nákup jezdit jinam. „Nahrazení malých obchodníků jinými typy sběru může být právě pro vesnický maloobchod poslední ranou, která přispěje k dalšímu snížení počtu těchto provozoven,“ uvádí Havligerová.
Za nevypadnutí malých prodejen z chystaného zákona o povinných zálohách dlouhodobě bojuje i Pavel Březina, předseda Asociace českého tradičního obchodu (AČTO). Ten podporuje povinné zapojení prodejen nad 50 metrů čtverečních.
„Česká republika by se měla v této souvislosti poučit z procesu zavádění povinného zálohování na Slovensku, kde byl pro menší obchody také zvolen princip dobrovolnosti. Tento přístup vedl k značnému diskomfortu pro zákazníky, kteří jednak nevěděli v kterých obchodech je možné zálohované lahve vracet a jednak museli začít kvůli vracení lahví často cestovat do větších obchodů,“ uvedla AČTO koncem června v zaslaném prohlášení s tím, že velká část menších obchodů se na Slovensku začala do systému zapojovat až následně.
Na Slovensku byla hranice nastavena jinak, ze zákona zde byla povinná zapojit se každá prodejna nad 300 metrů čtverečních. „Ty se zapojily, ale dnes jsou zálohomaty i ve velkých logistických parcích, v kantýně ve Volkswagenu i jinde,“ popisuje předseda slovenské Aliance moderního obchodu Martin Krajčovič. Malé obchody se podle něj nejprve bály, že přijdou o zákazníky, což se ale nakonec nepotvrdilo (i když to ovlivnilo například frekvenci nákupů), a proto i menší prodejny „do toho šly“.
Míra návratnosti podle něj stoupá z 60 procent na nynějších více než 70 procent a dále k 80 procentům. „Teprve 85 až 90procentní návratnost je ta největší alchymie, správce musí identifikovat body různě po Slovensku a jedná s čerpacími stanicemi, aby se dosbíral zbytek obalů,“ dodal.
Podle Kristýny Havligerové je proto zásadní, že ze srovnání více než 40 zálohových systémů v Evropě i jinde ve světě je jasně vidět, že sběrná síť postavená na široké síti obchodníků dosahuje nejvyšší zpětné míry sběru. „Systémy postavené na principu vracení ´zpátky do obchodu´ dosahují míru sběru v průměru kolem 90 procent, zatímco systémy postavené na jiných typech sběrných míst, včetně kombinace obchodů se sběrnými dvory, dosahují průměrné míry sběru pouze ve výši 70 procent,“ upozorňuje.
Systémy se sběrnými místy mimo obchody jsou především mimo Evropu, zejména v Kanadě, některých státech USA nebo v některých regionech Austrálie, v Evropě lze kromě obchodů i na jiných místech obaly vracet ve Švédsku. Evropské zálohové systémy, stávající i ty připravované, jsou vesměs postavené na principu vrácení obalů zpátky do obchodu, doplňuje Havligerová.
Analýzu fungování zálohových systémů ve světě si dělalo i ministerstvo. „Je nutno poznamenat, že situace na trhu a geografické podmínky jednotlivých států jsou natolik rozdílné, že nejde beze změn převzít systém například z Německa nebo Slovenka. Nicméně tyto státy byly inspirací,“ uvádí Ješátková.
Základní „specifika“ českého systému jsou následující:
– povinnost operátora budovat odběrná místa, pokud v obcích nad 300 obyvatel nejsou povinně nebo dobrovolně zapojená místa a obec projeví zájem.
– obce se mohou dobrovolně zapojit do sběrné sítě pokud budou mít smlouvu s operátorem.
– operátor platí obcím za likvidaci a sběr nevysbíraných PET lahví a plechovek.
Zdroj: návrh Mžp
Redakce
Ekonews je web o udržitelnosti, který hledá v ekologických tématech ekonomické souvislosti a mezi byznysmeny chuť dělat věci ohleduplněji k životnímu prostředí.
