Sportovní areál Lahovice má vyrůst vedle dostihového závodiště v Praze-Chuchli. Jeho součástí má být celoroční krytá sjezdovka v tubusu, dvě ledové plochy nebo běžkařská dráha. Tvůrci projektu tvrdí, že bude na zasněžování používat dešťovou vodu a energii si částečně vyrobí. Experti však namítají, že něco takového Praha nepotřebuje i s ohledem na současnou energetickou krizi. Nyní se čeká na změnu územního plánu.
Je to odvážná vize: na lyžích, na snowboardu, na běžkách nebo na bruslích si milovníci zimních sportů zajezdí klidně uprostřed července, a to v Praze. Konkrétně ve Sportovním areálu Lahovice (SAL), který má vzniknout kousek od dostihového závodiště v Chuchli.
Jeho hlavní dominantou by měla být téměř půlkilometrová zasněžená sjezdovka, která povede z kopce Radotínsko-chuchelského háje dolů nad železniční tratí a silnicí Radotínská až do obří kryté haly. Lyžovat se bude celý rok na umělém sněhu.
Převýšení 120 metrů a šířka 60 metrů by měly umožnit i alpské lyžování a snowboarding. Běžkaři si kdykoliv v roce zaběhají na téměř dvoukilometrovém krytém okruhu, bruslaři a hokejisté využijí dvě kryté ledové plochy.
Kromě toho areál obsáhne uzavřený okruh pro cyklokros nebo BMX, rychlostní in-line okruh, vnitřní halu s tenisovými, squashovými a badmintonovými kurty nebo plavecký bazén s wellness. Jedná se o stavbu za pět miliard korun a celou ji zaplatí investoři. Za projektem stojí Skupina Deco, která se zaměřuje na projekční práce a stavitelství, stavební firma Strabag a technologickou část řeší Instalace Praha a TechnoAlpin.
Tubus mají chladit koše se zelení
Už od chvíle, kdy tvůrci projekt zveřejnili, vyvolává spoustu otázek. Není krytá celoroční sjezdovka a běžkařská dráha postavená v místě, kde v létě bývá i přes 35 stupňů Celsia, příliš energeticky náročný luxus? Tvůrci projektu však tvrdí, že ho postaví v souladu s přírodou.
„Základním záměrem bylo umístit stavbu v místě, kde nejsou žádné stromy a nedojde ke kácení lesa,“ tvrdí tvůrci na webu projektu. Mostní konstrukce má být navržena tak, aby nebránila migraci živočichů a nemá narušovat jejich biokoridory. Tubus sjezdové trati a jeho povrch má splynout s okolím, a to díky částečně zelené fasádě založené na systému drátěných košů vyplněných substrátem a osazených místními rostlinami.
Zelený povrch poslouží i pro chlazení fasádního pláště. Modřínové lamely pak mají mimo jiné stínit. Solární část fasády, kterou by měla tvořit hydroizolační fólie a fotovoltaické články, má zajistit energetický příjem.
Pomoci má dešťová voda i odpadní teplo
Energetická náročnost a spotřeba zdrojů jsou zásadními body celého projektu. Na zasněžování sjezdovky a běžkařské dráhy chtějí investoři používat výhradně dešťovou vodu z retenční nádrže.
„Chlazení ski-haly a ski-tunelu je navrženo z elektrické distribuční soustavy, stejně jako je tomu u zimních stadionů nebo obdobných hal v Evropě. Odpadní teplo z chladících zařízení pak plně pokryje potřeby zbývajících sportovišť na vytápění, a tím se provoz celého komplexu značně zefektivní,“ říká pro Ekonews.cz Petr Bedrna, jednatel Skupiny Deco.
Kolik přesně projekt spotřebuje energie a z jakých zdrojů, v tuto chvíli však jasné není. „Objem celého sportovního komplexu je ohromný a v této fázi není zatím možné určit jeho energetickou náročnost s dostatečnou přesností, aby byla data vypovídající. Relevantnější výpočet se předpokládá vypracovat v další fázi procesu změny územního plánu,“ vysvětluje Bedrna.
Přesto tvrdí, že by se projekt měl dostat do třídy A – mimořádně úsporná. „Projekt bude splňovat požadavky Klimatického plánu hlavního města Prahy do roku 2030, k čemuž je potřeba certifikace BREEAM, o kterou bude potřeba zažádat před vydáním stavebního povolení,“ doplňuje Bedrna.
Zatím je více odpůrců než příznivců
Že se projekt opravdu postaví, v současnosti zdaleka není jisté. Zatím je ve fázi podnětu změny územního plánu. Je třeba změnit funkční využití ploch, na kterých se stavba plánuje. Nyní se jedná o tom, zda vůbec na změnu územního plánu dojde. Pak se bude posuzovat z dalších hledisek.
„Změna územního plánu bude trvat minimálně dva roky. Když vše půjde rychle, tak by hala mohla být postavena v roce 2028, ale to je hodně optimistický výhled,“ odhaduje Bedrna.
Již nyní se však proti projektu ozývají hlasy z různých stran. Nesouhlasné stanovisko vydal například Institut plánování a rozvoje Hlavního města Prahy. Redakce Ekonews.cz IPR oslovila, ale institut se nechce k projektu vyjadřovat, dokud jednání stále běží.
„Největší otázky spojené s projektem nás teprve čekají. Určitě nás ale zaskočil přístup dotčených orgánů, které se k projektu od začátku staví negativně a hledají důvody, proč se záměr nedá realizovat,“ nechápe Bedrna.
Expert: Projekt by měl být aspoň ekologicky neutrální
Výhrady k projektu má i expert na environmentální poradenství ve stavitelství Luboš Motl, jednatel společnosti Environmentální a ekologické služby, která běžně asistuje při posuzování staveb vlivu na životní prostředí (EIA) a věnuje se environmentální auditům. „V posledním roce se energetická situace zásadně změnila a každý takto velký projekt by měl být minimálně nízkonákladový, nebo aspoň energeticky neutrální. To by znamenalo, že bude teplo a elektřinu vyrábět svépomocí z obnovitelných zdrojů, například solárními panely nebo pomocí geotermálních vrtů,“ podotýká Motl s tím, že chlazení ski-haly a ski-tunelu má zajišťovat veřejná elektrická síť.
„Celkově se ale můžeme zamyslet nad tím, jestli je takový projekt v Praze potřeba jak z hlediska záboru půdy, tak energetické či ekonomické návratnosti. Pokud se použijí nejmodernější technologie, postavit se dá ledacos, ovšem vstupné bude vysoké. V současné době, kdy ceny energií jdou závratně nahoru a ani v budoucnu to jiné nebude, je tento projekt zcela neudržitelný,“ je přesvědčen Motl.
Kromě energetiky pochybuje o smysluplnosti zařízení jako takového. „Jestli to není mrhání prostředky, pozemky a celkově umem člověka na to, aby někdo v létě v Praze lyžoval. Může si v zimě dojet sto kilometrů do Krkonoš a lyžovat tam,“ kroutí hlavou Motl.
Poušť v Krkonoších
Podobný názor zastává Soňa Klepek Jonášová, ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN). „Opravdu může stát prezentace takových projektů na klimatické neutralitě? Příště se vytvoří poušť v horách, využije se teplo ze slunce a bude to též v souladu s klimatickou strategií Krkonoš,“ prohlašuje Jonášová. „Zatím vidím jen hodně zelené barvy přetírající obrovský zábor půd, absurditu v Praze, megalomanii a touhu po zisku. Klimaticky neutrální projekty nemohou být megalomanské. Jedinou cestou je střízlivá výroba a spotřeba, zpomalení konzumerismu a snaha zachovat přírodní ekosystémy. Jinak stavíme tak leda pomníky lidské hlouposti,“ připomíná Jonášová.
Faktem ovšem je, že v západních státech Evropy obdobná sportoviště s krytými sjezdovkami vznikají. Příkladem je sněhové centrum SNØ, které Norové otevřeli v Oslu krátce před pandemií. Prezentuje se jako plusová budova, která generuje víc energie, než kolik potřebuje ze sítě. Pracuje totiž s rekuperací tepla z chlazení a velmi pokročilou tepelnou izolací celé stavby. Jednorázový vstup na sjezdovku stojí v přepočtu 880 korun, což je méně než například v krkonošském Harrachově.
Zuzana Keményová
Zuzana je zapálená propagátorka témat ochrany životního prostředí, CSR, vědy a inovativních (pokud možno prospěšných) nápadů. Dvanáct let pracuje jako redaktorka Hospodářských novin a spolupracuje i s dalšími médii, pokud to má smysl. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově.
