Armáda se adaptuje na klimatickou změnu. Když dnes někdo nemá baterku, tak v podstatě ani nevystřelí

Testují se chytré vojenské základny, které dokážou čistit vodu a jež elektřinou zásobují fotovoltaické panely. Vyvíjejí se nové materiály, které lépe ochrání vojáky před extrémním počasím. Klimatické změně se přizpůsobuje i Armáda ČR, která nyní pracuje na adaptačním plánu.

Změna klimatu dopadá i na obranyschopnost států. Přizpůsobit se měnícím se podmínkám je totiž základem toho, aby armáda mohla úspěšně fungovat. A to jak pokud jde o obranu státu, tak z hlediska jejího čím dál častějšího nasazování při povodních, požárech a podobných neštěstích. Klimatickou změnu navíc vojenské kruhy vnímají jako multiplikátor hrozeb. Zvyšuje se kvůli ní riziko konfliktu a prohlubují krizové situace.

„Změna klimatu může vést ke zvýšené migraci, zejména na globálním jihu. Z geopolitického pohledu v NATO i EU tyto hrozby řešíme – zejména jak to může ovlivnit bezpečnostní prostředí a jak se na to má armáda adaptovat,“ vysvětluje Marijana Petrov ze Sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany, která se podílí na tvorbě dokumentu s názvem Záměr zvládání dopadů změny klimatu na obranu České republiky. Tento plán, jak se adaptovat na klimatickou změnu, má být hotov v první čtvrtině tohoto roku a bude sloužit pouze k vnitřním potřebám armády.

Pomáhaly tři desítky misí

„Česko není tolik ovlivněné jako například přímořské a jižní státy. To ale neznamená, že se nás to netýká a že bychom na to neměli reagovat. Koneckonců i u nás se setkáváme se stále extrémnějšími klimatickými jevy. Pro armádu to do budoucna znamená například to, že bude častěji povolávána k asistenci u krizových situací,“ dodává Marijana Petrov.

Zpráva Severoatlantické aliance s názvem Posouzení dopadů změny klimatu na bezpečnost NATO z roku 2024 uvádí, že rok předtím v reakci na mimořádné události související s klimatem proběhlo 29 mezinárodních vojenských misí do čtrnácti zemí. Pomáhaly například s likvidací rozsáhlých požárů v Řecku nebo s následky povodní ve Slovinsku.

Zmíněný dokument vznikající pro potřeby české armády stanovuje tři hlavní cíle: připravenost na dopady změnu klimatu, bojeschopnost v novém operačním prostředí a snižování negativního vlivu činnosti ozbrojených sil na životní prostředí. „Plán by měl podchytit praktickou implementaci do praxe. V tuto chvíli do jisté míry definujeme opatření, ale ve spoustě oblastí je to o pokračování existujících aktivit. Zároveň nám to pomůže reportovat v rámci NATO nebo EU,“ uvádí Marijana Petrov.

Logistické trasy mohou být cílem nepřítele

Vojenské jednotky potřebují ke správnému fungování spoustu materiálu a energie. „Je třeba řešit zajištění bezpečných dodávek strategických surovin,“ vysvětluje ekolog ministerstva obrany Vratislav Osvald. Mezi priority k zajištění obranyschopnosti patří zejména zajištění stabilní logistiky pohonných hmot, munice, energie a vody.

„Pokud jsou jednotky rozložené v poli, je obrovský problém je zásobovat – a to zejména energií. Dnes je všechna moderní technika obrovsky náročná na baterky. Když to přeženu – když dnes někdo nemá baterku, tak v podstatě ani nevystřelí,“ popisuje Jiří Hynek, prezident a výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky.

Zbraně pracují s optikou, nočním viděním nebo dálkoměry, které potřebují bateriové napájení. Jednotka má proto značnou spotřebu energie. „Existují dvě možnosti: buď se jednotka nachází v místě, kam se energie dá dodat, nebo se tam musí pustit například dieselové agregáty. To je náročné na logistiku, protože logistické trasy mohou být cílem nepřítele. Pokud budu mít ale modulární systém, který funguje například na fotovoltaice, tak dieselagregát stačí jen jako záloha, a snížím tím spotřebu,“ vysvětluje Hynek.

Chytré základny recyklují vodu

K zvýšení energetické soběstačnosti přispívají mimo jiné takzvané chytré základny, které využívají alternativní zdroje, tedy solární panely a větrnou energii. „Jde o to, aby základna byla soběstačná a nevytvářela uhlíkovou stopu,“ popisuje Osvald. Jedna z takových základen se testuje ve Slovinsku. Výsledky její efektivity zatím armáda nezveřejnila.

„Obecně však lze říci, že tento typ základny je z větší části soběstačný z pohledu energie jako základního požadavku. To znamená nízkoenergetické budovy, využívají se úsporné elektrické spotřebiče, techniku pohání elektřina – například pracovní stroje a vysokozdvižné vozíky. Využívá také recyklaci užitné vody nebo dešťovou vodu,“ popisuje Osvald.

Většímu uplatnění fotovoltaických elektráren zatím brání technické nedostatky. „Jsme v současnosti omezeni kapacitou přenosové sítě při přebytcích a trafostanic, které to výkonově nezvládají, což souvisí s kapacitou sítě,“ dodává. Bateriová uložiště se pak využívají v provozu kritické infrastruktury.

Armáda se také v nebojovém vozovém parku více zaměřuje na elektromobilitu. „Je to ale možné jen tam, kde to dává smysl. Nahrazujeme vozidla se spalovacími motory, která jsou určena k přepravě osob v rámci mírového využití a kterým končí životní cyklus,“ upřesňuje Osvald.

Výstroj z nových materiálů

Kvůli klimatické změně je zároveň potřeba modernizovat výbavu každého vojáka. „Je nutné, aby výstroj umožňovala dlouhodobý pobyt v extrémních klimatických podmínkách po celé dny, a to jak ve vedrech, tak v mrazech,“ popisuje Osvald. „Na to už nestačí materiály, které jsme používali v minulých letech,“ dodává ekolog.

V současnosti se proto vyvíjejí chytré materiály, které se mají přizpůsobovat vojákovi, ať už jsou pro uniformu nebo ochranné prostředky. Materiály by také měly být co nejlehčí. Často je však složité výstroj kompletovat, jelikož se každá její součást vyrábí jinde.

„Absurdní je to, že na jednu stranu máme plná ústa bezpečnosti dodávek, ale pak vznikají takové případy, že v soutěži na nové armádní batohy Armády ČR vyhrála slovenská firma, která je nechala vyrobit v Číně a dovézt přes Rusko,“ uvádí Jiří Hynek. Jedna z dodávek batohů určených pro výcvik armádních nováčků při základním vojenském kurzu ve Vyškově byla v Rusku během minulého roku zadržena na řadu týdnů. Po uvolnění dodávky se batohy navíc ukázaly jako vadné.

„Pro úředníka, který to soutěží, je nejjednodušší jednokriteriální soutěž na cenu, protože to šetří státní rozpočet,“ komentuje Hynek. „To je ale ve výsledku nesmysl, protože kdyby batohy nechal vyrobit tady, tak firmy odvedou peníze do státního rozpočtu. A podobných případů je spousta,“ tvrdí Hynek.

„V době covidu jsme viděli, jak funguje mezinárodní spolupráce. Viděli jsme, že spousta vojenské techniky nebyla provozuschopná, protože na ně nebyly náhradní díly – nefungovala přeprava, a to nejen z objektivních důvodů, ale také proto, že každý upřednostňoval sám sebe,“ dodává prezident asociace.

Závislost na zemích mimo Unii škodí

Rychlejší posun k technologicky vyspělým řešením v Česku brzdí skutečnost, že resort obrany stále splácí vnitřní dluh. Jinými slovy, dohání minulé desítky let nedostatečných investic. Budování zmíněných chytrých základen je tak zatím v nedohlednu. „V současnosti je prioritou obměna techniky mnohdy až ze 70. let minulého století,“ popisuje Vratislav Osvald z resortu obrany.

Devadesátá léta z pohledu armády situaci nezlepšila. „V té době nebyl v podstatě zájem na jakékoliv modernizaci, ať už vozového parku nebo infrastruktury resortu obrany. Docházelo k masivnímu snižování nákladů a redukci armády. Až po roce 2010 se začalo do armády víc investovat. Nyní se zaměřujeme na jednotlivé budovy při rekonstrukcích a postupně snižujeme jejich energetickou náročnost. Všeobecně opouštíme uhlí. Až na dva energetické uhelné zdroje přešla celá armáda na jiné druhy paliva, zejména plyn,“ uvádí Osvald.

Podle Jiřího Hynka však problém začíná už v průmyslu. „Evropská unie třicet let vyhání těžký ,špinavý‘ průmysl mimo Evropu. Dovedla investory k tomu, že odešli do zahraničí nebo s investicemi skončili,“ popisuje. Jsme podle něj tak silně závislí na surovinách z dovozu mimo EU.

„Nedávno jsme měli konferenci o autoelektronice. Ze sedmnácti prvků vzácných zemin klíčových pro její fungování a výrobu se jen pět těží v EU. Totéž se týká zpracovatelského průmyslu. Obranyschopnost v Evropě je tak dlouhodobě ohrožená,“ vysvětluje Hynek. „Protože pak jen stačí, aby zahraniční partner, většinou je to Čína nebo Afrika (kde je ale většinou vlastníkem také Čína), rozhodl, že materiály nedodá,“ vysvětluje.

Energy, Security, Guns

„Na druhou stranu, myslet si, že válka může mít pozitivní dopad na životní prostředí, je nesmysl. Vidíme to na Ukrajině. V oblasti bojů bych minimálně dalších sto let obilí nepěstoval, natož abych ho jedl. Dělostřelecká munice je vysoce toxická a lokální dopady vůbec nejsou dobré,“ říká Hynek. Nejlepší je podle něj pro udržitelnost kvalitní diplomacie, která válkám zabrání.

Zkratku ESG Jiří Hynek vnímá jako Energy, Security, Guns. „Musíme nejdříve řešit naši obranu, bezpečnost a pak zbytek. Zbytek je nadstavba, je to dobrá nástavba, ale pokud budu ignorovat vlastní obranu, připravím svou zemi pro někoho cizího. A ten cizí? Tomu může být nějaká ochrana klimatu úplně jedno,“ upozorňuje.