S rostoucími teplotami a častějšími obdobími sucha hledají zemědělci i obce cesty, jak zadržet vodu v krajině. Vohančice nedaleko Brna se před osmi lety pustily do série opatření, díky nimž jsou příkladem, jak zvládat extrémní sucho i přívalové deště.
Vohančice leží několik kilometrů od Tišnova na jižní Moravě, v údolí Křižanovské vrchoviny. Malou obec se dvěma stovkami obyvatel obklopují ze tří stran kopce. I kvůli své geografické poloze se její obyvatelé dlouhodobě potýkali s nedostatkem vody, a to jak pitné, tak v krajině.
Kritická situace vyvrcholila v roce 2018, kdy vodárenská společnost musela pitnou vodu dovážet pětkrát týdně v cisternách. Ve Vohančicích a pěti okolních obcích tehdy platil limit sto litrů pitné vody na osobu a den. Místní nesměli zalévat zahrady ani napouštět bazény. V témže roce se vedení obce ujal Petr Blahák a rozhodl se situaci změnit.
Nejprve místní nechali vyvrtat nový zdroj pitné vody a vzápětí začali hledat cesty, jak vrátit vláhu i do krajiny a studní obyvatel. „Vlastně nám nic jiného nezbylo, protože se výrazně měnil charakter srážek i jejich intenzita. Prší u nás velmi nepravidelně. Po každém dešti jsme měli bahno ve vesnici i na přilehlých cestách. Veškerá voda, která napršela, obcí jenom protekla,“ vzpomíná starosta Blahák.
Stačilo jim osm let
Místní pole dlouhodobě sužovala větrná i vodní eroze. Přívalové deště pravidelně splachovaly vrstvy zeminy přímo na obecní silnice. Vohančičtí se proto pustili do série kroků, jimiž během osmi let k nepoznání proměnili okolí.
Na více než třiceti hektarech vybudovali soustavu tůní a rybníků, zasadili tisíce stromů a postavili ochranné valy a poldry. „Podařilo se nám vyřešit jak pitnou vodu, tak vláhu v krajině. A teď v roce 2026 to funguje skvěle,“ popisuje starosta. I při největším letošním suchu měli v okolí viditelně zeleno.
„Vláha se tu teď přirozeně drží, i když ji samozřejmě nedokážeme sami vytvořit. Pokud nenaprší, mají i tato opatření své limity. Jakmile ale spadnou srážky, dokážeme je plně zachytit,“ vysvětluje.
Že nový systém zvládá i opačný extrém počasí, si ověřili v praxi. Když před dvěma lety v září zasáhly okolní obce povodně, Vohančicím se škody vyhnuly. „Volali nám tehdy z kraje a ptali se na následky. Když jsme řekli, že žádné nemáme, divili se, jestli u nás vůbec pršelo. Odpověděl jsem: Pršelo, ale náš katastr to zvládne,“ vzpomíná Blahák.
Za změnami stojí několikaleté pečlivé plánování. Než se v obci pustili do realizace, vypracovali společně s architekty, krajináři a dalšími odborníky plán. Podrobnou koncepci připravily mimo jiné krajinářské architektky Jana Janíková a Denisa Hrubanová.
Klíčové bylo získat do majetku obce všechny potřebné parcely. Starosta se proto obrátil na Státní pozemkový úřad, kde mu sdělili, že pozemkové úpravy sice provést lze, ale obec se na řadu dostane až v roce 2035.
Nečekat na stát
„To pro nás byl první impuls, že si to musíme udělat sami a nespoléhat se na stát,“ vzpomíná starosta. Nechali si proto pozemky odborně posoudit a pustili se do vyjednávání. Celkově proběhlo 88 směn, výkupů a prodejů. Hotovo měli v roce 2021 a dnes obec vlastní dvě ucelená území o rozloze 33 a osm hektarů.
„Začali jsme si hrát na malého realitního makléře. Někde jsme potřebovali prodat, jinde koupit. Někteří majitelé sice řekli, že nám pozemek prodají, ale než jsme se k němu dostali, museli jsme udělat několik směn a parcely různě propojovat se sousedy i s vedlejší obcí. Bylo to velmi náročné,“ popisuje starosta.
Velkou část polí obec zatravnila a obnovila původní polní cesty. Celkově se v okolí Vohančic vysázelo přes osm tisíc stromů a pět tisíc keřů. Část z nich zasadili místní obyvatelé společnými silami, na sázení se takto scházejí každý rok. „Zajistí se občerstvení, přijdou místní, někdy i lidé z okolních vesnic a společně jdeme sázet,“ říká starosta.
„Pro mě to bylo ze začátku těžké pochopit, protože jsem informatik a zabývám se něčím úplně jiným, než je příroda. V IT se většinou během milisekundy dozvíte, jestli je něco správně, nebo špatně. U stromů je to ale otázka desítek let,“ vysvětluje Petr Blahák.
Nezapomněli ani na následnou péči o vysázenou zeleň, pro kterou vyčlenili peníze přímo v obecním rozpočtu. Výsadba jednoho stromu sice vyjde na částku okolo deseti tisíc korun, ale péče o něj v dalších letech může stát i několikrát tolik. Ve Vohančicích na to chtěli být připraveni.
Klasický traktor s cisternou proto nahradil speciální zalévací vůz, který zvládne obsluhovat jediný člověk. Vzadu veze nádrž s vodou a vpředu má řízené rameno, jímž dosáhne téměř kamkoliv.
Vodu chytají i na ulicích
Zasazené stromy doplnila série tůní a rybníků. Okolo nich se dnes drží pestrá fauna, od volavek a čápů až po množství ryb a obojživelníků. „Nejsou tu totiž vyprahlá pole, ale zelená krajina. Je tu díky tomu daleko nižší teplota a celé území začalo fungovat jako příjemná oáza. Když ale popojedete za náš katastr, tam už to tak úplně neplatí,“ popisuje starosta.
Se zadržováním vody pracují i v zastavěné části obce. Veškerá voda ze silnic a cest putuje do dvou velkých podzemních rezervoárů, odkud vede dál a napájí vodní plochy v obci. „Dříve byly cesty vedené kolmo na vrstevnice. Snažili jsme se je proto postupně zrušit a obnovit jejich trasování podle starých map z 19. století. I to hodně pomohlo s odchytem,“ podotýká Blahák.
Aktuálně Vohančičtí budují sérii valů na ploše zhruba dvou hektarů. Když přijde obrovský příval srážek, valy dokážou zachytit velké množství vody a nechat ji postupně vsakovat do země. Prostupují katastrem a účinně tak chrání celou obec.
Celkově na opatření putovalo necelých 80 milionů korun. Z vlastního rozpočtu obec uhradila přibližně 26 milionů, se zbytkem pomohly dotace. Starosta poskládal financování z několika různých programů, projekty spolufinancovaly evropské fondy, ministerstvo životního prostředí, kraj i Norské fondy.
V následujících letech se v obci chystá výrazná výstavba, přibýt by měly desítky nových domů. Bez vyřešeného hospodaření s vodou by to přitom vůbec nebylo možné, původní omezené zdroje by další rozvoj obce neutáhly.
„Kdybychom tato opatření neudělali, nikdo by nám tu kvůli erozi nepovolil žádnou další zástavbu. Vesnice by se nemohla rozšiřovat a zůstali bychom malou obcí, která se dřív nebo později vylidní, protože nebude atraktivní pro mladé,“ konstatuje starosta.
Vzepřeli se vylidnění
Mladé lidi se snaží obec přitáhnout i dalšími investicemi. V obci vybudovali komunitní dům v pasivním standardu s fotovoltaikou o vrcholném výkonu 40 kilowattů a bateriovým úložištěm, ze kterého se napájí veřejné osvětlení. Podobně úsporná je nová budova školky s fotovoltaikou o výkonu 36 kilowattů.
„Obecní úřad sídlí v bývalé pastoušce, tedy v jedné z nejstarších budov v obci. Když jsem úřad přebíral, platili jsme za jeho provoz zhruba čtvrt milionu korun ročně,“ popisuje Blahák. Postupně budovu rekonstruovali do pasivního standardu s fotovoltaikou o vrcholném výkonu 15 kilowattů. Za provoz všech obecních budov dohromady dnes obec platí jen 60 tisíc korun ročně.
Na budovách mají nabíječky a obec zároveň vlastní elektromobily, které využívá pro své potřeby nebo třeba pro rozvoz obědů do školky. „Pro nás je totiž zásadní rozdíl mezi jednorázovým a pravidelným výdajem. Něco zaplatit jednorázově není takový problém, ale stálý výdaj, který musíte platit každý měsíc, je pro obec obrovská zátěž. Proto hledáme cesty, jak být co nejudržitelnější do budoucna,“ vysvětluje.
Před sebou teď mají stavbu pumptracku pro děti milující jízdu na kole a do budoucna chtějí vybudovat i soustavu trailů v krajině. Z větších projektů je čeká stavba komunitního domu pro seniory.
Za svoje projekty si obec odnesla už uznání poroty České ceny za architekturu. V obci pravidelně pořádají konferenci Klima Vohančice, kam se jezdí učit další starostové. Aktuálně jsou Vohančice ve finále soutěže Soběstačná obec 2100, kde pro ně veřejnost může hlasovat až do konce srpna. Vítěz získá od Sdružení místních samospráv finanční dar 100 tisíc korun na další rozvoj.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
