Energetické společenství města Tábor by mělo vzniknout do konce tohoto roku. Roční výroba projektu má dosáhnout 1100 megawatthodin.
Již rok mezi sebou čeští zákazníci mohou sdílet elektřinu. Hybateli komunitní energetiky jsou zatím hlavně lidé v místních samosprávách. Na vysoce centralizovaném energetickém trhu ale není rozvoj neziskových alternativ k výrobě a distribuci elektřiny jednoduchý.
Situaci komplikuje právní, ekonomická a dotační nejistota i neochota distributorů a obchodníků s elektřinou. Průkopníci komunitní energetiky tak vědí, že si rozjezd musí odpracovat. A přes všechny překážky věří, že to bude stát za to.
Zapojí se 74 subjektů
Rozvoj komunitní energetiky záleží na zájmu a politické podpoře lokálního vedení, zejména starostů a starostek. „Platí tady třetinový model. Třetina starostů je inovativní, hledí dopředu, má ráda nové věci. Spodní třetina spíše hledí dozadu a vše nové ji až obtěžuje. A poslední třetina je někde mezi tím. Je důležité pracovat s inovativní třetinou a snažit se získat co nejvíce z neutrální třetiny,“ říká Jiří Krist, místopředseda Národní sítě místních akčních skupin a předseda MAS Opavsko.
S Jiřím Kristem se potkáváme v Táboře během konference Místních akčních skupin. Jako jeden z řečníků na ní vystupuje Daniel Urbánek, energetik táborské městské společnosti Bytes. Táborské energetické společenství by mělo vzniknout do konce letošního roku a zapojit 74 subjektů, zejména městských firem a příspěvkových organizací.
„Tento projekt bude mít roční výrobu kolem 1100 megawatthodin. Rád říkám takovou paralelu, že jeden z bloků Temelína tolik vyrobí za hodinu,“ usmívá se Urbánek.
Bylo to technicky náročné
Bytes Tábor měl původně větší záměry: totiž zapojit do sdílení také bytové domy. Nakonec ale plány přehodnotili. „Bylo to technicky náročné. Měli jsme pouhých několik měsíců, abychom naplnili termíny dotace. Kdyby byl menší časový tlak, dokázali bychom být ambicióznější,“ vysvětluje Urbánek. Dotace ministerstva životního prostředí hradila administrativní náklady na založení společenství.
Výzva na tuto dotaci byla zveřejněna v listopadu 2023 – tedy ještě předtím, než Poslanecká sněmovna schválila Lex OZE II. Podporované aktivity přitom mají být dokončeny do konce tohoto roku. Výzva tak dobře ilustruje nepředvídatelnost právního i dotačního prostředí pro komunitní energetiku v Česku.
V Táboře se kvůli krátkým časovým termínům projekt komunitní energetiky proměnil spíše na projekt energetiky komunální. Jiří Krist, jehož Enerkom Opavsko patří k vůbec prvním energetickým společenstvím v Česku, to táborským jemně vytýká. Zapojování domácností je podle něj podmínkou pro to, aby energetická společenství dokázala bojovat s energetickou chudobou. „Pokud městu hrozí přebytky, co je víc nabíledni než elektřinu nabídnout sociálně slabým?“ táže se.
Decentralizace trhu
Průkopníci komunitní energetiky přicházejí na trh, který byl dosud v rukou několika velkých hráčů bez velké motivace usnadňovat rozvoj decentralizovaných neziskových alternativ. Proti přijetí benevolentního zákona Lex OZE II ostatně existovala silná lobby ze strany distributorů i podnikatelských svazů zastupujících některé obchodníky s elektřinou.
Většinu českých elektráren vlastní polostátní firma ČEZ, dále Sev.en miliardáře Pavla Tykače, Sokolovská uhelná a EPH Daniela Křetínského. Rozvod elektřiny do domácností v Česku zajišťují distributorské firmy, které jsou v Česku tři. Ve většině země je to ČEZ. Na jižní Moravě a v jižních Čechách proud rozvádí společnost E.ON prostřednictvím své distribuční firmy EG.D. V Praze je to pak Pražská energetika, kterou nepřímo vlastní hlavní město. Obchodníci, kterých je v Česku zhruba 350, elektřinu nakupují a prodávají koncovým uživatelům.
Distributoři elektřiny jsou pro sdílení nepostradatelní a jakožto akcionáři Elektrenergetického datového centra ho mají usnadňovat. Ne vždy se však společenství setkávají s vstřícným přístupem.
Obnovitelné zdroje energie, na kterých energetická společenství závisejí, odmítají zapojovat do distribuční sítě, či jejich zapojení oddalují. Odvolávají se přitom na nedostatečnou kapacitu sítí. Podle Ondřeje Paška, koordinátora Energetického družstva Hnutí Duha, je sice problém s kapacitou reálný, čeští distributoři ale mohli být obecně lépe připraveni na připojování obnovitelných zdrojů, k jejichž rozvoji se hlásí dlouhodobé vládní strategie.
Elektřina ve vlastních rukou
Letošní červnová vlna veder ukázala, jak nepříjemný bude v budoucnu život v Česku, pokud se nepodaří snížit světovou závislost na fosilních palivech. Podle dat Eurostatu za první letošní čtvrtletí bylo přitom Česko ve využívání obnovitelných zdrojů na posledním místě z celé Evropské unie.
Útoky Izraele a USA na Írán a následné obavy ohledně uzavření Hormuzského průlivu, kudy plyne pětina světové ropy, zase ukázaly, jak nepředvídatelný je světový trh s elektřinou v čase rostoucí globální nestability. Pro Česko je dále rizikem zvýšení cen elektřiny související s přerušením dodávek zkapalněného plynu. Pro komunity je proto výhodné aspoň část výroby energie převzít do vlastních rukou díky výstavbě obnovitelných zdrojů a lokálnímu sdílení.
„V dlouhodobém horizontu jde o investici do stability měst, soběstačnosti a větší kontroly nad vlastními náklady,“ komentuje Marek Mareda (Piráti), místostarosta Tábora zodpovědný za energetiku. Místní zastupitelstvo letos v červnu podpořilo vznik místního energetického společenství koordinovaného firmou Bytes. Rozvoj energetických komunit v Česku ale závisí na tom, zda se státu podaří nastavit stabilní právní podmínky a zajistit dostatečnou finanční podporu. Investice do modernizace energetiky totiž zatím stále ještě většinově směřují do kapes velkých hráčů.
Článek vznikl ve spolupráci s Centrem pro dopravu a energetiku.
Klára Votavová
Klára Votavová je publicistka a výzkumná pracovnice. Zajímá ji sociální a digitální politika, nerovnosti v rámci EU, regionální rozvoj a spravedlivá transformace. Jako reportérka a komentátorka spolupracuje s webem Voxpot, Právem či Deníkem N. Působí také jako spolupracovnice Institutu pro evropskou politiku Europeum.
