Třináctitisícové městečko Kalletal patří k těm nejudržitelnějším v Německu. Starosta Mario Hecker si na červnové konferenci Udržitelná budoucnost obcí s Ekonews povídal o jeho strategii udržitelnosti. Aktuálně město vyjednává s investory o projektu elektrolyzéru pro výrobu zeleného vodíku.
Strategii udržitelnosti si město ležící v Severním Porýní-Vestfálsku nedaleko Bielefeldu schválilo už v roce 2021. Obsahuje pět tematických oblastí a má 83 konkrétních cílů. „Většinu už jsme si odškrtli,“ říká Mario Hecker. Ten přijel do Prahy na konferenci Udržitelná budoucnost obcí, jejíž součástí bylo slavnostní vyhlášení vítězů soutěže Zelená obec roku 2025.
Kterými projekty teď žijete především?
Dnes v Kalletalu vyrábíme energii větrnými turbínami a také fotovoltaickými panely a máme jí značný nadbytek, takže ji momentálně posíláme do sítě. Do budoucna ji ale chceme využít pro výrobu vodíku. Už jednáme se dvěma až třemi investory o vybudování elektrolyzéru, předběžně jsme se domluvili. Pak chceme z dotace 1,5 milionu eur pořídit vodíkovou čerpací stanici, která bude napájet nové vodíkové autobusy. Při elektrolýze vzniká také zbytkové teplo, které bychom ve městě chtěli využít pro vytápění. Teď topíme plynem.
Proti větrníkům se občas lidé bouří. Bylo to podobné i v Kalletalu?
Ano, byly velké problémy. Než jsem se stal starostou, tak jsem byl u nás v obci ředitelem stavebního odboru. Tehdy přišlo 78 žádostí na výstavbu turbín a obyvatelé byli výrazně proti. Nám se podařilo je částečně získat a přesvědčit tím, že jsme jim dali možnost na tom participovat. Ve Vestfálsku máme nový zákon, který stanovuje, že z každé kilowatthodiny se musí odvést 0,20 centu dané obci a ta z těchto prostředků musí realizovat něco prospěšného. Částečně jsme je tedy získali, ale bylo to velmi náročné.
Zlevnila se tím obci elektřina?
Musím říci, že zatím je to v Německu spíše dražší způsob výroby energie. To téma se teď hodně skloňuje. Nová spolková vláda chce kvůli tomu výši cen energie regulovat, zejména pro průmyslové podniky, protože poplatky za přenos jsou příliš vysoké. I to je jeden z důvodů, proč chceme vyrábět vodík. Zažili jsme stav, kdy síť nepřijímala, protože byla přeplněná. A tak turbíny zbytečně stály, i když foukalo. Cena elektřiny byla záporná a my bychom museli platit za to, že ji pošleme do sítě. To by bylo kontraproduktivní.
Až budete vodík vyrábět, jak velký objem produkce využijete na mobilitu a kolik ho budete dál prodávat?
Vodík budeme na počátku využívat čistě pro mobilitu, to bude takové přechodné období. Následně ho plánujeme prodávat průmyslu, tak 60 až 70 procent. V Essenu je ocelárna ThyssenKrupp, která stojí o celkové „ozelenění“ produkce. Zavázali se přejít na ekologickou výrobu a vodík od nás budou brát. Předpokládám, že ho budou převážet nákladními vozy, je to asi 200 kilometrů.
Které další problémy spojené s klimatickou změnou v obci řešíte?
Náš druhý velký projekt se zabývá povodněmi a přívalovými dešti. Začali jsme osazovat takové zelené živé ploty, které mají sloužit k zadržení vody a z toho těží i zemědělci. Jsme ve sdružení se šestnácti obcemi a vypracovali jsme mapu, která obsáhla 112 kilometrů čtverečních. Zachycuje, kam většinou voda při srážkách teče, a to s přesností na metr čtvereční. Do mapy jsme také zanesli rizika eroze půdy. Je z ní patrné, že tam, kde je zeleň, k erozi v takové míře nedochází. Z půdy také vytváříme ochranné valy.
Blíží se období veder, i to vás trápí?
Oteplování v důsledku klimatické změny určitě pociťujeme i u nás. Trpí tím zejména senioři. V Kalletalu máme obecní místa, která slouží k ochlazení, třeba základní školy, kam mohou senioři odpoledne přijít. Máme také klimatický park s rybníčkem, kde je chladněji a mohou se tam uchýlit.
Součástí vaší strategie je vzdělávání. Jak ho využíváte?
V Kalletalu máme tři základní školy a každá má svůj koncept. Na jedné prosazujeme přístup, že vše nakupujeme „fair trade“, včetně školních pomůcek. Na školním pozemku děti navíc mohou sázet a sklízet zeleninu. Ve druhé je hlavní téma zdraví. Žáci například zkoumají, které potraviny obsahují cukr a jak se jim vyhýbat, zdůrazňujeme důležitost sportování. Třetí škola má téma přírodního parku, starají se o stromy a přírodu. Jedna třída má dokonce včelstvo, vyrábějí z vosku vlastní svíčky.
Nejde ale jen o přírodu, musíme se také bavit o sociální stránce a dávat hlas mladé generaci. Proto jsme na zastupitelstvu umožnili mladým lidem ve věku od deseti do patnácti let, aby se podíleli na rozhodování. V poradním sboru jsou také senioři.
Co byste poradil ostatním starostům, kteří stojí teprve na začátku podobného úsilí?
Já jsem na to šel přes mladou generaci, děti jsou klíčem k naší budoucnosti, je třeba pracovat i s předškoláky. Také je nezbytné budovat sítě s ostatními starosty, my jsme se takto spojili s okresem Erfurt. Důležitý je i inovativní přístup, vystoupit ze zajetých kolejí. Mě třeba v listopadu 2024 inspirovala konference World Urban Forum v egyptské Káhiře. To byl silný zážitek, kde jsem se od všech zástupců z celého světa dověděl, jak klimatickou změnu trpí a jak se adaptují. Starostové by se měli snažit spojit, a to i na mezinárodní úrovni. Pak mohou vzniknout velké projekty. U těch svých dbáme o to, aby byly co nejekologičtější. Máme zkušenost, že banky jsou ochotnější zafinancovat projekt, když je jeho koeficient vyšší.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
