Evropská unie reviduje legislativu týkající se zelené politiky. Europoslanec Jan Farský ale upozorňuje, že závazek být do roku 2050 klimaticky neutrální pro Unii stále platí. „Tento cíl nikdo nezpochybňuje, řada revizí byla navíc plánovaná,“ říká v rozhovoru pro Ekonews.
„Česká debata na toto téma je hodně zdeformovaná oproti té evropské,“ uvádí poslanec Evropského parlamentu Jan Farský (STAN). Vášnivě se diskutuje například o zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory, který má začít platit od roku 2035. „Je na místě se bavit o uznání inovativních řešení, třeba využití vodíku nebo alternativy v podobě syntetických paliv,“ myslí si.
Jaká je evropská realita v debatě o klimatické legislativě? V Česku někteří současný vývoj prezentují jako konec Green Dealu.
Evropská debata je daleko odpovědnější k budoucnosti než ta česká. Cíle se nedebatují, ty jsou dané. Cesta k nim ano, o té se diskutuje. V Česku byla například hodně sledovaná debata o rozvolnění limitů pro emise CO2 u aut. Určitě bude sledovaná i plánovaná revize zákazu prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035, ke které by mělo dojít příští rok.
Co může debata přinést?
Předně je dobré zdůraznit, že jde o předem naplánovanou revizi. A co přinese? Doufám, že zejména data, která nám ukážou, jestli jsme schopni rok zákazu výroby nových spalovacích motorů dodržet. A také za jakých podmínek, jak se vyvíjejí technologie, jak postupuje změna klimatu, jak moc už je to naléhavé. To vše do nadcházejících jednání vstoupí. A bude to i věcí automobilek. Já od nich slyším, že odklad nechtějí, protože mají nastavené investiční plány. Je ale třeba, aby to řekly nahlas a otevřeně.
Může dojít k posunu zákazu spalovacích motorů dál za rok 2035?
Uvidíme. Termín je jedna z věcí, které se mohou řešit. Podle mého názoru nebude předmětem debaty to, jestli zákaz zrušit úplně. Bude se řešit technologická neutralita, aby měly automobilky možnost samy zvolit, jakou cestou chtějí snížení emisí dosáhnout. Ale na tom panuje všeobecná shoda. Nikdo nechce vyměnit závislost za závislost. Teď tady máme závislost na fosilních palivech, která je pro nás v mnoha ohledech nebezpečná, zejména kvůli Rusku. Ale vyměnit ji za závislost na Číně, která je lídrem ve výrobě baterií, není nejlepší.
Je důležité, aby automobilky jasně řekly, co chtějí, a neustále to neměnily, jako jsme to zažili třeba u limitů CO2. Ještě loni na jaře tvrdily, že jejich splnění v pohodě dají a není potřeba nic měnit. A v srpnu vyhlásily poplach, že zbankrotují a že to zničí automobilový průmysl v Evropě.
Kdyby se rozvolnil zákaz prodeje spalovacích aut nebo posunul jeho termín, tak se tím rozloží jedna část dekarbonizace. Když tedy říkáte, že cíle platí, tak jak budeme dekarbonizovat dopravu, pokud nebude tlak na zvýšení podílu elektromobilů a čisté mobility?
Na tohle bych rád slyšel odpověď od těch, kteří horují pro to, aby se zákaz prodeje nových aut se spalovacím motorem zrušil. Zastávám názor, že klimatické cíle máme držet, s ohledem na současnou situaci se ale máme bavit o tom, jak jich dosáhneme.
Nechceme rapidní zdražování. Potřebujeme plán a k němu vede konstruktivní debata. Myslím, že je na místě se bavit o uznání inovativních řešení, třeba využití vodíku nebo alternativy v podobě syntetických paliv. Debata je před námi, cíl je podle mého názoru zcela správný, cesty k němu však mohou být různé.
Využívání fosilních paliv nás ochuzuje, když peníze za jejich nákup posíláme mimo Evropu, oslabuje, když jimi živíme agresivní Rusko, a poškozuje životní prostředí a způsobuje klimatickou změnu. To je dost důvodů k tomu, abychom omezili až ukončili využívání fosilních paliv. A pokud někdo nepřijde s lepší alternativou, ukončení výroby spalovacích motorů je na místě.
Celá zelená legislativa dnes prochází úpravami. V únoru Evropská komise navrhla osekání požadavků v oblasti firemní udržitelnosti, debatuje se o zrušení směrnice o zelených tvrzeních, takzvaném greenwashingu. Proč se to dělá?
Snaha je přehodnocovat tam, kde máme pocit, že jsme to přehnali s přílišnou administrativou a byrokracií. To je příklad omnibusu nebo takzvaného uhlíkového cla. Svět se od roku 2019, kdy byl schválen Green Deal, hodně proměnil. Prošel pandemií, teď tady máme válku na Ukrajině a další výzvy. Nemůžeme se tvářit, že je vše stejné jako předtím.
O obranyschopnosti, bezpečnosti a konkurenceschopnosti se mluví mnohem víc. Jak to jde dohromady s dekarbonizací a klimatickými plány?
Pro mě je Green Deal od začátku víc bezpečnostní otázka než cokoliv jiného. Začíná tím, že je potřeba snížit závislost na fosilních palivech. Dnes odchází 450 miliard eur z EU mimo, to je trojnásobek evropského rozpočtu, i když máme šanci si energii vyrobit doma a bezemisně. Pokud nebudu spalovat fosilní paliva, nebudu mít tolik emisí CO2. Když nebudu tolik využívat přihnojování, nebudu používat tolik plynu na výrobu hnojiv, budu se muset o půdu starat lepším udržitelnějším způsobem, nebudu z ní dělat pískoviště, ze kterého se odplaví vše cenné. A bez hnojiv budu mít lepší vodu.
Jan Farský
* Poslancem Evropského parlamentu je od července loňského roku.
* K politice se poprvé výrazněji přiblížil v roce 2004, kde se stal poradcem místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna, který působil ve vládě Stanislava Grosse. Následně pracoval ve společnosti Škoda Auto v oddělení pro vztahy s veřejnými institucemi.
* V letech 2006 až 2014 byl starostou města Semily, v období 2008 až 2010 a poté 2016 až 2018 zastupitelem Libereckého kraje.
* Od roku 2010 do roku 2022 byl Farský rovněž poslancem Poslanecké sněmovny, přičemž od dubna roku 2019 coby místopředseda hnutí STAN a v letech 2019 až 2022 jako první místopředseda.
* Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
