Hru Klimatická mozaika vymyslel před osmi lety Cédric Ringenbach, francouzský odborník na změnu klimatu. Nyní ji takzvaní facilitátoři představují ve školách či na úřadech. Jedním z nich je Petra Jelínková. „Hra mě na první pohled úplně očarovala,“ říká.
Ringenbach hru původně vytvořil pro své vysokoškolské studenty, protože jim chtěl složitou problematiku předat srozumitelně a zábavně. Poté, co se setkala s ohlasem například na pařížské obchodní škole École de Management Léonard De Vinci, založil Ringenbach v roce 2018 neziskovou organizaci Climate Fresk, jejímž prostřednictvím hru při dodržení licenčních podmínek volně poskytuje.
Petra Jelínková pracuje dvacet let v informačních technologiích. Poté, co změnila práci a dostala se k vývoji softwaru o ESG, chtěla si rozšířit znalosti o klimatické změně. Narazila ale na to, že informace o této problematice jsou často složité, nudné a těžko vstřebatelné. „Uvažovala jsem, že bych začala vytvářet nějaké interaktivní a herní workshopy a při rešerši jsem objevila Klimatickou mozaiku,“ vypráví. Hned se přihlásila na workshop tohoto projektu a nyní chodí pravidla hry vysvětlovat do škol, firem i na úřady.
„Hra mě na první pohled úplně očarovala. Po absolvování workshopu jsem si okamžitě zažádala o to, abych mohla být takzvaným facilitátorem („průvodcem“ a vedoucím workshopu, pozn. aut.) této hry. A pak to nabralo hrozně rychlý spád,“ vysvětluje Jelínková.
Dostala se do komunity dalších českých facilitátorů, kteří mají v plánu uspořádat sérii veřejných workshopů. V Česku je nyní těchto proškolených lidí okolo devadesáti, ne všichni jsou ale aktivní.
Pohled na klimatickou změnu vyjde každému jinak
„Hra funguje tak, že rozdělíme účastníky do skupin čtyř až osmi lidí,“ vysvětluje Jelínková. „Skupinky si sednou nebo stoupnou ke stolu pokrytému velkým bílým papírem a postupně dostávají sady karet. Ty mají na jedné straně obrázek a název jevu v přírodě. Na druhé straně je jeho detailní popis. Smyslem je, aby lidé uspořádávali karty podle příčin a následků,“ popisuje Jelínková.
„Po chvilce ale vždy zjistí, že neexistuje jen jedno řešení, protože příčina a následek se v určité chvíli začnou zaměňovat a ten obrázek se začne cyklit,“ popisuje. Hra vycházející z údajů Mezivládního panelu pro změnu klimatu se skládá ze čtyřiceti dvou karet, z nichž nakonec skupině vyjde její vlastní klimatická mozaika.
„Každá skupina sestaví mozaiku trochu jinak, protože vidí souvislosti odlišně. Mým úkolem je být průvodcem touto akcí, ne být učitel nebo lektor,“ vysvětluje Jelínková. Poté, co je mozaika sestavená, přichází kreativní část. „Ta je moje oblíbená,“ říká.
„Je to často velmi emotivní. Když si obrázek poskládáte, může se objevit tíživý pocit. Aby se z toho pocitu člověk dokázal vymluvit nebo nějakým způsobem dostat, tak je dobré ho nakreslit, označit kartu, která se ho dotýká, nebo tomu dát název. To je navíc pro Čechy často náročné,“ uvádí.
„Je to přitom důležitá část, protože emoce v člověku pracují. Je poměrně známá křivka, která ukazuje pět stavů přijetí špatné zprávy – člověk prochází fázemi odmítnutí, smutku, paralýzy, až přijetí. Každý absolvent Klimatické mozaiky je přitom na té křivce někde jinde,“ vysvětluje Jelínková. Posledním krokem workshopu je proto „debriefing“, kdy mohou účastníci diskutovat o tom, jak je možné změně klimatu zabránit na osobní a celospolečenské úrovni.
Do školy i na úřad
Organizaci workshopů se Jelínková věnuje tři čtvrtě roku a s Klimatickou mozaikou byla již na gymnáziu, ve firmách nebo na úřadě. „Teď jsme byli na radnici v Liberci, kde jsme měli šestnáct úředníků. Byl to strašně zajímavý zážitek,“ uvádí.
„Byla to první zkušenost se státní zprávou a byla skvělá. Teď čekám na zpětnou vazbu. Ze začátku bylo pro skupinu složité něco tvořit a bylo vidět, že nejsou zvyklí spolupracovat a sdílet nápady. To je od firem nebo škol dost odlišné, tam je tento přístup obvyklejší. Při odchodu ale bylo vidět, že se jich to dotklo,“ popisuje.
„Jedna z účastnic, starší dáma, nebyla zvyklá na takovýto typ workshopu,“ vzpomíná Jelínková. „Na konci jsem ji poprosila, aby ukázala, která karta se jí nejvíce dotýká. Ona přitom označila omezení zdrojů pitné vody. Když jsem se jí zeptala proč, odpověděla, že bydlí mezi Jabloncem a Libercem několik desítek let a před pěti lety jí poprvé vyschla studna. Intervaly, kdy voda není, se přitom prodlužují. Je vždycky emotivní, když se s důsledky klimatické změny setkáte přímo v České republice,“ dodává Jelínková. S kolegou se nyní plánuje obrátit na pražský magistrát.
Ve firmách často panuje skepse
Ve hře vidí velký potenciál zejména kvůli tomu, že je to dobrý startovní bod pro nenásilné vstoupení do tématu udržitelnosti. „Na workshopu ve školách bývá kolem 25 dětí a jsem většinou velmi překvapená, jak moc toho vědí, někdy i více než dospělí. Na konci workshopu mi často řeknou, že jim to takhle nikdy nikdo nespojil – že znají koloběh uhlíku, že vědí, jak vzniká cyklón, vědí, co je Golfský proud, ale nikdy neviděli ten obrázek takto dohromady,“ říká Jelínková.
Stejně tak ale podle ní hra může pomoci k udržitelnému podnikání. „U firem záleží, jak moc jsou tam účastníci dobrovolně. Často v nich panuje také velká skepse. I když se to před nimi nakreslí, tak se budou hádat do krve. A část z nich nepřesvědčíte, ani kdyby tu bylo už o patnáct stupňů víc,“ popisuje Jelínková.
Jak snížit uhlíkovou stopu na dvě tuny
Účelem workshopu podle ní není přesvědčovat, jen provést vědeckými poznatky. Přesto některé firmy nabídku workshopů odmítly s tím, že je to aktivismus.
„Vždy na workshop přicházím s tím, že nejsem odborník na klimatickou změnu. To není moje role, já jsem jen průvodce workshopem,“ uvádí Jelínková. Do budoucna by se ale chtěla stát trenérem dalších facilitátorů a také si rozšířit portfolio workshopů, které může vést.
„Klimatických problémů je mnohonásobně víc. Klimatická mozaika je úzce zaměřená na oteplování planety. Biodiverzita je například jen naťuknutá,“ uvádí Jelínková.
Existují i další samostatné workshopy o biodiverzitě, cirkulární ekonomice a také workshop „2 Tons“. „Ten ukazuje, jak snížit svou uhlíkovou stopu na dvě tuny. Momentálně se pohybujeme okolo deseti tun na osobu. Absolvování tohoto workshopu mě čeká teď v červnu, jsem na to zvědavá. Neumím si zatím představit, jak moc je potřeba změnit způsob života, aby se člověk žijící ve velkoměstě této hodnotě alespoň přiblížil,“ říká facilitátorka.
Tereza Koudelová
Tereza studuje žurnalistku na FSV UK. Je spoluzakladatelkou české pobočky mezinárodní organizace Sea Shepherd, která se zabývá ochranou mořských ekosystémů. Nejradši píše o všem, co se pojí s oceány.
