K hlavním zdrojům znečištění loni patřily chemičky, výrobci plastů, uhelné elektrárny a dřevozpracující provozy. Poprvé se mezi sledovanými látkami objevily „věčné chemikálie“, jejichž zákaz zvažuje Evropská unie.
Tuzemské podniky loni pokračovaly ve snižování emisí rakovinotvorných a potenciálně rakovinotvorných látek, reprotoxických látek, skleníkových plynů, plynů způsobujících kyselé srážky, rtuti a dalších těžkých kovů. Vyplývá to z dat Integrovaného registru znečišťování (IRZ).
Provozy hlásí úniky a přenosy některých nebezpečných látek ze zákona samy. Data loni poskytlo 1236 firem, o 18 více než v roce 2023. „Jsme rádi, že IRZ své dvacetiletí oslavil přidáním tak významné skupiny, jako jsou per- a polyfluoralkylované látky známé pod zkratkou PFAS. A ještě více nás těší, že se tak stalo na základě výzvy Řeky bez jedů, kterou podepsalo téměř osm tisíc lidí,“ sdělil Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady spolku Arnika, který připravuje žebříček znečišťovatelů.
Jak dostat PFAS z vody
PFAS neboli „věčné chemikálie“ mají schopnost ukládat se v živých organismech a působit na ně. Některé z nich jsou karcinogenní nebo působí jako endokrinní disruptory, navíc se v životním prostředí přirozeně nerozkládají. K největším zdrojům PFAS v Česku patří podle žebříčku znečišťovatelů spolu s čistírnami odpadních vod také chemičky Precheza Přerov a Deza Valašské Meziříčí.
„Společnosti Deza ani Precheza nejsou producenty látek PFAS. Přestože zde žádný limit nepřekračujeme, analyzujeme příčinu obsahu těchto látek v našich emisích a usilujeme o to, aby byly jejich hodnoty co nejnižší,“ sdělil Pavel Heřmanský, mluvčí holdingu Agrofert, do něhož oba podniky patří. Agrofert vlastní Andrej Babiš, předseda hnutí ANO, který je pověřen sestavením budoucí vlády.
PFAS jsou podle Heřmanského přítomny v běžných produktech používaných v průmyslové výrobě, a ne vždy je jejich přítomnost zřejmá ani ji nelze nahradit. „Produkce našich společností je velmi specifická a nemáme v Česku srovnatelné podniky, proto se bohužel nemůžeme inspirovat v jiných provozech, a tedy ani naše data nejsou s kýmkoli jednoznačně srovnatelná,“ dodal k výsledkům žebříčku.
Ekonews oslovily rovněž Vodovody a kanalizace Pardubice, respektive Provozovnu BČOV Pardubice, kde byly nahlášené hodnoty PFAS nejvyšší, a ČOV Hradec Králové. Ani jedna ze firem ale do uzávěrky tohoto článku na dotazy neodpověděla.
Čistírny „doplácejí“ na to, že věčné chemikálie jsou přítomny v řadě spotřebního zboží, jako je nepromokavé oblečení nebo teflonové pánve. PFAS se uvolní do vody při praní a mytí a následně doputují do čistíren. Ty si s nimi zatím neumějí dobře poradit, jelikož technologie jsou drahé. Zástupci čistíren proto opakovaně vyzývají k tomu, aby se přenesla zodpovědnost na výrobce, kteří by měli látky odstranit z produktů a přispět na nové technologie jejich odstraňování z vody.
Formaldehyd v Lukavci šplhá nahoru
Přestože znečištění sledovanými emisemi v Česku celkově klesá, výjimkou jsou emise rakovinotvorného a mutagenního formaldehydu a látek nebezpečných pro vodní organismy. Znepokojivé jsou podle Arniky zejména skokové nárůsty emisí formaldehydu ze dvou dřevozpracujících podniků v Lukavci na Vysočině a nárůst emisí dioxinů z teplárny Veolia v Přerově, způsobený přechodem na spoluspalování paliva z odpadů.
V žebříčcích znečišťovatelů za minulý rok obecně dominují provozy z Ústeckého, Moravskoslezského a Pardubického kraje a Vysočiny. Největšími znečišťovateli jsou Spolana Neratovice a elektrárna Počerady. Zmíněný Lukavec se kvůli výraznému nárůstu emisí formaldehydu dostal mezi provozy s vysokými emisemi zdraví škodlivých látek.
Huť Liberty Ostrava naopak ze žebříčku vypadla, protože nebyla v provozu. Podobný osud pravděpodobně za tento rok čeká Spolanu Neratovice, která letos ukončila výrobu PVC a kaprolaktamu a předala odpady s rtutí z uzavřené výroby chlóru.
Počerady až do loňska s nezákonnou výjimkou
„Emise rtuti se daří pomalu snižovat díky odklonu od využívání uhlí a aplikaci emisních limitů na ochranu zdraví lidí. Proto elektrárna Tušimice sice spálila více uhlí než elektrárna Počerady, ale Počerady vypustily o 77 procent více rtuti,“ řekl Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí Duha.
„Počerady totiž získaly emisní nezákonnou výjimku, kterou teprve loni zrušil soud. Díky práci ekologických organizací však nová výjimka obsahuje závazný emisní strop, takže elektrárna bude muset buď skončit v roce 2028, nebo emise rtuti výrazně snížit, aby mohla fungovat. Můžeme očekávat, že zátěž prostředí jednou z nejjedovatějších látek klesne,“ dodal.
Devět z deseti největších zdrojů emisí rtuti do ovzduší tvoří v Česku uhelné elektrárny a teplárny. Celkové emise rtuti v roce 2024 meziročně klesly o 14 procent. Největší pokles (-44 %) zaznamenala Sokolovská uhelná díky výraznému snížení spotřeby uhlí. Naopak největší nárůst (+140 %) evidovala Teplárna Kladno skupiny Sev.En Energy uhlobarona Pavla Tykače, jak uvádí Arnika, pravděpodobně kvůli vyššímu podílu méně kvalitního uhlí. Největším zdrojem rtuti v Česku zůstává zmíněná elektrárna Počerady (rovněž Sev.En Energy), následovaná elektrárnami Prunéřov, Chvaletice a Ledvice.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
