Záplava zelených opatření. Co čeká budoucí vládu kvůli dekarbonizaci a klimatické neutralitě

Vláda, která vzejde z říjnových voleb, bude mít před sebou spoustu povinností, které se týkají udržitelnosti. Do roku 2050, kdy Unie hodlá dosáhnout klimatické neutrality, zbývá v tuzemsku přibližně šest volebních období.

Členské země Evropské unie se shodly na tom, že je potřeba změnit charakter hospodářství, aby byly odolnější vůči dopadům klimatické změny a zároveň k ní přispívaly co nejméně. Také tuzemská ekonomika se proto promění.

„V Česku pochází 75 procent emisí ze spalování fosilních paliv,“ uvádí Ondráš Přibyla z projektu nezávislých analytiků a expertů Fakta o klimatu. Tři čtvrtiny transformace tak budou záležet zejména na odklonu k udržitelným alternativám.

Zároveň bude nutné se zaměřit na energetickou nezávislost. Za dovoz ropy a zemního plynu platí Česko ročně dvě procenta hrubého domácího produktu, je proto nutná úspora energií, elektrifikace nebo výroba čisté elektřiny díky obnovitelným zdrojům.

K plnění závazků budou Česko tlačit také ekonomické okolnosti. „Pokud bychom s energetickou transformací nepracovali, tak se budeme dostávat do světa, který je pro nás ekonomicky nevýhodný. Česko má ze zemí EU nejnižší podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny,“ upozorňuje Přibyla.

Následujících pět bodů podle projektu Fakta o klimatu bude muset nová vláda řešit v první řadě.

Blíží se emisní povolenky pro budovy a dopravu

Současný systém emisních povolenek ETS1 pokrývá emise nejvyšších znečišťovatelů, zejména v průmyslu a energetice. Povolenky ETS2 mají rozšířit zpoplatnění emisí vznikajících při vytápění budov a v silniční dopravě. Nyní se jede ve zkušebním režimu, plné obchodování s povolenkami v systému ETS2 má začít v roce 2027.

Česko usilovalo o posun zavedení systému, ale nezískalo dostatečnou podporu. Spolu s dalšími sedmnácti státy nyní žádá o úpravu pravidel a zastropování cen.

Spolu s novými povolenkami vznikne Sociální klimatický fond. Ten má shromažďovat část příjmů vybraných z prodeje povolenek, které budou sloužit ke zmírňování sociálních dopadů systému. Fond by měl podpořit například zranitelné domácnosti či malé podniky, renovace budov či nízkoemisní dopravu. Členské státy měly do letošního června vypracovat národní sociální klimatické plány, Česko tak ještě neučinilo.

Bude se jednat o emisním cíli pro rok 2040

Evropská komise letos navrhla nový závazný cíl snížení emisí do roku 2040 o 90 procent oproti úrovni z roku 1990. Plán má poskytovat státům značnou flexibilitu a umožňovat například využití offsetů. To znamená, že se budou moci „vyplatit“ podporou projektů, které snižují emise CO2.

Tento krok by měl podpořit dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Česko cíl pro rok 2040 aktuálně nepodporuje. Současný cíl stanovuje snížení emisí o 55 procent do roku 2030.

Projekt Fakta o klimatu upozorňuje, že podle modelování na základě Národního energeticko-klimatického plánu by současná opatření mohla vést k poklesu emisí Česka do patnácti let o 86 procent. Zbývají tedy čtyři procenta.

Česko musí zvýšit podíl obnovitelných zdrojů

Celoevropským závazným cílem je dosáhnout do roku 2030 celkového podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie mezi 42,5 až 45 procenty, jak vyplývá z revize směrnice RED na podporu energie z obnovitelných zdrojů. Česko stanovilo ve Vnitrostátním plánu pro energetiku a klima cíl minimálně 30,1 procenta. V současné době činí podíl obnovitelných zdrojů v tuzemsku okolo 19 procent.

Budoucí vládu proto v této oblasti čeká hodně práce. Ať už se pustí do zavádění „akceleračních zón“ pro projekty obnovitelných zdrojů energie anebo prosadí podporu akumulace energie, například prostřednictvím komunitní energetiky.

Další opatření se mají týkat snižování spotřeby energie. Členské státy mají kolektivně dosáhnout snížení spotřeby přinejmenším o 11,7 procenta do roku 2030 ve srovnání s referenčním scénářem Evropské komise z roku 2020. Česko by mělo mimo jiné zajistit roční snížení konečné spotřeby energie ve veřejném sektoru o 1,9 procenta.

S tím souvisí snižování energetické náročnosti budov. Budovy v Unii spotřebovávají přibližně 40 procent veškeré energie a jsou zodpovědné za 36 procent emisí skleníkových plynů. Všechny nové budovy by tak v budoucnu měly mít téměř nulovou spotřebu energie a být bezemisní.

Dalšími kroky má být snižování energetické náročnosti stávajících budov, například prostřednictvím renovací. Vláda by proto měla nastavit národní trajektorii pro snižování průměrné spotřeby bytových i nebytových budov.

Přechod na bezemisní automobily

Normy emisí pro nové automobily a lehké užitkové vozy stanovují, že do roku 2035 by měla být všechna auta prodávaná v Evropské unii bezemisní. Do roku 2030 by se v rámci mezikroků měly snížit emise o 55 procent pro osobní automobily a 50 procent pro dodávky.

„Vláda bude muset podporovat přechod na bezemisní vozidla prostřednictvím souvisejících politik a pobídek, jako je podpora rozvoje dobíjecí a plnicí infrastruktury, daňové úlevy nebo programy šrotovného pro starší, znečišťující vozidla,“ uvádí projekt Fakta o klimatu.

Do roku 2025 musí mít podle nařízení o infrastruktuře pro alternativní paliva například každý registrovaný elektromobil k dispozici alespoň 1,3 kilowattu a každé plug-in hybridní vozidlo (PHEV) 0,8 kilowattu celkového nabíjecího výkonu ve veřejné síti.

Zároveň s tím souvisí přeměna tuzemského automobilového průmyslu. Pokud automobilky působící v Česku nezvládnou úspěšně přechod na elektromobilitu nebo jiný bezemisní pohon, dopadne to tvrdě na jejich zaměstnance.

Zemědělství a lesnictví

Evropská unie požaduje, aby sektor využívání půdy a lesnictví (LULUCF) do roku 2030 odstranil 310 milionů tun emisí oxidu uhličitého. Česko má cíl ročně pohlcovat alespoň 1,228 milionu tun. Od příštího roku by tak mělo odstraňování emisí oxidu uhličitého převyšovat jejich produkci.

Mezi hlavní opatření bude patřit například reforma lesního hospodaření, zrušení dotací na ekologicky nevhodné dřeviny či zavedení úplného monitoringu odstřelu zvěře pro podporu pestré obnovy lesů. Od roku 2027 má být také zaveden systém plateb za ekosystémové služby lesů na podporu ukládání uhlíku a biodiverzity. V zemědělství bude klíčové vymáhání protierozních předpisů a podpora ekologického zemědělství.

Mnoho změn je na cestě

Novou vládu zároveň čeká revize Státní energetické koncepce. Aktualizovaná koncepce, která má v souladu s Národním plánem pro energetiku a klima integrovat všechny závazky a cíle Česka, měla být přijata už loni. Současná vláda její schválení však odložila na neurčito.

Aktualizovat měla vláda rovněž Politiku ochrany klimatu z roku 2017, tedy vládní koncepční dokument, který stanovuje dlouhodobé cíle a strategie pro snižování emisí skleníkových plynů a adaptaci na dopady změny klimatu. „Jsou to dva důležité dokumenty, které říkají, jakou cestou se chce Česko dlouhodobě vydat na cestě k čisté energetice a dekarbonizované energetice obecně,“ vysvětluje Kateřina Kolouch Grabovská, která se ve Fatka o klimatu zabývá klimatickou politikou a legislativou na úrovni Česka a Evropské unie.

Loni v červnu mimo jiné vstoupilo v platnost nařízení o průmyslu s nulovými emisemi, který musí Česko nyní implementovat.

Spousta nových změn je přitom na cestě. Víceletý finanční rámec (MFF) pro roky 2028 až 2034 má být klíčovým rozpočtovým nástrojem Evropské unie při prosazování klimatické neutrality. Může například podpořit prosazování přechodu od neefektivního financování klimatických opatření k systému, který bude měřit a odměňovat dosažení konkrétních výsledků.

Na podzim se také očekává další diskuse ohledně Společné zemědělské politiky po roce 2027. Ta bude zásadní pro určení toho, nakolik dotace přispějí ke klimatickým opatřením v zemědělství, biodiverzitě a udržitelnému hospodaření.

Na konci tohoto roku má Evropská komise představit také „Akcelerátor dekarbonizace“, který má urychlit snižování emisí v energeticky náročných odvětvích, jako je výroba cementu. V příštím roce by mělo přijít na řadu nařízení o cirkulární ekonomice. To má zastřešit existující odpadovou a oběhovou legislativu. Jedním z nástrojů zákona by měla být metodika posuzování životního cyklu (LCA), která hodnotí dopad výrobku během celé jeho životnosti.