Mojmír Jiřikovský je šéf a spoluzakladatel společnosti JRK a e-shopu Zemito v Česku. Obě mají společné to, že se snaží pomáhat bojovat s nadbytečnými odpady. A to jak obcím skrze společnost JRK, tak domácnostem, které mohou nakupovat a inspirovat se na Zemitu. Vše, co na Zemitu prodáváme, si nejdříve náš tým odzkouší, popisuje Mojmír Jiřikovský.

Čím se přesně zabýváte v JRK?

Firmu JRK jsme založili ještě se dvěma kolegy už před deseti roky a po nějakém start-upovém období, které trvalo možná čtyři až pět let, jsme dokázali zformulovat myšlenku, proč bychom měli být užiteční. Průměrný Čech vyprodukuje asi 350 kilogramů odpadu ročně a toto číslo bohužel stále stoupá, protože žijeme v konzumní době. Například v Americe je to víc než 500 kilogramů na osobu, tomu se bohužel přibližujeme. My spolupracujeme se samosprávami, abychom tento trend korigovali a možná trošku i napravili nebo zvrátili.

Jak se snažíte tento trend zvrátit?

Jednak se snažíme šířit myšlenku toho, že odpadu by mohlo vzniknout méně a když už vznikne, tak aby se aspoň vytřídil. V Česku v tom máme celkem rezervy, vytřídíme asi jen 35 procent odpadu. Například v severní Itálii, což je nejlepší region v Evropě, dokážou vytřídit víc než osmdesát procent. Některé věci, které tam fungují už několik roků, se snažíme zavádět i sem. Už máme více než padesát pilotních spoluprací buď s městy nebo se samosprávami nebo s vesnicemi. Snažíme se pracovat s tím, aby se co nejvíc odpadu vytřídilo a aby se vytřídil kvalitně, což je celkem náročné.

Proč je to náročné?

Představte si, že jste starostka a v odpadu funguje nějaký systém, který je hodně zažitý, dejme tomu už od socialismu. Takže například na rozdíl od spotřeby elektrické energie nebo spotřeby vody, za odpad platíme všichni stejně. To je ten typický poplatek za odpad, který ročně platíme a je jedno, jestli váš soused toho vytřídí hodně, anebo se chová velmi nezodpovědně. Všichni platí stejně. A to se my snažíme změnit, což se nám daří na těch nejodvážnějších samosprávách. Ale je to jako každá jiná změna, je to přijímané ztěžka. Musí se to zavést tak, aby ji lidé přijali, protože je to podobné třeba jako změna parkovací politiky. Nejdřív se zruší zajetý pořádek a zavede se něco nového a možná až po dvou, po třech letech masa lidí pochopí, že to byla dobrá změna. Ale do té doby je to celkem náročný proces.

S kým už spolupracujete, kdo jsou ti odvážní?

Spolupracujeme s městy jako je Kolín, Jihlava, Havlíčkův Brod nebo Hranice. Začínají to být stále větší města a my budeme rádi, když se postupně zapojí i ty ostatní. 

Jak se dá docílit toho, aby odpadu na úrovni samospráv vzniklo méně?

V odpadovém světě se užívá zkratka PAYT – pay as you throw. Ta říká, zaplať za to, co vyhodíš a vyhodíš znamená do komunálu, do černé nádoby. Například ve zmíněné severní Itálii má každý obyvatel ze zákona nebo podle vyhlášky v daném městě například povinnost si zaplatit za sedm svozů odpadu ročně. To je povinné minimum, které musí udělat každý.

Když má rok 365 dní, tak to není moc. Ale za každý další svoz, který se udělá a který se eviduje, každý obyvatel musí zaplatit nějakých pár eur dalšího poplatku. To znamená, že na chování lidí hodně závisí, jaký roční poplatek bude. Tehdy už člověk začne uvažovat možná i v tom obchodě při nákupu, jaký obal je tam použitý nebo jestli tu věc, kterou si normálně kupuje, opravdu potřebuje. Z toho všeho se stane odpad, za který on bude platit. Takto se dá ovlivnit i to, kolik odpadu vzniká, ale ještě víc se tím dá ovlivnit, kolik odpadu se vytřídí.

Takto to u nás ale nefunguje?

V Česku je docela populární myšlenka, že poplatek bude všude stejný, ale z něj se budou dávat slevy. Když někdo třídí, tak se to zaeviduje a potom dostane nějakou slevu. To je věc, která tady teď celkem funguje, ale myslím si, že časem, možná za pět až deset let i tak dospějeme k tomu, co funguje v Itálii, k čistějšímu systému. 

Vy se snažíte, aby se vytřídilo více na úrovni samospráv. Co jim nabídnete, aby toho dosáhly, jak to udělat prakticky?

Nabízíme partnerství, formu dlouhodobé spolupráce, která může s daným městem trvat dva tři roky. Je to soubor neustálé kontinuální práce, jejímiž hlavními složkami jsou hlavně analytická část, kde zjistíme, v jakém stádiu odpadová situace je, abychom ji po nějaké době dokázali zkontrolovat a vyhodnotit, jestli se zlepšila. Pak děláme informační kampaň, která probíhá moderním způsobem, aby lidé dostali informace, které chybí. Potom je tam podpora třídění kuchyňského odpadu nebo vybavení kompostéry. Dáme lidem komfort, aby bylo velmi jednoduché tento odpad třídit. A možná nejvíc zajímavá myšlenka je evidence odpadu.

V čem pomáhá evidence odpadu?

Představte si, že popelnice nebo pytle jsou nějakým způsobem označené čipem nebo QR kódem a ten odpad se eviduje a obec nebo samospráva nebo město nebo mikroregion dostává data. Jen to, že data dostává, je obrovská změna oproti tomu, na co jsme byli zvyklí. Na základě dat se dá potom udělat opatření do budoucna, například postupné snižování frekvence svozu. To znamená jednak úsporu pro město a pro samosprávu, jednak tímto způsobem také naznačujeme lidem: „Radši to vytřiďte, protože ten odpad se nebude svážet každý týden, jak jste byli zvyklí, ale bude to jednou za dva týdny. Nebo jenom jednou za tři týdny.“ Takže jde o jednotlivé úkony spojené s evidencí odpadu, které vedou k tomu, že výsledky přichází. V reálu se potvrzuje, že míra třídění se zvyšuje.

A dá se říct o kolik, třeba u nějakého vašeho nejdelšího projektu?

Je to opravdu hodně individuální a záleží, jak dlouho spolupráce trvá a v jakém stavu tam byly odpady na začátku. Ale míra třídění se obvykle zlepší o desítky procent. Mimochodem, je to důležité i kvůli schválenému novému zákonu o odpadech, který přesně této věci bude nahrávat. Skládkování odpadu, což je bohužel stále velmi populární metoda, jak vyřešit komunální odpad, bude každý rok dražší a dražší. To znamená, že míra třídění bude každý rok zajímavějším cílem pro samosprávu nebo pro vedení kteréhokoliv města. Odpady se budou prodražovat a toto je cesta, jak dokážeme i finance držet na nějaké úrovni.

Nenarážíte při těchto svých aktivitách i na svozové firmy, což je docela obří lobby?

Samozřejmě, že se to děje. Nerad bych řekl, že svozové firmy jsou nějaké zlo. Bez nich by to nešlo a je to rovněž velmi důležitá součást těchto změn. Spíš se snažíme dívat se na tyto firmy jako na partnery pro nás nebo i pro samosprávu. Přibývá těch, které to začínají chápat. Na druhou stranu je pravda, že mnohokrát svozové firmy mají takový lokální monopol, který je hodně dobře zakotvený v daném regionu, kde fungují. Pak tam chybí větší konkurence a tah na branku v tom, že by z nich sršela energie a chuť inovovat.

To se úplně neděje, většinou je svozová firma ten konzervativní element v celé systému. Ale hodně starostů a primátorů si už toho všímá a očekává trošku jiný servis, než bylo zvykem. Anebo jsou tady technické služby, které jsou vlastněné přímo městem. Například Jihlava má vlastní technické služby, ale i množství jiných měst v Česku. Mnohokrát je potom tato služba více spojená se zákazníkem, kterým je v tomto případě samospráva. Takže často spolupracujeme s technickými službami, které se starají o svoz.

Obce, když za nimi přijdete, musíte sáhodlouze přesvědčovat, nebo pak slyší například na úsporu?

Téma je velmi zajímavé téměř pro každého. Dnes i obyvatelé jsou na tuto otázku citliví a možná i politici cítí, že téma momentálně rezonuje. Nesetkáváme se moc s tím, že by to někoho nezajímalo. Každý by se rád točil okolo dané tématiky, ale je to spíš otázka toho, že je tady nějaké procento samospráv, které jsou průkopníky. Když se nějaká věc, která je nová, osvědčí, další města nebo regiony v okolí, začínají mít zájem také.

A zkoušeli jste i vyloženě velká krajská města, či Prahu?

Jihlava je asi největší město, které se do toho pustilo, cítím tam přesvědčení, že chtějí změnu udělat opravdu komplexní. Ale určitě bych zmínil i Prahu, kde momentálně probíhá pilotní projekt ve sběru kuchyňského odpadu. Jde o pětilitrové košíky na kuchyňský odpad, které se v určitých městských částech Prahy momentálně testují. Na tom spolupracujeme my jako JRK s Magistrátem města Prahy.

Vidíte, tak to jsem zrovna v testované oblasti, ty mám doma…

Je to pro obyvatele pohodlné řešení. Aby třeba slupky z brambor rovnou skončily ve správné nádobě a oddělily se od komunálu. Kuchyňský odpad je z hlediska odpadového hospodářství hrozně důležité vytřídit. Jednak se dá v případě Prahy využít v bioplynové stanici, anebo kvůli tomu, aby neznečisťoval ostatní hodnotné věci, které se mohou v odpadu objevit. Takže to je zajímavý pilotní projekt, inspirovaný Itálií.

Zmínil jste, že děláte nejdřív analýzy odpadů, co vám z nich vyplývá? Uvádí se, že čtyřicet procent směsného odpadu je právě bioodpad…

Je to tak. Nevytříděný biodpad se nám často v analýzách objevuje i v obcích, které si myslí, že jej třídí.  Mají pocit, že bioodpad už je vyřešený, ale i tak tam najdeme přes čtyřicet procent nevytříděného bioodpadu. Nedostatků bývá více, v třídění plastu, papíru, sklu i kovech. Ale bioodpad je nejvýznamnější věc, na které se vyplatí z hlediska třídění odpadu zapracovat.  

Každé město potom už má možnost bioodpad nebo i kuchyňský odpad zpracovat? 

Určitě. Velmi častým řešením jsou kompostéry, spíše pro rodinné domy, ale v Praze jsou i v Braníku nebo na Praze 4 okolo paneláků. Tam se bioodpad přemění na kompost přímo na místě vzniku odpadu, už se nikam neodváží. To je velmi zajímavý způsob. Potom existují biopopelnice, ty se vozí do kompostárny nebo bioplynky.

Myslím si, že novým trendem jsou zmiňované košíky. Takže určitá infrastruktura tu je, spíš je otázka, do jaké míry tato zařízení fungují správně, kvalitně a splňují určité předpoklady pro nadcházející roky. Myslím si, že tam bude ještě probíhat modernizace některých těchto zařízení, aby vyhovovala nadcházejícím potřebám, například zpracování živočišného odpadu. 

V čem se kompostárny liší? 

Ve zkratce je to jako u aut. Jsou auta, u kterých se to při výrobě trošku odfláklo a potom mají poruchy, věci nejsou domyšlené a nefungují úplně správně, jak by měly. I v kompostárnách jsou rozdíly jako ve všem. Takže jsou firmy, které kompostárny dokážou vybudovat tak, že fungují opravdu na špičkové úrovni a výsledný kompost je v úplně jiné kvalitě po jiné době.

Produkty nejprve odzkoušíme, pak teprve jdou do prodeje

Ještě k druhé noze vašeho byznysu v Česku, a to je Zemito. To jste založili kdy? 

Historie Zemita se datuje od jara roku 2019. Do té doby jsme měli e-shop jako JRK, prodávali jsme nějakou techniku. V jednom momentu jsme si uvědomili, že bychom rádi sortiment zboží rozšířili a uchopili náš e-shop z jiné perspektivy. Za deset let máme v JRK tým lidí, kteří skutečně do hloubky žijí odpady i ve svém osobním životě a stále víc cítíme, že dokážou vdechnout do tohoto projektu určitou autenticitu.

Máme snahu prodávat věci, o kterých si myslíme, že jsou správné, že je máme sami odzkoušené a neděláme to jen proto, abychom prodali co nejvíc produktů. Spíše se snažíme o selekci, aby náš zákazník věděl, že to prošlo nějakým sítem, než jsme produkt vůbec nabídli v našem obchodě. Druhá věc je profesionální tým lidí Zemita, který přivedla Janka Kutlíková, bývalá šéfka Zootu na Slovensku, který rozumí e-commerce světu mnohem víc, než byly předtím moje obzory. 

Určitě znáte Econeu tady v Česku, chcete se od nich nějak odlišit, nebo je tady dost místa pro všechny?

Upřímně musím říct, že k Econei cítíme respekt. Už funguje na tomhle trhu delší dobu. Zároveň my jsme hodně silní v regionech a cítíme, že v Česku a na Slovensku je masa patnácti milionů lidí a k ní se ještě tato myšlenka nedostala. Takže cítíme, že by se ty věci daly dělat líp, a proto tu i jsme. 

Jednorázové versus opakované použitelné. Foto: Zemito

Teď i kamenné řetězce, která mají i e-shopy, jako dm, Rossman, cítí, že udržitelnost je téma a pouští se do prodeje těchto produktů. Kam se pak musí posunout specializovaný e-shop jako vy, když do toho půjdou masové řetězce?

Myslím si, že to je na tom to krásné, že jde o takový souboj myšlenek, různých přístupů a asi ukáže jen čas, jak to celé dopadne. Ale myslím si, že často zastupujeme lokální dodavatele, kteří potřebují i cítit naši podporu v tom, aby se dostali na trh rychleji. A abychom dokázali doručit produkty zákazníkovi tak, aby necestovaly daleko, aby byly brány z co nejbližšího okolí, kde člověk žije, protože na tom stojí silná myšlenka těchto projektů. 

Máte nějaká striktní pravidla nebo limity, co u vás na e-shopu v Zemitu ještě prodávat a co už je třeba jenom nalakované nazeleno?

Máme to zatím tak, že se spoléháme na náš tým lidí, kteří u nás pracují a které jsme už vybírali i na základě toho, jakým způsobem žijí oni sami. Spoléháme na náš tým, který produkty na náš e-shop nejen zodpovědně vybírá, ale i sám testuje. Vždy si od dodavatele necháváme poslat vzorky a až po odzkoušení řadíme k nám na Zemito. Je pro nás důležité mít pocit, že se můžeme podepsat pod daný produkt, že my jsme si ho sami zkusili a sami ho používáme, nakupujeme.

Nakupujete také na Zemitu?

Já jsem pravidelným zákazníkem, je to pro mě mnohokrát nová věc. Musím se přiznat, že některé produkty byly opravdu změna, otestovat něco jiného, než na co jsem byl zvyklý, ale baví mě to. Není to možná vždycky tak, že člověk na první dobrou najde cestu, je třeba trošku zkoušet, ale časem zjišťujeme, že alternativa tu existuje. Existuje, ale my o tom z reklam a billboardů nevíme, protože tam mají dosah mezinárodní značky, spíš korporátněji laděné.

Takže e-shop je trochu i inspirace, co lze čím nahradit, jaké jednorázové věcí opakovaně použitelnými…

Přesně. Možná zajímavá myšlenka do budoucna je, že mnoho věcí, které používají maminky s malými dětmi, je potřeba mít jenom na nějakou dobu, dejme tomu půl roku, tři čtvrtě roku. Takže není ani nutné jim věci vždycky prodávat, ale lze to jen na určitou dobu pronajmout. A potom vyvinout takový systém, abychom tyto výrobky mohli správným způsobem zase vrátit do oběhu a mohl je použít zase někdo další. Teď možná trošku mluvím o budoucnosti, ale myslím si, že to bude jeden ze zajímavých způsobů, jak nad těmito věcmi přemýšlet.

Ještě poslední aktuální věc, všichni řešíme koronavir, jak vaše podnikání ovlivnil?

V JRK to cítíme mírně negativně. Na jaře, když jsme volali našim partnerským zákazníkům, tak jsme viděli, že měli prioritu trošku někde jinde než v odpadech, spíše šlo o hygienu, bezpečnost. Takže jsme zjišťovali, co by jim pomohlo v době, kdy docházely čisticí prostředky a roušky, a snažili jsme se pomoc jiným způsobem. V našich aktivitách nás to jako JRK trošku zpomalilo. Na druhou stranu v Zemitu ne, tam spíš cítíme, že to mělo na nás pozitivní vliv jako asi na mnoho jiných e-shopů.