Za několik desítek let budeme žít v úplně jiném světě. Firmy by se měly připravit, říká spoluautor kurzu KlimaReady

Jak připravit firmy na klimatickou budoucnost? Změna k lepšímu společně s WWF a Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy spustila nový kurz KlimaReady: je to patnáctidílný online průvodce, který srozumitelně vysvětluje dopady klimatické krize a nabízí konkrétní cesty, jak se na ni v byznysu připravit.

O tom, proč už nejde jen o uhlíkovou stopu a jak mohou firmy začít jednat, jsme mluvili s jedním ze spoluautorů kurzu Vojtěchem Koteckým, který v Centru Univerzity Karlovy vede spolupráci s firmami a veřejnou správou na environmentálních inovacích.

O co v kurzu KlimaReady jde především?

Kurz účastníky provádí tím, jak změny klimatu dopadnou na každodenní život a výsledky českých firem. Firmám pomáhá se posunout od měření ESG metriky – které mimochodem nikam nezmizí – k praktickému řešení konkrétních problémů. A tam začnou na dopady změn klimatu narážet. Zatím si jich tolik nevšímaly, protože je obtížné je měřit, na rozdíl od jasné a srozumitelné uhlíkové stopy. To ale neznamená, že nebudou dramatické.

Kdo jsou účastníci kurzu?

Typicky jde o tři druhy lidí. Ti, kteří uvnitř firem řeší udržitelnost, nemusí to být ESG specialisti, ale klidně i lidé, kteří řídí nákupy, plánují projekty a tak dále. Pak jde o konzultanty, kteří začínají vidět, že dopad změn klimatu bude pro firmy téma. A pak lidé, které to prostě zajímá. A tato skupina může být větší, než by se na první pohled mohlo zdát, téma je to málo zpracované i my jsme se na něm hodně naučili, když kurz vznikal.

Je to reakce na poptávku trhu?

Kurz vznikl, protože se začalo ukazovat, že firmy mají o dopadech klimatických změn jen vágní představu. Uvědomují si problém, ale tápou v tom, jak k němu přistoupit. Kurz jim má pomoci se v tématu začít základně orientovat. Charakter dopadů je razantně odlišný firmu od firmy, odvětví od odvětví, téma je proto značně komplexní.

Dá se přeci jen trochu zobecnit?

Víme, že za několik desítek let budeme žít v úplně jiném světě, než jsme znali v posledních staletích a tisíciletích. Často máme sklon vidět oteplování jako plus dva až tři stupně Celsia. Jenže dnešek versus poslední doba ledová, to je nárůst někde mezi pěti až devíti stupni Celsia. Nárůst globální průměrné teploty v jednotkách stupňů Celsia se nejeví tak dramaticky, ale ve skutečnosti má významný dopad na životy a ekonomiku.

Proč je toto vnímání problém?

Máme sklon myslet si, že se byznysu dopady klimatických změn týkají jen okrajově. Že ovlivní více méně jen ty, kteří přímo hospodaří s půdou, tedy zemědělce, lesníky, případně vodohospodáře. Zbytek ekonomiky proto tak trochu vyčkává. Jenže začínají být vidět souvislosti, na první pohled nečekané. Nejdramatičtější změnou bude ve Střední Evropě změna vodního režimu. Někdy bude vody málo, někdy hodně. Dopadne to tedy na odvětví, která potřebují soustavné dodávky vody, a způsobí jim to problémy, když budou menší průtoky. Také skoro každá firma používá nějaký papír, byť třeba jen jako obaly. No a zrovna volatilita trhu se dřevem a potažmo papírem je věc, která se bude objevovat v rozměrech, se kterými nemáme zkušenost.

Jaké další změny firmy poznamenají?

Jde o několik strukturálních věcí. Za prvé bude klesat produktivita krajiny s následky hlavně v dodavatelských řetězcích. Zároveň firmy postihnou bezprostřední škody jako povodně, s dopady na majetek nebo na infrastrukturu, které mohou mít vliv třeba na dodávky. Před dvěma lety byly povodně ve Slovinsku, načež na několik týdnů vypadla výroba v automobilkách v Portugalsku, protože ze Slovinska dovážely nějaké klíčové součástky. Takových příkladů přibude. A posledním rozměrem jsou výpadky výroby kvůli nedostatku vody v řekách, extrémním teplotám a podobně.

Postihne klimatická změna více globální firmy?

Čím větší firma, tím komplexnější dodavatelský řetězec a složitější rizika. Ale neviděl bych tu přímou linku. Ostatně nejvíce zasažené zemědělství a lesnictví, to jsou v podstatě antiteze něčeho globálního.

Které další oblasti průmyslu změna zasáhne?

Není možné jednoduše vymezit dopady změn klimatu jen podle jednotlivých sektorů. V našem kurzu KlimaReady to ilustrujeme na příkladu firmy, která vyrábí větrníky – cukrářské výrobky. Ty vyžadují několik základních surovin: mouku, cukr, tuk a vajíčka. Na tomto příkladu ukazujeme, jak široce se změny mohou promítat.

Na první pohled má velký vliv už samotné umístění a konstrukce továrny. Záleží na tom, jestli je v oblasti ohrožené povodněmi, nebo jak dobře je stavba připravená na extrémní teploty. Ty totiž budou v budoucnu běžnější. Například tropické dny mohou zásadně ovlivnit produktivitu práce. Když se podíváme hlouběji na celý výrobní řetězec, narazíme na další rizika: narušení dodávek surovin nebo třeba i problémy s dostupností krmiva pro slepice, které ovlivňuje dostupnost vajec. Klimatická změna tak ovlivňuje nejen finální výrobu, ale i celý systém dodavatelského řetězce.

A co s tím firma může dělat?

Řešení těchto problémů společnosti nenajdou v nějakém katalogu. Potřebují nejdříve porozumět rizikům, která jim hrozí. Náš kurz se je tímto procesem snaží provést. A předkládá tipy na praktická opatření. Některá budou složitější, ale řadu rizik odstraní celkem banální intervence. Příkladem opatření na zvyšování odolnosti proti dopadům klimatických změn může být zavádění standardu udržitelného dřeva FSC, ke kterému dnes přistupuje řada odběratelů dřeva nebo papíru. Udržitelně pěstované lesy jsou odolnější vůči klimatickým výkyvům a škůdcům. Samozřejmě, než vypěstujete odolný les, trvá to. Přeměna smrkové monokultury trvá desítky let, ale třeba v zemědělství se dá změna udělat rychleji.

Jak je na tom veřejný sektor?

Řekl bych, že v přípravě na změny klimatu je u nás veřejný sektor dál než firmy. Je to překvapivé, protože obvykle inovace táhne byznys. Typicky města se pouštějí do řešení, která jsou už o několik kroků dál než firmy. Systematicky investují, aby problému porozuměla. Řeší třeba i přípravu staveb na změnu klimatu. Vznikají standardy, katalogy opatření. To v komerčním developmentu sotva začíná. Ale samozřejmě velké město má na to, aby si pořídilo výzkumnou instituci, která řeší i tento rozměr. Nakonec to může být i inspirace pro developery.

Existují nějaká data o míře ohrožení firem?

Abychom expozici na klimatická rizika porozuměli, je třeba posoudit konkrétní firmu. Zajímavé ale je, že Evropská investiční banka dělala průzkum, ze kterého vyplývá, že 14 procent českých firem klimatické změny považuje za velké riziko a 37 procent uvedlo, že je považují za střední riziko. Čili asi tak polovina firem si jen tak od stolu myslí, že to je problém. To je zajímavé číslo. Pak je tu další nepřímý indikátor. Evropská centrální banka zkoumala v Eurozóně závislost firem na ekosystémových službách. Podle tak zvaného stress testu provedeného na dvou milionech firem je 72 procent z nich silně závislých na ekosystémových službách, které poskytuje příroda: čistou vodu, opylování rostlin nebo stabilní klima.

Poměrně jednoduché je asi zjistit, kolik firem je třeba ohrožených povodněmi…

Ano, o tom firmy vědí nejvíce, i díky pojišťovnám. Stát navíc masivně investoval do velmi detailních dat. Známe rizika hlavně říčních povodní. Ale na druhou stranu bleskové povodně, kdy přetečou kanály ve městě, nelze přesně předvídat. Komplikovanější jsou řešení, protože voda často přitéká odjinud. V některých zemích se začíná objevovat koncept tak zvaného  vodního správcovství. V něm firmy cíleně koukají po možnostech systematičtější spolupráce s veřejnou správou, vlastníky půdy a také jinými firmami, aby stav krajiny v celém povodí začaly řešit společně. Nechtějí čekat, chtějí popíchnout stát. Je to instrument, jak vyřešit problém, který samy nezvládnou. A dá se to dělat i na poměrně malých rozměrech. Na Slovensku třeba Kofola začala pracovat s vlastníky půdy v místech, kde čerpá vodu, aby chránila svůj zdroj. Není to zatím fenomén, ale způsob uvažování, který se začíná objevovat.

A pak jsou tu rizika spjatá se suchem…

Typický příklad firem, které řeší sucho a dopady na dodávky vody, jsou chemičky. Ale nesmíme si představovat, že sucho znamená jen nedostatek vody v řekách a ve studních, to by bylo zavádějící. Hlavní problém je sucho v krajině – na polích, v lesích. Proto se na něj musí připravit nejen odběratelé vody, ale také odběratelé komodit, které k pěstování potřebují vláhu.

Lesů v Česku přibývá, jak to?

Docela razantně. V zásadě se to děje už 150 let. Příčinou je ústup zemědělství z marginální půdy, roli sehrál i odsun Němců z pohraničí. Z velké části českého venkova zmizela většina zemědělské populace. Ale není to nezbytně pozitivní. Zarůstají typicky podhorské a horské louky. Dnes je tam lesa jako na konci středověku. Přitom právě tyto pastviny byly důležité pro biodiverzitu a krajina je teď o ně ochuzená, uniformnější.

Je váš kurz určený i pro zemědělce?

Je, protože díky němu mohou pochopit, jak budou uvažovat jejich odběratelé. Ale zemědělci samozřejmě budou obecně potřebovat více technických informací, budou se chtít bavit s dalšími zemědělci. Sucho už je pálí teď, ale zavést nové postupy trvá.

Co by jim pomohlo?

Hlavně poradenství, včetně demonstračních farem. Takové farmy, zaměřené na změny v krajině, ale nemáme. Důležitá je také postupná změna přístupu k agro-environmentálním podporám státu. Na pozitivní opatření v krajině už stát dává dost, ale většinou za dodržování přesně popsaných postupů. Postupně bude tendence platit za výsledky, například zvýšení organické hmoty v půdě nebo zadržování vody v krajině, a nechat zemědělce, aby si konkrétní řešení našli sami. A samozřejmě musejí cítit podporu dodavatelů.

Ta změna klimatu, jak už ji bezesporu vnímáme, to je zatím taková ochutnávka, souhlasíte?

Ano, velmi předběžná. Dobrá zpráva je, že se podařilo významně přibrzdit. Změna bude podstatně menší, než jak ukazovaly trendy před dvaceti lety. Růst globálních emisí se podařilo výrazně zpomalit. Cílem je zastavit ho pod čárou plus dvou stupňů Celsia oproti úrovni před průmyslovou revolucí. Ale i to pořád bude dramatický rozdíl oproti výkyvům, jaké jsme zažívali za celou dobu, kdy lidstvo například provozuje zemědělství. Na to se musíme připravovat. Nejen jako společnost, ale každá jedna firma.

Tento článek vznikl ve spolupráci se Změnou k lepšímu.