Přestože ochránci přírody betonové překážky na řekách nevidí rádi, existují i projekty, které umožňují migraci ryb a řeku tolik nesvazují. Podnikatelé ve vodní energetice však mají pocit, že jim stát nepřeje.
Jedna ze tří turbín malé vodní elektrárny Planá u Českých Budějovic se líně otáčí v parném letním dni. Najednou pracují všechny „Archimédovy šrouby“, jen pokud je na srážky bohaté období nebo vydatné jarní tání. Provoz této elektrárny na Vltavě hodně závisí i na regulaci toku u vodní nádrže Lipno.
V horkém dni v první půlce srpna vyrábí elektrárna něco kolem 180 kilowattů, což je objem, který dokáže udržet například provoz chladicích zařízení nedaleké firmy Bidfood distribuující potraviny. Ve špičkách to bývá i 500 kW, za rok elektrárna vyprodukuje 2700 megawatthodin. „To představuje úsporu přibližně tisíce tun CO2,“ vypočítává podnikatel Michal Čermák, který elektrárnu spustil s otcem Zdeňkem v roce 2016.
Odborníci z branže se shodují, že Planá patří v Česku mezi vodní díla se šetrnějším provozem a právem se honosí přívlastkem „fish-friendly“. Má totiž Archimédovu turbínu, známou také jako šroubovou či šnekovou, kterou by ryby měly proplouvat nezraněné. V Česku nicméně převládají spíše „lopatkové turbíny“, jako je třeba Kaplanova. A tyto turbíny navzdory česlům, která brání průniku ryb k lopatkám, mohou pro některé druhy fungovat jako „mixér“.
„Znal jsem se s člověkem z firmy, který tato řešení vyvíjel pro český i zahraniční trh. Líbí se mi na tom i to, že turbíny jsou v podstatě bezúdržbové. Není potřeba je strojově čistit, protože se nezanášejí jako Kaplanovy turbíny, elektrárna se dá ovládat na dálku,“ vysvětluje Čermák, jehož rodina má v okolí řadu pozemků i recyklační dvůr na stavební odpad.
Rybochod pro okouny i oukleje
Nedílnou součástí vodní elektrárny je rybí přechod, který je hlavní „cestou“ pro zdejší druhy ryb, jako jsou ouklej, parma, tloušť, okoun, mřenka či vranka. Je to v podstatě členitá kamenitá strouha, kterou ryby mohou plout po proudu i proti němu. Mezery mezi jednotlivými balvany se často zanášejí naplaveninami z řeky, takže je potřeba rybochod zhruba každý druhý den ručně čistit. Ryby v něm nelze jednoduše zahlédnout, ale vědci jejich přítomnost pravidelně monitorují.
Naposledy tam podle Petra Dvořáka, který působil na Fakultě rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, naměřili 450 kusů ryb. „Dva, tři roky zpět to bylo dokonce přes 700 ryb, protože v řece bylo málo kyslíku, a tak mířily do rybochodu, kde se voda více čeří,“ vysvětluje Dvořák, který ryby monitoruje od té doby, co elektrárna stojí.
Rybí přechod u MVE Planá považuje spíše za výjimečný. „Zdejší rybochod je jedním z mála, který funguje, je v něm obrovské množství ryb. Dokonce i horší plavci proplují z podjezí. Jsou tam místa, kde se vytírají chráněné ryby a používají ho jako zimoviště. Třeba vranka obecná,“ sdělil Dvořák Ekonews.
Rybářům se to nelíbí
Jiný pohled na věc nabízí rybář Pavel Moravec, hospodář z Českého rybářského svazu. Je přesvědčen, že jezová zdrž, která se musela kvůli vodní elektrárně dostavět a vyhloubit, vytvořila v oblasti nepřirozenou stojatou vodu, což se líbí dravým sumcům.
„Takhle velký jez úplně mění charakter revíru. Namnožil se tu sumec, největší predátor, a likviduje i pstruhy a parmy, které nasazujeme dále proti proudu. V úseku jednoho kilometru se úplně změnil charakter toku, a tím pádem i jeho osídlení. Kazí to rybářský sport i celý ekosystém,“ myslí si Moravec.
Vůči turbínám je ale smířlivý. „Kaplanovy turbíny jsou nejhorší, třeba úhoře úplně rozsekají, což se stávalo pod Lipnem,“ říká.
Protesty rybářů proti vodním dílům v Česku nejsou výjimkou. Jihomoravští rybáři například žádají, jak uvedla ČTK, aby byla kvůli zlepšení kvality vody během prázdnin odstavována vodní elektrárna Nové Mlýny. V řece se opakují úhyny ryb. Naposledy koncem června u Bulhar na Břeclavsku uhynulo kolem 30 tun ryb.
Prostupnost řek je pro ryby mizerná
Petr Dvořák v tuzemsku i v zahraničí pozoroval ryby, které projdou turbínami malých vodních elektráren. Výhodou Archimédových šroubů je podle něj jejich pomalejší pohyb. „Kaplanovy turbíny mají třeba 300 otáček za minutu, ryby nemají šanci bez úhony proplout. V Německu jsou v tomhle obecně dál. Tam není výjimka, že se elektrárna dohodne s ochránci a třeba pro lososa na týden vypne provoz,“ říká Dvořák. „V cizině jsou rybochody postavené tak dobře, že jimi migrují už i mikroorganismy. O tom si zatím můžeme nechat zdát,“ dodává.
Podle publikace Migrace ryb a migrační prostupnost vodních toků Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se většina rybích přechodů v tuzemsku buduje v souvislosti s obnovou či výstavbou nových malých vodních elektráren, tedy bezkoncepčně a v podstatě nahodile. „Těžko navíc zaručit, že by se podařilo bariéru zprůchodnit pro všechny druhy, a tak se hlavní důraz klade například na zvláště chráněné druhy či naturové druhy, kam patří losos či bolen,“ uvádí kniha.
Migrace ryb je přitom pro říční ekosystém klíčová. Jedinci i celá hejna se přesouvají, aby se mohli rozmnožovat, za potravou nebo jen tak vyrážejí na průzkum. Důležité jsou jejich přesuny i pro životní cykly mlžů, jako jsou kriticky ohrožené perlorodky.
Úhoř říční cestuje, aby se rozmnožil v Sargasovém moři. Z mořských do sladkých vod naopak migruje losos obecný. První symbolickou překážku na české části Labe pro lososa představuje už vodní dílo Střekov nedaleko Ústí nad Labem. Kvůli zachování populace se ale mnoho druhů pohybuje v rámci řek. U některých ryb může jít o metry, u některých i o deset kilometrů.
Podle Koncepce zprůchodnění říční sítě ČR je v tuzemsku asi 6600 příčných objektů vyšších než jeden metr. Patří sem jezy, hráze či přehrady. Vědci jejich průchodnost vyjadřují takzvaným koeficientem prostupnosti. Například minimální pásmo pro pstruhy by mělo tvořit pět kilometrů, pro lipany deset kilometrů, parmy 20 km a cejny 30 km. „Uvedené hodnoty v naprosté většině případů v našich tocích nesplňujeme,“ píše se v publikaci.
Jeden rybochod ryby nespasí
Vodní elektrárna se dnes bez rybího přechodu nesmí postavit. „Ten náš stál asi 15 milionů korun, tři čtvrtiny jsme pokryli z dotace,“ vysvětluje Čermák z MVE Planá. Na stavbu elektrárny si firma vzala úvěr v řádu desítek milionů korun, který bude splácet ještě dvacet let. Výhodou jsou garantované výkupní ceny státem podporované obnovitelné energie.
Malá vodní elektrárna Planá vznikla na historickém jezu jako většina vodních elektráren v Česku. Původně vodu využíval nedaleký mlýn, náhon je dnes obnoven a zásobuje ho voda z odbočky rybochodu. Podél elektrárny se spokojeně prohánějí cyklisté a lidé na kolečkových bruslích.
Jen pár kilometrů dál po proudu se nachází Vodní elektrárna u Trilčova jezu, která má standardní Kaplanovy turbíny bez rybochodu. Celkově je v oblasti kolem Budějovic jezů a vodních elektráren šest, průchodnost jedné tak nemá šanci problém migrace ryb vyřešit.
Pavel Marek z oddělení péče o vodní ekosystémy v Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky uvádí, že je v tuzemsku problém s bariérami na řekách daný historicky. Největší zátěží pro ryby jsou podle něj funkčně neopodstatněná vodní díla a bariéry, jež nemají rybí přechody a tvoří nepropustnou migrační překážku na vodním toku v obou směrech.
Střet dvou zájmů
Na jezech s malými vodními elektrárnami je problémem střet dvou zájmů. Jedním je zvyšovat kapacitu obnovitelných zdrojů energie, kam hydroenergetika podle právních norem patří. Druhým je obnovovat ekosystémy, tedy i řeky, na základě evropského nařízení o obnově přírody (Nature Restoration Law). „Hledá se rovnováha mezi dopadem na druhovou biodiverzitu či ekosystémy a nízkouhlíkovou ekonomikou,“ říká Marek.
Marek nemá nic proti tomu, aby se stavěly další vodní elektrárny na již existujících jezech. Potvrzuje přitom, že v dnešní době nelze postavit malou vodní elektrárnu bez rybího přechodu a zabezpečení strojovny před vnikáním organismů.
„Nové profily jsou vesměs vyčerpané, jde o desítky lokalit, což je naprosto zanedbatelné z hlediska rozvoje hydroenergetického sektoru. Ty staré budou muset patrně z významné části postupně dožít, protože je nelze transformovat do vyšších výkonů tak, aby se to bez dotační podpory ekonomicky vyplatilo,“ domnívá se Marek.
V Česku podle něj doplácíme to, že rozvoj hydroenergetiky časově předcházel ochraně přírody. Teď bychom ale svým dílem podle nařízení o obnově přírody měli jako země přispět k obnově evropských řek.
„Znamená to, že vodní toky musejí být v říčním charakteru blížícím se přírodnímu stavu. Nejde jen o pohyb ryb, ale také o pohyb říčního substrátu. Jenže jen v povodí Odry je šest větších přehrad v horních částech povodí, sedimenty z přehrad nikam nedotečou, a tak se vyřazujeme z obnovy ochrany přírody na celých menších povodích, desítkách říčních kilometrů,“ vysvětluje Marek. „Obdobné je to s průtočnými rybníky v jižních Čechách, na Domažlicku, Tachovsku nebo Vysočině,“ dodává.
Podle Evropské komise mají být národní akční plány k naplnění cílů nařízení o obnově přírody připraveny v roce 2026. U řek by se celkově mělo jednat o obnovených 25 tisíc kilometrů po celé Unii do roku 2030.
„Tendenční eko-přístup“
Asociace hydroenergetiků ČR v současné sobě eviduje 1572 malých vodních elektráren s výkonem od jednoho kilowattu do deseti megawattů. Celkový instalovaný výkon dosahuje podle Energetického regulačního úřadu hodnoty 348 MW, ročně MVE vyrobí okolo jedné terawatthodiny elektrické energie. Malé vodní elektrárny se na výrobě všech obnovitelných zdrojů, tedy větrných, solárních a vodních elektráren a bioplynových stanic, podílejí zhruba jedním procentem.
Podle Komory obnovitelných zdrojů energie a Cechu provozovatelů malých vodních elektráren je v Česku potenciál pro stovky malých vodních elektráren. Člen cechu Miroslav Tůma považuje za zásadní problém pro rozvoj stávajících elektráren „nepřátelskou atmosféru směrem k oboru MVE“. V poslední době jsou podle něj aktivní především zástupci ekologické komunity, kteří „bezohledně prosazují záměr zprůchodnění řek pro migraci ryb“. Problémy prý dělají i spolky zastupující zájmy rekreačního využití řek – především jejich splouvání.
„Aktivističtí ekologové se prosadili na významná místa na ministerstvu životního prostředí a jejich působením se podařilo vyjmout výstavbu, modernizaci a provoz malých vodních elektráren z institutu ‚převažujícího veřejného zájmu‘, který byl ostatním obnovitelným zdrojům energie v ČR novelou vodního zákona a zákona o ochraně přírody a krajiny přidělen. Ze strany státu je praktikován tento velmi tendenční eko-přístup, vedený nepodloženými argumenty z komunity rozličných sdružení, které vnášejí neférové mýty až na úroveň státní správy,“ napsal Tůma Ekonews.
Určitá data o vodních elektrárnách na mezinárodní úrovni k dispozici jsou. Tým výzkumníků německého Leibnizova institutu sladkovodní ekologie a vnitrozemského rybolovu v roce 2022 zveřejnil v časopise Conservation Biology první globální analýzu 122 vodních elektráren různých velikostí. Výzkumníci sestavili a analyzovali datový soubor více než 275 tisíc jedinců ze 75 druhů. V průměru 22,3 procenta všech ryb procházejících turbínami bylo zabito nebo vykazovalo vážná, potenciálně smrtelná zranění. Zkoumaly se všechny druhy turbín.
Chtějí dotaci na rybochody
Cena za výstavbu malých vodních elektráren na středních a nižších partiích toků se pohybuje mezi 50 a 100 miliony korun. Rybí přechod může stát 15 milionů, ale i 35 milionů. Doposud na něj bylo možné získat dotaci. Na novou MVE či její modernizaci mohou podnikatelé čerpat dotaci z Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost.
Podnikatelé v hydroenergetice by ale chtěli dotaci i na rybochody. „V této chvíli jsou všechny připravované projekty pozastaveny, respektive čekají na změnu přístupu státu. Stanovisko ministerstva životního prostředí je, že Operační program Životní prostředí nemůže podporovat projekty, které vedou pouze ke splnění již účinných zákonných povinností,“ uvádí Tůma. Právě takovou povinností je vybudování rybího přechodu. Cech si pořídil právní analýzu, která tento závěr rozporuje.
MVE považuje Tůma spolu s bioplynovými stanicemi za jediné stabilní obnovitelné zdroje, protože pracují ve dne v noci bez výkyvů a nezatěžují síť. „MVE mají v rámci OZE bezkonkurenčně nejnižší vliv na krajinu a životní prostředí,“ je přesvědčen.
Cech si navíc nechal od České inspekce životního prostředí vygenerovat čísla, ze kterých vyplývá, že loni proběhlo v malých vodních elektrárnách 95 kontrol, ale porušení zákona bylo zjištěno jen ve dvanácti případech. V roce 2023 to bylo ze 118 kontrol devatenáct případů.
„MVE nejsou vždy ve veřejném zájmu“
Jak vyplývá z vyjádření ministerstva životního prostředí, resort nyní upřednostňuje modernizaci stávajících zařízení a ekologizaci jejich provozu před vytvářením „nových bariér“. MVE se podle Novely zákona o ochraně přírody a krajiny nepovažují za záměry, u kterých by bylo možné vždy vycházet z předpokladu, že veřejný zájem na jejich realizaci převažuje nad jinými veřejnými zájmy.
„MVE existuje v Česku přes 1600. Ekologický dopad této kumulace je významný – narušují morfologii a kontinuitu toků, přerušují migraci vodních živočichů a způsobují změny průtokových poměrů, často na úseku stovek metrů až kilometrů. Derivační typy MVE často odebírají téměř všechnu vodu mezi místem odběru a vypouštění, což vede k téměř suchým říčním korytům – s fatálními dopady na vodní ekosystémy,“ sdělila mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.
„Česko v posledních letech bojuje s vlnami sucha a dlouhodobý trend ukazuje na to, že s postupující klimatickou změnou bude voda v krajině čím dál vzácnější. To může ohrozit i ekonomiku projektů,“ dodala.
Hydrolog Tomáš Fryč z Českého hydrometeorologického ústavu vidí jako problémové takzvané „špičkování“. Spočívá v tom, že provozovatelé při nízkém průtoku elektrárnu odstaví, vodu zadrží a po chvíli turbínu spustí při větším průtoku, kdy se vyprázdní jezová zdrž. Tento proces přitom neustále opakují.
„Dochází tak k nedodržování minimálních zůstatkových průtoků. Chybí ale důsledná kontrola, dodržování a vymahatelnost předpisů ohledně hospodaření s vodou. Život pro různé organismy je pak v polovyschlém vodním toku v ohrožení. A voda v řece neplní účely, které by měla mít, a to jen kvůli osobnímu zájmu některých majitelů MVE,“ tvrdí Fryč.
Tento článek vznikl za podpory Journalismfund Europe. Projekt se uskutečnil díky mentoringu a podpoře organizace Transitions.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
