„Věčné chemikálie“, Bisfenol-A a další nové látky se od tohoto týdne povinně monitorují v pitné vodě. Vědci upozorňují, že nastavené limity nejsou dostatečně přísné. I proto je drtivá většina českých vodáren splňuje.
Poslední dva roky běžela přípravná fáze. Odteď je monitoring včetně dodržování požadovaných limitních hodnot povinný. „Dá se říct, že systém už běží a v lednu 2026 se ‚jen‘ přepíná do ostrého režimu,“ sdělil Vilém Žák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací České republiky (SOVAK ČR).
Podle Františka Kožíška z Oddělení hygieny vody Státního zdravotního ústavu už pravděpodobně každý „vodovod“ dodal do databáze alespoň jeden rozbor s novými látkami. Nejde jen o vodárny, ale třeba i o vlastníky studen u horských ubytovacích zařízení, kde jiný zdroj vody není.
Jsou všude, i když málo
„Věčné chemikálie“ jsou v podstatě všudypřítomné, jak naznačil screeningový monitoring jejich výskytu v pitných vodách v Česku z roku 2021, který provedl Státní zdravotní ústav ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a Pražskými vodovody a kanalizacemi.
„Šlo ale o extrémně nízké hodnoty v koncentracích v řádech desetin nanogramu na litr,“ upozorňuje Kožíšek. „Z pohledu zdravotního rizika jsou ostatní zdroje významnější,“ podotýká.
„Věčné chemikálie“ neboli PFAS (per- a polyfluorované látky) jsou skupinou, která čítá více než deset tisíc zástupců. Jejich problémem je, že některé z nich jsou karcinogenní, v přírodě se prakticky nerozkládají a usazují se v lidském těle. Do něj se dostávají mimo jiné z teflonových pánví nebo goretexového oblečení. Podle odhadů žije v Evropě přes 12 milionů lidí v oblastech, kde je pitná voda kontaminována PFAS.
PFAS poprvé figurovaly v poslední dostupné zprávě o kvalitě pitné vody za rok 2024, kterou vydává Státní zdravotní ústav. Ze zkušeností s dosud zanesenými daty dochází k překročení limitu (100 nanogramů na litr, pozn. aut.) u dvaceti PFAS v jednotkách případů. U čtyř „nejhorších“ (PFOA, PFNA, PFHxS a PFOS), kde je limit přísnější (10 nanogramů na litr, pozn. aut.), se podle zdravotního ústavu vyskytly zhruba dvě desítky případů. V jednom případě byl v blízkosti vodního zdroje recyklační dvůr. „I kdyby se limit o polovinu snížil, jak to mají v Dánsku, tak těch míst moc nepřibude,“ je přesvědčen Kožíšek.
Prostor pro zpřísňování limitu pro zmíněných dvacet látek PFAS ale podle Kožíška existuje, protože ke stanovení limitu došlo před přelomovým vědeckým stanoviskem Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. Ten například stanovil jako tolerovatelný denní příjem 4,4 nanogramu na kilogram tělesné hmotnosti pro čtyři hlavní PFAS (PFOA, PFNA, PFHxS a PFOS) a vyjádřil se k toxicitě „věčných chemikálií“ pro lidský organismus.
Limity splňují i odtoky z čistíren
Vědci upozorňují na to, že zavedení nově sledovaných látek v pitné vodě je sice pozitivní krok, ale měl přijít už dávno, a nejen pro vodu. V prostředí i v lidských tělech tyto látky kolují desítky let a existuje mnoho důkazů o jejich toxických účincích.
„Z našich i dalších laboratorních měření vyplývá, že drtivá většina zdrojů i samotná pitná voda v Česku splňují limity pro PFAS stanovené Evropskou unií. Ovšem stejné limity splňuje také 49 z 50 námi analyzovaných odtoků z čistíren odpadních vod. To samo o sobě ukazuje, že limity pro PFAS nejsou přísné: pohybujeme se ve stovkách nanogramů na litr, přestože doporučení některých nezávislých vědeckých institucí míří k jednotkám nanogramů na litr,“ upozorňuje Jaroslav Semerád z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Pitná voda je navíc jen jedním z mnoha zdrojů, z nichž se „věčné chemikálie“ dostávají do lidského těla. Tyto látky lidé přijímají z potravin, obalů, textilu, domácího prachu či kosmetiky.
„Pokud víme, že celková expozice je složená z mnoha cest, pak by pitná voda měla být místem, kde se snažíme zátěž v rámci ekonomických možností minimalizovat, ne pouze dostat koncentrace pod limit, protože je to dílek, který máme pod kontrolou,“ dodává Semerád.
Vodárny usilují o výjimky
Rozbory na PFAS obecně stojí více peněz. Podle Kožíška lze typicky vzorek 150 pesticidů otestovat za dva tisíce korun, zatímco dvacet PFAS stojí kolem pěti tisíc korun.
„Rozšířený monitoring určité navýšení nákladů představuje, ale v porovnání s celkovými provozními náklady vodáren se nejedná o zásadní položku. Pro většinu jde spíš o desítky až nižší stovky tisíc korun ročně, nikoli o milionové částky,“ říká Žák ze SOVAK.
Někteří provozovatelé vodovodů nicméně už nyní žádají, aby nemuseli PFAS měřit pravidelně, na což mají při splnění určitých podmínek právo. Zástupci Pražských vodovodů a kanalizací například jako důvod uvádějí, že zdroje pitné vody pro Prahu jsou v místech mimo průmyslové oblasti.
„Již víme, že tyto ukazatele vzhledem k jejich nízkým hodnotám nebude nutné sledovat v Praze v rámci každého úplného rozboru pitné vody. Pro ukazatele PFAS a halogenoctové kyseliny (další nově sledovaná látka, pozn. aut.) jsme v souladu se zákonem o ochraně veřejného zdraví požádali o snížení četnosti sledování těchto ukazatelů,“ napsal mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací Tomáš Mrázek.
Ministerstvo zdravotnictví, které systém „IS PiVo“ monitorující nebezpečné látky spravuje, na dotazy Ekonews k zavedení systému do uzávěrky článku neodpovědělo.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
