Třinecké železárny odcházejí od uhlí. Z projektů, které jim pomohou k čistšímu provozu a snížení emisí, nyní minimálně o dva roky odložily ten klíčový – výstavbu elektrické obloukové pece. Je totiž v rámci dekarbonizace nejnákladnější.
Společnost na konci letošního ledna oznámila investice do dekarbonizace v přepočtu za zhruba 25 miliard korun. Jde o několik projektů vedoucích ke snížení emisí CO2, přičemž největší část investované sumy má připadnout na pořízení elektrické obloukové pece.
Původní plán počítal s dokončením projektu do roku 2028, nově firma předpokládá spuštění nejdříve v roce 2030. Minimálně dvouletý odklad odůvodňuje nedostatečnou veřejnou podporou, nejistotami kolem Green Dealu, situací na trhu s ocelí a nedostatečnou ochranou evropského trhu před levějšími dovozy z Asie.
„Na přípravě elektrické obloukové pece dále pracujeme. Náklady zahrnují i další oblasti, které s technologií souvisejí, například přípojka zvláště vysokého napětí a podobně,“ uvedla mluvčí podniku Petra Macková Jurásková.
Dotace poloviny nákladů nestačí
Elektrická oblouková pec má hutím pomoci s odchodem od stávajícího způsobu výroby oceli s využitím uhlí. Výroba oceli patří v průmyslu k vůbec největším producentům emisí. Představuje 11 procent světových emisí CO2, které se podílejí na oteplování planety, což s sebou nese rizika nejen pro životní prostředí, ale také pro ekonomiku.
Třinecké železárny tradiční výrobou oceli ve vysokých pecích ročně generují kolem 2,5 milionu tun CO2. Do roku 2030 chtějí jejich produkci snížit o 55 procent v souladu s klimatickými cíli Evropské unie. Nutnost dekarbonizace ale přichází v době, kdy se evropské ocelářství potýká s rostoucí konkurencí ze třetích zemí, nízkou poptávkou po oceli a vysokými cenami energií.
„To nám ukrajuje zisk na investice. Bez dotací se tedy v případě dekarbonizace neobejdeme,“ říká vedoucí oddělení inovací Třineckých železáren Jiří Mravec. Proto si firma nyní naordinovala dvouletý odklad investice, která má být vůbec největší v její historii.
Byť EU s financemi na dekarbonizaci počítá, a to zejména z prostředků Modernizačního fondu, kam plynou peníze z emisních povolenek, podle mluvčí společnosti Petry Mackové Juráskové pokrývá dosavadní podpora zhruba polovinu nákladů. A zbytek firma nedokáže ufinancovat z vlastních zdrojů. Podmínkou pro pořízení nákladné technologie je, aby dotace pokryla nejméně 70 procent pořizovací ceny.
Rozsáhlá investice podle Třineckých železáren předpokládá příznivou kombinaci vývoje evropské politiky a zlepšení situace na trhu s ocelí. „V současné době nejsou jasně definované regulace evropské ochrany trhu tak, aby změna technologie výroby oceli a s tím spojené zvýšené náklady na její výrobu měly ekonomický smysl. Není také jasná evropská ani státní energetická koncepce, která je zásadní v oblasti konkurenceschopnosti,“ vysvětluje šéf Třineckých železáren Roman Heide.
„Drahé energie nemotivují k investicím“
Elektrická oblouková pec má nahradit provoz jedné ze dvou stávajících vysokých pecí, kde výroba oceli probíhá tradiční cestou za pomoci uhlí, respektive koksu. Má pokrýt zhruba polovinu z 2,5 milionu tun roční výroby oceli. Podle Jiřího Mravce je elektrická oblouková pec jedinou technologií prověřenou v praxi a použitelnou v tuzemských podmínkách. Vodík, o kterém se v souvislosti s dekarbonizací ocelářství mluví, je pro podnik nedosažitelný.
„Při výrobě zeleného vodíku bychom na naši produkci potřebovali jeden Temelín nebo Dukovany. Jde o energeticky náročnou technologii a z hlediska nákladů to nevychází dobře. Vodíková technologie je vhodná zejména tam, kde je k dispozici prakticky zdarma energie ze slunce, vody nebo větru, což u nás není,“ vysvětluje Mravec.
Pro všechny elektrifikační snahy je podle Jiřího Mravce klíčové mít dostatek bezemisní energie za konkurenceschopné ceny. „Drahé energie, s nimiž se Evropa potýká, motivují spíše k úsporám nebo přesunu výroby jinam, nikoliv k investicím,“ říká Mravec. Nová technologie podle něj kromě splnění emisních cílů a udržení konkurenceschopnosti v zelené ekonomice firmě nic nepřinese.
„K investici jsme negativně motivováni systémem emisních povolenek, k tomu se přidává tlak od bank a vybraných zákazníků. Jinak nám to ale nepřinese ani vyšší objem produkce, ani zvýšení zaměstnanosti či přidané hodnoty,“ uvádí Mravec.
Šrot jako strategická surovina
Ke změně technologie by ovšem časem stejně podle Mravce patrně došlo. Elektrická oblouková pec totiž umožňuje větší využití šrotu pro výrobu oceli. Stávající způsob výroby umožňuje jeho využití jen z 30 procent, oblouková pec ze 100 procent.
Navíc od začátku války na Ukrajině, kde měla huť zdroje železné rudy, se dodávky této vstupní suroviny zkomplikovaly. Naproti tomu šrot je lokální surovina, která se dá získat v tuzemsku či Polsku, takže ho Třinecké železárny mají dostatek.
„Z tohoto důvodu bychom technologie pravděpodobně časem stejně měnili. Problém je v tom, že jsme k investici nuceni pod časovým tlakem kvůli klimatickým cílům EU a kvůli splnění pravidel dotačních titulů a jimi nastavených časových rámců,“ vysvětluje Mravec.
Aby firma měla šrotu dostatek i v budoucnu, bude se snažit o to, aby se stal strategickou surovinou. Dá se totiž očekávat, že pro výrobu oceli prostřednictvím elektrických obloukových pecí poptávka po něm výrazně poroste. Nyní se ve velké míře z Evropské unie vyváží.
Třinecké železárny mají na cestě k nízkoemisní výrobě v plánu několik projektů. Už příští rok by měly uvést do provozu bezemisní briketovací linku za téměř jednu miliardu korun. Briketační linka by měla snížit emise oxidu uhličitého o 70 tisíc tun ročně, což firma přirovnává k ročním emisím 19 tisíc osobních aut.
Brikety nahradí takzvaný ocelářský aglomerát a část produkce vysokopecního aglomerátu, které podnik potřebuje pro výrobu surového železa. Při výrobě aglomerátu se používá koks a prachové uhlí. Nová technologie však umožní pracovat na principu spojení prachových rud a pojiva při vysokém tlaku. Výsledkem má být bezemisní surovina.
Zelená ocel zatím netáhne
Součástí dekarbonizace Třineckých železáren je rovněž přestavba závodní energetiky a vybudování paroplynové elektrárny. Ta má spalovat jak zemní plyn, tak v budoucnu také vodík. Přestavbu firma zahájí letos na podzim a hotovo by mělo být v roce 2027. Firmy na projekt opět využije dotaci z Modernizačního fondu.
Podnik nepočítá se stavbou velkých fotovoltaických elektráren ani větrných parků, protože podmínky v Třinci nejsou pro takové projekty vhodné. Místo toho plánuje instalovat menší pozemní fotovoltaické systémy a solární panely na střechách. Ty pokryjí například provoz kanceláří, nikoliv však primární výrobu.
Elektrická oblouková pec firmě umožní vyrábět „zelenou“ ocel. Podmínkou pro to však bude dostatatek nízkoemisní elektřiny s garantovaným původem. Zkraje roku železárny uzavřely tříletý PPA kontrakt (Power Purchase Agreement je typ dlouhodobé smlouvy, která propojí odběratele s konkrétním výrobním zdrojem obnovitelné energie, pozn. aut.) na dodávku bezemisní elektřiny se zárukou původu. Železárny budou ročně odebírat 4,4 gigawatthodiny z fotovoltaické elektrárny Vrskmaň, kterou provozuje ČEZ.
„Pokud by byla zajištěna dostupnost levné elektřiny a lokální šrot, vytvořily by se příznivější podmínky pro přechod na novou technologii elektrické obloukové pece bez nutnosti masivních dotačních příspěvků,“ doplňuje Mravec.
Zájem o zelenou ocel zatím podle Mravce není příliš velký, vyžadují ji například automobilky pro výrobu luxusních aut. Automobilový průmysl je ostatně spolu se strojírenstvím a železnicemi jedním z největších odběratelů Třineckých železáren. Společnost díky know-how dokáže vyrábět přes tisíc druhů oceli a po pádu Liberty je jediným tuzemským výrobcem s uceleným okruhem výroby.
Cíle na snížení emisí o 55 procent do roku 2030 firma plánuje splnit i přes odklad investice do elektrické pece. Jaké další kroky v dekarbonizaci Třinecké železárny podniknou, se podle Mravce bude odvíjet od mnoha faktorů. „Bude to záviset zejména na tom, jak bude svět vypadat v roce 2030, jaké technologie a suroviny budou dostupné, jaká bude cena povolenky nebo jaká bude poptávka,“ uvedl Mravec.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
