Pneumatik se ročně prodá po celém světě 2,5 miliardy kusů. V Česku se ojetých ročně vysbírá kolem 50 tisíc. Vyrábějí se z nich protihlukové stěny kolem dálnic, povrchy hřišť, dokonce i oblečení. S recyklátem čím dál tím častěji pracují také výrobci samotných pneumatik.
S použitými pneumatikami se dá dělat ledacos. Velká Británie už poněkolikáté letos řeší skandál kvůli tomu, že miliony pneumatik odesílaných do Indie k recyklaci se ve skutečnosti „vaří“ v často nelegálních pyrolytických pecích, což způsobuje vážné zdravotní problémy a škody na životním prostředí. Před šesti lety problém popsala agentura Reuters, před nedávnem se témuž tématu s obdobnými výsledky věnovala investigace BBC. Na černém trhu v Indii končí podle BBC dokonce většina pneumatik z Velké Británie.
Způsobů, jak pneumatiky recyklovat, je přitom několik. Nejprve se vyjmou ocelové výztuže a pak se mechanicky rozdrtí na granulát různé velikosti. Z něj se odstraní kovové a textilní zbytky. Granulát je možné využít třeba ve stavebnictví. Vyrábějí se z něj protihlukové stěny u dálnic nebo dálniční povrchy, takzvaný gumoasfalt. Z recyklovaných pneumatik se dělají i nárazníky, interiérové koberečky ve vozech, mřížky kanalizace nebo výztuže železničních přejezdů.
Částečně se granulát používá i k výrobě nových pneumatik. Společnost Continental chce mít do roku 2030 ve svých pneumatikách více než 40 procent obnovitelných a recyklovaných materiálů. Nejpozději do roku 2050 by se měly pneumatiky Continental vyrábět výhradně z „udržitelných materiálů“. Mezi materiály a přísady, které se mohou v pneumatikách objevit, patří nejen granulát, ale také PET lahve, pryž z pampelišek, popel z rýžových slupek a recyklovaná guma.
Chemlonky komplikují recyklaci
Zpracováním materiálu z pneumatik se zabývají například firmy z české skupiny REC Group. Jak popisuje manažerka udržitelnosti společností RPG Recycling, GELPO a ASSCO Pavla Toboláková, každý materiál se chová trochu jinak. „Pracujeme s kvalitním materiálem, to jsou nákladní a osobní pneumatiky. Pak jsou tu traktorové či nadrozměrné pneu, které jsou protkané kilogramy vláken a nejsou pro recyklaci vhodné, říkáme jim chemlonky,“ vysvětluje Toboláková.
„Také se kvůli inovacím setkáváme se samozatmelovacími prvky, které nesou různé barvy nevhodné pro náš černý granulát. Při ručním třídění je často neumíme oddělit, což může kontaminovat celou šarži,“ říká.
Přidávání nových materiálů do pneumatik podle ní může opětovné využití také komplikovat. „Firmy často neřeší životní cyklus výrobku – tedy ne každá inovace v pneu průmyslu řeší, zda s tím materiálová recyklace bude, či nebude mít problém,“ dodává Toboláková.
Firma z rozdrcených ojetých pneumatik vyrábí především lisované pryžové výrobky. Ty se uplatňují například při výrobě protihlukových stěn nebo protiskluzových podložek na stavbách. Využívají se také jako podlahy ve fitness centrech, na povrchy dětských hřišť či jako akustické obklady stěn.
Samotnou kapitolou je textilní část pneumatik, která tvoří zhruba 15 procent jejich hmotnosti. Využití našli ve firmě NIL Textile, která z nich dělá vlastní materiál Cirpad pro trička. „Jde o recyklovanou netkanou textilii ze 100procentního polyamidu z vnitřku pneumatiky. Nepracujeme tedy s pryží, vnější částí pneumatiky,“ říká Hana Fořtová, obchodní ředitelka NIL Textile. Příze mají certifikaci Öko-Tex pro zdravotně nezávadné materiály.
Toxická dětská hřiště
Některé organizace upozorňují na rizika spojená s materiály, které vzešly z recyklace. „Problém nastává u volně sypaného granulátu, který se používá například na hřištích nebo jako výplň umělých trávníků. Tam hrozí uvolňování a únik chemických látek, jako je zinek, polycyklické aromatické uhlovodíky, což jsou karcinogeny, nebo benzothiazoly,“ popisuje odbornice na toxické látky spolku Arnika Nikola Jelínek. „Riziko se týká i šíření mikroplastů. Technickými opatřeními lze sice snížit ztrátu částic do okolí, ale toxické látky zůstávají,“ upozorňuje.
Na mikroplasty se už zaměřila Evropská unie. Nová pravidla zakazují prodej všech syntetických polymerových částic do velikosti pěti milimetrů.
Pryžové povrchy na dětských hřištích mohou být toxické i podle Státního zdravotního ústavu, hlavně ve vedru. Vedle zmíněných látek mohou uvolňovat ftaláty, bisfenoly nebo polyfluorované a perfluorované látky (PFAS neboli takzvané věčné chemikálie) s karcinogenními účinky.
„Nebezpečnost těchto látek se zvyšuje, zejména pokud je expozice lidského organismu dlouhodobá a opakovaná,“ sdělila před časem Ekonews Jitka Sosnovcová ze Státního zdravotního ústavu. Děti jsou ohroženější, protože mají choulostivější pokožku a oproti dospělým sníženou schopnost odbourávat škodliviny z těla.
Zdravotní ústav pokládá za nezbytné, aby města, obce, školy a další subjekty, které vybavují dětská hřiště a sportoviště umělými povrchy, důsledně vyžadovaly od dodavatelů certifikáty zdravotní nezávadnosti umělého povrchu. A to právě z hlediska uvolňování chemických látek.
Velká část se spálí
Mezi další způsoby zpracování pneumatik patří pyrolýza, která představuje takzvanou chemickou recyklaci. Česká firma 2JCP, která se specializuje na cirkulární ekonomiku a bezemisní technologie, na ní teď bude spolupracovat se švédskou firmou Scandinavian Enviro Systems, která pyrolyticky rozkládá ojeté pneumatiky a má partnerství se značkou Michelin.
Produktem pyrolýzy je uhlíková čerň v podobě prášku a pyrolytický olej. „Čerň se používá jako recyklát pro výrobu nových pneumatik, pyrolytický olej lze použít jako ‚zelenou složku‘ u biodieselu,“ sdělil v rozhovoru pro Ekonews generální ředitel 2JCP Vojtěch Křenovský.
„Pneumatiky jsou environmentální výzvou, kterou nelze vyřešit jedním univerzálním postupem. Nejlepší je takové nakládání, které zachovává materiálovou hodnotu a zároveň minimalizuje rizika pro zdraví i životní prostředí,“ tvrdí Nikola Jelínek z Arniky. Pyrolýzu za takovou metodu nepokládá.
Raději by upřednostnila mechanickou recyklaci, konkrétně kryogenní drcení, při kterém vzniká jemný a čistý granulát. „Tento granulát je vhodný i pro další zpracování, zejména pro devulkanizaci – tedy proces, který umožní pryž znovu použít v gumárenské výrobě,“ uvádí.
„Oproti pyrolýze, která pryž rozkládá na oleje a plyn bez zachování původního materiálu, devulkanizace představuje reálný materiálový cyklus a větší přínos pro oběhové hospodářství,“ dodává Nikola Jelínek. Metoda ale není levná.
Naopak nejlevnější je v současnosti pneumatiky nerecyklovat, ale využívat energeticky. Jsou totiž velmi dobrým alternativním palivem s velkou výhřevností. Využívají ho cementárny, uplatnění nachází i ve spalovnách a teplárnách. Aspoň je to lepší, než je vozit do Indie.
Pneumatik bude přibývat
* Analytická společnost Smithers předpokládá, že trh s pneumatikami v dalších letech poroste, jak vyplývá z její zprávy The Future of Global Tires to 2028. V roce 2023 činila hodnota trhu 262,2 miliardy dolarů a po celém světě se prodalo 2,47 miliardy pneumatik.
* Podle české Asociace výrobců pneumatik se v Evropské unii ročně prodá 300 milionů pneumatik. Trh táhnou rostoucí prodeje vozů, technologický vývoj – například příklon k udržitelnějším materiálům – nebo rozvoj elektromobility.
* Úměrně tomu roste objem odpadních pneumatik. O jejich sběr se v Česku stará kolektivní systém ELTMA. Poslední dostupná data z roku 2023 uvádějí přes čtyři tisíce sběrných míst, na nichž se vysbíralo 54 tisíc tun pneumatik. To je téměř 83 procent objemu pneumatik uvedených účastníky systému na trh. Pneumatiky se zpracovaly materiálově i energeticky, celkem se jich takto využilo téměř 53 tisíc tun, uvádí systém.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
