Každá čtvrtá domácnost v Česku vyhazuje prošlé nebo nevyužité léky do komunálního odpadu, případně je splachuje do WC. Do prostředí se tak dostávají zbytky léčiv za stamiliony korun. Čistírny odpadních vod si s nimi zatím poradit neumějí.
Spotřeba léků v Česku roste a spolu s ní pomalu narůstá i znečištění životního prostředí farmaky. Podle Asociace inovativního farmaceutického průmyslu se v roce 2024 v tuzemsku prodalo 314 milionů balení léků v hodnotě 115 miliard korun. Pět let předtím bylo balení o pět procent méně.
„Léčivé látky se do odpadních vod dostávají buď v původní formě, nebo metabolizované,“ uvádí Jakub Treml, přednosta Ústavu molekulární farmacie Masarykovy univerzity v Brně. Zdroji znečištění jsou zdravotnická zařízení a farmaceutický průmysl. Zbytky léků se také do prostředí dostávají vylučováním z těl pacientů, případně z těl léčených zvířat.
Značnou část ale mají na svědomí domácnosti, které s léky neumějí zacházet. Není totiž výjimečné, že je vyhazují do komunálního odpadu nebo splachují do WC. Podle zatím posledního průzkumu Státního ústavu pro kontrolu léčiv z roku 2020 likviduje léky nesprávným způsobem až čtvrtina českých domácností.
Více než miliarda do odpadu
Je to už sedm let, co stát naposledy zjišťoval, jak Češi plýtvají léky. V roce 2018 odevzdali lidé v lékárnách nepoužitá léčiva v hodnotě 3,3 miliardy korun. Další léky v odhadované hodnotě 1,3 miliardy skončily v komunálním odpadu, kanalizaci nebo ve sběrných dvorech.
Výzkum zároveň ukázal, že část lidí léky hromadí doma nebo je předává příbuzným. Na přelomu let 2019 a 2020 měli lidé v domácnostech nepoužitelné léky na předpis i volně prodejné přípravky v odhadované hodnotě 505 milionů korun.
Novější data k dispozici nejsou. „Historicky jsme nechali zpracovat průzkum a kampaň týkající spotřeby a zacházení s léky v domácnostech. Od té doby jsme průzkum neopakovali, nemáme tak aktuální specifické údaje týkající se plýtvání léčivy,“ uvádí oddělení komunikace a podpory ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Lidem riziko nehrozí
Léčivé látky se v přírodě vyskytují jako takzvané mikropolutanty. Nedá se přitom říct, že by mu prospívaly. „Léčivé látky z odpadních vod mohou toxicky působit na rostliny, ovlivňovat jejich růst a negativně působit v zemědělství. Toxický efekt můžeme předpokládat i vůči živočichům, zejména pak u skupin léčiv, jako jsou protinádorové léky nebo různé hormonálně působící látky,“ vysvětluje Treml.
Koncentrace léků jsou v přírodě nízké, takže zdravotní riziko člověku při koupání nebo požití kontaminované vody podle odborníků nehrozí. „Například koncentrace ibuprofenu na jezu Jizery, odkud se odebírá voda pro úpravnu vody v Káraném, se pohybují kolem 200 nanogramů na litr,“ popisuje Tomáš Hrdinka, hydrolog z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. Aby člověk z vody přijal jednu běžnou tabletu ibuprofenu, musel by pít zhruba tři litry takové vody denně po dobu dvou tisíc let.
Nejčastější jsou léky na bolest či na cukrovku
Nejvyšší koncentrace léčiv se ve vodních tocích objevují pod vyústěním čistíren odpadních vod. Ty si zatím s těmito mikropolutanty nedokážou poradit. „Pokud je ředicí schopnost toku nízká, například v letních měsících či v období hydrologického sucha, může mít kontaminační mrak pod vyústěním z čistírny délku stovek metrů až jednotek kilometrů,“ říká Hrdinka.
Nejčastěji se ve vodních tocích objevují léčiva na cukrovku, vysoký krevní tlak, epilepsii či migrénu, léky proti bolesti a hormonální látky z antikoncepce. Při současném biologickém stupni čištění odpadních vod se sice část léčiv rozkládá na biologicky neaktivní látky, většina účinných látek však čistírnami projde v nezměněné podobě.
Dopady zbytkových léků možná lidé v prostředí nevnímají, ale výrazně je pociťují vodní organismy. „V ekosystémech se dnes vyskytují například oboupohlavní ryby. Známe i případy, kdy vodní živočich uhyne hlady, protože mu mozek vlivem farmak signalizuje pocit sytosti, i když ve skutečnosti nemá dostatek potravy. Jindy ztrácí plachost a stává se snadnější kořistí predátorů, což může vést ke snížení druhové rozmanitosti v toku,“ vysvětluje Hrdinka.
Zvláštní problém představují antibiotika. „Antibiotika, která se vyskytují v odpadních vodách, mohou vést ke vzniku rezistentních kmenů bakterií. Rezistentní kmeny pak odolávají standardním antibiotikům a takové infekce se hůře léčí,“ popisuje Treml.
Kvartérní čištění je klíčové
Podle Hrdinky nejsou léky v prostředí novým fenoménem. „Léčiva byla ve vodě vždy, jen jsme jejich koncentrace dříve nedokázali měřit. Dnešní analytické metody umožňují detekovat látky v mnohem nižších koncentracích než před třiceti lety, a proto se může zdát, že je znečištění nyní vyšší,“ vysvětluje.
Letos vstoupila v platnost revidovaná směrnice Evropské unie o čištění městských odpadních vod, která by situaci měla zlepšit. Ukládá totiž členským státům povinnost zavést systém rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), v jehož rámci se farmaceutické a kosmetické společnosti budou finančně podílet na zavádění takzvaného kvartérního čištění odpadních vod.
Kvartérní čištění vod zajišťují technologie, jako je membránová filtrace nebo filtrace přes granulované aktivní uhlí. Tyto metody umožňují zachytit zbytky léčiv na povrchu filtračního materiálu. Podobné technologie se už dnes využívají například při úpravě vod z vodní nádrže Želivka nebo v pražském Podolí.
Hlavní je ale prevence. „Domácnosti mohou nadměrnému znečišťování odpadních vod a vodních toků předcházet především odevzdáním léčiv do lékárny, které je zákonným způsobem nechají zlikvidovat. Větší problém představují například nemocnice, léčebny nebo domovy pro seniory, pokud jejich odpadní vody neprocházejí specializovaným čištěním,“ upozorňuje Hrdinka.
„Každá lékárna je povinna převzít nepoužitelná léčiva odevzdaná fyzickými osobami a předat je oprávněné osobě k zneškodnění,“ uvádí Veronika Orendášová, tisková mluvčí České lékárnické komory.
Za nepoužitelné se nepovažují pouze léky po uplynutí doby použitelnosti, ale i ty, které byly znehodnoceny nesprávným skladováním nebo příliš dlouhým otevřením. Ideální je vracet léky v původních obalech – tablety a kapsle v blistrech, sirupy, roztoky, suspenze a kapky v lékovkách, masti a krémy v tubách a kelímcích. Volné tablety z dávkovače lze odevzdat také.
Podle České lékárnické komory odpovědnost vůči životnímu prostředí roste. „Stále více lidí třídí odpad a zvyšuje se i počet lidí, kteří nosí nepoužitelné léky zpět do lékáren. To je jediný správný způsob jejich likvidace,“ dodává Orendášová.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
