Audio verze článku:

Zatímco Evropa čelí bezprecedentním výzvám od klimatické krize přes zdravotní prevenci až po potravinovou bezpečnost, ministerstvo zemědělství a zástupci živočišného průmyslu soustředí svou energii na to, jak zakázat názvy jako „sójový párek“. Je opravdu tohle priorita doby?

Ještě před několika měsíci ministr Marek Výborný mluvil o nutnosti hledat nové cesty k udržitelnému zemědělství. Mluvil také o tom, že zákazník je svéprávný a ví, co si kupuje.

Dnes je jeho resort opět jedním z hybatelů návrhu, který má omezit označování rostlinných alternativ, tentokrát na evropské úrovni. Není to jen krok zpět. Je to i alarmující ukázka, že tlak lobby stále převažuje nad veřejným zájmem. Místo podpory inovací, které mohou snížit ekologickou zátěž našeho potravinového systému, dal znovu volný průběh boji o „slovíčka. Přitom většina spotřebitelů a spotřebitelek velmi dobře chápe, že „rostlinný burger není z masa. Tak v čem tedy spočívá údajná hrozba? V tom, že rostlinné výrobky nabízejí chutnou a čím dál dostupnější možnost, jak jíst udržitelněji a zdravěji?

Mileniálové mají rádi rostlinné alternativy masa a mléčných výrobků. Problémem je však vyšší cena

Je alarmující, kolik energie věnují zástupci masného průmyslu diskreditaci sektoru, který na rozdíl od nich usiluje o nižší dopad na klima i veřejné zdraví. Zatímco o skutečných problémech, jako je nízká soběstačnost Česka v pěstování luštěnin nebo obrovská uhlíková stopa živočišné výroby, se mlčí.

Masivní dotace do masa nevadí

Potravinářská komora ČR varuje před rostlinnými výrobky, které prý obsahují „nulové množství bílkovin. Zamlčuje však, že naprostá většina běžně dostupných rostlinných alternativ (například na bázi sóji, pšenice nebo hrachu) má srovnatelný obsah bílkovin s konvenčními potravinami živočišného původu. V řadě výživových ukazatelů je dokonce „strčí do kapsy. Nabízejí například vyšší obsah vlákniny či méně nasycených tuků.

Další z často opakovaných mýtů se týká ekologického dopadu. Potravinářská komora naznačuje, že rostlinné produkty nejsou vždy ekologičtější než ty živočišné. Pravda, pokud ignorujete systematická data – podle metaanalýz publikovaných v časopise Science mají rostlinné alternativy masa v průměru o 30 až 90 procent nižší uhlíkovou stopu než jejich živočišné protějšky. Spotřebují výrazně méně vody, půdy a přispívají méně ke znečištění.

Nabídka broskví v bio kvalitě v řetězci Lidl. Foto: Valentina Podlesná, Ekonews
Zájem o zdravější potraviny v Česku stagnuje. Na vině jsou i vyšší ceny

Zarážející je i útok Potravinářské komory ČR na neziskové organizace a investory. Potravinářská komora naznačuje, že za růstem rostlinného segmentu stojí především „trendy a fondy. Jako by snad investice do potravinářských inovací byly nelegitimní – na rozdíl od masivních dotací, které míří do živočišné výroby. Jen v Česku jde podle údajů Státního zemědělského intervenčního fondu o miliardy ročně. Je tedy na místě ptát se, kdo je ve skutečnosti na koho napojen a kdo má jaké zájmy.

Pokrytci v komoře

A konečně: volání po „jasnosti pro spotřebitele je v podání Potravinářské komory pokrytecké. Až osm z deseti lidí v Česku ví, že „sójový párek“ je rostlinný výrobek a sedm z deseti chce, aby se názvy jako „veganský řízek“ nebo „rostlinná klobása“ dál směly používat. Většina lidí tedy těmto názvům rozumí naprosto přesně.

Odkazují totiž na chuť, tvar a způsob použití potraviny a doslova pomáhají lidem určit, jak s nimi naložit v kuchyni. Taková označení nejsou a nemohou být exkluzivně vyhrazena pro masné výrobky.

Třeba slovo „párek“ pochází z českého výrazu označujícího dvojici – něco, co přichází „v páru“. Název vznikl ze způsobu balení produktu, kdy dvě stejné „nožičky“ byly spojené dohromady a tvořily pár. Termín se vyvinul z označení pro formu pokrmu, a nikoli pro jeho přesné složení. V češtině je proto slovo „párek“ historicky používáno i pro rostlinné výrobky.

Nebo takový „burger“. Výraz pochází z německého „Hamburger“, tedy „pocházející z Hamburku“. Během 20. století došlo k jazykové zkratce, kdy „burger“ začal označovat nejen mleté maso, ale především formu pokrmu – mletý výrobek zformovaný do kulatého plátku, který se podává smažený, často v housce či bulce s dalšími ingrediencemi.

A co „řízek“? Ten zase pochází z českého slova „říznout“. Označuje něco odříznutého, což odpovídá způsobu přípravy nejen masa, ale i například celerových nebo květákových řízků. Termín se používá i ve smyslu plochého tvaru, třeba u bedlových řízků, kdy se obalují celé klobouky hub. Tradiční česká kuchyně zahrnuje různé variace řízků, které nejsou z masa. Především různé houbové a zeleninové řízky jsou součástí jídelníčku Čechů po generace.

A tak se dá pokračovat dál a dá, přes steaky, salámy, klobásy.

Třídění plastových kahví Ilustrační foto: Getty Images
Loterie může vylepšit zálohování. Kanadský experiment ukázal, že kvůli výhře lidé vracejí více lahví

Problémem je neschopnost přijmout změnu

Kdyby si tak masná lobby nalila čistého vína, přestala se vymlouvat na zmatené spotřebitele a ve svých jednostranných komunikacích nezapomněla zmínit třeba to, že masné výrobky jsou Světovou zdravotnickou organizací klasifikovány jako karcinogen skupiny 1. A to znamená, že pro jeho rakovinotvornost u lidí existují spolehlivé důkazy, podobně jako u kouření.

Anebo si konečně uvědomila, že rostlinné výrobky pro ně nemusí být hrozbou, ale příležitostí. Vždyť etablované firmy mohou mít výhodu v zavedeném technologickém vybavení, know-how či marketingu. V jiných státech to už masné společnosti pochopily a představují vlastní rostlinné či veganské řady.

A pro Vás, pane ministře Výborný, je čas odpovědět na otázku: Chcete být ministrem minulosti, nebo budoucnosti?

Česká republika potřebuje strategii, která reaguje na výzvy v oblasti klimatu, veřejného zdraví a na potřebu modernizace zemědělství. Češi a Češky nepotřebují další zástupné bitvy o slova, které nemění nic na skutečných problémech našeho potravinového systému.

Vyzývám proto ministerstvo zemědělství: Přestaňte podléhat nátlaku jedné zájmové skupiny. Místo toho podpořte v zemědělsko-potravinářském sektoru diverzifikaci a inovace ve výrobě rostlinných potravin. Je to jedna z cest ke zdravější a udržitelnější budoucnosti. Evropa se tímto směrem ubírá – Česko si nemůže dovolit zůstat pozadu.

Apeluji i na veřejnost a média: nenechte si podsunout narativ, že rostlinné výrobky jsou problém. Skutečným problémem je neschopnost systému přijmout, že změna je nevyhnutelná. A že ti, kdo se jí nejvíce brání, to dělají často z vlastního pohodlí, ne ve veřejném zájmu.

Foto. Martin Ranninger, ProVeg
Martin Ranninger

Martin Ranninger je spoluředitelem ProVeg Česko. Tato organizace pracuje na transformaci globálního potravinového systému nahrazením živočišných produktů rostlinnými a kultivovanými alternativami do roku 2040.