Český hydrometeorologický ústav pravidelně monitoruje kontaminaci vod pesticidy, které se do ní dostávají zejména z polí. Nejzávažnější jsou z pohledu kontaminace herbicidy, protože se aplikují rovnou na zem, nikoliv na rostlinu jako takovou.
„To je nejhorší možný scénář, protože jakmile se aplikují na holou zem, je velká pravděpodobnost, že když zaprší, dostanou se do podzemních vod,“ říká hydrolog Vít Kodeš, který se zabývá monitoringem jakosti vod, pesticidy nebo informačními systémy s environmentální problematikou.
Jak dlouho Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) sleduje přítomnost pesticidů ve vodě?
V širším rozsahu od roku 2009. Předtím jsme však jejich přítomnost v podzemních i povrchových vodách v menším rozsahu sledovali také. Problém byl v tom, že se sledovaly látky, které se ve vodě nemohly vyskytovat, protože se v ní dobře nerozpouštějí, typicky DDT nebo látky, které se už dávno nepoužívaly. Výsledek byl, že se ve vodě nic nenacházelo, takže to vypadalo, že problém s pesticidy nemáme. Ale bylo to jen tím, že se nesledovaly látky v té době používané.
Dnes už sledujeme a stanovujeme přesně ty látky, které by se měly v podzemních vodách vyskytovat, čemuž odpovídají i výsledky. Dnes má proto monitoring daleko větší vypovídající hodnotu.
Pesticidy, které dnes sledujete, pocházejí ze zemědělství, nebo i z odpadních vod měst?
Původ látek je různý, ale většina těch, které dnes nacházíme nejčastěji a v největších koncentracích, jednoznačně pochází ze zemědělství. Některé látky používané v zemědělství se ale používají i jinde. Typicky fungicidy, které slouží nejen k boji s plísněmi na polích, ale i ve stavebních materiálech. Aplikují se například na střešní krytiny, nátěry na fasády, ošetřuje se jimi stavební dřevo a podobné věci.
Nakolik se situace ohledně pesticidů ve vodě během let změnila?
Stav zůstává v podstatě stejný. Zlepšuje se však poznání, a to díky lepší analytice, kterou máme k dispozici. Mění se také to, co ve vodě nacházíme, protože se průběžně mění spektrum látek, které se v zemědělství nebo jinde používají. Látky, které se mohly používat před dvaceti lety, se dnes používat nemohou. Typicky herbicid atrazin (látka na hubení plevele, pozn. red.), který už se v Evropě nesmí používat, ale do roku 2004 mohl. Poté, co byl zakázán, se musela najít jiná účinná látka, která bude fungovat podobně. Nahradil ho terbuthylazin, který dnes ve vodách nacházíme, byť ne v takové míře jako atrazin. A až se zakáže terbuthylazin, tak přijde jiná látka, která ho nahradí.
Takže těmto změnám musíte přizpůsobit monitoring?
Ano, musíme stále reagovat na to, které látky už se nepoužívají a které jsou naopak nové. Použití látek je navíc každý rok trochu jiné a záleží na klimatických podmínkách. Podle nich zemědělci aplikují různé látky. S výjimkou herbicidů, které aplikují preventivně. Herbicidy jsou z pohledu kontaminace vod zdaleka nejzávažnější, protože se dávají nikoliv na plodinu jako takovou, ale rovnou na holou zem, aby tam nevzešlo nic jiného než plodina, která má vzejít. To je nejhorší možný scénář, protože jakmile se aplikují na holou zem, je velká pravděpodobnost, že se spolu s deštěm dostanou do podzemních vod.
Největší koncentrace pesticidů ve vodě jsou dlouhodobě ty, které se používají na řepku a kukuřici. Platí to stále?
Ano, to platí. Látky, které nacházíme nejčastěji v povrchových vodách, jsou na řepku a na kukuřici. A řepka jednoznačně vede.
Jak často vzorky vody k monitoringu pesticidů odebíráte?
Podzemní vody vzorkujeme dvakrát ročně, na jaře a na podzim na 700 místech.
A když nějaký pesticid ve vodě najdete, poznáte, kdy byl aplikován?
Jakmile určitou látku ve vodě najdeme, nelze jednoznačně říci, z jakého roku pochází a kdy se aplikovala. Než se totiž dostane do podzemní vody, respektive na naše monitorovací místo, to nějakou dobu trvá. Látky se navíc v půdním prostředí přeměňují. Některé se úplně odbourají, takže je nenajdeme, některé účinné látky pesticidů se naopak působením různých faktorů, typicky mikrobiálním prostředím v půdě, transformují na nějaký metabolit, který má potom jiné vlastnosti než původní účinná látka. Když nacházíme tyto přeměněné látky, nejsme schopni říci, jestli pocházejí z letošní aplikace nebo z aplikace před rokem či dvěma. V podzemních i povrchových vodách ale stále nacházíme i metabolity látek, které se už 15 let nepoužívají.
Ve vodě nacházíte i látky, které už jsou zakázané. Dá se poznat, jestli je to stará zátěž, nebo jestli se látka použila v době, kdy se použít nesměla?
To se dá docela dobře poznat. Jak jsem říkal, látky se mění v čase, většina z nich nezůstane v podobě, v jaké byla vyrobena a aplikována, ale přemění se na nějaký metabolit. Když takovou látku najdeme, tak z poměru původní účinné látky a metabolitů dokážeme říct, jestli se jedná o nedávnou aplikaci, nebo o nějakou starší. Takže dnes se mohou najít zakázané látky, zejména v povrchových vodách, kde je možné říci, že byly čerstvě aplikované, protože je tam docela dost té původní účinné látky.
Nacházíte zakázané účinné látky?
Ano, občas se někde něco objeví.
Sledují pesticidy ve vodě i vodárenské společnosti?
Ano, sledují. Pokud jde o surovou vodu, tu vodárny testují na vstupu, aby viděly, jak je kvalitní a co s ní musejí udělat, aby ji upravily na vodu pitnou. Problém je v tom, že ne všichni provozovatelé vodárenských zdrojů dělají analýzy ve stejném rozsahu. Samy si mohou zvolit, které látky budou sledovat. Legislativa bohužel hovoří o pesticidech jen jako o skupině látek. Jsou stanovené nějaké limity koncentrace, ale nikdo vám už neřekne, kterých látek se to má týkat.
Takže každý provozovatel vodárenské infrastruktury si v závislosti na tom, jakou má k dispozici laboratoř, stanovuje sám látky, které sleduje. Pokud má třeba vybavení na sledování přítomnosti atrazinu ve vodě, tak na tom bude z hlediska pesticidů dobře, protože ten už se ve vodě nevyskytuje. Některé státní podniky Povodí (existuje pět podniků Povodí – Moravy, Labe, Vltavy, Odry a Ohře, pozn. aut.) sledují víc pesticidů, takže ve výsledku to vypadá, že jsou na tom hůře než ostatní, ale je to jen tím, že toho prostě sledují více. Jiná Povodí sledují méně látek, díky čemuž pak vypadají ve statistikách lépe. Obdobné je to u vodárenských společností.
Takové sledování nedává moc smysl.
Nedává. My proto vydáváme pravidelně seznam doporučených látek, které by se měly sledovat. Sledování podzemních vod zajišťujeme my, sledování povrchových vod pak podniky Povodí, které mají vlastní laboratoře. Naše doporučení je určeno zejména pro vodárenské společnosti a orgány hygienické služby.
A následují podniky vaše doporučení?
Ano.
Která Povodí jsou na tom v detailnosti sledování pesticidů nejdále?
Nejlépe na tom jsou z pohledu těchto ukazatelů Povodí Vltavy a Labe. Ty jsou v analytice nejdále a monitoring je detailní. Proto se zdá, že Želivka je na tom nejhůř, ale je to, jak už jsem říkal, jen tím, že má nejdetailněji udělaný monitoring.
Stát v posledních letech investoval miliardy do zlepšení kvality vod. Třeba na Želivce jsou nové uhlíkové filtry s granulovaným aktivním uhlím, které mají pomoci mimo jiné právě s pesticidy. Jsou těmito technologiemi vybaveny všechny úpravny vody?
Zdaleka ne. Jako první byla plzeňská úpravna vody, pak Želivka. Tyto technologie by se měly začít instalovat i jinde, protože mnohé vodárenské společnosti mají s pesticidy problém. A jinak to řešit nelze.
Dokážou tyto technologie pesticidy skutečně zachytit a odstranit z vody?
Dokážou toho zachytit docela dost. U pesticidů problém nebude, problém je v jiných organických látkách, které mají takové nemilé vlastnosti, že se neadsorbují ani na to uhlí.
Které to jsou?
Jde o látky, které se teprve začínají zkoumat. Bohužel se nyní přichází na to, že je mnoho nových neznámých chemikálií – ať už jde o pesticidy, léčiva či aditiva do plastů nebo řadu dalších látek, většinou produktů nějakého průmyslu – které se uvolňují do prostředí. Je to taková zvláštní skupina látek, které nemají žádnou vázací schopnost. Když většině chemických látek dáte prostor, aby se navázaly na nějakém povrchu, tak se alespoň z části navážou, schovají se do nějakého pevného materiálu. Toto pravidlo nové látky porušují.
Odkud ty látky pocházejí?
Jejich spektrum je hrozně široké. Nelze říci, že pocházejí z jednoho konkrétního zdroje. Teprve je začínáme zkoumat.
Když se ještě vrátíme k pesticidům, jak hodnotíte účinnost ochranných pásem kolem vodních zdrojů (zemědělci jsou do určité vzdálenosti od vodního zdroje omezeni v používání pesticidů, pozn. aut.)? Daří se díky tomu chránit vodu od pesticidů?
V případě podzemní vody ne. Tam se ukazuje, že stávající ochranná pásma z pohledu pesticidů nefungují. Mezi 700 místy, které sledujeme, máme i 50 až 60 významných vodárenských zdrojů, které jsme zařadili do monitoringu a ty látky tam nacházíme. Přestože jsou to významné vodárenské subjekty, stanovily ochranná pásma a zemědělci v okolí mají omezení v hospodaření.
Pesticidy se do podzemní vody mohou dostat, když zaprší, hodně daleko od ochranného pásma. Třeba i 15 kilometrů. A poté se s vodou, která je podzemím nese, dostanou do ochranného pásma, potažmo do vodního zdroje.
V případě povrchové vody je to jinak. Ta někam teče a máte docela jasně definované cesty, kudy se tam dostane, protože to jde s tím terénem. Podzemní voda funguje úplně jinak.
Je možné zdroje podzemní vody zabezpečit jinak?
Jen těžko, jsou jich tisíce.
Byl by cestou k zabezpečení podzemních vod plošný přechod na ekologické zemědělství?
Z pohledu ochrany vod před pesticidy je to smysluplná varianta.
Má váš monitoring dopad na to, které pesticidy se smějí používat a které ne?
Ano. Funguje to tak, že Ústřední kontrolní zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) dostává data o tom, jak se látky chovají v reálu. Pokud to neodpovídá tomu, co výrobce deklaroval, čili pokud látku nacházíme všude ve velkých koncentracích, tak ÚKZÚZ může registraci takové látky zrušit. A rozhodují o tom i na základě dat, které jim poskytujeme. Naše data přispěla například k zakázu jedné látky, která se používala na řepu a kterou jsme nacházeli ve vodě ve velmi vysokých koncentracích. Je to první nebo druhý rok, co se nepoužívá, a my teď budeme sledovat, jestli a jak rychle se metabolity té látky odbourají, protože u některých látek to trvá deset až patnáct let.
Jak to, že pesticidy nezadrží půda?
Dříve to tak bylo. Půda byla ochranný prvek, kde se ty látky sorbovaly, byla tam organická hmota, na kterou se navázaly a půda dokázala ochránit podzemní vody. Dnes už to tak nevypadá, dnes už je půda spíš zásobníkem pesticidů, které se z ní dostávají do podzemních vod pokaždé, když zaprší. Ta půda stále nějak pracuje, protože pořád nacházíme látky už přeměněné, ne v té původní podobě, ale nestačí to.
Článek je součástí série Jedy v potravinách věnované pesticidům, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
