Ptačí rezervace České společnosti ornitologické letos získaly od společnosti E.ON půl milionu na další rozvoj. Vyrůstají na místech, která zpočátku působí nenápadně. Díky péči ornitologů ale krajinu mění k nepoznání a lákají desítky druhů opeřenců.
Pěnice vlašské, bramborníčky hnědé, skřivany lesní, bělořity šedé i strakapoudy prostřední by na výsypce poblíž západočeského Mostu hledal málokdo. Původně průmyslová krajina se ale postupně začíná měnit. A to díky zásahům České společnosti ornitologické, která na začátku letošního roku převzala do vlastnictví 250 hektarů místní krajiny.
Někteří ze zmíněných ptáků už tady hnízdí, na jiné se ještě čeká. Přilákat by rezervace měla i dudka chocholatého, kterého má park ve znaku.
Rezervace Střimická výsypka je nejmladším přírůstkem mezi ptačími parky. Jméno nese po zaniklé obci Střimice, kterou zasypala hlušina z nedalekého velkolomu Most–Ležáky. Rekultivace území se dlouhá léta zaměřovala hlavně na hospodářské využití, příroda zůstávala stranou. Teď došlo i na ni.
Prořezávají lesy, aby se ptákům dařilo
Park se slavnostně otevřel letos v červnu. „Počáteční práce se rozjely opravdu intenzivně. Myslím, že žádný jiný neměl tak rychlý start jako tento,“ přibližuje správce ptačích parků Břeněk Michálek.
„Byli jsme dobře připraveni a měli jsme na to potřebné kapacity. Většinou se po otevření teprve sestavuje pracovní skupina u určuje hlavní správce, ale tady bylo všechno nastavené už několik měsíců dopředu,“ popisuje.
Oblast původně tvořily zejména stejnověké lesy na hospodářské užití, neúrodná ornice a zarostlé pastviny. Ornitologové během letoška obnovili ovocný sad, založili pestré louky a vyřezali porosty invazních dřevin.
„Je to v souladu s naší vizí prosvětlovat a prořeďovat místní lesy tak, aby v nich převažovaly teplomilné dubohabrové porosty. Ty jsou ochranářsky velmi cenné a poskytují útočiště našim cílovým druhům ptáků,“ vysvětluje.
Ornitologické společnosti v budování parku pomohl projekt evropského Operačního programu Spravedlivá transformace. Necelých 30 milionů korun putovalo na výkup pozemků, jejich první úpravy i otevření návštěvnické stezky. Park podpořila také sbírka, dárci poslali 5,7 milionu korun.
První park vznikl před dvaceti lety
S nápadem na vybudování ptačích rezervací přišla Česká společnost ornitologická krátce po revoluci. Na první park si ale musela počkat. „Prvním skutečným impulsem bylo to, že jsme po roce 2000 získali volné finanční prostředky. Výbor rozhodl, že je vloží do nákupu pozemků jako základů budoucího parku,“ vypráví správce Michálek.
Ornitologové poté vyhlásili výzvu ke hledání místa, kde by rezervace měla vzniknout. „Přišlo několik nápadů a postupně odpadávaly jako nevhodné. Nakonec vykrystalizoval návrh Miloslava Hromádky a jeho kolegy Jiřího Kulta, kteří upozornili, že pod pevností Josefov leží mokřadní louky s obrovským potenciálem,“ vzpomíná.
V oblasti byl dobře dostupný vodní zdroj na napájení mokřadů. Historicky se tam nacházel zavlažovací systém napojený na řeku Metuji. Návrh nakonec společnost schválila v roce 2006.
Skoro nic tam nehnízdilo
Josefovské louky u Jaroměře fungují už bezmála dvacet let. Za tu dobu se výrazně proměnily. Právě tam je nejvíce vidět, jak zásahy ornitologů pomáhají přírodě se regenerovat a zadržovat vodu v krajině. A ptáci se díky tomu do oblasti opravdu vracejí.
Potvrzují to data. Ornitologové v tomto parku zaznamenali 205 druhů ptáků. Na začátku to bylo okolo 60 druhů ročně, dnes jich pravidelně pozorují asi 150. Mezi nimi je i jeřáb popelavý, který na Josefovských loukách nepravidelně hnízdí.
O vytipované oblasti si ornitologové obvykle dělají přehled předem, aby mohli srovnávat. Jakmile je jasné, že park vznikne, začínají s monitoringem. „To je ideální stav, i když ne vždy se to úplně podaří. Chvíli trvá, než území poznáme a zjistíme, kde jsou hlavní centra hnízdění,“ uvádí Břeněk Michálek.
Sčítání ptáků probíhá jednou měsíčně, v době hnízdění ještě častěji. „Máme stanovenou trasu určité délky, která se musí projít jednotným tempem při východu slunce, abychom měli srovnatelná data meziročně i mezi parky,“ říká.
Kromě toho se při pozorování zaměřují na cílové druhy. „Jsou to hlavně bahňáci a další vodní ptáci ze skupiny vrubozobých,“ dodává. Největší úspěchy zatím zaznamenali v Josefovských loukách, nové druhy se ale objevují i v dalších parcích.
„Velkou radost mám z Mnišských luk u České Lípy. Skoro nic tam nehnízdilo, jen pár mokřadních pěvců. Už po prvních opatřeních se začaly objevovat nové druhy. Hnízdí tam čejky chocholaté i bekasiny otavní,“ popisuje.
Čejky chocholaté se letos objevily i na Zbudovských blatech u Českých Budějovic a s nimi pravděpodobně i kulíci říční. „Loni v zimě jsme tam nechali vytvořit terénní sníženiny a pomocí solárních čerpadel je plníme vodou,“ přibližuje.
Parky stojí na drobných darech
Parků je dnes sedm a rozkládají se na necelých 700 hektarech. Do roku 2042 by měl podle vypracované strategie být v každém kraji alespoň jeden. Společné mají to, že vznikají na místech, kde se přírodě příliš nedaří.
Výběr nové lokality je komplikovaný a trvá i několik let. Česká společnost ornitologická má mnoho kritérií, které místo musí splnit. „To nejdůležitější je vždy stejné: musí to být území s opravdu velkým potenciálem obnovy přírody,“ shrnuje správce rezervací.
„Podle našich zkušeností a znalostí dokážeme odhadnout, zda má lokalita potenciál proměnit se v území s vysokou biodiverzitou, kde se bude ptákům opravdu dařit,“ dodává.
U mokřadů si například všímají, zda je v okolí dostupný zdroj vody. Klíčové je také to, aby šlo o území dlouhodobě málo využívané hospodářsky. Pozemky by kvůli vysoké ceně neměli možnost skoupit. „Důležitá je i místní komunita. Potřebujeme aktivní skupinu lidí, kteří se novému ptačímu parku budou věnovat,“ říká.
Samotný nákup pozemků je pak možný jenom díky sbírkám dárců, které ornitologové pravidelně pořádají. Aktuálně vybírají peníze na rozšíření pěti parků celkově o rozloze 13 hektarů.
Nejčastěji pozemky nakupují od soukromých vlastníků. Setkávají se ale také s obcemi, státem i církví. Nejnovější Střimická výsypka původně celá patřila státnímu podniku Diamo.
Na webových stránkách dokonce lidé mohou ornitologické společnosti pozemky nabídnout. Dárců není mnoho, ale čas od času se některý objeví. „Získali jsme několik pozemků přímo v území ptačích parků jako dar od lidí, kteří s naší vizí sympatizují,“ popisuje Michálek.
„Občas nám lidé nabízejí i pozemky mimo rezervace. V takových případech je někdy možné je použít k výměně. Pokud má jiný majitel v parku pozemek, který nechce prodat, ale nevadí mu směna, můžeme se k potřebnému území dostat,“ vysvětluje.
Pomáhají dobrovolníci i velcí býložravci
Když ornitologové pozemky získají, přichází na řadu péče o území. Zásadní část práce tvoří úprava místní vegetace. Oblasti jsou většinou zarostlé a pokryté stařinou, vrstvou odumřelých rostlinných částí.
„Plochy otevíráme, čistíme je od náletových dřevin a obnovujeme krátkostébelné louky, které jsou klíčové pro luční ptáky,“ doplňuje. V lokalitách také hloubí tůně, protože zadržují vodu a lákají zvířata.
Obecně platí, že má každý park jednoho správce, Střimická výsypka má ale dva. Ti aktivity v rezervaci koordinují a mají je na starosti. Zásadní roli zastávají místní dobrovolníci.
„Stezky vedou i hustšími porosty a po každém silnějším větru někde spadne větev, takže by se park bez jejich pomoci rychle stal neprůchozím. Dobrovolníci to hlídají a spoustu drobných věcí sami rovnou spraví,“ popisuje práci Michálek.
Mimo to pravidelně několikrát ročně pořádají dobrovolnické brigády. „Je to skvělá parta nadšenců, kteří se opakovaně vrací a přivádějí s sebou další. Brigády jsou díky tomu vždycky příjemné, živé akce. Bez nich by ptačí parky vůbec nemohly být,“ dodává.
S péčí o krajinu ornitologům od roku 2018 pomáhají také velcí kopytníci. Tito „krajinní inženýři“ udržují vegetaci šetrně, pestře a kontinuálně. Na jejich chov potřebují mít ale dostatečně velkou pastvinu, takže zatím žijí jen ve třech parcích.
Na Josefovských loukách mají Exmoorské poníky, zpětně vyšlechtěné pratury a osla. Na Mnišských loukách žijí divocí koně a zvířata místního zemědělce. „Ptáci na ně nádherně reagují. Pastva se tak stává jedním z hlavních typů managementu, které aplikujeme,“ popisuje Michálek.
Vše, co přinesete, si také odnesete
Česká společnost ornitologická parky zároveň zpřístupňuje návštěvníkům, buduje v nich naučné stezky i pozorovatelny. Pořádá exkurze a výukové programy pro školy, vzdělávací akce pro veřejnost i tábory a vícedenní pobyty. Jenom za tento rok jich bylo okolo 130.
Ptačí rezervace jsou otevřené nonstop celý rok. Na webu společnosti si lidé mohou přečíst pokyny, jak se na místo dostat, stáhnout si informační letáky o druzích, které v oblasti žijí, nebo si přečíst, jak se v parcích chovat, aby nenarušovali jejich fungování.
„V době hnízdění je třeba nepouštět psy na volno a návštěvníci by se měli držet vyznačených stezek, protože jde o velmi citlivé období. Další zásadou je, že vše, co do parku přinesete, si také odnesete. Nikde nejsou odpadkové koše,“ říká Michálek.
Ptačí parky přitahují návštěvníky, dobrovolníky i dárce a jejich úsilí nezůstává bez povšimnutí. Česká společnost ornitologická za ně získala už několik ocenění. Tím nejčerstvějším je „zelený Oscar“ v soutěži E.ON Energy Globe.
„Hlavním důvodem, proč jsme se přihlásili, bylo, že jsou ptačí parky komplexní a dlouhodobý projekt. Spojují ochranu přírody, podporu ptáků, zadržování vody v krajině i obnovu vztahu lidí k přírodě. Věřili jsme, že můžeme uspět,“ vysvětluje Michálek.
Půl milionu korun, který získali v soutěži, poputuje na nákup pozemků a další rozšíření parků. „Umožní nám to také financovat věci, které nelze pokrýt z dotací, jako je oprava hradítek na historickém zavlažovacím systému na Josefovských loukách,“ říká.
Přihlašování do 18. ročníku soutěž E.ON Energy Globe již začalo. Tipy na projekty může poslat kdokoliv. Navíc má díky tomu šanci získat odměnu v podobě voucheru na nákup knih v hodnotě pět tisíc korun. Přihlašování bude možné až do 1. února příštího roku. Nominované projekty nejprve projdou výběrem odborné poroty složené z členů Akademie věd ČR. O celkovém vítězi pak rozhodne v hlasování přes internet veřejnost.
Partnerem článku je společnost E.ON.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
