Rakovina postihuje především starší populaci. V posledních letech ale přibývá pacientů i mezi mladšími ročníky. Podle dat Masarykova onkologického ústavu v Brně ročně přibude zhruba jedno procento Čechů s rakovinou ve věku do 39 let.
Počet onkologických onemocnění u lidí do padesáti let vzrostl v letech 1990 až 2019 celosvětově o 79 procent. Největší nárůst zaznamenaly USA, Austrálie a západní Evropa. Tedy země, které patří k těm nevyspělejším a zároveň mají podobný životní styl. Vyplývá to z rozsáhlé mezinárodní studie publikované v časopise BMJ Oncology.
Jenom v roce 2019 se na světě objevily více než tři miliony nových případů rakoviny u lidí mladších 50 let a více než milion jich na tuto nemoc zemřelo. Podle Evy Budinské, vedoucí skupiny Integrativní bioinformatika a biostatika v ústavu Recetox Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, je potřeba tyto údaje s rezervou.
„Nestačí se dívat na absolutní počty, protože pozorujeme celosvětový nárůst populace. Lepší interpretaci dostaneme propočítáním případů onemocnění na sto tisíc osob. V takovém případě pozorujeme 27procentní celosvětový nárůst. Číslo není zanedbatelné, ale méně alarmující než téměř 80 procent,“ vysvětluje.
Mladí mají problémy se žaludkem
Na onemocnění rakovinou má vliv více faktorů – mimo jiné genetika, životní styl a prostředí. Významně se na tom podílí i to, co jíme a jak se hýbeme. Především v západní společnosti stále roste konzumace vysoce zpracovaných potravin, sedavá zaměstnání ubírají na pohybu.
„V průběhu času člověk buď vlivem životního prostředí, nebo vlivem svého vlastního životního stylu, ale zpravidla součtem těchto faktorů, postupně nastřádá změny v dědičné informaci, které vedou k přeměně normální buňky na nádorovou,“ vysvětluje Jaroslav Štěrba, vědecký ředitel Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR) a přednosta Kliniky dětské onkologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno. Výjimku tvoří dětští onkologičtí pacienti, u těch k onemocnění dochází často kvůli genetické predispozici.
Roli může hrát i stav střevního mikrobiomu. Podle Budinské v posledních letech dochází k nárůstu gastrointestinálních nádorů (tedy v žaludku či střevech, pozn. aut.) mezi mladými lidmi. „Jíme čím dál více léků a také zpracovaných potravin. Jsme vystaveni hormonálním disruptorům a jiným toxickým látkám. To vše proměňuje náš mikrobiom a může přispívat ke vzniku nádorových onemocnění,“ uvádí Budinská, která zkoumá vztah mezi stavem mikrobiomu a vznikem rakoviny.
Dalším rizikovým faktorem je obezita. Ta zvyšuje riziko rakoviny nejen proto, že tělo dlouhodobě příjímá mnoho energie, ale také proto, že tuková tkáň může hromadit škodlivé látky z okolního prostředí.
Škodliviny se do lidského těla dostávají z jídla, vody, ovzduší nebo i kontaktem s výrobkem, který nebezpečné látky obsahuje. A pak mohou narušovat hormonální rovnováhu, podporovat zánětlivé procesy, které hrají roli při vzniku nádorů, nebo přímo poškozovat DNA.
Z profesního rizika je nemoc běžné populace
Dříve se onkologická onemocnění týkala především lidí pracujících v rizikových profesích, jako byli kominíci, horníci nebo zaměstnanci továren. Tedy lidí, kteří byli častěji ve styku s toxickými látkami. Dnes ale rakovina může postihnout každého.
„Expozice karcinogenním látkám se přesouvá z profesních expozic, tedy z menších skupin lidí, kteří byli významně vystavováni toxickým látkám, mezi běžnou populaci v souvislosti s celkovým znečištěním životního prostředí z různých zdrojů,“ uvádí Pavel Rössner z Oddělení toxikologie a molekulární epidemiologie Ústavu experimentální medicíny AV ČR.
Některé látky, jako je azbest nebo polychlorované bifenyly, byly kvůli podezření z toho, že napomáhají vzniku rakoviny, již zakázány. V životním prostředí však často přetrvávají desítky let.
Třeba polychlorované bifenyly se do 70. let v tuzemsku přidávaly do lepidel, vosků, barev, pesticidů nebo plastů a využívaly se v chladicích nebo izolačních systémech. Ačkoliv se dnes nepoužívají a od roku 2013 jsou považovány za lidský karcinogen, v životním prostředí se stále vyskytují. Patří totiž do skupiny stabilních látek se schopností přetrvávat v potravním řetězci.
Rizikové jsou v současnosti hlavně pesticidy a plasty. „Mnohé pesticidy jsou podezřelé z karcinogenity. Plastové výrobky obsahují přísady, které mohou mít podobný účinek nebo působit jako hormonální disruptory,“ dodává Rössner, který rovněž působí v Národním ústavu pro výzkum rakoviny. Dalšími rizikovými skupinami jsou ftaláty, bisfenoly či takzvané věčné chemikálie neboli PFAS.
Odhalit viníka není jednoduché
Škodliviny se do těla dostávají také v podobě mikroplastů z vody a potravin. Vliv mikroplastů na lidské zdraví přitom zatím není dostatečně prozkoumán. „Mikroplasty se rozkládají na ještě menší částice –nanoplasty, které mohou pronikat do buněčných struktur a zasahovat do metabolických procesů. Co všechno v našem těle mohou způsobovat, zatím nevíme,“ uvádí Daniela Majerčíková z Recetoxu.
Prokázat, že látka pomáhá ke vzniku rakoviny, není jednoduché. „Označení látky za karcinogen vychází z dlouhodobého sledování. Musíme mít data velké skupiny lidí, kteří jsou dané látce vystaveni po dlouhou dobu. A navíc v dostatečně vysokých dávkách,“ vysvětluje Rössner.
Karcinogenitu látek lze testovat na zvířatech nebo buněčných liniích, ale nejpřesvědčivější výsledky přicházejí až z dlouhodobých studií na lidské populaci. Výzkum podle Rössnera může být do určité míry i zkreslený. „Můžete mít látku, která by prokazatelně karcinogenní byla, ale nepoužívá se dostatečně často, tak se může zdát, že je méně škodlivá. Je potřeba taková omezení brát v úvahu,“ dodává.
Problémem je, že různé faktory se zejména v případě environmentálního znečištění mohou sčítat, nebo se naopak tlumit. Není jednoduché tedy prokázat, že nádorové onemocnění způsobila jedna určitá látka.
Případů přibývá, úmrtnost klesá
Nejvíce onkologických onemocnění v tuzemsku přibylo od roku 1977 do roku 2022 u lidí starších 75 let – počet vzrostl z 1659 na 3658 případů na sto tisíc obyvatel. U lidí do 44 let se v témže období zvýšilo množství případů ze 43 na 85 na sto tisíc obyvatel.
„Nádory u mladých lidí bývají často agresivnější, rychleji rostou a metastázují. Na druhou stranu mladí pacienti většinou dobře reagují na léčbu,“ popisuje Majerčíková. Upozorňuje však, že po překonání prvotního onemocnění mohou mladší lidi postihnout negativní následky terapie. Chemoterapie a radioterapie totiž mohou mít mutagenní efekt.
„U mladých lidí existuje riziko vzniku dalších nádorů v důsledku léčby. Často se jedná o nádory krevních buněk, které se mohou objevit i roky po ukončení léčby,“ dodává Majerčíková.
Nárůst onemocnění v Česku se nijak nevymyká situaci v jiných státech Evropské unie. „Celosvětově platí, že incidence mírným způsobem narůstá. Relativně dost přibývají nádory kůže, především melanomy. Česká republika se vyskytuje na čelních místech ve výskytu nádorů ledvin, žlučníku nebo střev,“ popisuje Štěrba.
Kvůli prodlužující se délce života si někteří pacienti vyslechnou diagnózu onkologického onemocnění dvakrát. „Až 17 procent nových nádorů se objevuje u lidí, kteří se ze svého prvního nádoru úspěšně vyléčili,“ dodává Štěrba.
Včasná vyšetření pomáhají
Statisticky je nárůst onkologických onemocnění i výsledkem lepších screeningových vyšetření, díky nimž se daří onemocnění včas diagnostikovat. Navíc přestože celkový počet případů onemocnění rakovinou narůstá, úmrtnost na ni výrazně nestoupla.
V roce 1980 bylo v tehdejším Československu diagnostikováno 36 724 případů onkologických onemocnění, 20 998 pacientů zemřelo. V roce 2022 zdravotnická zařízení diagnostikovala 92 541 osob, přičemž nemoci podlehlo 27 507 lidí.
„Úmrtnost na nádorová onemocnění se významně snižuje především tam, kde je možno využít screeningu. Nejlepším příkladem je nádorové onemocnění prsu u žen. Zlepšují se čísla i u nádorového onemocnění čípku a také v případě kolorektálních nádorů,“ vysvětluje Štěrba. Je proto podle něj potřeba, aby lidé chodili na preventivní prohlídky a případný nádor se tak mohl odstranit v rané fázi nemoci.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
