Od lesní terapie k lesní seznamce. „Po společném pikniku se atmosféra uvolní,“ slibuje její zakladatelka

Proti nárůstu civilizačních chorob se lidé snaží bojovat různě. Jednou z metod je lesní terapie, která se poprvé ve větším měřítku rozběhla v osmdesátých letech v Japonsku. Podobné akce jsou běžné i v Česku, přitom jednou z těch originálnějších je Lesní seznamka.

Když se před čtyřmi lety instruktorka Barbora Hernychová chtěla seznámit, přišlo jí, že nemá jinou možnost než online nebo přes akce typu „speed dating“. Napadlo ji tedy, že by mohla sama sobě na míru vytvořit seznamku. Společně s kamarádkou proto vymyslely koncept Lesní seznamky.

„Náhoda tomu chtěla, že než jsme to celé spustily, tak jsem se seznámila jinak a jinde. Myšlenka ale zůstala a šly jsme do toho,“ líčí Hernychová. Vliv mělo jistě i to, že tehdy čerstvě absolvovala instruktorský kurz Lesní mysli.

Jde o finský koncept aktivní relaxace a péče o duševní zdraví v přírodě opírající se o vědecké poznatky. Spojuje prvky pozitivní psychologie, koučinku a mindfulness, je prevencí psychických onemocnění a pomáhá s osobním rozvojem. Současně vychází z nejnovějších výsledků vědeckých výzkumů vlivu přírody na lidské zdraví. Do Česka tuto relaxaci přivezla z Finska Martina Holcová.

Lesní terapie nicméně funguje dávno. Největšího rozmachu v moderní době se jí dostalo v osmdesátých letech v Japonsku, kde ji prosazovala tamní vláda pod názvem šinrin-joku. Tehdejší studie přinesly mimo jiné zjištění, že již po pár hodinách v lese lidem výrazně klesá hladina stresových hormonů a stoupá aktivita imunitního systému. V Jižní Koreji později v roce 2009 vznikl první terapeutický les a dnes jich je v zemi několik desítek.

Šest hodin, ale žádný dlouhý pochod

Dnes má Hernychová za sebou více než dvě desítky „randících“ akcí. Zatím mají prošlapané tři lokality – Voděradské bučiny, Vysočinu a Český ráj. Potkává se většinou pět až osm žen a stejný počet mužů, zpravidla ve středním věku. Přestože procházka trvá kolem šesti hodin, nejedná se o žádný dlouhý pochod.

Povídá se ve dvojicích, trochu ve stylu speed datingu, ale také ve skupině. „Někdy jdeme v tichosti, někdy otevíráme lehčí i vážnější témata. Mám zkušenosti s bujarou skupinou, i klidnější. Prostor dostane každý, i introverti, kteří by se jinde necítili dobře,“ popisuje Hernychová.

Zkraje bývá na lidech znát nervozita, po společném pikniku se ale atmosféra většinou uvolní. Instruktorky při vycházce používají principů Lesní mysli, součástí jsou tedy i různá relaxační či seberozvojová cvičení.

„Pracujeme se symbolikou přírody, kreativitou, fantazií a metodou všímavosti. Lidé jsou spolu naživo, vidí se, vnímají se, nejen přes obrazovku, ale třeba i za deště, když jdeme blátem, do kopce, posloucháme ptáky, pozorujeme vodu. Člověk hodně pozná i sám sebe,“ říká instruktorka.

Někdo se zamiluje, někdo skamarádí

Úspěch akce neměří počtem párů, které vzniknou, i když takové příklady jí dělají radost. V květnu se například za skupinou přijel podívat pár padesátníků, který se seznámil před rokem. „Zářili, byli spokojení, zamilovaní jako v pubertě,“ líčí Hernychová. Během lesní seznamky ale mohou vznikat i přátelství. „Dva roky zpět se seznámili dva chlapíci, kteří spolu nakonec vyrazili na letní výpravu do Bosny a Hercegoviny a stali se z nich kamarádi. Ženy zase třeba zjistily, že mají společný koníček, aromaterapii. Někdo si jen užije hezký den,“ popisuje instruktorka.

Každého účastníka jedna akce Lesní seznamky stojí kolem patnácti set korun, přičemž za ně dostane kromě možnosti seznámení workshop zaštítěný konceptem Lesní mysli. Cestu organizátorky v předstihu kontrolují.

Speed datingová akce, která běžně trvá od hodiny po hodinu a půl a zpravidla probíhá v interiéru, může stát různě, od několika stovek korun až po tisícovku. Každý pár má však na sebe maximálně několik minut a nepracuje se na ní s psychikou jednotlivců.

Sednout si na lavičku a dýchat

Hernychová také pořádá workshopy a teambuildingy v rámci Lesní mysli, nově i pro studenty vysokých škol, například jako prevenci syndromu vyhoření. Workshopy se ale dělají i pro těhotné či páry připravující se na příchod potomka. Pro seniory, aby se necítili sami, či pedagogy nebo lékaře jako psychohygiena. Pro některé lidi mohou sloužit i jako doplněk psychoterapie.

V lesním kurzu, který může probíhat třeba v botanické zahradě, se pracuje také s koučinkem. Jedno z cvičení obnáší například hledání zdrojů pomáhajících lidem „dobít baterky“. Ty pak znázorňují různé přírodniny – zdroje energie, které se kladou do rámečku z větví.

Pro někoho jsou to kamarádi, pro někoho četba knížky nebo procházka se psem. Pracuje se také s vděčností, kdy klienti zavěšují na strom imaginární symboly toho, čeho si v životě cení. Lesní mysl jim pomáhá odnášet si různé nástroje pro práci s vlastní psychikou i do běžného života.

„Samotný pobyt v přírodě má na tělo okamžitý pozitivní efekt, jako jsou stabilizace krevního tlaku a tepu, hladiny cukru v krvi, nastartuje se imunita,“ líčí lektorka, která se snaží také ukazovat, jak se lze napojit na přírodu ve městě. Někdy stačí sednout si cestou z práce na lavičku v parku nebo se dívat do koruny stromů, zavřít oči a provádět dechová cvičení.

Nabídek lesní terapie je v současnosti spousta, nabízí ji třeba Terapie mezi stromy Adama Táborského. Ta letos zorganizovala už pátý ročník Konference Příroda v nás V, která se konala v polovině října v Praze.

Bez piva a bez lanovek

Hernychová si jako teenagerka prošla environmentálním žalem a dospěla k rozhodnutí, že chce studovat něco prospěšného. Specializovala se proto na biopotraviny a ekologické zemědělství. Zároveň brzy přestala jíst maso.

„Prošla jsem si tím ještě v době, kdy takzvaný klimažal ještě ani nebyl definovaný. Hodně mě trápil vývoj v Africe, vymírající zvířata. Přestat jíst maso byl způsob, jak něco zlepšit, alespoň trochu,“ říká. Ve svém životě se snaží spojit péči o tělo tím, že jí biopotraviny a vyhýbá se těm průmyslově zpracovaným, a zároveň pečovat o psychickou pohodu. Současně pracuje jako redaktorka Pravého domácího časopisu.

Jezdí také ráda do Jizerských hor či do Krkonoš. „Nechodím ale na místa, kam vede lanovka nebo teče pivo,“ zdůrazňuje. Útěchu jí přináší i zahradničení v Českém ráji, kde má rodina velkou zahradu a sad. „Je zázrak pozorovat, jak rostliny vylézají z půdy, první jarní ředkvičky, rukola, špenát. Ráda přehazuji i kompost. Vědci už zkoumají jeho pozitivní účinky na naše zdraví. Obsahuje totiž bakterie Mycobacterium vaccae, které spouštějí hormony štěstí,“ vysvětluje.