Obyvatelé francouzské obce nesmějí pít kohoutkovou. Ve vodě mají „věčné chemikálie“

Desítky tisíc lidí v okolí francouzské obce Buschwiller nesmějí pít zamořenou vodu. Zdrojem kontaminace je blízké letiště, kde se dekády používaly hasicí pěny s obsahem takzvaných věčných chemikálií. Zákaz je ojedinělý, ale tyto látky se vyskytují po celé Evropě včetně Česka.

Jednoho sobotního večera se Sandra Wiedemannová z francouzské obce Buschwiller ve zprávách dověděla, že kohoutková voda, kterou pije celá její rodina včetně půlročního kojence, není v pořádku. Testy ukázaly, že hladiny per- a polyfluoroalkylových látek (PFAS) označovaných „věčné chemikálie“ dosáhly čtyřnásobku doporučeného limitu. PFAS jsou přitom prokazatelně spojené s rakovinou, poruchami imunity a reprodukčními problémy.

Rodina vodu každý den pila, vařila z ní, omývala v ní zeleninu a čistila si s ní zuby. Nyní se žena dozvěděla, že chemikálie, o kterých dosud neslyšela, jsou v jejím těle, na její kůži a potenciálně škodí i jejímu malému synovi. „Připadá mi to děsivé,“ sdělila britskému listu The Guardian. „I když vodu přestaneme pít, budeme znečištění pořád vystaveni a nemůžeme vlastně nic dělat,“ uvedla.

Tři dny poté, co se Wiedemannová dozvěděla o kontaminaci z televize, dostala do schránky úřední vyrozumění, že vodu z kohoutku teď nesmějí pít děti do dvou let, těhotné a kojící ženy a lidé se slabou imunitou. Lidé podle ní okamžitě vzali supermarkety útokem a začali se zásobovat balenou vodou. The Guardian uvádí, že lidé z celé této oblasti v severovýchodní Francii u německých a švýcarských hranic budou muset spoléhat na kupovanou vodu minimálně do konce roku, než jim nainstalují filtry.

Peníze na balenou vodu

Zdrojem kontaminace vody byla hasicí pěna používaná na blízkém basilejském letišti od 60. let minulého století až do roku 2017. I když od konce jejího používání uplynula téměř dekáda, toxické zbytky z pěny v prostředí přetrvávají a pronikají půdou do pitné vody a do lidských těl.

Situace v Buschwilleru a celé oblasti Saint-Louis může být jen ovšem jen prvním z řady zákazů pití vody v Evropské unii. Příští rok v lednu začne Unie prosazovat nové limity na hladiny PFAS v pitné vodě a The Guardian tvrdí, že více než 2300 míst v Evropě nové bezpečné limity překračuje.

Místní úřady odhadují, že téměř tři tisíce lidí v departementu Haut-Rhin spadají do kategorie „zranitelných“ osob. Každý proto obdrží jednorázovou platbu ve výši 80 eur (asi dva tisíce korun), která pomůže pokrýt náklady na balenou vodu. V praxi jsou ale PFAS rizikové pro všechny.

Wiedemannová se do oblasti přestěhovala v roce 2020 a od té doby dvakrát potratila a byla u ní diagnostikována endometrióza poté, co měla stále bolestivější menstruace. „Netýká se to jen citlivých lidí – PFAS si nevybírají, na koho zaútočí,“ je přesvědčena.

Místní úředníci plánují nové úpravny vody za 20 milionů eur, dalších 600 tisíc eur si vyžádá jejich roční provoz. Místní tak tuší, že od roku 2026 pravděpodobně stoupnou účty za vodu.

Na úředníky se ale zlobí. „Stát je tu od toho, aby nás chránil. Kdybychom nás varovali, mohli jsme se chránit, místo abychom vodu dál pili,“ říká Bruno Wollenschneider, který stojí v čele místní dvousetčlenné asociace, která organizuje krevní rozbory.

Nízké koncentrace, vysoké riziko

Téma „věčných chemikálií“ se začíná více řešit také v Česku. Získalo si i pozornost senátorů, kteří se jím zabývali na dubnovém semináři. Vystoupil na něm například jeden z hlavních propagátorů boje proti PFAS, profesor Tomáš Cajthaml z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

„Problém je starý minimálně 25 let. Legislativa je velmi nedokonalá, ty látky máme všichni v krvi a ty dobře prozkoumané se prokázaly jako karcinogenní,“ sdělil senátorům. Podle něj je tendence problematiku občas zlehčovat, protože se měří nízké koncentrace, jenže i ty mají potenciál nám uškodit, protože je přijímáme nejen s vodou, ale také v jídle, takže se sčítají.

„Bojíme se akutně toxických látek, s těmi se umíme vypořádat. Tyto nové polutanty nám tolik nevadí, jenže oni způsobují chronickou toxicitu, která se projeví později,“ vysvětlil.

Jak ukázala situace ve Francii, PFAS se v přírodě v podstatě nerozkládají, proto jich neustále přibývá. Vedle hasicích pěn se do prostředí dostávají například z oblíbeného teflonu, obalů na potraviny, kosmetiky, z outdoorových membrán či lyžařských vosků. Přes odpadní vody se pak v prostředí šíří.

Musí se začít u výrobců

Podle Radky Huškové ze Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR – SOVAK ČR, která v Senátu rovněž vystoupila, je koncentrace v Česku na „udržitelné úrovni“. Lze však očekávat, že bude postupně stoupat.

„Na konci roku 2023 jsme dali k analýze vzorky pitné, odpadní vody i čistírenských kalů a výsledky nás potěšily,“ uvedla Hušková. Podle ní už polovina úpraven vody, které mají jako zdroj pitné vody tu povrchovou, mají filtry, které umějí PFAS zachytit.

„Je ale nutné zavést princip rozšířené odpovědnosti výrobců. Je jednodušší se těchto látek zbavit hned na začátku, než se je pak snažit nákladně a energeticky náročně likvidovat,“ zdůraznila. Jako jeden ze závažných zdrojů uvedla pesticidy, které používají zemědělci.

Problém s PFAS se v roce 2021 prokázal například ve strojírenské společnosti Jihostroj Velešín, která dodává produkty pro vojenské i civilní letectví. „V roce 2021 nás Česká inspekce životního prostředí upozornila na zvýšené hladiny PFAS v okolí závodu. Přestože tehdy bylo o problematice téměř nulové povědomí, postavili jsme se tomu čelem a při měření objevili tři zdroje těchto látek: galvanovna, podzemní vody a dešťové vody,“ uvedl na semináři Peter Putz, technik odpovědný za řízení likvidace PFAS v Jihostroji Velešín.

Firma na základě pilotního projektu následně přestavěla výrobu v galvanovně, aby dostala hodnoty PFAS v odpadních vodách na co nejnižší úroveň. Výsledky ukázaly téměř stoprocentní účinnost, vedlejším efektem jsou navíc úspory na stočném, protože vybraná technologie umožňuje znovu využít část dekontaminované vody v procesu výroby. Ve Velešíně je firma největším zaměstnavatelem a nachází se v blízkosti vodárenské nádrže Římov. „Každý strojírenský podnik obdobného charakteru, jako je Jihostroj, má víceméně stejný problém,“ myslí si Putz.

Podle projektu francouzského listu Le Monde a dalších médií s názvem Forever Pollution je v Česku z pohledu PFAS řada dalších rizikových lokalit. Patří k nim mimo jiné pražské ruzyňské letiště. K zákazu konzumace kohoutkové vody, ale ještě nikde v tuzemsku kvůli PFAS nedošlo.