Dřív měla v šatníku tři tisíce kusů oblečení a převlékala se i třikrát denně. Dnes má Lucie Poubová za cíl měnit spotřební návyky lidí tím, že v Česku šíří „swapovací“ kulturu. Její podstatou je, že není nutné si vždy kupovat něco nového. Věci si mezi sebou můžeme měnit. „Je skvělé vidět, když přinesete něco, co vám leželo v šatníku, a někdo jiný si to s nadšením vezme a udělá z toho top kus svého šatníku,“ říká žena, která by chtěla, aby se v Česku otevřel swapovací obchodní dům.
Mluvíme spolu ve chvíli, kdy zrovna finišujete s přípravou akce, kterou jste nazvali První udržitelný obchoďák: Týdenní swap v Pražské tržnici v Holešovicích. Já si spojuju swap (výměnu) zejména s oblečením, co všechno půjde měnit u vás?
Bude tam oblečení včetně dětského, ale i věci do domácnosti, knížky, pokojové květiny či sportovní sortiment. To všechno přinesou účastníci akce. Cílem je, abyste si doma roztřídila domácnost a vzala věci, které už nepoužíváte, třeba kalhoty, které už jsou vám malé, nebo brusle, na kterých jste stáli jen párkrát.
A když odevzdám své věci, mohu si hned vybrat nové.
Ano, pak už tam chodíte jako v běžném obchodě a berete si, co potřebujete a za to neplatíte. Doporučujeme, abyste si brala množství, které opravdu potřebujete a využijete. Z naší zkušenosti je ideální počet do dvaceti kusů, to se vám dobře ponese domů.
Smysl akce je poslat věci dál, tedy vrátit to, co vám doma leží, znovu do oběhu. Co má smysl do Holešovic přinést a co už nikoli?
Smysl má nosit věci v dobrém stavu, nepoškozené, umyté či vyprané. Dobré je také nosit věci co nejdříve od chvíle, kdy zjistíte, že je nosit či používat nebudete. Čím déle vám leží doma, tím víc ztrácí na hodnotě. Když si dneska v obchodě koupíte ve slevě tričko, tak pokud ho do tří měsíců vrátíte do oběhu, pravděpodobně si ho někdo vezme. Když vám doma bude pět let bez povšimnutí ležet, bude těžší, aby si ho někdo vzal, pokud to tedy nebude něco nadčasového či z opravdu kvalitního materiálu.
Sledujete nějak, kolik toho lidé přinesou a kolik si toho z vašich swapovacích akcí odnesou?
Sledujeme to, využitelnost věcí dokonce měříme. Vážíme všechno, co lidé přinesou, a pak vážíme, kolik si toho zase odnesou. Zjistili jsme, že kolem osmdesáti procent přinesených věcí se vrací do oběhu. A když pořádáme výběrové swapy, kam mohou lidé nosit třeba jen deset až patnáct kusů oblečení obvykle sezonních, tam je využitelnost až 95 procent.
Co děláte s tím, co vám po swapu zbude?
Nejčastěji to darujeme organizacím, které mají textilní kontejnery, darují to potřebným lidem, nebo to sami dál prodávají. To je ta nejtěžší věc na této akci – upotřebit to, co vám zůstane.
V Holešovicích máte naplánovaný doprovodný program o greenmarketingu, environmentální textilní politice či základy šití. Berete osvětu o udržitelnosti jako nutnou součást swapů?
Určitě. Chceme docílit toho, aby lidé byli schopni svoje potřeby uspokojit částečně z druhé ruky. Myšlenka celé akce je změna spotřebních návyků. Sestavili jsme proto také pět kroků, co před nákupem udělat.
Jaké kroky to jsou?
První krok je „hledej“. Znamená to, že se doma pořádně rozhlédnete, zda to, co si chcete koupit, už náhodou nemáte. Je dobré si najít čas a doma si všechny věci přehledně srovnat, například dle Marie Kondo (japonská spisovatelka, poradkyně v oboru úklidu a organizace a popularizátorka minimalistického životního stylu, pozn.red.). Člověk je překvapený, co všechno najde. Je to banalita, ale hodně to pomáhá. Do „hledej“ zahrnujeme i to, že zároveň hledáte, jak zužitkovat, co už doma máte. Třeba když chcete tričko k sukni, tak nutně nemusíte hledat jen tričko, můžete zkusit i šaty, na které sukni dáte. Anebo chcete květináč, tak si vezmete starý hrnec.
Druhý krok je „sdílej a půjčuj.“ Mnoho věcí si nemusíte kupovat, stačí si je půjčit třeba od kamarádů. Moje kolegyně Kristýna Holubová, s kterou swapy pořádám, šla jednou na poutní cestu do Itálie a před cestou říkala, co všechno si musí koupit. Pak zkusila věci sehnat po známých. Během týdne měla krosnu, hole i funkční oblečení. Přivezla všem malé dárky a celé to mělo přidanou hodnotu, že se s nimi viděla. Stejně tak to platí, když chceme zkusit třeba nový sport. Je lepší si vybavení nejdříve půjčit a zjistit, zda mne vůbec bude bavit.
Třetí krok je jaký?
„Swapuj.“ Toužíte po kožené sukni, ale nevíte, zda byste ji opravdu nosila? Můžete si ji sehnat na swapu a případně ji zase po nějaké době vrátit, pokud to nebude to pravé pro vás. Je skvělé vidět, když přinesete něco, co vám leželo v šatníku, a někdo jiný si to s nadšením vezme a udělá z toho top kus svého šatníku. Pak máme čtvrtý krok a to je „bazaruj“, tedy nakupuj z druhé ruky. Na bazarech často najdete kvalitní věci za pár korun. Třeba porcelánové hrníčky, nevyužité, už vyrobené, tak proč kupovat nové?
A pátý krok?
Ten zní: „vytvářej“. Chcete džínové kraťasy? Můžete si je zkusit udělat ze svých starých džínů. Nebo máte na svetru flek? Dá se tam něco vyšít. Tento bod zahrnuje i péči. Pokud se o věci dobře staráme, déle nám vydržím.
Kdo vám na akci pomáhá, abyste to všechno zvládli? Musí to být náročné, když lidé nosí své věci, které je třeba rychle roztřídit a dát do nabídky.
Máme dobrovolníky od patnácti do 85 let. Studenty, matky na mateřské, babičky,…. Nemáme tolik mužů, ale už se to začíná lepšit. Na akci v Holešovicích budou navíc i studenti z pražského gymnázia Na Zatlance, kteří budou provázet studenty z jiných škol a představovat jim swap jako alternativu k běžnému nákupu.
Je to první akce takového typu v Česku?
Ano, nikdo jiný nic tak velkého doteď neudělal. My jsme pořádali už dvě podobné akce, ale byly o půlku menší a s mnohem menším doprovodným programem. Nyní jsme si zjišťovali, že tato naše swapovací party bude největší ve střední Evropě a dost možná i na světě.
Četla jsem, že ve Švédsku a Německu už něco takového funguje.
Tam mají obchodní domy, které fungují na principu swapu, kde se prodávají věci pouze z druhé ruky. To, co pořádáme my, je jednorázová akce, kterou jsme ale nazvali obchoďák, protože si přejeme, aby v Česku taky takový vznikl.
Tam směřují vaše plány?
I toto je jeden z našich snů a možných příležitostí. Chceme šířit myšlenku swapu tak, aby to pro lidi bylo stejně přirozené jako běžné nákupy.
A nějaké bližší plány máte taky?
Chceme školit koordinátory swapů po celé republice. Podali jsme projekt na ministerstvo životního prostředí a nyní čekáme, jak to dopadne. My už je školíme nyní, ale pokud bychom získali peníze z grantu, můžeme to rozjet ve velkém a šířit to do krajů, poskytnout know how a podporu.
FRONTA AŽ NA ULICI
Svůj první swap jste pořádali v roce 2016. Jak vás to tehdy napadlo?
Pořádali jsme ho s Kristýnou v rámci konference o zero waste, kterou pořádala firma Bez obalu. Já jsem v té době pro ně pracovala a moje kolegyně Kristýna taky. Znali jsme tehdy Markétu Boreckou, která pořádala výměnné bazárky a pomáhala nám s našimi prvními akcemi. Pojmenovali jsme to swap. První byl malý, přišli kamarádi a zákazníci Bez obalu, bylo nás tam kolem osmdesáti. Pak jsme to zopakovali podruhé, potřetí. Zásadní moment nastal v lednu 2017.
Co se tehdy stalo?
Založili jsme jako vždy na Facebooku pozvánku na swapovací akci, ale tentokrát se na ni přihlásily stovky lidí. Byla zima, bylo to v prostorech SVĚT HUB na Vinohradech a bylo úplně narváno. Všude haldy oblečení a venku obrovská fronta. Lidé si pak věci vyměňovali i venku, kam jsme vyndali stojany. Mnoho lidí to vzdalo, jen tam nechali věci a odešli. Tehdy nám došlo, že dělat takovou věc je opravdu potřeba. Později jsme založili neziskovou organizaci SWAP Prague, začali jsme spolupracovat s pražským magistrátem, který nás podporuje, a na Facebooku máme komunitu o třiceti tisících lidech. Před pandemií se jen v Praze měsíčně konalo kolem dvaceti swapů, o nich jsme věděli. Po celé republice pak kolem šedesáti měsíčně.
Váš příběh je mimo jiné zajímavý v tom, že jste kdysi hodně nakupovala, v šatníku jste měla tři tisíce kusů oblečení a třikrát denně jste byla schopná se převléknout. Co jste se za tu dobu, co swapy pořádáte, naučila?
Že mnoho z nás, včetně mě kdysi, řeší svoje smutky či veselost nákupy a shromažďováním věcí. Málo se podle mne mluví o tom, že mít neúměrně hodně oblečení, je špatně, není potřeba, když je ani neunosíme. Zároveň mne čím dál tím víc fascinuje komunitní život, město krátkých kilometrů, využívání lokálních zdrojů. Když musíme do papírnictví, není lepší jít do papírnictví za rohem než do vzdáleného nákupního centra? Anebo se můžeme zamyslet, zda místo nákupu něčeho, co vlastně tolik nepotřebujeme, nebude lepší, když upečeme koláč a podělíme se se sousedem?
S těmi sousedy mne napadá, že když je okolo sebe máte a znáte se, lépe se vám pak věci mezi sebou půjčují. Já jsem nedávno sháněla pumpičku a ozvali se mi tři sousedi během pěti minut.
Přesně tak. Nikdo z nás nemusí vlastnit všechno.
Když mluvíte v médiích o vaší cestě k propagaci udržitelnosti, zmiňujete jako svůj osobní „bod zlomu“ dokument Ušili to na nás od neziskové organizace NaZemi. Co se přesně stalo, když jste viděla film, který ukazuje pracovní podmínky v oděvním průmyslu a to, jaký má masová produkce dopad na životní prostředí?
Tři dny jsem kvůli tomu nespala a hned druhý den jsem psala do neziskovky NaZemi. V té době jsem měla rozepsanou bakalářskou práci, ale napadlo mne, že bych chtěla psát raději toto téma.
Studovala jste na vysoké škole v Liberci a to v době, kdy jste už zároveň pracovala. Co vás sem zavedlo?
Žila jsem předtím nějaký čas v Portugalsku. Když jsem se pak vrátila, dostala jsem se k nabídce od portugalského centra Instituto Camões v Praze, že shánějí překladatelku na jednání. Překládala jsem pro portugalskou společnost, která prodávala metrový textil. Nakonec jsem pro ně začala pracovat a dělala pro ně výhradní obchodní zastoupení v Česku. Dva roky jsem prodávala luxusní metráže. V té době jsem si řekla, že bych si to chtěla i vystudovat. Chtěla jsem na oděvní školu do Liberce, už když jsem šla na střední školu, ale naši mi tehdy řekli, že je to neperspektivní, a poslali mne na hotelovku.
Co přesně jste studovala?
Textilní marketing. Což je paradox, původně jsem dělala opak toho, co dělám dnes, tedy prodávat co nejvíc látek. Kromě luxusní metráže jsem pak ještě dělala obchodní manažerku a prodávala polyetylenové folie na LCD televize. Konzumní způsob života jsem v té době vlastně velmi podporovala.
Jak to dopadlo s tou bakalářskou?
Z NaZemi mi napsali, že by potřebovali napsat marketingový plán, strategii ohledně oděvního průmyslu. Tu jsem v té době nevymyslela, takže z bakalářky na toto téma sešlo. Ale nakonec jsem jim tu strategii vlastně vymyslela. Swapy jsou tou strategií.
Mohu se zeptat, zda se tím uživíte?
Snažím se, abych se tím uživila, protože pokud bych musela mít ještě jinou práci, neměla bych na swapy tolik času a takové nasazení. Na naše swapy se tedy platí vstup: přinesete oblečení a zároveň zaplatíte symbolické vstupné. Ale tohle nestačí, naše organizace má vícezdrojové financování včetně peněz z grantů a firemních zakázek.
Jaké komerční zakázky máte?
Organizujeme swapy ve firmách, zavádíme tam swapovací kulturu. Uspořádáme ve firmě jeden či dva swapy, k tomu přednášku. Cílem je to naučit, aby si swapy mohli dělat sami. Před pandemii o to byl velký zájem, teď se to postupně zase rozjíždí. Naší nabídky využily firmy Deloitte, Mall.cz, poradenská firma KPMG a také magistrát hlavního města Prahy.
Lucie Poubová vystudovala obor textilní marketing na Technické univerzitě v Liberci. Svůj první swap zorganizovala v roce 2016. Ve stejném roce také zorganizovala první workshop na výrobu recyklovaných tašek a kabelek a založila vlastní značku Relu. V roce 2018 uspořádala první školení pro pořadatele swapů. S Kristýnou Holubovou založila loni neziskovou organizaci SWAP PRAGUE, z.s. Zároveň ještě pracuje pro neziskovou organizaci Automat, kde mám na starosti vzdělání o udržitelnosti.
První udržitelný obchoďák. Týdenní swap!
Ve dnech 13. až 19. září se v Pražské tržnici v Holešovicích bude konat swapovací akce nazvaná První udržitelný obchoďák: Týdenní swap! V Hale č. 17 bude k dispozici zboží v kvalitě, kterou ověřili předchozí majitelé. Bude zde oblečení, domácí potřeby, knihy, dekorace, pokojové květiny, hračky a dětské či sportovní oblečení nebo nerozbalená kosmetika. Zároveň je připraven bohatý doprovodný program, mimo jiné na téma Jak na udržitelný šatník?, Konmari – třídění domácnosti (workshop), Základy šití či debata o Greenmarketing vs. Greenwashing. K dispozici bude i opravárna oblečení a drobných spotřebičů či dětský koutek s hlídáním od 10:00 do 13:00.
Barbora Postránecká
Vystudovala Fakultu humanitních studií UK. Během následujících deseti let prošla regionálním zpravodajstvím MF Dnes, domácím zpravodajstvím na iDNES.cz a Lidovými novinami, věnovala se především školství. Nyní je se dvěma malými dětmi novinářkou na volné noze. Sleduje sociální problematiku a zajímají ji osudy těch, kteří neměli ve svých životech takové štěstí jako většina z nás. Založila iniciativu Vyrůstat doma.
