Nejmodernější škola v Česku sama rozsvítí i vyvětrá. A možná bude vydělávat peníze ze solárů

První energeticky a uhlíkově pozitivní tuzemská škola vznikla v pražských Hrdlořezích přestavbou zastaralé budovy ze sedmdesátých let. Je od sklepa po střechu nadupaná moderními technologiemi.

Je tři čtvrtě na osm a studenti se trousí do areálu Střední odborné školy – Centra odborné přípravy a Gymnázia v Českobrodské ulici v pražských Hrdlořezích. U nového stojánku na kola mají nabíječku k dispozici cyklisté, na parkovišti před budovou majitelé elektromobilů. Jeden se zrovna nabíjí, zřejmě patří některému z učitelů.

Elektřinou nabíječky a nejen je zásobuje 456 solárních panelů umístěných na střeše a na jižní fasádě školy. Na školním dvoře stojí velký lodní kontejner s bateriovým úložištěm, takže energii může škola rovnoměrně využívat po celý den i v době, kdy zrovna nesvítí dost sluníčka. Přebytky, které nespotřebuje, prodává do sítě.

„Předpokládáme, že za energie škola utratí ročně 100 až 200 tisíc korun, ale možná bude dodavatel škole naopak platit. Záleží na tom, jak dokážeme energie efektivně prodat a nakoupit v průběhu roku,“ vysvětluje Jiří Tencar, generální ředitel společnosti Ecoten, která je autorem a projektantem modernizace. Kvůli přebytkům vyrobené elektřiny je budova z hlediska provozu energeticky i uhlíkově pozitivní.

Pokud si student nepípne, má „áčko“

Ve vstupní hale si studenti čipem „odpípnou“ příchod. Bez toho se nepřipojí ke školní wi-fi a pro systém výuky jako by do školy nepřišli. Nová škola má kapacitu 500 žáků a naplno začne fungovat od října, kdy se sem postupně přesunou žáci z ostatních čtyř budov rozesetých po Praze 9.

Přestavba trvala tři roky a přišla na 250 milionů korun. Skoro sto miliony se podílela štědrá dotace z Evropské unie, přispěl také Magistrát Hlavního města Prahy a 74 milionů zaplatila samotná střední škola. Návratnost investice má být 14,5 roku a počítá se s životností 50 let. Mezitím bude potřeba investovat do výměny některých komponent.

Z původní budovy, jejíž fasádu tvořily barevné lesklé panely typické pro svou dobu, zbyl během rekonstrukce jen ocelový skelet. Projekt zbrzdilo a prodražilo odstraňování většího množství azbestu, než se čekalo. „Budova se musela neprodyšně zabalit do igelitu, odsáváním se uvnitř vytvořil podtlak (kvůli úniku azbestových mikrovláken) a prvky s azbestem odstraňovali pracovníci v ochranných oblecích. Přišlo to na 30 milionů korun,“ popisuje Tencar.

Ve spolupráci s výzkumníky z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT se na ocelovou konstrukci „navěsila“ inovativní fasáda Envilop, kterou z většiny tvoří materiál na bázi dřeva. Obklad ze sibiřského modřínu bude v průběhu let měnit barvu a zestárne s budovou.

Ušetří za energie, ale servis bude drahý

Stavba je prošpikovaná moderními technologiemi, kterým stavebníci pro složitost celé infrastruktury přezdívali 3D Tetris. „Složitější budovu jsme ještě nedělali,“ uvedl při otevření budovy Petr Kajer ze společnosti Subterra, zhotovitele stavby.

Vytápění, chlazení a přípravu teplé vody zajišťují dvě tepelná čerpadla země-voda, budova má nucené větrání se zpětným získáváním tepla. V areálu je retenční nádrž na dešťovou vodu, kterou se zalévá všudypřítomná zeleň, v případě sucha si škola vypomáhá studnou. Šedá voda ze sprch a umyvadel prochází místní čističkou a využívá se na splachování WC. To ušetří 19 procent spotřeby pitné vody ve škole.

Chytrá budova navíc bude veškerá data z technologií sdílet na webu, aby je zájemci například z řad studentů technických oborů mohli analyzovat. „Nikde nejsou dostupná data, jak se taková budova chová, takže je těžké srovnávat a odhadovat,“ dodává Tencar.

Kvůli složitosti budovy ji školník sám neobstará, takže ji bude včetně správy technologií prvních pět let provozovat Subterra. Pak se musí udělat výběrové řízení na profesionálního správce. „Nejdražší jsou servisní smlouvy na vzduchotechniku, čerpadla a tak dále. Bude to kolem tří milionů korun ročně. Ušetříme sice obrovské peníze na energii, ale utratíme je za servis,“ připouští Tencar.

Technologie sleduje teplotu, vlhkost i koncentraci oxidu uhličitého

Vnitřek budovy má být pro studenty orientačně přehledný a plný světla. Do tříd a kabinetů je z chodeb vidět skrze částečně prosklené dveře, kvůli světlu jsou prosklené také nadsvětlíky mezi učebnami a chodbou. Na všech oknech jsou automaticky řízené žaluzie. Senzory jsou tu úplně na všechno – pokud nad některou lavicí ve třídě odhalí nedostatečné osvětlení, LED světla žákům automaticky přisvítí.

Snímače oxidu uhličitého ještě před překročením hygienické hodnoty spustí nucené větrání, hlídá se teplota, vlhkost, dokonce i těkavé organické sloučeniny. Dobrou akustiku ve třídách i v tělocvičně zajišťují akustické panely.

Zděná tělocvična přistavěná v devadesátých letech měla původně okna na jih. „Umíte si představit, jak příjemné bylo v ní za slunečných dní sportovat,“ poznamenává Tencar. Dnes jižní fasádu pokrývají sluneční panely a světlo dovnitř vstupuje skrze střešní světlík a přes prosklenou posilovnu v prvním patře tělocvičny.

Ze všech oken se žáci dívají do zeleně a mimo výuku mohou relaxovat na venkovním hřišti, u ping-pongu, na lavičkách či v kavárně s venkovním posezením.

Za rok bude na střeše zelený koberec

Na příznivém klimatu školy se kromě technologií podílí zeleň. Zahrada na střeše pomáhá zadržovat dešťovou vodu a popínavé rostliny, které se časem vyšplhají po připravených ocelových lankách na fasádě, budou přirozeně stínit budovu a chladit ji.

„Střecha postupně zarůstá a za rok tam bude krásný zelený koberec. Z hlediska barevnosti bude jeho odrazivost velká. Když zaprší, zadrží vodu a ta se postupně odpaří. To pomáhá i efektivitě fotovoltaických panelů, protože při vysoké teplotě klesá jejich účinnost,” vysvětluje Tencar.

Firma Ecoten má vedle projektování budov zkušenosti s přetvářením klimatu ve městech. Pro Vídeň vytvářela mapu tepelné zranitelnosti města. „Když se někde ve městě přehřívá nákladní vlakové nádraží, není to podstatné. Ale pokud máme málo zeleně a přehřívá se místo s velkou koncentrací citlivých lidí – tedy pod 14 let a nad 65 let, mohou mít zdravotní problémy,” popisuje Tencar.

Vídeň mapu využila ve svém projektu Coole Strassen Plus a postupně upravuje problematické ulice. „Okamžité opatření jsou zvlhčovače do ulic, dlouhodobě pak odklání auta a ulice přestavují na pěší zónu s kavárnami, restauracemi, zelení,“ vysvětluje Tencar.

Dalších čtrnáct nových škol se chystá

Škola v Českobrodské ulici byla první a rozsahem technologií je mimořádná – i díky cílení na dotační podporu. I proto se letos dostala mezi pět finálových projektů Cen SGDs v kategorii Ocenění Evropské komise, o nichž může až do 30. září veřejnost hlasovat.

Další úplně nové školy, kterých Praha aktuálně připravuje více než čtrnáct, se jí budou do určité míry inspirovat. Z hlediska energetiky už se nepočítá s větráním okny v topném období, nahradí je vzduchotechnika se zpětným získáváním tepla z odpadního vzduchu.

Samozřejmostí bude alespoň částečné samozásobování energií. „Již nelze navrhovat budovy primárně závislé jen na neobnovitelných zdrojích energie, tedy například plynu,“ říká Ondřej Tuček, expert na školskou typologii z Fakulty architektury ČVUT v Praze. Je autorem nedávno představeného Manuálu typologie školských budov, který vznikl pro potřeby hlavního města a má poradit, jak koncipovat budovu školy především s ohledem na praktičnost a kvalitu vzdělávacího prostředí.