Moc lidí si to neuvědomuje, ale bez krabic se nenajíme, říká šéf výrobce obalů z lepenky

V papíru se točí neuvěřitelné peníze, uvádí šéf společnosti Thimm Obaly Martin Hejl. Ze zavádění principů ESG přitom podle něj mohou firmy hlavně těžit. „Čím více jdete kvůli ESG do detailů, tak zjišťujete, že potřebujete data. Třeba data na spotřebu energie ve strojích jsem nikdy nezjišťoval, vystačil jsem si se štítky, ale kvůli ESG budu čidla montovat,“ vysvětluje s tím, že to pomáhá i predikovat opravy.

Výrobce papírových obalů Thimm, který v tuzemsku sídlí ve středočeských Všetatech, se podobně jako jiné firmy zabývá mimo jiné úsporami energií. Proto vedení instaluje fotovoltaické panely. Pokud ale stát usnadní výstavbu větrných elektráren ve speciálních zónách, lákal by Martina Hejla i „vítr“.

Papír prošel dost turbulentními roky. Jak to vypadá s trhem teď?

Ano, na konci roku 2022 ještě dojížděl efekt covidových let a jejich důsledků, kdy ceny obalů obecně vyletěly razantně vzhůru. Bylo málo možností, kde surovinu sehnat, zároveň nebylo možné chodit tolik do obchodů, takže rostl elektronický obchod. Koncem 2022 už ceny padaly, začala se projevovat krize, nebyla poptávka a loni klesly během prvního kvartálu definitivně. Koncem roku se ale průmysl a spotřeba stabilizovaly, e-commerce se dostal do normálního cyklu jako před covidem a letošní první kvartál vypadá už dobře.

Lidé se asi přestali bát nakupovat, protože leden byl výborný. Objednávky na únor a březen jsou také na velmi dobré úrovni, u nás 80 procent objemu tvoří FMCG (sektor rychloobrátkového zboží, pozn. aut.) a e-commerce. Moc lidí si to neuvědomuje, ale bez krabic se nenajíme. My „krabicáři“ sice nejsme prvkem kritické infrastruktury, ale ukažte mi fabriku, která dodá zboží bez krabice. Mléko, maso, uzeniny, chleba, vše cestuje ve vlnité lepence.

Váš hlavní byznys spočívá v krabicích z vlnité lepenky. Řešíte i nároky na ni v kontextu styku s potravinami?

My jsme výrobce obalů z vlnité lepenky, přičemž 80 procent produkce tvoří takzvaný „shelf-ready packaging“ pro retail a obaly pro e-commerce. Zbytek jsou obaly pro automotive, kdy se součástky v krabicích vozí z jedné fabriky do druhé. Umíme vyrobit vlnitou lepenku pro styk s potravinou, protože někteří zákazníci dávají výrobky přímo do krabice, jedná se třeba o hluboce zmrazené pečivo. V tom případě jde o krabici z čisté primární vlákniny, bez recyklátu, je to naprosto čistý papír.

Proč nesmí do takových krabic recyklát? V petkách se naopak jeho zastoupení vyžaduje…

Když necháte recyklát otestovat, většinou nevyjde na plísně. Recyklát bohužel obsahuje v nějaké míře znečistění, které papír cestou nasbíral. Vlnitá lepenka má jednu obrovskou výhodu, že při výrobě prochází relativně vysokou teplotou, takže to špatné z ní dostanete, ale část recyklátu v materiálu pro běžné krabice je. Proto se standardně nepoužívá pro přímý styk s potravinou, na to vyrábíme speciální krabice z prvovlákna. Recyklace papíru je obecně výhodou materiálu, lze ji provést až 24krát. Vlákna se zkracují a ztrácejí své fyzikální vlastnosti čili je tam „downcycling“, což končí kartonem na vajíčka. I s ním si ale dnes papírny poradí.

Co je další trend?

Snižování gramáže. Před 25 lety měla vlnitá lepenka 170 až 200 gramů na metr čtvereční, dnes máme otestovány gramáže 60 a 80 gramů, takže to extrémně kleslo. Nejde použít na vše, ale ty vlnité lepenky, které nic nepřenášejí, třeba ty, co se dávají do regálů, u nich to lze. Snížení gramáže má výhody pro přepravu, s nižší hmotností klesají i emise CO2, získáte více prostoru. Branže se za 26 let, co v ní jsem, hodně změnila. Akorát dřív se tomu neříkalo udržitelnost, ale optimalizace prázdného prostoru v obalech, snižování transportních nákladů nebo snižování gramáže. S ekonomickou a ekologickou náročností a jejím snižováním jsme ale pracovali vždy.

Co velikost krabic? Někdy se hovoří o zbytečném převážení vzduchu…

Často se o tom hovoří, ale není tak jednoduché změnit velikost krabice, když máte u odběratelů krabic nastavené linky, které umí zabalit zboží pouze do určitých tvarů a velikostí. Linka vydrží desítky let a buď ji musíte vyhodit, nebo za drahé peníze velkou část předělat, což se nevyplatí. To není tak, že chceme prodávat vzduch. Když uděláte větší krabice, musíte také najít partnera, který od vás ty krabice koupí. Jenže on má jen určitou prodejní plochu, na kterou chce dát co největší šíři sortimentu, takže velikost obalu často definuje velikost regálu a ta je také pokaždé jiná.

Když to vztáhneme k ESG, celkově vzato se investice do něj vyplatí?

Myslím, že ta naše národní vlastnost, takové to „švejkování“, trochu brání otevřenému pohledu. Čím více jdete kvůli ESG do detailů, tak zjišťujete, že potřebujete data. Třeba data na spotřebu energie ve strojích jsem nikdy nepotřeboval, vystačil jsem si se štítky, ale kvůli ESG budu čidla montovat. Mohl bych říct, že je to byrokracie, ale není to tak. Když už budete stroj otevírat, tak tam dáte i čidla na vibrace hřídelí, zahřívání ložisek a získáte další informace.

Můžete díky těm datům predikovat údržbu. Když dostanete signál, že se stroj za nějakou dobu pokazí, tak můžete při nejbližší odstávce problém vyřešit, něco vyměnit. Tím minimalizuji prostoje ve výrobě. To je ekonomika jako hrom! Když stroje nejedou, nebo musíte koupit nové, stojí to naopak hromadu peněz. Investice do čidel se vám hrozně rychle vrátí. Podobně to bylo u LED žárovek, už ty první se nám strašně rychle zaplatily. Máme je na 25 tisících metrů čtverečních hal. Stejně jako čistírna vody nebo obchvat kolem obce, který jsme vybudovali a věnovali obci za symbolickou korunu. A pak někdo říká, že se udržitelnost nevyplatí.

Co dalšího dává smysl?

Letos budeme třeba dělat první solární panely na střeše. V Německu a Rumunsku je Thimm už má, v Polsku to stihnou asi také dřív, protože my máme konstrukční problém se střechou, čímž se to celé posunulo do letoška. A budeme do nich investovat dál, ideálně pokryjeme postupně celou spotřebu obnovitelnými zdroji. Získáme tím nezávislost, nejen úsporu, což je v situaci, která se odehrává na Ukrajině, důležité. Trh s energiemi se útokem na Ukrajinu rozkolísal, některé firmy se pak dostaly až k insolvenci.

Rozvoj elektromobility v návaznosti na fotovoltaiku neplánujete?

Elektromobilita zaměstnanců se v tuto chvíli nevyplatí. Jako benefit to ani nikdo nechce, jsme tady v Polabské nížině, lidé dojíždějí 15 minut do práce na kole, protože máme zaměstnance většinou z obcí okolo nás. Kdo je až z Mělníka, tak jezdí vlakem nebo autem. U obchodních zástupců, kteří najezdí až 50 tisíc kilometrů za rok, to při aktuální délce dobíjení není vhodné.

Kdy se vás bude týkat první ESG report?

My reporting děláme od roku 2014. Nějaká data obsahoval, ale v požadavcích je samozřejmě rozdíl. Jako skupina ho budeme muset dělat za letošek, druhým rokem nás tím provází společnost Climate Partner. Když jsem o ESG poprvé slyšel, byl jsem vyděšený, ale když víte jak, dá se vše změřit. I proto jsme vstoupili do iniciativy SBTi (Science Based Targets), abychom cíle dali dohromady s vědeckou komunitou, aby se daly měřit a někdo erudovaný nám je kontroloval. Pro rodinnou firmu je to obecně velké téma. Máme už třetí generaci, existuje plán, jak ji bude přebírat čtvrtá generace, rodina přemýšlí dopředu a chce podnikání udržet. Navíc v ESG je i to „esko“ (sociální aspekty podnikání, pozn. aut.), které má ve výpočtu vlastně větší hodnotu než „éčko“ a o tom se strašně málo mluví. Třeba ombudsmana máme už pět let.

Co dalšího v souvislosti s „eskem“ děláte?

V řadě případů přecházíme na robotizaci, kdy jsou lidé v pozici kontrolorů. Přeškolujeme je tedy na výrazně vyšší kvalifikaci, než mají teď. S tím dostanou víc peněz a pomáhá nám to zajistit i mladou krev. Máme už 42 „zetkařů“, tedy lidí do 26 let, a relativně vysokou znalost naší firmy mezi středoškolskými studenty v naší lokalitě.

Ve které části vašeho byznysu vzniká nejvíc emisí? U dodavatelů?

Největší část je v papíru, který nakupujeme, takže to je o debatě s dodavateli. To jsou velké globální firmy, které s ESG pracují ve vztahu k vlastním reportům, a z toho obavy nemám. A potom jsou to naše energie. Proto jsme komplet přešli na zelenou energii. Teď je snaha to převést vše na vlastní udržitelné zdroje, tedy zmíněné solární panely, bioplynku nebo větrníky. Větrnou elektrárnu bychom mohli mít s nějakým partnerem. Například teď první fotovoltaikou vyřešíme jen 13 procent spotřeby, ještě zbývají dvě střechy. Dnes se to dává i jako opláštění nebo na parkoviště, to bychom také zvažovali. Ale něco navíc bude ještě potřeba, abychom byli úplně soběstační.

Vážně máte zájem o větrnou elektrárnu i s těmi průtahy kolem?

Stát slibuje nové zóny, v nichž má být povolování rychlejší. Na pozemku vedle obce v průmyslové zóně to nepostavíme, navíc u nás nefouká. Ale budou oblasti preferované státem a pak už si to do sítě přivedete. Jde jen o to, jestli se to vyplatí. Teď jdeme do panelů, o vrtulích přemýšlíme. Vše závisí na těch zónách.

Jaké jsou vaše další cíle?

Některé souvisejí s výrobou. Každý stroj se při výrobě zahřívá a vzniká zbytkové teplo, kterým vyhříváme kanceláře a jednu část haly. Ale pořád nám ještě dost zbývá. Když ho plně využijeme, tak ušetříme na vytápění a elektrické energii. Samozřejmě dokud energie nebyla drahá, málokdo tohle řešil. Skandinávci občas argumentují tím, že je trochu nefér, že teď budou dotovat zbytek Evropy, která roky těžila z levného ruského plynu. Nic nás tu nemotivovalo taková opatření dělat. Oni už to dávno udělali. Něco na tom je.

Jak velké téma představuje certifikace dřeva?

My máme 99,9 procenta materiálu s certifikátem FSC od zahraničních dodavatelů, ale to už jsme měli kolem roku 2000, protože to zajímalo naše globální partnery. Když to zjednoduším, nikdo z výrobců nechce mít „na tapetě“, že kácí stromy v amazonském pralese. Proto celá branže najela na to, že má certifikované dřevo.

Veškerý nový papír má FSC certifikaci. Zatím ho nejsme schopni brát z Česka, ale je tu příslib u jednoho výrobce. V papíru se točí neuvěřitelné peníze – odpad je surovina, za kterou papírna platí. Funguje to na principu zálohování: řetězce papír z krabic sbírají, třídí, balíkují a dostávají za něj peníze. Trochu jiné téma jsou spotřebitelské obaly z modrých kontejnerů, ale my jsme v třídění jedni z nejlepších, což bylo krásně vidět v covidové době. I díky tomu je 90 procent papíru v Česku z recyklátu.

Týká se vás chystaná obalová směrnice, máte k ní už nyní nějaké výhrady?

Je pravda, že debata kolem ní se dost vyhrotila. Krabice a lepenka tam mají výjimky ve smyslu gramáže pro spotřebitelské a transportní obaly. Nicméně „plastaři“ prosazují „reuse“ (opětovné používání obalů, pozn. aut.) a snaží se tyto výjimky dostat pryč. A to se děje už půl roku. Uvidíme, jak to dopadne, snad to do konce roku bude hotové. Je to spousta domněnek a málo výpočtů. My máme na vše studie, problém je, že v některých návrzích jsou občas lichá tvrzení. Třeba to, že reuse je lepší, i když budeme plastové obaly vozit přes celou Evropu. Ze Španělska vám dorazí rajčata, ale co povezete zpět? Oproti tomu když sem přivezete krabici, tak se materiál recykluje a znovu se z něj stane krabice. Pokud se bude pořád říkat, že reuse je lepší, tak handicapujete naprosto přírodní materiál.