Dřevo je jakožto udržitelný materiál na trhu žádanou komoditou. Extrémní podmínky posledních let však zanechávají na hospodářských lesích výrazné stopy a lesníci sčítají ztráty. Podle odborníků je proto třeba přejít na odolnější způsob hospodaření a změnit strukturu i druhové zastoupení českých lesů.
Pokud se dnes půjdete projít do lesa určeného k produkci dřeva, uvidíte v drtivé většině hustě osázenou plochu stejně starých stromů jednoho nebo několika málo druhů, mezi kterými bude jednoznačně dominovat smrk ztepilý. Zabíral totiž předloni 46,5 procenta plochy hospodářských lesů. Právě kvůli tomu jsou tuzemské lesy podle odborníků tak citlivé na vnější vlivy.
Pro smrk u nás nejsou vhodné podmínky
„Nasázíte smrk, necháte ho 80 let růst a pak ho pokácíte, čímž vytvoříte hektarovou holinu, na kterou znovu vysadíte smrk,“ popisuje dosud běžný způsob hospodaření na většině našeho území Miroslav Svoboda z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity. „Takový model produkce se zdá ekonomicky výhodný, je však velmi náchylný na vnější vlivy,“ dodává.
„Příkladem je kůrovcová kalamita. Odhaduje se, že 50 miliony kubíků dřeva, což jsou zhruba čtyři roční těžby, bylo kvůli ní v zásadě vyhozeno z okna, protože pro takové množství nebyl na trhu odbyt. Prodávalo se výrazně pod cenou,“ uvádí Svoboda.
Lumír Dobrovolný ze Školního lesního podniku Křtiny upozorňuje na to, že české podmínky kromě horských oblastí jsou navíc pro růst smrku nevhodné. Tento strom vyžaduje mnoho vody a jeho porosty špatně odolávají kůrovci, větru a dalším vlivům.
„Kůrovec není primární příčinou problému. Je to prostě brouk, který se chová přirozeně – chce se nažrat a rozmnožit. To mu usnadňuje stupňující se klimatická změna, a tím pádem suchem stresované stromy, které mu vytvářejí k množení optimální podmínky stejně jako my sázením monokultur, kde má potravu snadno dostupnou,“ vysvětluje Dobrovolný.
„Nejde přitom jen o monokultury smrku. Podobným způsobem napadají konkrétní druhy kůrovce také borovice, modříny a v poslední době dokonce i chřadnoucí buky.“ dodává expert.
Do budoucna by smrk měl být spolu s dalšími jehličnany pouze příměsí mezi ostatními, zejména listnatými dřevinami v čele s dubem. Ty jsou pro podmínky přicházející s klimatickou změnou lépe přizpůsobeny. Podle výzkumné zprávy projektu Frameadapt dojde po roce 2040 k výraznému úbytku oblastí klimaticky vhodných k pěstování nejenom smrku, ale i buku. Naopak výrazně příznivější budou pro pěstování dubu.
Nepracovat proti přírodě, ale s ní
Svoboda říká, že klíčem ke zvýšení odolnosti lesa je hospodaření bližší přírodě. To dlouhodobě podporuje spolek Pro Silva Bohemica a také Školní lesní podnik Křtiny spadající pod Mendelovu univerzitu v Brně (MENDELU). Druhý jmenovaný v tomto duchu již dlouho hospodaří a vytváří trvale tvořivý les takzvaný Dauerwald.
Tento způsob hospodaření představuje daleko větší rozmanitost, a to věkovou i druhovou. Více spoléhá na mechanismus přirozené obnovy, tedy na to, že mladé stromy nejsou vysazovány, ale klíčí přímo v lese ze semen svých rodičů, a pokud možno i v zástinu pod jejich ochranou. Takto pěstovaný les je řidší, což umožňuje jednotlivým stromům růst maximální rychlostí, na což navazuje vyšší výnosnost těžby. „V našich lesích přiroste každou hodinu zhruba jeden decimetr krychlový dřeva na hektar. To je také množství, které můžeme z lesa udržitelně těžit,“ uvádí Dobrovolný.
Pestrost lesa zvyšuje jeho odolnost a snižuje pravděpodobnost jeho rozpadu a vzniku holin – míst bez stromů, které podléhají erozi a dalším negativním vlivům. „V unifikovaném lese je silný vítr schopen shodit stromy a vytvořit holiny na obrovské ploše. Oproti tomu „Dauerwald“ může díky své různorodosti vítr částečně zmírnit, a i pokud spadnou nejvyšší stromy, ty pod nimi zůstanou a mohou dál růst,“ vysvětluje Lumír Dobrovolný. „Stejně tak další projevy změn klimatu nebo škůdci většinou poškodí jen menší části porostu,“ doplňuje.
Bod zlomu
Trvale tvořivý les je hospodářský koncept známý zhruba sto let. Konzervativnějším lesníkům však dlouho nevyhovovaly složitější pěstební postupy. Nepočítal s ním ani lesnický zákon, jehož standardy byly přizpůsobené pro les věkových tříd a bez patřičných výjimek je nebylo možné na trvale tvořivý les aplikovat. Obojí se však v současnosti mění. Od roku 2023 legislativa s „Dauerwaldem“ počítá, a vlastníci si tak mohou vybrat způsob hospodaření.
Po kůrovcových kalamitách a výskytech klimatických extrémů se ukazuje, že nejen biologická, ale i ekonomická stránka tohoto hospodaření je výhodná. I proto nyní dle Lumíra Dobrovolného roste zájem o školení, které v tomto oboru ŠLP Křtiny nabízí.
Školení podstupují také zaměstnanci největšího lesnického podniku na našem území Lesy ČR, který vloni podepsal se ŠLP Křtiny memorandum o pětileté spolupráci. „Na území lesů MENDELU byli loni proškoleni všichni lesní správci a pracovníci ředitelství Lesů ČR. Ústředním tématem vzájemných setkání byla přestavba stejnorodých lesů na lesy s bohatou strukturou jako jedno z hlavních lesnických opatření pro adaptaci lesů na klimatickou změnu,“ stojí ve zprávě o projektu.
Dlouhodobý proces
„Představa, že se Dauerwald stane za pár let mainstreamem, je mylná. Na většině míst bude přestavba porostu trvat dlouhou dobu, než se podaří hospodářské postupy přizpůsobit, ale jsou lokality, kde se tyto principy dají aplikovat už nyní,“ popisuje Svoboda.
„Zejména se jedná o mladé a jehličnaté porosty. Tam se může začít ten les přeměňovat pomocí přírodních procesů a zároveň při tom odtěžit smrk a borovici, prodat je a snížit riziko budoucích kalamit,“ vysvětluje Svoboda. To, že přestavba lesa je dlouhodobý proces, potvrzuje i Lumír Dobrovolný. Uvádí přitom, že může trvat až osmdesát let, tedy jednu generaci lesa. Oba však hlavně zdůrazňují, že je potřeba začít.
Svoboda navíc podotýká, že současná praxe výsadby stromů na holinách po kůrovcové kalamitě inovativní postupy často nereflektuje. Podle něj čísla stále ukazují, že se sází příliš mnoho smrků a mezi stromy se nedělají dostatečné rozestupy.
Situaci nepomáhají ani špatně nastavené dotační rámce a greenwashing. Pomalejší postup s využitím přirozené obnovy by přitom měl vést k založení odolnějšího a diverzifikovanějšího lesa. „Je to škoda a promarněná příležitost, protože zaděláváme na problém pro následující generaci,“ dodává Svoboda.
Tadeáš Vachek
Tadeáš studuje Ekologickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a zároveň Žurnalistiku na FSV UK. V budoucnu by se rád věnoval popularizaci vědy, a to zejména audiovizuální formou.
