Jsou malé firmy, které mají udržitelnost ve své DNA. A pak jsou ty velké, které se musí snažit pohnout obřím portfóliem výrobků a svým chováním tak, aby v souladu s dnešní poptávkou nešly proti trendu a naopak dokázaly snížit uhlíkovou stopu či plnit jiné cíle a zákazníky přesvědčily.

„Doba se změnila, najednou se manažeři začali se o společenskou odpovědnost zajímat, protože zákazníci se o ni začali zajímat a záleží jim na prodejích a reputaci firmy. Firmy se začaly snažit,“ uvedl tento týden na semináři Udržitelnost pro výrobu a obchod Tomáš Macků za výzkumnou agenturu Ipsos.

Podle jejich dat z průzkumu CSR a Reputation z prosince loňského roku si čtyřicet procent lidí spojuje CSR (společenskou odpovědnost firem) s životním prostředím. Za povšimnutí podle něj stojí, že téměř pětina populace uvedla v souvislosti se společenskou odpovědností něco negativního. Typově zazněla prohlášení jako „skutek utek“, „jedna velká přetvářka“ či „jde jen o výdělek“.

„Znamená to, že zákazníci nenaletí jen tak na něco,“ poukázal Tomáš Macků. Na druhou stranu zákazníci jsou ve svých vyjádření „zelenější“ než pak u regálu v obchodě. Sedmdesát procent z nich uvádí, že je ochotno si za udržitelnější výrobek či službu připlatit. „Není to ale tak horké, protože pětina říká, že je připravena připlatit, ale když dojde na lámání chleba a vidí zelený jogurt a normální, tak cukne a vezme bílý levnější,“ dodává Macků.

Nábytek na pronajmutí

Cesty, jak lineární řetězec, kdy je výrobek na konci vyhozen, nahradit cirkulárním, kdy může ještě nějak dále sloužit, hledá v posledních letech největší nábytkářský Ikea. Do roku 2030 cílí na to, aby všechny produkty splňovaly tak zvané cirkulární principy. Co si lze pod tím prakticky představit, uvádí manažer pro udržitelnost řetězce Vladimír Víšek.

Nábytek Ikea, ilustrační foto. Foto: Pexels

„Produkty budou adaptabilní, budete je moci měnit v průběhu. Díváme se na ně jako na banku materiálů. Když skončí, budete je moci rozmontovat a použít,“ představuje ideální stav. A uvádí příklad, že dlouho třeba měli lampičky se zamontovanou žárovkou. Když dosvítila, musela se vyměnit celá, respektive ta stará vyhodit. „Také se třeba koukáme, aby šlo odepnout kabel, nebo když se něco rozbije, aby to šlo vyměnit.“

Od letošního ledna Ikea testuje i pronájem nábytku, a to s českou firmou. Nikde ve světě tento model ještě naostro nefunguje.

„Velký potenciál mohou mít pronájmy třeba pro start upy, které neví, jak dlouho budou fungovat, nebo call centra, která jsou vytížená po nějakou dobu. Nyní hledáme byznys model,“ uvedl na semináři Vladimír Víšek. A dodává, že ne vždy všechno dopadne dobře, u hodně věcí se spálí a peníze nevydělají. „Ale budujeme brand,“ uzavírá. (O dalších aktivitách Ikei v oblasti udržitelnosti jsme psali zde.)

Kromě toho Ikea už pár let umožňuje zákazníkům použitý nábytek vrátit, zaměstnanci se jej snaží opravit a znovu prodat v koutku se zlevněným zbožím. „Nestíháme vybavovat požadavky zákazníků. Zájem je obrovský, opravený nábytek vydrží v průměru 1,5 dne,“ popisuje.

Místo mytí suchý šampón

Na vlnu udržitelnosti a závazků směřujících k nižší uhlíkové stopě musel naskočit i obří dodavatel Procter & Gamble, výrobce značek jako Ariel, Jar či Head & Shoulders. Do roku 2030 má cíl být uhlíkově neutrální. Jak ale popsala na semináři marketingová ředitelka firmy Barbora Líška Kratochvílová, když si nechali změřit uhlíkovou stopu jednotlivých produktů, zjistili, že třeba u pracího prášku Ariel vzniká šedesát procent u spotřebitele, tedy při praní.

„Kdybychom snížili při praní teplotu z 40 na 30 stupňů, snížíme emise o 35 procent,“ popsala, jakým směrem se snaží zákazníky edukovat.

Podobně třeba produkt jako šampóny trpí, co do udržitelnosti, poměrně velkou spotřebou vody na mytí hlavy. „Můžete mít suchý šampón či kondicionér ve spreji a nemusíte si tolik mýt hlavu a ušetříte vodu,“ uvedla k dalším možnostem úspor šéfka marketingu P&G.

Nevýhodou suchých šampónů ale z tohoto pohledu je, že kromě ne vždy příznivého složení, bývají obvykle ve spreji, což je nerecyklovatelný obal.

Martina Patočková
Martina Patočková

Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.