Globální oteplování a extrémní povětrnostní jevy představují významnou hrozbu pro ekonomiku a finanční stabilitu, a to i v Evropě. Firmy i finanční sektor se tak musejí vypořádat s rostoucími riziky. Ekonews prozkoumaly konkrétní dopady klimatické změny na evropské podniky a ekonomiku a analyzovaly, jak na tyto změny firmy reagují.
Celkové ekonomické ztráty způsobené událostmi souvisejícími s počasím a klimatem ve 38 členských a spolupracujících zemích Evropského hospodářského prostoru (32 členů EEA a šest zemí západního Balkánu) přesáhly 790 miliard eur v letech 1980 až 2023. To znamená v průměru přes 18 miliard eur ročně, což odpovídá 450 miliardám korun.
Nejvyšší ekonomické ztráty zaznamenali v Německu (180 miliard eur), Itálii (135 miliard) a Francii (130 miliard). Pojištěno přitom bylo méně než 20 procent celkových ztrát v Evropě. V některých zemích, jako je Rumunsko, Slovinsko, Kypr či Bulharsko, dokonce byla pojištěna méně než dvě procenta podniků, jak upozornila Evropská agentura pro životní prostředí.
Víc než 30 stupňů je moc
Hodnotu firemních aktiv poškozují vysoké teploty nad 30°C a nízké teploty pod 10°C, uvádí studie Climate Risk and Corporate Value: Evidence from Temperature Bins and Panel Regression z letošního roku. Extrémní počasí obzvláště silně dopadá na těžký průmysl, jako je ocelářství, a na výrobu pro sektor informačních a komunikačních technologií. Tyto dva obory mají obvykle vysoké náklady na úpravu výroby a vykazují cenovou nepružnost. Pokud dojde k extrémním povětrnostním jevům, náklady na nákup komodit a surovin často rostou, ale ceny konečných výrobků jsou omezeny smluvními závazky, které nelze rychle upravit.
Problémy se dotýkají ale i módního průmyslu. Vlny chladu v Mongolsku například měly loni za následek pozdější a nižší sběr kašmíru. Ten probíhá obvykle na jaře, kdy se kašmírské kozy zbavují své zimní podsady. Opožděný příchod teplejšího počasí tak vedl k nárůstu cen surového kašmíru o 11 až 18 procent.
Zranitelnost firem vůči změně klimatu brzdí ziskovost a celkovou produktivitu podniků. Společnosti působící v zemích s větší zranitelností vůči změně klimatu mají obtížnější přístup k dluhovému financování, a to i když musejí počítat s vyššími úrokovými sazbami. Věřitelé totiž nejsou ochotni poskytovat úvěry firmám vystaveným vysokým rizikům souvisejícím s klimatem.
Klimatická změna výrazněji dopadá na menší firmy, zejména v rizikových odvětvích a zemích se slabší adaptační kapacitou. Mezi sektory zvláště zranitelné vůči klimatu patří zemědělství, těžba, stavebnictví a doprava – hlavně kvůli většímu riziku vzniku fyzických škod a narušení obchodních operací.
Dodavatelské řetězce zesilují šoky
Klimatická změna představuje pro globální ekonomiku systémové riziko. Její negativní dopady se postupně šíří do reálné ekonomiky, ovlivňují produkci podniků, zvyšují jejich náklady a brzdí rozvoj. Klíčovým nástrojem pro komplexní odhad rizik, jimž čelí finanční systém a celé hospodářství, jsou klimatické stresové testy. Tyto testy umožňují bankám a regulátorům kvantifikovat jak přímé dopady, jako je poškození majetku extrémním počasím, tak nepřímé dopady, které se šíří skrze složité sítě dodavatelských řetězců.
Zásadní úlohou stres testů je právě kvantifikace šíření šoků dodavatelskými řetězci, které mohou přímé ztráty zesílit o stovky až tisíce procent. Závisí na tom, nakolik pružně firmy dokážou nahrazovat základní vstupy. Stresové testy bank tak v kontextu klimatických rizik fungují jako ekonomický seismograf, který detekuje nejen otřesy způsobené přímými klimatickými dopady, ale i vlny šířící se vzájemně propojenými dodavatelskými řetězci.
Zajímavý pohled na ekonomické ztráty související s přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku nabízí studie Zlaty Tabachové a kolektivu. Ta simulovala přímé ekonomické ztráty při ceně emisních povolenek ve výši 45 eur za tunu CO2 u firem, které nedokážou absorbovat náklady spojené s cenami uhlíku nebo je přenést dál na zákazníky.
V pesimistickém scénáři analýzy došla Tabachová ke ztrátám ve výši 1,3 procenta celkových tržeb (náklady rostou) a kapitálovým ztrátám ve výši 1,2 procenta (firmy mají menší zisky a hůře splácejí úvěry). To dokládá, že klimatická rizika se šíří celou ekonomikou a jsou tedy systémovým problémem. Bylo by chybou domnívat se, že se týkají pouze vysoce znečišťujících odvětví.
Pavlína Al-Madhagi
Pavlína Al-Madhagi působila několik let jako ESG konzultantka v pojišťovnictví, kde měla na starosti řadu projektů. Nyní spolupracuje jako expertka na ESG s Ekonews.
