Zelenina v bio kvalitě, přímý vztah s farmářem a podpora lokální ekonomiky. To jsou hlavní důvody, proč se stále více lidí zapojuje do komunitou podporovaného zemědělství. Pěstitelům tento model přináší hlavně jistotu odbytu a stabilní příjem už před začátkem hlavní sezony.
Vojtěch Králíček založil před sedmi lety v okolí Nového Bydžova na východě Čech vlastní „kápézetku“. Zkratka KPZ dnes neznamená pouze krabičku poslední záchrany, ale také komunitou podporované zemědělství. Jeho zeleninu si každé dva týdny vyzvedává asi 240 členů komunity.
„Snažíme se, aby bio zelenina byla levnější než v obchodech,“ říká Králíček. Noví zájemci často přibývají na doporučení stávajících členů. Tím, zda jsou „bedýnky“ čím dál tím populárnější, si ale zemědělec jistý není. „Přebíráme skupiny po farmáři, který skončil, takže těžko říct, jestli skutečně roste zájem,“ dodává.
Zeleninu členové dostávají šestnáctkrát za sezonu, a to od května do prosince. Nabídka se mění podle toho, co zrovna dozrává, od salátů, ředkviček a rajčat po méně populární topinambury.
„Lidé preferují větší pestrost v menším množství,“ všímá si Králíček. Členové za sezonu farmáři zaplatí osm tisíc korun, přičemž hodnota jednotlivých dodávek se liší. Na jaře bývá obsah skromnější, v létě a na podzim je bedýnka bohatší. Členové KPZ nicméně spolu s pěstitelem také nesou riziko neúrody.
Farmář má jistotu, členové bio zeleninu
Komunitou podporované zemědělství přdstavuje způsob přímé spolupráce mezi farmářem a skupinou odběratelů, kteří si na začátku sezony předplatí podíl na produkci zeleniny. Odběry probíhají nejčastěji jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní na předem domluveném místě, záleží na každé komunitě. Členové si obvykle mohou zvolit velikost bedýnky podle počtu osob v domácnosti, aby se předešlo plýtvání.
Systém má výhody jak pro farmáře, tak pro jeho zákazníky. Zemědělci zajišťuje příjem v době, kdy investuje nejvíce prostředků do půdy, nástrojů nebo pracovní síly. „Díky KPZ mohou lépe plánovat produkci, soustředit se na kvalitu, pestrost a udržitelnost hospodaření. Nemusí se podřizovat anonymní poptávce supermarketů ani bojovat s vysokými maržemi distributorů,“ uvádí Klára Hrdá, PR a marketingová koordinátorka z Asociace místních potravinových iniciativ.
Členové komunity díky KPZ získávají pravidelný přísun sezonních a lokálních potravin, často bez zbytečných obalů a s minimální uhlíkovou stopou. „Produkty se pěstují s ohledem na půdu, klima a ekologické principy. Pro mnoho odběratelů je právě to klíčová hodnota,“ dodává Hrdá. V porovnání s běžnými obchody je výhodou také nižší cena za čerstvou bio zeleninu.
Rajčata v květnu? Asi ne
První KPZ začaly v Česku vznikat již v roce 2009, dnes jich funguje zhruba stovka. Podle Hrdé zájem o tento model zvolna roste, výraznější nárůst ale přinesla až pandemie. „Lidé tehdy začali více oceňovat lokální zdroje potravin a přímý kontakt s pěstiteli,“ říká.
„KPZ se v té době ukázal jako velmi odolný model – byl stabilní, férový a umožnil dodržování bezpečnostních opatření díky přímým vztahům,“ podotýká Hrdá s tím, že zvýšený zájem o členství v KPZ přetrvává. Závisí to však na konkrétním regionu.
„Tam, kde funguje silná komunita a aktivní zemědělec, se KPZ rozvíjí přirozeně. Na druhé straně některé starší skupiny potřebují obnovit energii a podporu – udržet stabilní členskou základnu je často náročnější než komunitu založit,“ upozorňuje. Mapu komunit podporujících zemědělce nabízí webová stránka Adresář farmářů.
Dobro-družný statek v Jihomoravském kraji pěstuje zhruba šedesát druhů zeleniny. Tamní KPZ má 52 pravidelných členů a deset náhradníků.
„KPZ je pro nás nejlepší způsob, jak zajistit odbyt bez velkých ztrát. Navíc jsme neustále v kontaktu s komunitou,“ uvádí pěstitelka Ivana Pohořalová. Zájem podle ní každoročně roste, i když někteří lidé během sezony odpadnou. „Někdy očekávají rajčata v květnu, nebo si nedokážou zorganizovat čas na pravidelné vyzvedávání,“ vysvětluje.
Část zeleniny si odpracují
Třetí sezonu letos zahájila Ekologická farma Jednorožec kousek na západ od Prahy. Její zeleninu pravidelně odebírá zhruba 230 domácností na třinácti odběrných místech, z toho šesti v Praze. První rok měla „kápézetka“ stovku členů.
„Zásadní výhodou je pro nás předplacení sezony. Právě v tomto období máme největší náklady, ale zatím žádnou produkci. Díky předplatnému víme, pro kolik lidí pěstujeme, a nemusíme se v sezoně zabývat odbytem,“ vysvětluje Petra Vymětalíková z Ekologické farmy Jednorožec.
Bedýnky farma nabízí ve dvou velikostech. Menší obsahuje šest až sedm druhů zeleniny, větší devět až deset. Pěstují zhruba 40 až 50 druhů zeleniny včetně bylinek, takže bedýnka se každý týden mění.
Členové se mohou ke KPZ připojit i v takzvaném dobrovolnickém podílu. Výměnou za pomoc na farmě zaplatí za bedýnky méně. Oblíbily si je především rodiny s dětmi. Cena včetně dobrovolné pomoci vychází na přibližně 10 tisíc korun ročně za malé bedýnky a 15 tisíc za velké. Pokud se člen do chodu farmy nezapojuje, zaplatí ročně v obou případech asi o tři tisíce korun víc.
„Snažíme se členy i edukovat, jak zeleninu správně skladovat, aby jim déle vydržela,“ dodává Vymětalíková. V květnovém podílu se v bedýnkách pro odběratele objevil chřest, kedlubna, pak choi, hrášek, ředkvičky, jarní cibulka, mix salátů, rebarbora nebo koriandr.
Během letních měsíců se členové obvykle dočkají rajčat, mrkve, paprik, cuket, řepy, řapíkatého celeru, kukuřice, bazalky nebo máty. Na podzim bývá k mání červené a bílé zelí, vodnici, pastinák, celer, brambory, kadeřávek, papriky nebo rukola. Na farmě Jednorožec se dají přeplatit i vajíčka.
Ačkoliv podle Kláry Hrdé neroste počet členů KPZ závratným tempem, povědomí o systému se zvyšuje. „Pozitivní zprávou je, že se o KPZ dozvídá více spotřebitelů i mladých farmářů. Tento model přestávají lidé vnímat jako alternativní a stává se udržitelnou cestou, jak spojit výrobu a spotřebu potravin. Pro menší zemědělce je často zásadním způsobem, jak zajistit odbyt,“ dodává.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
