Mýval severní je roztomilý a šikovný, ale v Česku je hrozbou pro měkkýše, drobné obratlovce i ptáky. Nebojí se vody, všude vyleze, umí si poradit i s ptačími budkami a dostat se z pastí. V Německu žije už ke dvěma milionům mývalů a počty rostou i v tuzemsku.
Kolik mývalů severních žije v Česku, zatím nikdo neví. Přesné statistiky totiž chybějí. V sousedním Německu ale tento invazní druh původem ze Severní a Střední Ameriky tropí problémy.
V minulém století se tam dostal do přírody z kožešinových farem, navíc ho lesníci vypouštěli do honiteb pro zpestření. Nyní úřady odhadují počet volně žijících mývalů na jeden až dva miliony a z Německa se nejspíš dostává i k nám. Každým rokem se jich totiž v tuzemsku objevuje víc.
Osidlují západní Čechy i Olomoucko
Mývalů severních v Česku odhadem žijí zatím jen vyšší tisíce. „Jejich výskyt se soustřeďuje do hlavních lokalit. Nejsou plošně všude, mají svá teritoria,“ vysvětluje Tomáš Görner, vedoucí Oddělení speciálních agend druhové ochrany Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Těžištěm výskytu jsou západní Čechy, konkrétně Karlovarsko a Slavkovský les. A pak Olomoucko, odkud se mýval rozšířil k Brnu nebo do podhůří Jeseníků.
Problematická jsou ale i další místa. „Vidím obrovský problém hlavně ve středních a jižních Čechách, kde jsou jejich počty opravdu vysoké. Hlavně na Křivoklátsku a v jižních Čechách kolem Hluboké nad Vltavou, tam je to úplná invaze mývala severního,“ popisuje Miloš Pochobradský, lesník a ředitel České lesnické akademie Trutnov.
„V Česku jsem viděl první mývaly severní před 35 lety. Pak se mi zdálo, že se nerozšiřují. Posledních osm až pět let se to však zlomilo a počty začínají narůstat,“ uvádí Pochobradský. Podobný trend ukazují i statistiky a nálezové databáze. „Nedá se říct, že by to byl boom, ale začínalo to nenápadně,“ vysvětluje Görner.
Pokud počty překročí určitou hranici, nárůst populace se rozběhne. „Pokud se podíváme na myslivecké statistiky, které vedou zástřely za celý rok, tak mývalů bylo střeleno přes dva tisíce. Před deseti lety to byla pětina nebo desetina,“ upřesňuje Görner.
Pochutnají si rostlinách i hadech
Mýval severní je všežravec, který v tuzemsku ohrožuje především drobné ptactvo. „Vyvěšujeme ptačí budky, ale on zcela bez problému přijde, hřebík nebo zarážku si otevře a sežere vajíčka,“ popisuje Pochobradský. Mýval se nebojí ani vody. Problém proto představuje i pro bezobratlé a drobné obratlovce. Na Karlovarsku například probíhaly systematické likvidace mývalů kvůli užovce stromové. Z nor pak také vytlačuje například lišky nebo jezevce.
Mývalové navíc u nás nemají žádné predátory. Jediné ohrožení by mohli představovat orli, těch je však v české přírodě velmi málo. Mývalům se proto daří dobře, mají potravu i bydlení. „Stejně jako všechny invazní druhy se umí dobře přizpůsobit, navíc má velké počty mláďat, zcela standardně dvě až pět,“ vysvětluje Pochobradský.
Proto hrozí, že se mývalové budou dále šířit a dostávat se blíž člověku. „Na rozdíl od vlka nemusí být vnímáni jako problém. Jsou roztomilí, šikovní, hraví, učenliví a dokážou se člověku přizpůsobovat. To může v budoucnu vést k vybírání odpadků nebo škodě na drobných zvířatech a podobně,“ varuje Görner.
Podobný problém mají v německém Kasselu, který si vysloužil přezdívku „evropské hlavní město mývalů“. Tamní obyvatelé musejí provádět řadu opatření, aby se tato důvtipná zvířata nedostávala do budov nebo do kontejnerů na odpadky. U nás jsou zatím střety mývalů s člověkem ojedinělé.
Klíčové proto je hlídat jejich počty. „Regulace probíhá celoplošně přes myslivce a zástřely. Další možností je vytvoření projektů k jejich likvidaci na konkrétním území,“ uvádí Görner. Další alternativou kromě odstřelu je odchyt mývala do klecí a jeho následné uspání injekcí, podobně jako u domácích mazlíčků. Odlov je ale problematický.
Myslivcům chybí motivace
Stát zatím myslivce k lovu mývalů nemotivuje. Pochobradský je přesvědčen, že by to měl dělat. „Když myslivec uloví mývala, tak z toho nemá žádný přínos, jen starosti. Musí provést odbornou likvidaci,“ uvádí.
„Stát může myslivce finančně motivovat, tak jako v územích, kde se snižují stavy černé zvěře v rámci opatření před americkým morem. Kusy se dodávají na veterinární správu a vyplácí se zástřelné,“ dodává Pochobradský. Podobná opatření platila i v lokalitách, kde se objevila vzteklina.
„Zhruba před deseti lety se drtivá většina projektů na likvidaci týkala invazních druhů rostlin. Už se ale začínají objevovat i velké projekty na invazní živočichy, a tedy i savce,“ vysvětluje Görner. Projekt Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) například zkoumá ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně chování mývalů.
„Zjišťují, že se na rozdíl od jiných druhů po chycení do pasti nevystresuje, ale v klidu dožere návnadu. Pak zjistí, jak funguje mechanismus pasti, vyšoupne dvířka a odejde,“ uvádí Görner. Pokud mýval na past narazí znovu, už do ní nevleze, ale návnadu vytáhne jiným způsobem.
Česko trápí i psík mývalovitý nebo nutrie
Mezi další problematické invazní druhy patří psík mývalovitý, který je o něco méně škodlivý. Živí se zejména mršinami a neumí šplhat. Velmi problematické jsou ale nutrie. „Jejich počty jsou děsivé – čísla zástřelů se pohybují okolo dvaceti tisíc za rok. Prokazatelně se také ukazuje, že mohou žrát měkkýše a likvidovat naše vzácnější škeble,“ říká Görner.
Z ptáků se u nás vyskytuje invazní husice nilská, která může v době hnízdění vytlačovat další druhy ptáků. Z ryb je to například střevlička, karas východní, sumečci černí a američtí a z bezobratlých druhy raků, jako je rak signální či pruhovaný. Nově se v českých vodách začíná objevovat i rak mramorový. „Hmyz je pak samostatná kategorie, problematická jsou zejména slunéčka východní nebo sršeň asijská, ale tu snad ještě budeme držet na uzdě,“ zakončuje výčet Görner.
Tereza Koudelová
Tereza studuje žurnalistku na FSV UK. Je spoluzakladatelkou české pobočky mezinárodní organizace Sea Shepherd, která se zabývá ochranou mořských ekosystémů. Nejradši píše o všem, co se pojí s oceány.
