Čtvrtina tuzemských včelstev nepřežila loňskou zimu, což přineslo nejvyšší úhyn za posledních dvanáct let. Jedním z hlavních důvodů bylo přemnožení parazitického roztoče kleštíka včelího. Termosolární úly umožňují hubit parazita bez použití chemických látek. Prostě ho přehřejí.
Kleštík včelí má rád teplé podzimní měsíce. Včelaři naopak ani trochu. Kleštík totiž napadá plod včely, oslabuje ho během vývoje a přenáší včelí viry. Včely jsou pak náchylnější k dalším nemocem, například k onemocnění nosema. Bez ošetření však hynou.
Včelaři proti kleštíkovi používají buď chemické prostředky nebo přírodní kyseliny, například mravenčí či šťavelovou. Tato „léčba“ však může včelstva oslabit a ohrozit matku, která může uhynout, nebo přestat plodovat.
Navíc se u roztoče začíná objevovat rezistence na léčiva. „Včelstva jsou od zavlečení invazního roztoče v osmdesátých letech plně závislá na včelařích a léčbě. Bez ní nepřežijí déle než dvě sezony,“ vysvětluje Jan Rája, výkonný ředitel společnosti Apis Innovation, která vyrábí termosolární úly, které včelstva chrání bez „chemie“.
Myšlenka termosolárního úlu vznikla před více než deseti lety. Biolog a včelař Roman Linhart si všiml volně žijícího včelstva, které přežívalo roky bez zásahu včelařů pod plechovou střechou obchodu, který navštěvoval. Ukázalo se, že v izolovaném prostoru se v létě teplota vyšplhá tak vysoko, že zničí parazitického kleštíka ničí, nicméně včelám nevadí.
„Od nápadu ke konstrukci prototypů nebylo daleko, složitější byla cesta k sériové výrobě a patentování,“ uvádí Rája. První termosolární úly se dostaly na trh před devíti lety.
Zahřát celý úl
Základem je sluníčko. Na úl se nasadí termosolární strop, který ho pozvolna vyhřeje na 42 až 43 stupňů Cesia. „Stačí teplotu za pomoci slunečního záření a konstrukce úlu zvýšit alespoň o pět stupňů Cesia více, než na kolik včely zahřívají včelí plod, a pokud je kleštík této teplotě vystaven po dobu alespoň dvou hodin, uhyne,“ popisuje Rája. Pod dvou hodinách se léčebný strop z úlu sundá a teplota přirozeně klesne.
Termoterapie funguje efektivněji než léčba včelstev chemií. „V termosolárním úlu se totiž roztoči hubí pod voskovými víčky, kde se nacházejí včelí plody a zároveň většina populace parazita,“ vysvětluje Rája. Chemická léčiva pod víčka proniknout nedokážou, takže účinkují pouze na malou část roztočů, které se vyskytují na dospělých včelách.
„Včelaři proto musí chemií léčit opakovaně nebo kontinuálně, obojí je samozřejmě problematické pro včely. V případě termoterapie stačí udělat dvě léčby krátce po sobě a ty zasáhnou celou populaci roztoče,“ dodává. Při správné provedené termoterapii dosahuje účinnost přes 99 procent. K úspěšnému zásahu parazita stačí dvě aplikace v sezoně.
Další výhodou termosolárních úlů je, že se do medu a vosku nedostávají rezidua léčiv. Léčba je šetrná k včelám a nehrozí to, že si kleštík vytvoří proti léčbě rezistenci jako u chemických látek. Nevýhodou je pro včelaře vyšší cena. Termosolární úl stojí kolem 20 tisíc korun, zatímco běžný lze pořídit za částku okolo pěti tisíc.
Nové technologie ve včelařství
Včelařství Domovina v Leštině u Světlé na Vysočině používá termosolární úly už třetím rokem. „Je to cesta, jak se vyhnout chemickému léčení. Úhyny ani virová onemocnění jsme zatím nezaznamenali,“ říká majitel Josef Kölbl, který má asi dvě desítky termosolárních úlů.
Populace kleštíka se podle něj sice úplně neztratí, ale zůstává na přijatelné úrovni. Každý rok proto pořizuje nové termosolární úly. Loni jich přikoupil sedm.
Kleštík se šíří mezi úly, jelikož včely létají v okruhu několika kilometrů. „Kleštíkovi se nelze úplně vyhnout, proto léčbu provádíme preventivně každý rok a sledujeme spad roztočů na monitorovacích podložkách,“ vysvětluje Kölbl. Léčba probíhá na začátku a na konci léta.
Boj proti kleštíkovi vede rovněž včelař Aleš Maškovský, realizační partner společnosti Loxone. Maškovský testuje automatizované termosolární úly s podlahovým vytápěním a chytrým řízením od společnosti Loxone. „Systém umožňuje přesně regulovat teplotu mezi 38 a 42 °C, což je ideální pro likvidaci roztoče, aniž by byla ohrožena včelstva,“ popisuje Maškovský.
Systém zajišťuje, aby nedocházelo k přehřívání. „Díky tomu je zcela minimální potřeba manuálních zásahů, což má na včely pozitivní vliv, protože jsou ve větším klidu,“ dodává Maškovský.
Náklady na instalaci automatizovaných úlů se podle něj budou pohybovat od jednotek tisíc korun za základní systém. U počítačem řízených instalací s mobilní aplikací a statistikami přibližně pro pět včelstev se cena bude pohybovat okolo 15 tisíc korun. Systém nicméně firma zatím neprodává.
V tuzemsku jsou momentálně podle Ráji v provozu nižší tisíce termosolárních úlů, převážně u menších včelařů. „Používají je ale už včelaři od Španělska po Norsko, v USA i Kanadě, ale i v Austrálii či Jižní Koreji,“ uvádí.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
