Na půlhektarovém pozemku v Arborétu Mlyňany rostou řady akátů a mezi nimi místní farmáři bez orby pěstují pšenici a ječmen. Zkouší tady, jak fungují regenerativní metody ve slovenských podmínkách. A mají první výsledky.
Eroze, sucho a špatné zadržování vody trápí slovenskou krajinu podobně jako tu českou. V posledních letech tu proto pomalu roste zájem o bezorebné přístupy s minimem zásahů a permanentním osetím. Ty zvyšují množství uhlíku v půdě, zlepšují její celkový stav a chrání ji před erozí.
Na západním Slovensku poblíž Nitry vznikla dokonce živá laboratoř regenerativního zemědělství. Mezi rovnoběžnými řadami akátů se tu pěstují běžné polní plodiny, které vysévá bezorebný secí stroj. Regenerativní přístupy tu doplňuje agrolesnictví, tedy kombinace pěstování stromů společně s plodinami.
Nadace Ekopolis se do projektu na půdě Arboréta Mlyňany pustila společně s vědci ze Slovenské akademie věd. Každý rok sem míří nejen další farmáři, ale také studenti a běžní návštěvníci. Mohou se na vlastní oči podívat, jak regenerativní hospodaření funguje v praxi.
„Považujeme to za nejefektivnější způsob, jak tyto postupy propagovat a vysvětlovat. Je lepší, když farmář může fyzicky vidět plodiny a půdu na konkrétních místech, než když ho zahltíme teoretickými studiemi na papíře,“ vysvětluje Martin Gálik, programový manažer platformy Pre pôdu.
Více živin a konec orby
V Mlyňanech mají za sebou dvě sezony. Stromy akátů zde vysázeli v roce 2020 a oblast postupně připravovali. Jde sice o nepůvodní druh, na Slovensku je ale velmi rozšířený, zejména právě mezi poli. Jeho hlavní výhodou je, že rychle roste.
Kromě vynechání orby snižují na minimum také množství používaných hnojiv a přípravků na ochranu rostlin. Snaží se tak přiblížit ekologickému hospodaření a zkombinovat ho s regenerativním. „Zatím používáme pouze herbicid před založením porostu,“ říká Gálik.
Loni zaseli pšenici a letos vsadili na ječmen. Úroda se minulý rok pohybovala okolo čtyř tun na hektar. Vedle stromů roste levandule a další byliny, sledují i to, jak se daří dřevinám, mapují místní biodiverzitu a vliv na okolní krajinu. Zajímá je dopad těchto přístupů na vlhkost a strukturu půdy, obsah organické hmoty, uhlíku, dusíku a dalších prvků.
První výsledky vycházejí pozitivně. V porovnání s konvenčně obdělávanými plochami obsahuje zdejší půda víc živin, podíl organické hmoty vzrostl o polovinu a vlhkost se zvýšila až o pětinu. Půda tak začíná fungovat jako houba, která dokáže mnohem efektivněji odolávat obdobím sucha.
„Největším překvapením je, že už v prvních letech se ukazuje pozitivní vliv regenerativního zemědělství na půdu, na její schopnost zadržovat vodu, a tedy i lépe odolávat suchu,“ dodává Gálik. Celkové náklady a příjmy spočítané zatím nemají, průběžné výsledky ale vycházejí ve prospěch regenerativního způsobu.
Zemědělci zkoušejí změny postupně
Podobné postupy jsou na Slovensku podle Martina Gálika teprve v začátcích. Každým rokem ale počet takto hospodařících zemědělců roste. Farmáři zkoušejí jednotlivé principy, a když se osvědčí, zavádějí je.
„Nedokážu přesně vyčíslit, kolik farmářů se tomuto způsobu hospodaření věnuje a na jaké výměře, protože každý si pod regenerativním zemědělstvím představuje něco jiného. Někdo pouze vynechává orbu, někdo nepoužívá meziplodiny, někdo hospodaří bez pesticidů a někdo s jejich nezbytným použitím, například glyfosátu,“ dodává.
On sám už několik let tímto způsobem hospodaří na své dvacetihektarové farmě. Zemědělství i ovocnářství má v jeho rodině dlouhou tradici, věnovali se jim jeho otec, dědeček a další předkové. Zatímco na univerzitě se učil základům konvenčního zemědělství, postupně ho to táhlo k ekologickým alternativám.
„Intuitivně jsem sázel stromy v zemědělské krajině a teprve později jsem objevil agrolesnictví. Pak se objevil další nový pojem – regenerativní zemědělství. A najednou mi do sebe začalo všechno zapadat, všechny mé dosavadní aktivity, podvědomé intuice i zkušenosti,“ vzpomíná.
Podobně hospodaří další farmáři napříč Slovenskem. Zatímco projekt Sliepky z karavanu v obci Moravské Lieskové nedaleko hranic s Českem propojuje ovocné sady s chovem drůbeže, větší podniky jako TatraKap na východním Slovensku postupně přecházejí na bezorebné setí a krycí plodiny.
Mezi výrazné příklady patří družstvo Krakovany–Stráže u Piešťan, které hospodaří na 640 hektarech. Zpracování půdy postupně omezují od roku 2011 a o pět let později přešli na přímé setí bez orby. Běžnou součástí jejich postupů je setí meziplodin.
Zakořeněné postupy
Evropská agentura pro životní prostředí letos zveřejnila práci, která podrobně mapovala přechod evropských farem na metody klimaticky odolného zemědělství. Mezi nimi byla také jedna slovenská, která začala regenerativně pěstovat obilí. V prvních letech sice zaznamenala pokles výnosů o 12 procent, ale díky snížení nákladů o pětinu vzrostl čistý zisk na tunu o 23 procent. Klíčem k úspěchu bylo omezení orby, snížení počtu operací na poli a celková minimalizace vstupů.
Zemědělce podle Gálika často motivuje k přechodu vysoká cena hnojiv, látek na ochranu rostlin i paliv, ale také ničivá sucha a eroze. Přesto je změna obtížná.
„Je pro ně těžké změnit způsob myšlení a vlastně celou filozofii práce, kterou mají hluboce zakořeněnou. Celé generace před nimi hospodařily tradičním způsobem a tenhle přístup je někdy téměř nemožné prolomit,“ doplňuje.
Ideální je podle něj začít na malé ploše, aby případné výkyvy neměly zásadní ekonomický dopad na chod celé farmy. V příštích letech se motivace pravděpodobně ještě zvýší s tím, jak se budou zhoršovat dopady změny klimatu i degradace půdy. Dá se také očekávat, že nadále poroste cena vstupů.
Nejtěžší je překonat první roky. Množství použitých postřiků se sice snižuje, ale půda je stále ve špatné kondici. „Na druhou stranu z pohledu farmáře jako podnikatele nejsou důležité výnosy na hektar, ale celkový ekonomický výsledek. Výnosy mohou na začátku klesnout až na polovinu, ale náklady na vstupy se také výrazně sníží. Po několika letech se výnosy postupně zvyšují, zatímco náklady zůstávají minimální,“ dodává.
Farmářům půjčují sečku
Pomoci dalšímu rozšíření těchto metod by mohla také finanční podpora v přechodném období. To dokazují i minulé programy. V letech 2023 a 2024 podpořil slovenský stát agrolesnické systémy. Alokované prostředky se sice kvůli velkému zájmu rychle vyčerpaly, poptávka farmářů ale přetrvává. Kromě malých zemědělců se do nových postupů navíc pustili i velcí hospodáři na stovkách hektarů.
„Regenerativní zemědělství u nás není nijak legislativně ukotveno jako soubor určitých principů, a není proto ani zvýhodněno v rámci dotačních plateb. To by bylo potřeba změnit. Díky takové motivaci by se i farmáři, kteří o přechodu pochybují, snáze odhodlali zavést principy regenerativního zemědělství do praxe,“ dodává Gálik.
Zadržování vody a boj se suchem jako prioritu vnímá rovněž slovenské ministerstvo zemědělství. Šéf resortu Richard Takáč v srpnu avizoval, že se stát nemůže spoléhat pouze na budování technických závlah, ale musí řešit schopnost krajiny zadržet vodu komplexně. „Vodu, která dnes z krajiny odtéká, musíme v budoucnu v co největší míře zachytit a využít pro zemědělství i další potřeby,“ uvedl.
Pro farmáře usilující o změnu by mohla být příslibem příprava na novou podobu Společné zemědělské politiky EU po roce 2028. Právě kvalita půdy a hospodaření s vodou by totiž podle předsedkyně sboru poradců ministra Klaudie Halászové měly patřit k hlavním tématům při nastavování budoucích dotačních toků.
Nadace Ekopolis se s přechodem zemědělcům snaží pomáhat už dnes. Její program Pre pôdu organizuje exkurze, odborné akce a radí farmářům, kteří o zavedení nových přístupů teprve uvažují. Společně se Slovenskou poľnohospodárskou univerzitou v Nitře se nadace podílí na zavádění nových předmětů i celých studijních programů, které se regenerativnímu zemědělství věnují.
Zájemcům nadace nabízí také zapůjčení vlastní bezorebné sečky za symbolickou cenu. „Pořídili jsme ji právě proto, abychom farmářům ušetřili počáteční investice a usnadnili jim rozhodování. Její pořízení by jinak pro menšího hospodáře znamenalo velmi dlouhou dobu návratnosti,“ vysvětluje manažer.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
