Bez šéfa, bez úroků a ekologicky. Brněnské sociální družstvo ukazuje ekonomickou alternativu v praxi

Sociální družstvo Tři Ocásci v Brně za čtrnáct let vybudovalo základnu družstevníků, kteří společně vaří pro potřebné a ukazují, jak mohou v tržním prostředí fungovat ekonomické alternativy. „Zisk nevnímáme jako nástroj osobního obohacení, ale jako prostředek k šíření solidarity a udržitelnosti,“ říká členka družstva Barbora Bakošová.

Mainstreamová ekonomie vnímá hodnotu primárně skrze peníze a růst. Jenže pod povrchem tohoto dominantního systému bují pestrý ekosystém iniciativ, které úspěch měří jinak. Například spokojeností komunity, péčí o krajinu a smysluplností vykonávané práce.

„Ekonomické alternativy jsou široký pojem, který zahrnuje množství různých konkrétních iniciativ, ať již fungujících jako formalizované podniky, či jako neformální komunitní skupiny,“ vysvětluje Eva Fraňková z Katedry environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Za ekonomickou alternativu lze označit vše od sociálních družstev, eko-sociálních podniků, komunitní energetiky a sdíleného bydlení až po komunitou podporované zemědělství.

Nemusí jít ale jen o nové modely inspirované zahraničím. „V rámci současného systému můžeme za ekonomickou alternativu považovat i tradiční formy samozásobitelství a sdílení, například zahrádkaření a související zpracování ovoce, sdílení přebytků ovoce a zeleniny či různé neformální výměnné sítě. Tradiční praktiky si také zaslouží podporu a ocenění, protože přispívají k udržitelnosti a odolnosti na místní úrovni,“ vysvětluje akademička.

Ekonomické alternativy mají společné především to, že pro ně není prioritou zisk, ale naplňování reálných potřeb a sledování veřejně prospěšných cílů v sociální, environmentální či kulturní oblasti. Typicky v nich také najdeme prvky demokratického rozhodování a zapojování širší komunity do činnosti.

Od fairtrade kavárny k vyhoštění

Tři Ocásci vznikli nejdříve jako klasická kavárna a cukrárna. Až po třech letech se z klasické společnosti s ručením omezeným přeměnili na družstvo. Lidem v podniku dávalo největší smysl, aby se vlastnictví a zodpovědnost rozdělily mezi všechny, kteří se na chodu reálně podílejí.

„Družstevnictví v základu znamená, že každý člověk, který v podniku pracuje, je zároveň jeho spoluvlastníkem a může se podílet na jeho směřování a rozhodování,“ popisuje Barbora Bakošová. Status sociálního družstva pak tuto definici rozšiřuje o přesah do okolní komunity, péče o životní prostředí, nebo do integrace sociálně znevýhodněných skupin.

Fungování s jasným hodnotovým kompasem s sebou přineslo i překážky. V letech 2016 a 2017, během vyhrocené společenské atmosféry spojené s migrační krizí, se Tři Ocásci aktivně zapojili do pomoci potřebným. Vyjadřovali solidaritu na sociálních sítích, v jejich kuchyni vařila paní ze Sýrie a část týmu pomáhala vařit uprchlíkům v táborech na makedonsko-srbských hranicích. Majiteli prostoru v Gorkého ulici ale politická aktivita vadila, takže dal podniku výpověď. Družstvo si muselo najít nové místo a založilo Základnu na třídě Kapitána Jaroše, která se stala podhoubím mnoha brněnských spolků.

Zisk bez osobního obohacení

Mohlo by se zdát zbytečné zakládat podnik, který si neklade za cíl vygenerovat co největší zisk. Ekonomické alternativy ale podle Fraňkové vznikají z mnoha jiných důvodů, než je finanční profit.

„Silnou motivací bývá snaha fungovat sociálně i environmentálně zodpovědně, pomoci konkrétní skupině lidí, nebo prostě ,jen‘ dělat dobré a kvalitní věci za důstojných podmínek pro všechny zúčastněné,“ říká Fraňková. Většina lidí má podle ní potřebu dělat nějakou smysluplnou práci a dostávat za ni spravedlivou odměnu, což zdaleka není v rámci současného systému samozřejmostí.

Zatímco běžná ekonomie měří úspěch růstem HDP nebo zisku, v kontextu ekonomických alternativ se pohled na bohatství mění. „Úspěchem je často schopnost pokračovat dlouhodobě v činnosti, o kterou podniku jde, a zároveň udržet hodnoty, na kterých je iniciativa založená,“ podotýká Fraňková.

Místo finančních ukazatelů navrhuje sledovat kombinaci environmentálních a sociálních kritérií, jako je například mezinárodně rozšířený model koblihy (Doughnut Economics). Ten pracuje jak s ekologickým stropem (environmentálními limity), tak sociální základnou, tedy představou, že naplnění základních potřeb od jídla a bydlení až po bezpečí a možnost sebevyjádření by mělo být dostupné všem lidem na planetě.

Sociální družstvo Tři Ocásci za léta fungování zvládlo převést teorii do praxe. „Je pro nás klíčové dívat se na skutečné dopady naší činnosti, ne na to, kolik peněz nám to přinese. Vedle finančních ukazatelů se snažíme sledovat ukazatele společenské,“ potvrzují zástupci družstva. To neznamená, že by alternativní podniky nedosáhly zisku, většinou však mají omezení v jeho distribuci a investují ho zpět do své činnosti. Tři Ocásci vydělanými penězi momentálně splácejí zbytky dluhů z dob pandemie a stěhování.

Do budoucna mají připravený systém tří fondů, kam chtějí veškeré přebytky ukládat. Rozvojový fond na podporu dalších družstevních a solidárních projektů. Sociální fond na podporu členů družstva a dobrovolnické základny, kteří se ocitnou v těžké životní situaci. A revoluční fond na přímou podporu dalších autonomních a aktivistických iniciativ, které nedostávají systémovou podporu.

Specifické je i samotné financování. Tři Ocásci nikdy nešly cestou bankovních úvěrů ani evropských strukturálních fondů. Veškeré jejich investice pocházejí z přímých, bezúročných půjček od přátel, rodiny či spřátelených organizací. „Nedává nám smysl splácet úroky bankám, které na tom bohatnou. Půjčky od přátel stojí hlavně na vzájemné důvěře,“ vysvětluje Barbora Bakošová.

Komunitu dotuje catering

Přežít v tržním prostředí bez systémové pomoci není pro etické projekty jednoduché. České zákony sice určité formy udržitelného podnikání znají, vedle sociálních družstev v tuzemsku od loňska platí nový zákon o integračním sociálním podniku. Jenže tyto legální formy jsou často byrokraticky složité. Mnoho iniciativ proto raději volí společnost s ručením omezeným a své etické principy jednoduše zapíšou do zakládacích dokumentů.

Podle Fraňkové má stát v této oblasti stále velké dluhy a legislativu je potřeba dál rozvíjet. „Chybí nám například jasná pravidla pro sdílené bydlení, inspirovat by se šlo například ve Velké Británii. Tamní forma podnikání zvaná Community Interest Company totiž skvěle umožňuje běžným lidem bezpečně investovat peníze do projektů, které mají přínos pro jejich sousedství či komunitu,“ vysvětluje Fraňková.

„Sociální družstva a ekonomické alternativy mají v Česku obecně velmi nevýhodnou pozici. Stát nám nedává žádné úlevy a dotace pro tento typ podnikání jsou velmi těžko dostupné. Jsme z velké části odkázáni pouze na sebe,“ popisuje realitu Bakošová.

Družstvo, jehož základna dnes čítá přes čtyřicet lidí, proto muselo najít udržitelný model fungování. Je rozděleno na více divizí. Jeho komunitní prostor Základna funguje na dobrovolnické bázi – od správy prostoru až po práci za barem. Vedle toho družstvo provozuje výdělečné divize, které lidi za práci platí, například veganské cukrářství, pekařství a především catering. Ten je hlavní ekonomickou oporou podniku a do velké míry dotuje chod komunitního prostoru Základna a přispívá zásadní částkou na nájmy a energie. K této struktuře družstvo přešlo po energetické krizi spojené s ruskou agresí na Ukrajině a pandemii, kdy bylo členstvo extrémně vyčerpané a bylo nutné změnit systém práce.

Z příjmů družstvo následně financuje rozsáhlé sociální aktivity. Provozuje například solidární projekty „zavěšené kafe“ a „zavěšená polévka“, díky nimž mohou potřební lidé dostávat jídlo a teplé nápoje zdarma. Součástí prostoru je místnost s oblečením, které je volně k rozebrání, a bezplatně přístupné hygienické potřeby pro lidi, kteří si je nemohou dovolit.

Tři Ocásci rovněž úzce spolupracují s lesní dětskou komunitou Ocásčata, pro niž od června vaří veganské obědy a kamarádi z Bike Kitchen Brno je rozvážejí na kolech. Součástí aktivit je i vlastní nakladatelství, které vydalo sedm knižních titulů a peníze z prodeje okamžitě investovalo do tisku dalších autorských sbírek či publicistiky z komunity.

Jeden člen, jeden hlas

Nejzajímavějším prvkem Tří Ocásků je jejich nehierarchická struktura. Přestože ze zákona musejí mít zvolené představenstvo, jeho role je čistě formální. Reálně je družstvo rozčleněné na autonomní týmy – bar, kuchyně, catering a nakladatelství. Jednotlivé týmy se samy organizují a definují výši odměn i pravidla. Ve Třech Ocáscích tedy není šéf.

Nejvyšším orgánem je družstevní členská schůze, která se jako rozhodovací koná dvakrát až třikrát do roka. Běžné provozní schůze sice probíhají každý měsíc, ale na všech úrovních se rozhoduje na bázi konsenzu či hlasování systémem „jeden člen = jeden hlas“. Každý aktivní dobrovolník může po čase požádat o oficiální vstup do družstva, který je podle stanov podmíněn základním členským vkladem 3333 Kč.

Ukazuje se přitom, že tento typ místně zakotvené ekonomiky vykazuje velkou odolnost vůči globálním krizím, které provází inflace nebo výpadky dodavatelských řetězců. Podle Evy Fraňkové sice nejsou tyto podniky zcela nezávislé na světovém trhu, ale jejich částečná soběstačnost například v oblasti potravin či energie je v turbulentních dobách velkou výhodou.

Širší sítě se posilují

„Ideálem je propojování těchto místně zakotvených iniciativ do širších sítí, které se mohou vzájemně posilovat a udržet větší část ekonomické hodnoty v místě,“ vysvětluje Fraňková s odkazem na koncept budování komunitního bohatství (Community Wealth Building). Ten posiluje místní ekonomické vazby a zvyšuje odolnost komunit vůči globálním výkyvům. Propojováním energetiky, potravin, bydlení a vzdělávání vzniká synergický efekt. Úspěšné modely fungují v americkém Clevelandu nebo britském Prestonu, ale podobnou logiku pochopily i některé české obce, například Hostětín či Prosetín.

Tři Ocásci dělají věci jinak. Své zkušenosti jsou navíc připraveni předávat těm, kteří by rádi s etickým podnikáním začali. „Klidně se na nás obraťte, už jsme takto několik kolektivů procesem zakládání provázeli. Legislativně to není tak těžké, jak to vypadá, existují už zajeté struktury a stanovy, které se dají jednoduše adaptovat. Hlavní je nebát se. Stát vám sice nedá žádné výhody ani úlevy, ale ta svoboda stojí za to,“ říká Bakošová. „Je důležité si uvědomit své hodnoty, spojit se s lidmi a začít přemýšlet o byznysu jinak – z perspektivy udržitelnosti, ekologie a dopadu na okolí,“ dodává.