Na drahenických pastvinách se krávy přesouvají každý den tak, aby tráva měla čas dorůst a půda regenerovat. Taková pastva pomáhá krajině a farmářům šetří peníze. Přesto ji zatím v tuzemsku zkouší málokdo.
Wenzel Lobkowicz hospodaří v Drahenicích na pomezí středních a jižních Čech od roku 2017. Začal s chovem černých krav plemene Aberdeen-angus, dnes navíc pěstuje obiloviny a stará se netradičně o prasata. Proč netradičně? Protože se volně pasou. To vše na téměř 200 hektarech půdy.
K pastvině Lobkowiczových vepřů se v deštivém červencovém dnu dostáváme přes dvoje vrata. Na zavolání se vepříci vynoří zpoza stromů a sbíhají se k nám. Zvědavě nás očichávají a hledají, jestli neneseme něco k snědku.
Když jedno z prasat zjistí, že nic nemám, aspoň mě zklamaně kousne do kolene. „Jsou zvyklí na lidi díky tomu, že je pravidelně přesouváme,“ vysvětluje Wenzel Lobkowicz, zatímco vepříka odhání rukou. „Pořídili jsme si je na Velikonoce. Zatím jich máme dvacet a zkoušíme, jestli se nám to vyplatí a bude se jim tu dobře žít,“ povídá a ukazuje mi fotky selátek na telefonu.
Sázet znovu každých pět let nedává smysl
V Drahenicích se rodina Wenzela Lobkowicze věnuje zemědělství dlouhá léta. Po návratu do Čech v 90. letech se spolu se zámkem začali starat o místní lesy a pole. Právě na těchto pozemcích rozvinuli ekologické lesnictví založené na napodobování přirozených procesů.
Když v roce 2017 převzal Wenzel Lobkowicz pastviny po posledních nájemcích, byly prý ve velmi špatném stavu. Půda byla zhutnělá, rostl na nich převážně plevel a výnosy stádo neuživily.
„Odborník mi doporučil, že budu muset zorat, nasázet a opakovat to každých pět let, což by stálo hodně peněz a přišlo mi to nelogické. Příroda je tu tisíce let, proč to mám měnit?“ vypráví.
Rozhodl se proto hledat jiné řešení. Na internetu narazil na amerického farmáře Joela Salatina, který se regenerativnímu zemědělství věnuje desítky let. Odpovědí na otázku, jak nízké výnosy navýšit s minimálními náklady, jsou podle něj řízené přesuny a střídání zvířat.
„Nesmíte se zaleknout toho, že na začátku nemáte odpovědi na všechno. Já v roce 2017 věděl prakticky jen to, že chci mít krávy a telata na pastvě,“ směje se Lobkowicz. „Možná by mi pomohlo, kdybych přečetl o čtyři knihy víc, ale nikdy bych se pak neodhodlal k tomu začít,“ dodává.
Aby se Lobkowicz naučil, jak regenerativní pastvu přenést do praxe, vydal se na kurz zmíněného Salatina. „Velkou výhodou pro mě bylo, že jsem začínal od nuly. Neměl jsem představu, jak se věci dělaly v minulosti, a byl jsem ochoten zkoušet novinky,“ říká.
Důležité je podle něj experimentovat, regenerativní metody lze zkoušet postupně. Každý rok zavede Lobkowicz tři nové a zůstane jen u těch, které fungují. Inspiraci hledá u jiných farmářů, přičemž od každého si bere něco.
Regenerativní pastva šetří krmivo
V roce 2019 začal Lobkowicz s regenerativní pastvou v Drahenicích. V praxi to znamená, že se menší stáda každý den přesouvají mezi vymezenými kusy pastviny. Porost má díky tomu delší čas na regeneraci.
K pastevectví přistupuje každý farmář odlišně. Pohyb zvířat mezi loukami je běžný, povětšinou ale k němu dochází až po dvaceti a více dnech. Rozdíl je také v tom, jak velkou část roku zvířata na pastvině jsou.
Důležitý je výnos luk, ten se liší oblast od oblasti. Ovlivňují ho vlastnosti půdy, eroze i počasí. Když pastviny zvířata neuživí, je potřeba je dokrmovat, což chov prodražuje.
Regenerativní způsob pastvy napodobuje pohyb divokých stád a umožňuje, aby tráva dorostla, posílily se její kořeny a ty zlepšily stav půdy. Díky bohatšímu kořenovému systému se do ní ukládá více organické hmoty, a tím i uhlíku.
Necelé jedno procento v republice
Většina českého skotu a prasat se v tuzemsku chová pod střechou v halách. Pastevectví je doménou malých a povětšinou ekologických farem, kde tento způsob převažuje.
Podle Českého statistického úřadu je v tuzemsku přibližně 900 tisíc hektarů trvalých travních porostů, kam patří pastviny a louky. Jejich význam podle statistického úřadu v posledních desetiletích roste právě díky chovu masného skotu.
Přestože se ekologicky v Česku hospodaří jen na 17 procentech půdy, u trvalých travních porostů tvoří tento podíl téměř polovinu. V ekologickém režimu zemědělci chovají necelých 200 tisíc krav, v konvenčním zemědělství je zhruba 1,2 milionu dalších.
Přesná data o tom, kolik lidí v Česku pase regenerativně, chybí. Podle Platformy pro regenerativní zemědělství se tímto způsobem obhospodařuje zhruba 30 tisíc hektarů půdy, což představuje necelé jedno procento veškeré zemědělské plochy. Spadá sem jak pastva, tak pěstování plodin.
Rozdíl je vidět na první pohled
Společně s Wenzelem Lobkowiczem a jeho dvěma zlatými retrívry se od prasat přesouváme na další pastvinu v ekologickém režimu, tentokrát kousek za vesnici. Na louku ke kravám sjíždíme z úzké klikaté cesty.
Lobkowiczovu pastvinu odděluje od pozemků jeho souseda jen polňačka. Rozdíl je vidět na první pohled. Jedna pastvina je pestřejší a vyšší, s travinami různých druhů a místy i nízkými keři, což vytváří různorodou změť. Naproti je porost nižší a jednotvárný, tráva je hustá a stejnoměrná.
Krávy k nám přicházejí na zavolání a zvědavě pokukují, většina z nich je na nohou a pase se. V rohu pastvy stojí přenosný přístřešek a nádrže s vodou. Lobkowicz začínal s devatenácti zvířaty, dnes se stádo skládá ze třiceti matek a stejného počtu telat.
„Pokud dáte stádu volný přístup na celou pastvinu, krávy si vyberou jen nejchutnější třetinu. Na nejúrodnější části je kvůli tomu neustálý tlak, který půdu vyčerpává. Když je stádo na menší ploše jen 24 hodin, zvířata instinktivně spásají vše, co mají před sebou, nemají na výběr. Nápor navíc trvá jen 24 hodin, ne několik dnů,“ vysvětluje Lobkowicz.
Víc měsíců bez dokrmování šetří peníze
Každý den ve čtyři hodiny odpoledne se zvířata přesouvají na další část pastviny. Její velikost se mění během roku. Brzo na jaře je to hektar a půl, od května má pastva v průměru půl hektaru, na podzim je opět větší. Tam, kde jsou krávy dnes, se dostanou znovu až za dva měsíce.
Díky tomu má porost dostatečně dlouhý čas na regeneraci. „Běžně má kořeny dlouhé maximálně dvacet centimetrů a spláchne ho každý déšť. Zatímco u nás jsou dlouhé i metr a půl,“ popisuje Lobkowicz.
V průměru přesun zvířat zabere denně dvě a půl hodiny. Záleží na tom, zda si Lobkowicz připravuje pastvinu na další den, nebo zda se zvířata musí přesouvat mobilně. „Někdy je to deset minut a někdy klidně dvě hodiny,“ dodává.
Produkce na loukách se podle farmáře zvýšila více než třikrát. Dnes tak může být na jednom hektaru dvakrát více zvířat, plocha je dokáže bez problémů uživit. „Chci pást co nejdéle to půjde. Ve střední Evropě můžeme zvířata běžně pást polovinu roku, tu druhou část je musíme dokrmovat a to stojí peníze,“ podotýká.
Na pastvě bývaly jeho krávy původně od půlky května do půlky září. Teď zvířata poprvé vypouští na začátku dubna a zůstávají venku až do konce listopadu, minulý rok dokonce až do prosince.
Lobkowicz nepoužívá žádné stroje, jako je mulčovač nebo sekačka, a jezdí po pozemcích čtyřkolkou, aby byla půda co nejméně zatížená. „Váží jako polovina krávy, takže to půda ani nepocítí,“ směje se.
Krávy nestojí v bahně
Zkušenosti z Drahenic potvrzuje přehledová studie publikovaná ve vědeckém časopisu Frontiers in Sustainable Food Systems. Ta přinesla v roce 2020 shrnutí různých vědeckých projektů zkoumajících pastvu s častými přesuny v Argentině, Austrálii, Německu, Jižní Africe a USA.
Vyplývá z ní, že díky častým přesunům se v dlouhém horizontu snižují náklady a zvyšují výnosy. Podporuje to totiž ukládání uhlíku do půdy, zadržování vody a živin a zároveň snižuje erozi a zvyšuje biodiverzitu od mikrobů po hmyz, divokou zvěř a ptactvo.
Nárůst produktivity potvrdily rovněž výsledky studie Evropské aliance pro regenerativní zemědělství. Ta mezi lety 2020 a 2023 analyzovala hospodaření 78 farem ve 14 evropských zemích. Regenerativní farmy dosahují v průměru o třetinu vyšší celkové produktivity než běžné konvenční farmy. Rozmanitost rostlin se u nich zvyšuje o 16 procent.
Na Lobkowiczových pastvinách se v průběhu let změnilo složení vegetace. Přibylo bobovitých rostlin, které fungují jako přírodní hnojiva. Objevují se zde nové různé druhy ptáků, jako jsou koroptve, křepelky, čáp černý, chřástal polní nebo dudek chocholatý, a hmyzu.
„Je zajímavé, že pro jejich návrat nemusíte udělat nic zvláštního, jen jim připravit původní podmínky. Mám největší radost z toho, že je moje hospodářství živé,“ říká.
Změn si na Lobkowiczově pastvinách všimli i jeho sousedé. „Jeden z nich mě pochválil, protože moje krávy jsou jediné, které nestojí celý rok v bahně. Druhý se se mnou zase radil, jaké má pěstovat meziplodiny,“ popisuje.
„S těmi už začali všichni okolo. Odvahu zkusit regenerativní zemědělství úplně bude mít ale asi až nastupující generace. Dokud finančně vychází konvenční způsob, není pro ně důvod nic měnit,“ odhaduje farmář.
Regenerativní pastva nemusí fungovat všude
Se skepsí přistupuje k regenerativní pastvě i Martin Nejdl z Klatovska, majitel rodinné farmy se zaměřením na šlechtění skotu Aberdeen-angus. Podotýká, že regenerativní přístup nemusí fungovat všude. Proto se drží systému, který mu dlouhodobě přináší dobré výsledky.
Zdůrazňuje, že jeho zkušenost z více než dvaceti let chovu ukazuje jinou cestu. „Krávy vám to řeknou samy, protože vysokou trávu nechtějí,“ říká. Stáda podle něj lépe prospívají na nižším porostu, mladé trávě, ideálně kolem 10 až 20 centimetrů. Klíčová je pro něj rovnováha mezi potřebami zvířat a stavem krajiny.
Ani jeho zvířata nikdy nezůstávají na jedné ploše dlouho, stádo o padesáti kravách se přesouvá v průměru každé dva týdny. Pravidelně sleduje jejich váhu v rámci kontroly užitkovosti.
Díky sečení nedopasků třikrát za sezonu udržuje pastviny v dobré kondici. Do půdy vrací živiny kejdou i kompostem a hospodaření nastavuje tak, aby měl dostatek kvalitní trávy od půlky března až do konce října.
Vědecká data pro české podmínky chybějí
Obavy Martina Nejdla sdílí řada konvenčních zemědělců. Po specifické české podmínky zatím nejsou k dispozici vědecká data, která by výhody a nevýhody regenerativního zemědělství komplexně hodnotila.
„Existuje sice řada popularizačních a osvětových iniciativ, ale nejde o aplikovaný výzkum v pravém slova smyslu,“ vysvětluje Josef Soukup, děkan Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity.
Na jeho fakultě se zaměřují především na jednotlivé dílčí principy a opatření, které se uplatňují i v regenerativním zemědělství. Sledují různé možnosti ukládání uhlíku do půdy, bilanci a kvalitu půdní organické hmoty a mikrobních společenstev. Ověřují také různé půdoochranné technologie při pěstování ječmene či řepky.
„Výzkum regenerativního zemědělství jako celku by vyžadoval komplexní a mezioborový přístup s obrovským týmem a také dlouhodobější horizont, což by jako běžný výzkumný projekt grantová agentura sotva pokryla,“ vysvětluje.
Regenerativní zemědělství představuje soubor různých opatření. „Pro regenerativní farmáře je to také otázka životní filozofie a přístupu k hospodaření. Snaží se s ohledem na konkrétní lokalitu aplikovat taková opatření, aby docházelo ke zlepšování půdních vlastností a její udržení v co nejlepší kondici, což se z dlouhodobého hlediska projevuje pozitivně i v produkčních a ekonomických ukazatelích,“ dodává Soukup.
Vyšší náklady do začátku a pomalé výsledky
Regenerativní pastva má své nevýhody a limity. „I regenerativní zemědělec potřebuje dosahovat kladného hospodářského výsledku, aby mohl další rok zasít. Problém je často v tom, že ke zlepšování půdních vlastností vede dlouhodobý proces trvající více let, kdežto výrobní cyklus, ekonomický a daňový systém se řídí ročními cykly, takže většina zemědělců musí volit v přístupu k hospodaření určitý kompromis,“ dodává vědec.
Začátek s regenerativní pastvou může být finančně náročný, protože farmář musí investovat do oplocení, napajedel a přístřešků pro zvířata. Výsledky se navíc dostavují postupně, půda se zlepšuje až v horizontu několika let, což může být demotivující.
Jak podotýká Martin Nejdl, ne všude je regenerativní pastva proveditelná. S problémy se mohou pastevci potýkat v horských oblastech nebo na rozlehlých pozemcích s horším přístupem k vodě. Zvířata si na stresující pohyb musí také zvyknout. Farmář tím stráví každý den více času, než je nutné pro běžnou kontrolu.
„I některá opatření používaná v regenerativním zemědělství, jako například redukované zpracování půdy, mohou při dlouhodobějším uplatňování generovat specifické problémy se škůdci, plevely nebo chorobami,“ doplňuje Soukup.
Zkušenost s plevely má i Wenzel Lobkowicz. „Každý rok dáváme zvířata na zimoviště a už tři roky se nám tam drží určitý druh plevele, zatímco na ostatních pastvinách se téměř nevyskytuje,“ říká.
Letos se proto poprvé rozhodl plochu po šesti letech posekat mulčovačem, i když se tomu dlouho bránil. „Chci vědět, jestli to přinese změnu, nebo jestli to problém ještě zhorší. Uvidíme za rok. Pro mě je důležité nebát se zkoušet nové věci a z každého kroku si vzít zkušenost,“ dodává.
Spojit pěstování plodin s pasením krav
V Drahenicích se regenerativní pastva skotu osvědčila a přinesla dobré výsledky. Proto se Wenzel Lobkowicz rozhodl začít také s regenerativním pěstováním plodin. Při něm hraje důležitou roli omezení orby a využití meziplodin.
Před dvěma roky převzal Lobkowicz sousední farmu o 120 hektarech a s pomocí dotace zakoupil bezorebný secí stroj. Na rozdíl od chovu krav ale nejde o ekologické zemědělství.
„Chci dojít do bodu, kdy budeme krávy pást přímo na polích, kde pěstujeme plodiny. Funguje to už jinde, ale zda se to osvědčí i tady, musím vyzkoušet sám,“ popisuje farmář.
„Regenerativním zemědělstvím můžeme pro krajinu udělat maximum. Vy jako zákazník žijete ve městě a nemůžete se starat o to, kde roste vaše pšenice a žijí vaše krávy. Musíte se spoléhat na mě, že to udělám dobře,“ uvádí Wenzel Lobkowicz.
Tento článek vznikl za podpory Journalismfund Europe. Projekt se uskutečnil díky mentoringu a podpoře organizace Transitions.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
