Emise z farmaceutického průmyslu rostou mnohem rychleji než emise většiny ostatních odvětví, uvádí studie publikovaná v odborném časopisu The Lancet. Hlavním důvodem je zvýšená spotřeba léků, zejména v Číně.
Farmaceutický průmysl je uhlíkově nejnáročnější součástí zdravotního systému. Emise z výroby a spotřeby léčiv se za posledních 24 let téměř zdvojnásobily. Uhlíkově je sice tento průmysl méně intenzivní, ale lidé léků spotřebují mnohonásobně víc.
Zdravotní systém je podle australských vědců zodpovědný za odhadem jedno až pět procent všech dopadů lidské činnosti na životní prostředí. Podle analýzy z roku 2019 představuje zdravotnictví v Číně, Indii a 37 tržních ekonomikách zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v průměru 5,5 procenta emisí uhlíku daných zemí. Celkově zdravotnictví těchto zemí odpovídá za 4,4 procenta celosvětových emisí, což je více než letecká nebo lodní doprava.
Málo se však dosud studovaly dopady samotného farmaceutického průmyslu, který je součástí zdravotnictví. Dřívější studie se spíše zaměřovaly na uhlíkovou stopu jednotlivých léků, nikoli celého odvětví. Navíc chyběla data pro globální analýzu, která je nově na stole. Vědci z Nizozemska pro studii použili nedávno sestavenou databázi OECD o emisích souvisejících s výrobou a spotřebou v různých sektorech ekonomiky. Ta rozšířila své pokrytí už také o Afriku a jihovýchodní Asii.
111 kilogramů CO2 na léky pro Američana
Vědci analyzovali data ze 76 zemí (zbývající země světa seskupili do 77. regionu) a kvantifikovali emise skleníkových plynů z farmaceutického průmyslu za poslední čtvrtstoletí. Díky tomu zjistili, že emise související s farmaceutickými výrobky vzrostly mezi lety 1995 a 2019 o 77 procent. Výsledky publikovali v časopise The Lancet Planetary Health.
Emise z farmaceutického průmyslu rostly mnohem rychleji než emise většiny ostatních odvětví. Hlavním důvodem je zvýšená spotřeba farmaceutických výrobků, zejména v Číně. Emise z farmaceutického průmyslu v této zemi stouply z ekvivalentu 9,6 milionu tun oxidu uhličitého v roce 1995 na 71,2 milionu tun v roce 2019, což je největší absolutní nárůst ze všech zemí.
Ukazuje to na zvyšující se dostupnost léků ve 1,4miliardové populaci, přesto čínská stopa na obyvatele představuje méně než polovinu stopy průměrného Američana. Ten v roce 2019 vytvořil jenom kvůli konzumaci léků 111 kilogramů emisí oxidu uhličitého.
Zvýšená spotřeba léčiv v chudších zemích může být naznačovat lepší přístup ke zdravotní péči. V některých bohatých zemích emise naopak klesají. Například v Evropě se farmaceutická stopa snížila z 40,6 milionu tun oxidu uhličitého v roce 1995 na 33 milionů tun v roce 2019. Pokles odráží zvýšení uhlíkové účinnosti farmaceutického průmyslu. Globálně tyto úspory kompenzují asi polovinu nárůstu emisí způsobeného rostoucí spotřebou léčiv.
V Česku se odvětví rozvíjí. Farmaceutický sektor tvoří přibližně dvě procenta hrubé přidané hodnoty českého průmyslu a tvoří jej deset hlavních firem. Zentiva, která je jednou z největších, zavádí inovace, které mají vést ke snížení uhlíkové stopy produktů až o 50 procent. Úspor dosahuje optimalizací složení léčiv, zmenšením tablet a balení – snižuje spotřebu surovin – i snížením logistických nákladů.
Plýtvání léky jako problém
Analýza odhalila, že farmaceutika jsou stále podstatně uhlíkově náročnější než zdravotní služby. Omezení emisí farmaceutického průmyslu je tak klíčové pro to, aby lidstvo udrželo celkovou uhlíkovou stopu zdravotního systému pod kontrolou.
Další studie k tématu ukazují, že se až 50 procent léků vyhodí kvůli prošlé lhůtě spotřeby, zbytečným předpisům a velkým balením. Řešením plýtvání jsou například programy pro vracení a redistribuci nepoužitých léků.
„Snižování dopadů propletených globálních dodavatelských řetězců závisí i na postupné dekarbonizaci energie (elektřiny i paliv) a zefektivňování dopravy. Jak ale studie poukazuje, zvyšování dopadů farmaceutického průmyslu plyne zejména z neustále rostoucí spotřeby léčiv. Chceme-li tedy snižovat dopady, musíme se nejprve zamyslet nad spotřebou,“ okomentoval studii zveřejněnou v The Lancet Planetary Health Aleš Paulu z Vysoké školy chemicko-technologické.
„Ale i když je uhlíková stopa užitečný indikátor, tak v rámci analýzy udržitelnosti nám neumí popsat celé spektrum problému. V rámci farmaceutického průmyslu může být relevantní také obtížná rozložitelnost některých farmaceutik jak v těle, tak poté v čistírnách odpadních vod a v životním prostředí,“ dodal.
Dle přednášky Lenky Smetanové z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka je velkou výzvou hledání způsobů, jak farmaka a jejich metabolity odstranit z komunálních odpadních vod. „Zatím si s nimi čistírny neumějí účinně poradit, takže se zbytky látek nacházejí ve vodě, půdě a následně i rostlinách a organismech. Samotnou spotřebu v populaci lze omezit jen těžko,“ uvedla Smetanová.
Petra Schwarz Koutská
Petra vystudovala žurnalistiku a bezpečnostní studia na Univerzitě Karlově, poté působila jako bezpečnostní analytik či komunikační manažerka pro neziskový sektor. Nyní se snaží v rámci svého projektu přemostit propast mezi vědci a mainstreamovými médii, jimž zprostředkovává jejich názory na téma klimatické změny.
