Michaela Brandnerová a Jiří Dolanský v devíti zemích světa posbírali přes 5500 kilogramů vyhozených odpadků. Na TikToku mají jejich videa desítky milionů shlédnutí a populární jsou také mezi místními.

Míša a Jirka, jak si říkají na sociálních sítích, spolu žijí deset let, oba pocházejí ze severočeského Mostu. Michaela vystudovala v Praze adiktologii, Jiří chemii. Česko ale rychle vyměnili za svět. Voláme společně přes Zoom, pár sedí vedle prosluněného okna v Hondurasu, za zády se jim celou dobu prochází kočka.

Společně se v roce 2018 odstěhovali kvůli práci do Barcelony. Volný čas trávili procházkami kolem pobřeží. Postupně si začali všímat, že jejich oblíbené barcelonské vlnolamy jsou plné odpadků. Nechtěli to nechat jen tak a dali se do práce.

„První úklid jsme uspořádali 8. června 2020, pamatuji si to přesně, protože je to Světový den oceánů,“ vzpomíná pro Ekonews.cz usměvavý Jirka. Každou sobotu po osm víkendů vyráželi s plastovými rukavicemi a pytli na odpadky uklízet španělské pobřeží. Na začátku sebrali dvacet až třicet kilogramů odpadu. „Když jsme se každý týden vraceli, tak odpadků bylo méně a méně,“ vypráví Míša. Z posledního úklidu odešli už jen s deseti kilogramy smetí. S uklízením už ale nemohli přestat.

Kromě sbírání odpadků pořádají přednášky pro děti i studenty. Zdroj: MJ Aquaholics

„Netušili jsme, jak těžké bude najít odpadkový koš“

V Barceloně neplánovali zůstat napořád. Celou dobu, co jsou spolu, šetřili na cestování. „Chtěli jsme rozhodně někam za vodou a do tepla,“ vypráví Michaela. Vodu oba milují už od dětství, kamkoliv přijedou, hledají moře, řeku nebo alespoň fontánu. Tak vzniklo také jméno jejich účtů na sociálních sítích – MJ Aquaholics. Spojuje jejich iniciály a zálibu ve vodě, které znečištění odpadem podle nich ubližuje úplně nejvíc.

Na cestu po světě se vydali loni. Jejich první zastávkou se stalo Mexiko, od té doby procestovali dalších šest středoamerických zemí – Guatemalu, El Salvador, Nikaraguu, Honduras, Kostariku a Panamu. Brzy zamíří do Belize. „Nemáme stálý domov, pořád se přesouváme,“ vesele říká Míša. Na některých místech zůstávají pár dnů, jinde pobudou i měsíc. Minimálně další rok byl ale měli zůstat v Tegucigalpě, hlavním městě Hondurasu. Budou tam pracovat v jednom z mála recyklačních center ve Střední Americe.

S uklízením pokračuje pár i na cestách, ale oproti sbírání odpadků v Barceloně je situace komplikovanější. „Netušili jsme, jak těžké tady bude najít obyčejný odpadkový koš,“ vysvětluje Jirka. Pro místní je i kvůli tomu běžné odpadky házet z oken autobusu nebo na zem při chůzi městem. Koše tam prostě nejsou.

„Jeden starosta nám říkal, že plánuje kontejner umístit každé dva kilometry. A to byl jedním z nejlepších, se kterými jsme se zatím potkali, pokud jde o nakládání s odpadem,“ uvádí Jirka. V Česku je podle webu www.jaktridit.cz průměrná vzdálenost mezi kontejnery na tříděný odpad 89 metrů.

Spouštěcím momentem byla pro ně láska k vodě. Zdroj: MJ Aquaholics

Tiktokery se stali náhodou

Až se vrátí do Čech, hodlají tady uklízet taky. „Chceme ukázat, že problémy s odpadky mají lidé po celém světě,“ říká Míša. V uklízení přitom nejsou sami, vědí o dalších více než osmdesáti „uklízečích“ po celém světě. „Třeba i v Japonsku, které je jedním z nejčistších států na světě, funguje skupina Tokyo River Friends, která již roky sbírá kilogramy smetí,“ dodává Míša.

„Je pro nás hrozný nezvyk mluvit o tomhle všem česky,“ omlouvá se za občasné přeskočení do španělštiny Míša. Dvojice je ve Střední Americe nesmírně populární. Opakovaně mluvili v místních televizních show, objevili se v několika reportážích, ve svém projevu je dokonce zmínil prezident El Salvadoru Nayib Bukele. V Česku o jejich projektu ví ale jen málokdo, sociální sítě mají totiž hlavně v angličtině a španělštině.

Za jejich slávou stojí v posledních letech populární sociální síť TikTok. Událo se to ale vlastně náhodou, neplánovali být tiktokeři. „Z úklidu v Guatemale jsme natočili video, které se během pár hodin stalo virální,“ vypráví Míša. Najednou se pod jejich příspěvkem objevilo přes dva tisíce komentářů a každý nový příspěvek viděly tisíce uživatelů. Podle údajů poskytnutých Míšou a Jirkou jejich videa na TikToku nasbírala už 42 milionů shlédnutí. Za celou dobu fungování účtu pak jejich videa dostala od lidí více než čtyři miliony lajků.

Oblečení z odpadu i kukuřice. Ostravská firma Nilmore získala injekci devět milionů korun

Fotku jen za několik odpadků

Na ulici se z nich mezi tím staly známé tváře. Místním se líbí, že dvojice mluví ve videích španělsky, i když se silným evropským přízvukem. Španělsky se přitom pořádně naučili až na cestách Střední Amerikou. „V Barceloně jsme na to hodně kašlali a mluvili skoro jen anglicky. Pár měsíců před odjezdem jsme začali chodit na lekce, abychom nebyli úplně ztracení,“ dodává Míša. Jirka pak říká, že to vlastně není ani tak těžké, protože slovíčka jako polyester, plasty a odpad se pořád dokola opakují.

„Každou chvíli za námi někdo chodí s žádostí o fotku,“ usmívá se Míša. Pár fotografii nedá ale jen tak zadarmo. Každý, kdo o ni stojí, musí Jirkovi a Míše přinést nejprve pět kusů odpadků, které najde na zemi. „Fanoušci nikdy nezůstanou jen u pěti. Když jednou začnete, tak zjistíte, kolik odpadu všude je, a nemůžete přestat,“ dodává Míša. Fotku si už takhle „odpracovalo“ přes dvě stě lidí.

O všech svých úklidech Jirka s Míšou vedou podrobné zápisy, vědí o každém kilogramu odpadků, který kde sesbírali. Zaznamenávají si i počty lidí, kteří jim pomohli. „Musíme být organizovaní, abychom to všechno zvládli,“ vysvětluje Míša. Podrobné statistiky si vedou ale i z jiného důvodu. „Náš cíl je být zapsáni v Guinessově knize rekordů jako ti, co zorganizovali úklid v nejvíce různých zemích světa,“ doplňuje Jirka.

Zdroj: MJ Aquaholics

Falešné zuby i mrtvé prase

Nejčastěji při úklidech sbírají PET lahve, plastové obaly nebo jednorázové příbory. „Ve městech je to dost jednotvárné, skoro nic jiného tam není. Zajímavější je to na plážích. Do moře se dostane dost místního odpadu, který se pak vyplaví na pobřeží,“ doplňuje Jirka. Ještě v Barceloně našli na pláži urnu s lidským popelem, který z půlky omylem vysypali. V Mexiku zase objevili mrtvé prase, které zapáchalo tak moc, že úklid museli přerušit. Občas nacházejí dětské pleny nebo použité vložky a tampóny, jednou natrefili na zubní náhradu. „Proto máme vždycky rukavice. Už jsme ošlehaný a můžeme sáhnout na cokoliv,“ dodává Míša.

Při úklidech se řídí několika základními pravidly, aby všechno dobře fungovalo. „Nesbíráme například organický odpad,“ říká Jirka. Míchání plastů a bioodpadu nedává smysl, navíc odpadky po chvílí začnou zapáchat. Dobrovolníkům také říkají, aby nebrali odpad přímo od lidí. „Musí se naučit postarat se o svoje věci sami,“ vysvětluje Míša. S kolemjdoucími se prý kvůli tomu někdy pohádají. Jejich dobrovolníci ale nejsou běžná úklidová služba.

V koši restaurací skončí ročně přes 20 tisíc tun jídla a zbytků. Zbytečně. Odpad jde zkompostovat

Uklízení není řešení, ale jen první krok

„Víme, že úklidy odpadků nejsou řešení, je to ale první krok,“ říká Jirka. Jejich sebrané pytle většinou putují pouze na jiné místo, kde je otevřená skládka. Znečišťují prostředí pak akorát jinde.

Jako stěžejní vidí oba vzdělávání nejmladší generace o tom, jak se k odpadu mají chovat a že ho mají vytvářet co nejméně. Míša s Jirkou proto pořádají přednášky na základních a středních školách, vystupovali už i na univerzitě.

Program vždy uzpůsobují věku posluchačů. S nejmladšími provádí vystudovaný chemik Jirka pokusy, starším společně pouští videa třeba želvy s plastovým brčkem v těle. „Snažíme se jim ukázat, co odpad doopravdy způsobuje, a být k nim otevření,“ dodává Míša.

„Většina našich dobrovolníků jsou mladí lidé,“ vysvětluje Jirka. Právě oni mohou inspirovat své rodiče a starší generaci. „My se jednou vrátíme zpět do Evropy, ale rádi bychom za deset let přijeli zpět sem a viděli změnu. Změna bez lidí, kteří ji budou chtít, ale nebude,“ uvádí Míša.

Ze stavební suti vznikají květináče i svícny. Moravské Cementum recykluje demoliční odpad

Hrníčků a triček je dost, raději vydali e-knihu

Lidí, kteří se snaží něco změnit ve vztahu k životnímu prostředí, potkávají čím dál více. Dobrovolníky na úklid vyhledávají pomocí internetového dotazníku na sociálních sítích, ale také v místních organizacích. „Největší úspěch mají úklidy ve velkých městech,“ dodává Jirka. Nejenže se tam najde velký počet dobrovolníků, ale kolemjdoucí lidé je vidí, natáčejí a mnohdy si z nich berou příklad.

Cestování zatím financují hlavně z vlastních úspor. „Kamarádi nám říkají, abychom začali prodávat trika a hrníčky. Jenže to jde proti naší filosofii. Hrníčků je na světě už dost,“ vysvětluje Jirka.

Namísto klasických propagačních předmětů vydali e-knihu s názvem Každý kousek se počítá: Průvodce udržitelným životem ve španělštině. Dali v ní dohromady všechny svoje znalosti o životním prostředí. „Na základě naší knihy taky budeme spolupracovat s vládou Hondurasu na programu zaměřeném na životní prostředí,“ dodává Jirka.