Ačkoli v Česku firmy nabízející biopotraviny mají své věrné zákazníky, zájem o „zdravější“ jídlo celkově spíše stagnuje. Prodeje biopotravin poškodilo mimo jiné všeobecné zdražování a s tím související pokles reálných příjmů v posledních letech, i když Češi a Češky zdravě jíst chtějí.
Meduňka, máta, měsíček, sléz, chrpa, šalvěj nebo růže. V provoněném sídle firmy Sonnentor v jihomoravských Čejkovicích visí na zdech fotky a medailonky farmářů, od kterých podnik odebírá zmíněné bylinky a vyrábí z nich čaje a koření. A to striktně v biokvalitě.
Vystavenými snímky českých farmářů ilustruje firma svůj přístup k byznysu postavený na férových vztazích s dodavateli, které si vybírá tak, aby pěstování bez chemie přispívalo k ochraně životního prostředí.
Sonnentor působí na českém trhu už přes třicet let. Firma řešila ekologii už dávno předtím, než se to stalo v korporátním světě populární a než začala evropská ekonomika zelenat. Sonnentor si vybudoval věrnou komunitu zákazníků, která na výrobky zdobené originálními ilustracemi nedá dopustit, i když se prodávají za vyšší ceny, pohybující se kolem stokoruny i výš. Popularita bio čajů a bylinek od této firmy je vidět také na číslech. Tržby pomalu, ale jistě rostou každým rokem: Sonnentor se dnes řadí mezi největší tuzemské výrobce. Své výrobky prodává kromě českého trhu také v Německu, Rakousku nebo na Slovensku.
Podle vedoucí marketingu Kamily Šťastné chce firma postupně dál růst, i když ne za každou cenu. Jsou tak místa, kde si její čaje zákazníci nekoupí. „Obchodní partnery si pečlivě vybíráme, například nedodáváme do kamenných nadnárodních řetězců, kde je až příliš velký tlak na cenu,“ vysvětluje. Distribuční síť má Sonnentor rozloženou mezi vlastní prodejny a e-shop, vybrané online prodejní platformy a síť prodejen se zdravou výživou. „Sázíme také na edukaci svých zákazníků prostřednictvím sociálních sítí, workshopů, teambuildingů a také na autentickou zkušenost v rámci naší unikátní zážitkové exkurzní trasy v Čejkovicích,“ vysvětluje.
Firmě Sonnentor se daří – jak rozšířené a kupované jsou ale biopotraviny v celém Česku?
Citliví na ceny
Řečí české statistiky, respektive dat Ústavu zemědělské ekonomiky a informací za rok 2023 – čaje spadají do kategorie s názvem Ostatní zpracované potraviny: ta tvoří nejprodávanější položku, tedy přibližně 34 procent celkového objemu biopotravin na českém trhu. Přibližně tři čtvrtiny oněch „ostatních zpracovaných potravin“ pak tvoří kromě čaje ještě káva, dětská strava nebo doplňky stravy. Druhým nejžádanějším sortimentem v biokvalitě je ovoce a zelenina (23 procent), třetí mléko a mléčné výrobky (16 procent).
Například zákazníci Teska kupují podle mluvčí řetězce Ivy Pavlouskové v biokvalitě nejvíce dětskou výživu, dále pak mléčné výrobky, trvanlivé potraviny jako mouky, čaje, těstoviny nebo přísady na pečení. V závěsu za nimi je ovoce, zelenina a nápoje. „Zájem roste i o mražené biopotraviny, například zmrzliny, a z alkoholických nápojů bio vína,“ říká.
Přestože obchodníci i výrobci sledují rostoucí zájem o bio i to, že spotřebitelé stále více dbají na zdravý životní styl a zajímají se o původ a kvalitu jídla, podíl biopotravin se na celkovém prodeji potravin drží pod dvěma procenty. A v posledních letech nijak zvlášť neroste. V roce 2023 dokonce mírně klesl, což ministerstvo zemědělství přičítá poklesu reálných příjmů, vysoké inflaci a prudkému nárůstu cen potravin ve zmíněném období. I když spotřeba biopotravin podle statistik rostla o 6,7 procenta, růst táhly spíš vyšší ceny než skutečné zvýšení poptávky.
Hlavní bariérou je pro zákazníky skutečně cena. Jak říká Vladimíra Šebková z výzkumné agentury YouGov, platí to jak u biopotravin, tak u dalšího trendu posledních let, kterým jsou rostlinné náhražky masa či mléka. „Kupující jsou na cenu hodně senzitivní, to platí jak pro rostlinné alternativy masa, tak pro bio,“ uvádí s tím, že pokud bude rozdíl v cenách oproti konvenčním produktům výrazně vyšší, zákazníci po nich jen těžko sáhnou.
Citlivost zákazníků na ceny vnímají i v Tesku. „Je pravda, že biopotraviny jsou často cenově náročnější, což může být pro část zákazníků bariérou,“ připouští Iva Pavlousková. Další výzvou podle ní zůstává i osvěta, protože řada zákazníků stále nemá dostatek informací o výhodách biopotravin nebo cítí ke značce bio nedůvěru.
Kamila Štastná z firmy Sonnentor, vyrábějící koření a čaje v biokvalitě, přitom zdůrazňuje, že vyšší cena biopotravin má svůj důvod. Péče o rostliny bez chemie je zkrátka pracnější. „Ekozemědělci více využívají ruční a mechanickou činnost, která je dražší než chemické postupy,“ vysvětluje.
Prodeje táhnou řetězce
Platí přitom, že v západní Evropě mají biopotraviny větší podíl na celkových útratách zákazníků: podle Vladimíry Šebkové z YouGov tento trend táhnou cenově dostupnější privátní bioznačky obchodních řetězců. Mezi největší trhy biopotravin patří Německo, Francie, Švýcarsko, Itálie: tyto země tvoří dvě třetiny celkového obratu biopotravin v Evropě.
Průměr podílu biopotravin na celkových prodejích v Evropské unii je pět procent, Česko je tak s necelými dvěma procenty výrazně pod touto úrovní.
Evropské země s největším podílem biopotravin na trhu byly předloni Dánsko s 11,8 procenta celkového trhu s potravinami, Švýcarsko s 11,6 procenta a Rakousko s 11 procenty: poslední zmíněná země je podle Kamily Šťastné z firmy Sonnentor kolébkou ekologického zemědělství. „Vnímání biopotravin je tam jiné, je považováno za standardní součást zdravého životního stylu. I z hlediska prodejních kanálů tam existují prodejny se stoprocentním podílem biopotravin, zatímco u nás se jedná stále spíše o mix konvenčních produktů a biopotravin,“ přibližuje specifika rakouského trhu, kde má Sonnentor sesterskou firmu.
Čeští zákazníci nakupují bio primárně v obchodních řetězcích. Nejčastěji jde o supermarkety a hypermarkety, které mají dohromady 36 procent trhu, což představuje obrat asi 2,6 miliardy korun. S téměř 23 procenty jsou v závěsu za nimi e-shopy následované drogeriemi, jejichž podíl dosahuje téměř 19 procent.
Zdravější obědy
Biopotraviny přitom nelze považovat jen za jakousi módu. Jejich produkce v obecné rovině prospívá zdraví konzumentů, je šetrnější vůči přírodě a může pomoct i s omezováním uhlíkové stopy.
Ministerstvo zemědělství si v takzvaném Akčním plánu pro rozvoj ekologického zemědělství vytyčilo cíl zvýšit do roku 2027 podíl bia na celkové spotřebě potravin na čtyři procenta. Jednou z cest, jak toho chce dosáhnout, je rozšíření nabídky biopotravin ve veřejném stravování, kde se denně stravuje kolem tří milionů lidí.
Pomoci tomu má nová legislativní povinnost, která by měla začít platit během letošního roku a která ukládá nemocnicím nebo domovům seniorů zařadit minimálně pět procent biopotravin do své nabídky. Pro školy je od letošního září stanoven podíl dvou procent z hmotnosti porce. „Je to stále nízké procento, ale věříme, že každý takový krok může pomoci k větší podpoře biopotravin a také jejich dodavatelů – lokálních farmářů – a vést tak k větší soběstačnosti,“ hodnotí iniciativu vedoucí marketingu Sonnentoru Kamila Šťastná.
Minimální podíl by se měl postupně dál navyšovat a už za dva roky by mohlo být v biokvalitě až deset procent veškeré produkce ve veřejných jídelnách.
Zavedení biopotravin do veřejného stravování má být součástí minimálních standardů odpovědného zadávání veřejných zakázek. Ty mají zajistit, aby veřejná správa nakupovala v souladu s principy udržitelnosti. Podle PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců je dodavatelů základních komodit, jako jsou obiloviny, mléko a mléčné výrobky nebo hovězí maso, v jejichž produkci je Česko soběstačné, dostatek.
Řada provozů už se připravuje na hledání nových dodavatelů, kteří by dokázali pokrýt zvýšenou poptávku po biopotravinách. Týká se to například Nemocnice Na Homolce, jež biopotraviny do jídelníčku už nějakou dobu zařazuje. Nemocniční jídelna v biokvalitě pracuje s mléčnými výrobky, vejci, luštěninami a moukou.
Zkušenosti s biopotravinami už má i Mateřská škola Fügnerova v Lounech, která jich nyní pro přípravu jídel používá minimálně 10 procent. Podle vedoucí tamní školní jídelny Hany Hlouchové začala většina dodavatelů alespoň částečně měnit nabídku tak, aby změnám ve spotřebním koši vyhověla.
Motivace pro farmáře
Zavedení nové povinnosti může podpořit také ekologické farmaření. Jistota odbytu povede podle Svazu ekologického zemědělství PRO-BIO k větší produkci těchto potravin a konvenční zemědělce bude motivovat k přechodu na ekologické zemědělství.
Podíl zemědělské půdy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství přitom v Česku pozvolna roste. V roce 2023, z něhož jsou nejčerstvější dostupná data, činil téměř 17 procent. Cílem Akčního plánu pro rozvoj ekologického zemědělství je zvýšit do roku 2027 tento podíl na 22 procent.
Tomu by měl pomoci i čerstvě představený plán tuzemských vinařů, kteří si vytyčili cíl zvýšit do roku 2045 poměr ekologicky obhospodařovaných vinic na 15 procent oproti stávajícím 6,5 procenta. Motivací je pro ně nejen zelená politika Evropské unie, která na rozšiřování ekologických ploch v zemědělství cílí – jde také o trend mezi zákazníky. „Z jedné strany jde o požadavek konzumenta, tedy nástup nové generace, která žije jiným životním stylem, a z druhé strany je zde požadavek Evropské unie v oblasti ekologizace na úrovni EU a následně národních legislativ. V neposlední míře jde o krok v rámci konkurenceschopnosti,“ vysvětlil výkonný ředitel Svazu vinařů Martin Půček. Podíl zvyšování ekologicky obhospodařovaných ploch je v souladu s cílem Evropské unie, aby se v zemích Unie do roku 2030 ekologicky obhospodařovalo 25 procent zemědělské půdy.
Podle manažerky PRO-BIO Kateřiny Urbánkové pomůže ekologické vinohradnictví posílit odolnost krajiny. „Představuje to důležitý posun nejen pro ekologické zemědělství, ale i pro odolnost celého sektoru vůči změnám klimatu. Ekologické vinohradnictví pracuje s přírodou – bez syntetických pesticidů a průmyslových hnojiv – a přispívá tak k ochraně půdy, vody i biodiverzity. Zdravější půda lépe odolává extrémům, jako jsou sucho nebo eroze,“ uvedla. •
Článek byl publikován v časopise Reportér.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
