V domovech trávíme dlouhé hodiny, takže bychom měli pečlivě volit jejich vybavení. Zejména elektronika může uvolňovat zpomalovače hoření, které společně s kontaminovaným prachem vdechujeme. Pomáhá častý úklid.
Plastové části elektroniky téměř vždy obsahují zpomalovače hoření. Výjimkou jsou menší zařízení, třeba sluchátka nebo telefony. Tyto látky, jak uvádí Státní zdravotní ústav, se hromadí v tukových tkáních a orgánech s vysokým obsahem tuků. Narušují hormonální rovnováhu organismu a podle studií na zvířatech poškozují reprodukci a vývoj plodu. Jsou toxické pro nervovou soustavu a mohou přispívat ke vzniku nádorových onemocnění.
„Do ložnice nebo do dětského pokoje větší elektronika typu reprobeden vůbec nepatří,“ říká odbornice spolku Arnika na toxické látky Karolína Brabcová. Bromované zpomalovače se podle ní sice nahrazují jinými látkami, ty ale nejsou zatím dost prozkoumané a mohou být pro lidské zdraví podobně škodlivé.
Zpomalovače hoření se přidávají také do textilního polstrování či matrací, protože plastová vlákna se snadno vznítí. Spotřebitelé by se proto měli na přítomnost zpomalovačů zeptat u výrobce.
Recyklace není vždy výhra
Že je elektronika problematická, potvrzuje i testování prachových chuchvalců. „Zdaleka nejvyšší koncentrace jsou v serverovnách nebo obecně v kancelářích, což dokazuje, že elektronika je hlavním zdrojem zpomalovačů hoření,“ říká Brabcová.
V kancelářském prostředí mohou být problematické také velkoplošné koberce. „Vysoké koncentrace se drží v prachu, a proto je dobré často vysávat,“ radí expertka v podcastu Domácnost bez jedů, který Ekonews připravily společně se spolkem Arnika.
Pro vybavení bytu či domu ale neexistují žádné hygienické limity pro vnitřní prostředí, jako je tomu například ve školách či v nemocnicích. „Zakázáno je jen pár látek, těžké kovy, kyanidy či arsen. Některé látky se hlídají jen u veřejných institucí,“ shrnuje Brabcová.
Hodně si Brabcová proto slibuje od plánovaného evropského nařízení o ekodesignu výrobků. Podobně jako v případě energetického semaforu u spotřebičů by měli výrobci upozorňovat na složení výrobků, jejich uhlíkovou stopu a recyklovatelnost.
Největším problémem je ale to, jak se spotřebiči a elektronikou nakládá na konci jejich života. „Bohužel se často vyvážejí mimo Evropu, protože si tu tímto odpadem neumíme poradit kvůli nedostatku recyklačních kapacit. A tam to lidé v těžkých podmínkách zpracovávají a vdechují, často v dílnách u vlastních domů,“ připomíná Brabcová.
Spousta škodlivých látek se navíc prostřednictvím recyklace dostává znovu do oběhu. „Je důležité vyčistit výrobní cykly hned na začátku,“ zdůrazňuje expertka spolku Arnika.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
