Rtěnky, laky na nehty, krémy, barvy na vlasy nebo sprchové gely a šampony. Všechny tyto přípravky běžně používáme. Všechny přitom obsahují syntetickou, někdy zdraví nebezpečnou chemii. Proč se nevyplatí spoléhat na to, že nás regulátoři trhu ochrání?
V Evropské unii je regulace kosmetiky asi nejpřísnější z celého světa. Jak uvádí kniha Svět non toxic, v USA je v kosmetice zcela zakázaných jen asi jedenáct látek, v Unii jde o více než 1300 složek a dalších 250 sloučenin, které se nesmějí používat.
Expertka spolku Arnika Tereza Kovalčíková však upozorňuje, že regulátoři pracují jen se současnými poznatky. Pokud je látka uvedena na trh, považuje se automaticky za bezpečnou, dokud se nepotvrdí opak. Časem se naneštěstí může prokázat, že jde o alergen či hormonální disruptor.
Dalším problémem je takzvaný „koktejlový efekt“. Látky totiž vzájemně reagují a ne vždy lze přesně určit, jak kterého jednotlivce ovlivní. „Ohrožené jsou zejména citlivé skupiny, jako jsou maminky, miminka nebo teenageři, většinou dívky,“ popisuje Kovalčíková v novém díle podcastu Domácnost bez jedů, který je společným projektem Ekonews a spolku Arnika.
Co se dá vyčíst z obalu
Mezi problematické látky řadí Kovalčíková parabeny, sulfáty, silikony nebo syntetické parfémy a barviva. „Jakmile se tomu začnete věnovat, zjistíte, že se v produktech opakují a budete se jim umět lépe vyhnout,“ radí.
Parabeny se používají jako konzervační látky na bázi potlačování enzymů. Podle platformy Svět non toxic se našly ve tkáni lidských prsou, je prokázáno, že dokážou imitovat hormony.
Sulfáty jsou povrchově aktivní látky (tenzidy), které se nacházejí ve většině šamponů či sprchových gelů kvůli tvorbě pěny. Silikony se zase snadno nerozpouštějí ve vodě, z vlasů je tak nelze jednoduše vymýt a mají tendenci se vrstvit. Takto obalený vlast se třeba nedá přírodně barvit.
Syntetické vůně jsou z 95 procent ropné deriváty. Mohou obsahovat konzervanty a způsobovat alergie, například dětem, píše se v knize Pavlíny Pavlištové a Kataríny Hrivňákové.
Naštěstí pro spotřebitele musejí být látky na kosmetických přípravcích vyjmenovány a seřazeny podle množství, ve kterém jsou zastoupeny. „Bohužel složka ‚parfum‘ může znamenat až tisíce různých látek, navíc často podléhají obchodnímu tajemství,“ vysvětluje Kovalčíková.
Řešením je minimalismus
Univerzální rada zní používat kosmetických přípravků co nejméně a vyhledávat ty přírodní, které se poznají podle složek „oil“ (olej), „ butter“ (máslo) nebo „extract“. Pomohou i certifikáty. „Pro mě osobně je nejlepší francouzský Ecocert, který je nezávislý, nebo český CPK či CPK bio,“ radí Kovalčíková.
Pro mnohé spotřebitele je také klíčové, aby produkt ani jednotlivé složky nebyly testovány na zvířatech. To může zaručit zmíněný Ecocert či Leaping Bunny. Jako užitečný zdroj informací může posloužit rovněž aplikace INCI beauty.
Volba přírodní kosmetiky může mít i nečekané přínosy. „Mně se například zlepšil čich tak, že mi syntetické vůně vyloženě vadí. Neříkám ale, že je naše domácnost dokonalá, že se tam z deseti přípravků nenajde třeba jedna mastička na bolavá záda. Ale vím, že je jen jedna, takže jsem devětkrát snížila chemickou zátěž své koupelny,“ říká Kovalčíková.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
