Udržitelnost není o elektroautech a o solárech. Vždy je o tom, jestli změna firmě pomůže, uvádí poradce

Za svoji praxi zjistil, že nemá cenu nikoho přesvědčovat. „Ukážu jim možnosti, které mají. Finální rozhodnutí, jestli do toho půjdou, nebo ne, je na firmě,“ uvádí Lukáš Kalvoda, který pomáhá podnikům s udržitelností a ESG.

Přesvědčování se podle něj nevyplácí, není to dobrá hnací síla. „Spíš je to ukázka toho, co by změna znamenala a kolik by je stála nejenom finančně, ale i v interních nákladech,“ uvádí v rozhovoru s Ekonews Lukáš Kalvoda, který se zabývá ESG a udržitelností v poradenské společnosti Green0meter.

Snaží se proto podnikům představit, jaké mají možnosti. Pokud vidí třeba deset změnových projektů, z nichž pár přinese úspory nebo lepší konkurenceschopnost ihned, tak většinou podle Kalvody neváhají. „Je důležité ukázat praktické dopady a nesoustředit se jen na elektroauta a fotovoltaické panely,“ říká Lukáš Kalvoda.

Po kterých službách panuje největší poptávka v oblasti firemní udržitelnosti a ESG?

Největší poptávka je hlavně po výpočtu uhlíkové stopy, ať už společností nebo produktů, a po dekarbonizačních plánech. Některé menší společnosti už vnímají i to, že dobrovolné standardy mohou být plus. Tohle je teď trend, který tlačí hlavně dodavatelské řetězce.

Dělají to firmy častěji dobrovolně, nebo je především nutí banky, odběratelé či legislativa?

Je to individuální. Pokud je vaším klientem velká společnost a v rámci obratu vám dělá 70 procent, tak vám nezbyde nic jiného než plnit požadavky. Na druhou stranu máme i menší firmy, které v tom vidí velký potenciál – ať už kvůli lepší konkurenceschopnosti nebo optimalizaci provozních nákladů – a proto do toho jdou. Je to vždycky individuální, ale neřekl bych, že by to tlačila legislativa, spíše zmíněné dodavatelské řetězce.

Když přijdete do firmy, dáváte dohromady data a zkoumáte, kde lze nalézt úspory. Dají se nalézt všude?

Vždycky. U firem totiž panuje slepota. Prošel jsem stovky výrobních společností a ještě se mi nestalo, že bychom někde něco nenašli. Jsou rozdíly v tom, jak jsou firmy vepředu a jak moc inovují, nakolik se o tyto oblasti zajímají. Je třeba si uvědomit, že optimalizace provozních nákladů není nic nového. ESG není postavené na zelené louce, ale vychází ze základních věcí, které firmy dávno dělaly a budou dělat. To, co já v tom vidím, je kontinuita a agregace všech oblastí, které spolu souvisejí. Provázanosti ale mnohdy firmy opomíjejí.

Jak to myslíte?

Nelze upřednostnit jenom jeden pilíř a zapomenout na ty ostatní. Udržitelnost je o tom, aby firmy kontinuálně hledaly možnosti a měly dlouhodobý plán, co budou dělat a jak se to prováže s jednotlivými procesy uvnitř podniku. A potom ušetří tady jedno procento, tam tři, tam deset procent, takže ve finále úspory mohou třeba sahat od 300 tisíc po milion a půl, díky čemuž se celá tato agenda zaplatí.

Máte příklad konkrétních úspor?

V jedné firmě třeba mají obrovskou lakovnu a zároveň kalení. Využili jsme zbytkové teplo z lakovny částečně pro kalení, čímž vznikla jedna velká úspora. Zároveň se v podniku instalovaly soláry, což byla další pomoc. Udržitelnost ale není o elektroautech a o solárech, vždycky je o tom, jestli firmě pomůže a v jaké míře. Není nikde psáno, že když osadím všechny střechy, tak to bude nejlepší. Není to tak.

Jak tedy postupujete?

Hledáme místa největších úspor, které mají smysl, a pak seřadíme jednotlivé projekty podle toho, jaký vliv mají na snižování uhlíkové stopy, snižování nákladů. Hledáme návratnost, aby to klientovi dávalo smysl, a hlavně aby měl kontinuální dlouhodobý plán. To je to nejdůležitější.

Dneska jsou nějaké dotace, ale za tři roky mohou být úplně jinačí. Zároveň jsou technologie, které jsou dneska OK, ale já nevím, jestli za deset let budou OK. Se všemi těmito věcmi by se mělo počítat v dlouhodobém horizontu. Hodně se třeba opomíjí vliv růstu teplot na výrobní procesy.

Ve firmách je často odpor k ESG a udržitelnosti, Green Deal je pomalu sprosté slovo. Jak se s tím vypořádáváte?

Za svoji praxi jsem zjistil, že nemá cenu nikoho přesvědčovat. Jsem člověk, který jim chce pomoct a ukáže jim možnosti, které mají. Finální rozhodnutí, jestli do toho půjdou, nebo ne, je na firmě. Přesvědčování není úplně dobrá hnací síla. Spíše ukazuji, co by to znamenalo, kdyby se udělala změna, a kolik by je stála nejenom finančně, ale i v interních nákladech. To je nejdůležitější. Pokud mám v ruce deset změnových projektů, z nichž prvních pět je možné udělat během jednoho měsíce a úspora přijde hned, tak přínos vidí.

Co byste doporučil firmám v současné době, kdy není úplně jasný další vývoj. Tedy kromě toho, že mnohé z nich dostaly na nefinanční reporting dvouletý odklad.

Firmy, které už začaly, udělaly si dvojí materialitu a změřily uhlíkovou stopu, tak nemají důvod, proč by v tom neměly pokračovat. Odklad znamená, že za dva roky to stejně budou muset dělat, a přitom to nejtěžší si už odbyly.

Uhlíkovou stopu beru jako standard, bez něhož se firmy neobejdou a budou ji muset řešit dlouhodobě – ať už na roční úrovni, co se týče produktů v rámci výpočtu uhlíkové stopy, nebo analýz životního cyklu a podobně. Tyto požadavky přicházejí hlavně od velkých klientů, u nichž si nemyslím, že by ještě došlo k zásadním změnám.

Těmto společnostem říkám: Máte dvojí materialitu, pojďme to dělat. Zároveň ale nevíme, co nás čeká, takže počkejme půl roku a uvidíme, s čím přijde Evropská unie, protože ta kontinuita musí být zachována.

Jste pro zjednodušení reportovacích povinností?

Budu jenom rád, když se požadavky sníží z těch více než 1000 datových bodů, které firmy mají sledovat. Kdyby jich bylo 300, 400, tak budu spokojený. V některých oblastech je úplně jedno, jestli legislativa půjde doleva, nebo doprava.

Pokud je dvojí materialita dobře zpracovaná, tak podle mě ukazuje velmi zajímavý přehled o firmě. Odhalí totiž jednotlivé datové body, na které by se podnik reálně měl zaměřit bez ohledu na to, jestli ho k tomu legislativa nutí, nebo ne.

A je jedno, jestli je to malá, střední nebo velká firma. Oblast uhlíkové stopy nebo dekarbonizace často vede k optimalizaci provozních nákladů a k lepší konkurenceschopnosti. A to je opravdu pro firmy oblast, kterou by měly neustále sledovat. Na to, jestli budou reportovat o deset nebo sto bodů víc nebo míň, si počkejme. Ale v oblastech, které jsou přímo spjaty s fungováním firmy, by jednoznačně měly pracovat dál, protože to je v jejich zájmu.