Přípravky, s kterými udržujeme naše domácnosti v čistotě, ovlivňují naše zdraví, protože je vdechujeme a dostávají se do kontaktu s pokožkou. Končí v čistírnách odpadních vod a následně se z nich některé látky uvolňují do vodních toků a putují životním prostředím.
Pro naše zdraví i životní prostředí je tedy lepší volit základní prostředky, radí expertka spolku Arnika Tereza Kovalčíková v podcastu Domácnost bez jedů. „Stačí několik produktů pro kompletní úklid celé domácnosti. Jde o ocet, kyselinu citronovou, obyčejné mýdlo či sodu,“ říká Kovalčíková. Podle ní je lepší volit sypké přípravky, protože neobsahují vodu, takže v nich nemusí být konzervant. „Když nemám náladu na typický zápach octu, tak používám roztok kyseliny citronové. Kyselé tekutiny výborně odstraňují vodní kámen,“ dodává.
Naopak chlorová chemie, na jejíž bázi je třeba známé Savo, je podle ní velmi nežádoucí chemický koktejl. „Sice si tím můžeme vyčistit bazén, ale když je pustíme do odpadních vod, likviduje živé organismy,“ říká Kovalčíková.
Konvenční prací prostředky obsahují například fosfonáty, které sice změkčují vodu, ale procházejí čistírnami odpadních vod a ve volné přírodě mají za důsledek nárust sinic. Tekuté prací prostředky zase musejí obsahovat nežádoucí konzervanty.
Zjistěte si tvrdost vody
Před přechodem na ekologické praní je dobré zjistit tvrdost vody v domácnosti, čemuž se dá poté přizpůsobit receptura. „U praní bych také doporučila nepřeplňovat pračku, aby se prášek dostal všude a zároveň se dobře vymáchal,“ radí Kovalčíková. Na bělení skvrn radí perkarbonát sodný. „Běžné bělící prostředky obsahují optické rozjasňovače, které obalují vlákno tak, aby odráželo více modrého světla. Takže je to vlastně optický klam,“ vysvětluje.
Oblečení škodí časté praní. „Pokud mám na bundě flíček, stačí jej odstranit hadříkem se saponátem. Jeden den nošenou halenku mohu jen vyvětrat. A to platí i pro funkční oblečení,“ radí. Sníží se tak i produkce mikroplastů, které se z vláken uvolňují.
Mezi zbytné prostředky patří například konvenční aviváže. „Aviváž se začala vyrábět, když se nosilo tesilové oblečení a vznikala při tom statická elektřina. Původní cíl aviváže bylo ji snižovat. Teď má spíše vonět a uhlazovat vlákno,“ popisuje Kovalčíková.
Nádobí se musí opláchnout
Méně zkušení spotřebitelé se mohou řídit různými certifikáty jako je Ecocert, Eko Guarantee, Nordic Ecolabel nebo Nordic Swan. „U EU Ecolable je na místě obezřetnost, protože má široký záběr na spotřební zboží,“ myslí si Kovalčíková.
Přidává také námět k zamyšlení: „Proč je na jednom známém přípravu na mytí nádobí napsáno, že s ním nemáme omývat ovoce a zeleninu? To je děsivé. Pokud chcete u těchto přípravků zůstat, alespoň se ujistěte, že je nádobí pořádně opláchnuté a nejsou na něm bublinky. Ještě agresivnější jsou ale přípravky do myčky. Mně stačí na nádobí perkarbonát sodný, prací soda, kyselina citronová a leštidlo,“ shrnuje Kovalčíková.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
