Na polabské farmě v Semicích zkraje května sklidili první ředkvičky, jarní cibulky a saláty „little gem“. Cukety teprve klíčí. Hana Sahulová Součková na necelých 40 hektarech půdy pěstuje brambory, zeleninu, ale také jedlé květy. O odbyt se jí stará Košík.cz a restaurace.
Mladá farmářka a čerstvá maminka devítiměsíčního Fandy Hana Sahulová Součková ze Semic v Polabí má práci s půdou v krvi. Na poli hospodařil už její praděda, který areál koupil, její rodiče po roce 1989 začali zeleninu prodávat na trzích. S rozvojem konkurenčních supermarketů se ale otec nechal zaměstnat v místním zelinářství společnosti Bramko CZ, která patří mezi největší tuzemské pěstitele brambor a zeleniny.
Hana Součková trávila v dětství víkendy tím, že s tátou jezdila do práce. Vlastní projekt pak rozjela před osmi lety. Chvíli pobývala v Praze, kde jí trenér v posilovně a zároveň expert na dotace vnuknul nápad vzít si startovací dotaci pro mladé zemědělce.
Rodinný podnik se vším všudy
„Tahle plocha byl můj první půlhektar,“ ukazuje farmářka na pozemek za dvorem, kde bydlí rodiče a babička. „Rodiče pozemek nejprve pronajímali Bramku, následně společnost z nájmu vypověděli a řekli mi, ať ukážu, co umím,“ vzpomíná Součková. Dnes tátu a mámu zaměstnává, stejně jako syna své sestřenice.
„Jedna teta chodí okopávat, druhá prodává na trzích. Pomáhají nám i důchodci z obce nebo děti po škole,“ líčí rodinné podnikání s podporou místní komunity. Připouští přitom, že nedostatek pracovní síly je problém, takže se chce v budoucnu zaměřit na automatizaci.
Farmářka pěstuje asi šest desítek plodin. Jde o brambory, cibuli, mrkev, petržel, kedlubny, rajčata, květáky, saláty, cukety, okurky, papriky, dýně, bylinky či jedlé květy. Za polem je vidět velká hala Bramka, ale pode Součkové si nekonkurují. „Jsme v Polabí, v okolí Semic je zelinářů šest. Bramko má jinou cílovou skupinu i způsoby pěstování,“ je přesvědčená.
Brambory bez orby pěstovat nikdo neumí
Součková hospodaří tak, aby v půdě dokázala zadržet co nejvíce vody. Zároveň používá jen postřiky, které jsou povoleny v ekologickém zemědělství. Minerálních hnojiv se zříct neumí, ale snaží se je na základě rozborů půdy minimalizovat.
Používá také meziplodiny jako jetel, lupinu, hrách či hořčici, které slouží jako zelené hnojivo. Pro úplné nahrazení chemie by ale potřebovala nakoupit opravdu hodně kravské mrvy. Vlastní krávy totiž nemá, v ohrádce se pasou ovce, které pomáhají zpracovat posklizňové zbytky nebo prasklé a červivé ředkvičky. Pro vlastní spotřebu Součková chová i kuřata, někdy kachny, husy či perličky.
Farmářka zatím nepanikaří ani kvůli rostoucímu riziku sucha. Díky starým rozvodům, které instalovali ještě komunisté v 60. letech, může otočit hydrantem a zalévat vodou z Labe. Bez pravidelné závlahy zeleninu pěstovat nelze.
„Snažím se, aby půda měla retenci, abychom zalévali co nejméně a rostliny si vodu natáhly samy. Chci být připravená na situaci, že nám jednou sladkou vodu ve velkém suchu zakážou používat,“ říká.
Sleduje trendy v ekologickém i regenerativním zemědělství a z každého si bere trochu. „Třeba brambory ale ještě bezorebně nikdo pěstovat neumí,“ naráží na jedno z pravidel regenerativního přístupu. Snaží se alespoň dodržovat čtyř- až pětileté pauzy na plochách, kde brambory byly, aby půda nebyla vyčerpaná a obnovila se biodiverzita.
Experimentuje také s novými odrůdami odolnými vůči změně klimatu. „To je jeden z důvodů, proč nechci být v ekologickém režimu. Byla bych omezená jen povolenými druhy, které ale většinou nejsou odolné,“ vysvětluje.
Chce nakládat okurky nebo květák
Asi 40 procent odbytu dnes tvoří online supermarket Košík.cz, který ji podpořil hned zkraje, když měla nadúrodu okurek. Od Součkové nakupují i restaurace ze sítě Ambiente – Lokály či Eska – dodává i do prodejen v Poděbradech či Lysé nad Labem. Nakoupit se dá i přímo na farmě. Od poloviny května má navíc každý čtvrtek samoobslužný stánek na Malostranském náměstí v Praze, kde se konají trhy. Platit se bude přes QR kód.
Farmářka navíc hospodářství dál rozvíjí. Zhruba milionovou investici si vyžádá automatická linka na brambory. Součková si vypočítala, že díky ní ušetří osmdesát procent času. Největší investicí ovšem bude zpracovna za stodolou, kde časem hodlá ze svých surovin připravovat hotové produkty, třeba nakládané okurky či květák.
Hala s hygienickým zázemím a šatnami má stát zhruba třináct milionů korun. „Díky novým produktům bychom mohli natáhnout sezonu a měli výpěstky kde uskladňovat. Na konci roku míváme nervy a problémy s cash flow, tak aby to bylo takové klidnější,“ vysvětluje.
I loni farmářka hodně investovala do osiv a pracovní síly. Z původních zhruba 15 hektarů se stalo skoro čtyřicet. Dotace pomáhají, ale závislá na nich Součková není. I když si díky nim pořídila traktor či kombajn, představují byrokracii, bez které by se obešla. Nejraději se totiž „hrabe v hlíně“.
Rozhlížet se a nebýt konzervativní
Součková studovala dálkově zemědělskou univerzitu v Praze, je inženýrkou v ekologickém zemědělství. Studium ji ale v praxi moc nepomohlo. Spíše sahá po zkušenostech svých předků a spoléhá na vlastní experimenty. Jen praxí prý zjistila, že šalvěj odpuzuje škůdce na salátech nebo že okurkám pomůže minimalizovat riziko plísně kefír s vodou.
„Táta mě bral o víkendech do práce a z toho si dnes odnáším spoustu zkušeností. Například že každý plevel je na místě z nějakého důvodu, třeba kvůli tomu, že je tam kyselá půda,“ vypráví.
Stěžování zemědělců v médiích bere jako nezbytný folklor, kterému sama nepodléhá. „Když přišly mrazíky, tak to věděli zelináři týden dopředu a stejně v televizi brečeli. My to stihli ve čtyřech lidech přikrýt plachtami,“ argumentuje. „Jde o to rozhlížet se kolem a nebýt konzervativní,“ radí.
Sama připouští, že rozjet hospodářství je v dnešní době hodně složité a bez zázemí pro začátek v podstatě nemožné. „Kdybych neměla vlastní pozemky, tak si neškrtnu. Nezískala bych ani smlouvu na pacht, protože jsem majitelům nejprve musela ukázat, co umím, než kývli,“ shrnuje.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
