Rašelina začíná být v některých zahradnictvích tabu. Hobby markety ji zatím prodávají dál

Rašelina je běžnou součástí substrátů, zahrádkáři si ji oblíbili pro kyselé pH a přirozenou schopnost zadržovat vodu. Jenže její těžba představuje pro přírodu zátěž, navíc je velkým úložištěm uhlíku. Některé státy proto už její použití pro zahrádkáře zakazují.

Němečtí hobby zahradníci si od příštího roku nebudou moci koupit substráty s rašelinou, ve Velké Británii maloobchodní prodej zakázali již loni. Ti tuzemští se zatím bát nemusejí, ale měli by si pomalu hledat náhražky.

„Vím, že byla vize Evropské unie, aby se zakázal prodej substrátů přes určité procento rašeliny, ale k tomu zatím nedošlo. Je důležité, aby nevznikala nová ložiska a aby spotřebitelé volili substráty s kompostem,“ říká Andrea Kučerová z Botanického ústavu Akademie věd, která se dlouhodobě věnuje rašeliništím.

Schopnost rašeliny vázat uhlík z ní dělá důležitou součást snahy o zpomalení klimatické změny. Na úrovni EU se proto v současné době připravuje metodika pro certifikaci pohlcování uhlíku díky revitalizaci rašelinišť. Spolu s tím by mělo rovněž dojít k postupnému utlumení těžby rašeliny.

Evropa těží většinu světové rašeliny

Rašeliniště jsou typem mokřadů, které zadrží vodu o deseti- až 25násobku své suché hmotnosti. Jsou tedy obřími zásobárnami vody a zároveň cennými biotopy. Rozložený organický materiál – rašelina – přitom přirůstá jen pomalu, zhruba o jeden milimetr až jeden centimetr ročně, vzniká tedy stovky až tisíce let.

Celkově se rašeliniště nacházejí pouze na třech procentech pevniny, nicméně je v nich uložena asi třetina veškerého půdního uhlíku. A osmdesát procent rašeliny se těží v Evropě, především v Pobaltí a v Bělorusku. Největšími evropskými odběrateli jsou Německo a Nizozemsko.

V posledních letech se podařilo na úrovni Evropské unie potvrdit, že rašelina není obnovitelný zdroj. To omezilo její využívání pro energetické účely, které se dodnes praktikuje v Irsku, Finsku či Estonsku. Jinak řečeno, spalováním rašeliny tam vytápějí domy. Někde se z ní dokonce tímto způsobem vyrábí elektřina, třeba ve Finsku, Bělorusku či na Ukrajině.

V letech 2013 až 2017 se každoročně vytěžilo v Evropě bez Ruska 12,1 milionu tun rašeliny na energetické využití a 7,4 milionu tun na neenergetické, tedy zejména pro zahradnictví a lesnictví.

V Česku jsou rašeliniště podle zákona o ochraně přírody a krajiny významným krajinným prvkem. Většina těchto zachovalých biotopů je dnes součástí zvláště chráněných území různých kategorií, kde je těžba zakázaná.

„K těžbě rašeliny v Česku v podstatě nedochází, pouze v minimálním množství k lázeňským účelům,“ sdělila mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí. Těžba pro lázeňské účely je šetrnější, protože se nepoužívají frézy a nedochází k odvodnění velkých ploch.

Těžbu povolil bývalý režim

Průmyslová těžba rašeliny pro zahradnické účely v tuzemsku podle Andrey Kučerové skončila v roce 2020. Navíc šlo o těžbu povolenou ještě za minulého režimu. Před rokem 1989 měl tehdy národní podnik Rašelina Soběslav na těžbu rašeliny monopol a povolení, která přešla na nástupnickou akciovou společnost Rašelina, takže pro zahradnické účely těžila v Česku hlavně ona.

„Aparát, který měl těžbu rašeliny kontrolovat, se po revoluci vytratil, čili bylo tu vakuum. Bohužel na některých lokalitách tak došlo k vytěžení rašeliny téměř až na minerální podloží,“ uvádí Kučerová. Podle stále platného zákona o těžbě rašeliny z roku 1956 se přitom musí ponechat minimálně 60 centimetrů rašeliny, aby mohlo dojít k rekultivaci území.

„Rašelina Soběslav se snažila ještě o prodloužení těžby. To se naštěstí nepodařilo prosadit i díky Českému ramsarskému výboru, který je poradním orgánem ministerstva životního prostředí ve věcech ochrany mokřadů,“ dodává Kučerová.

Společnost Rašelina na zaslané otázky Ekonews neodpověděla. „Dotazy, které jste níže zmínila, jsou některé dost interní. Nemyslím si, že bychom vám na to mohli odpovědět,“ sdělila Petra Máslová Dvořáková, vedoucí marketingu společnosti Rašelina. Jak je patrné z webu společnosti, firma má nyní vlastní plochy těžby a zpracovatelské závody v Bělorusku.

Kompost či kokosové vlákno jako náhražka

Zahradníci mají rašelinu rádi. V substrátech zadržuje vodu a u některých rostlin, jako jsou třeba borůvky či azalky, je výhodou i její kyselé pH. Obě tyto vlastnosti lze ale v substrátu zastoupit, třeba kompostem.

Jan Nussbauer se už zhruba dvacet let pohybuje kolem hnutí Přírodní zahrada (Natur im Garten), které do Česka přišlo ze sousedního Rakouska. Nejprve si nechal certifikovat vlastní zahradu jako ukázkovou přírodní a stal se poradcem. Před šesti lety se pak začal sám profesionálně věnovat pěstování rostlin a založil trvalkové zahradnictví Herba Grata.

„Už od počátku jsem věděl, že chci rostliny pěstovat a nabízet v substrátu bez obsahu rašeliny. Žádný český výrobce však nedokázal takový substrát nabídnout. Spojil jsem se proto s německým producentem, který byl ochotný se mnou projít složitým procesem sestavování pro nás vhodné receptury,“ popisuje Nussbauer.

Dnes rostlinami zásobuje profesionální zahradníky, například Ateliér Flera Ferdinanda Lefflera, zahrady a parky. Pultům zahradnických center se vyhýbá. Podle Nussbauera se v současnosti mezi „profíky“ používá jako náhrada především dřevní a kokosové vlákno či drcené kokosové skořápky. Část se dá nahradit i jemnou kompostovanou kůrou. Minerální složku zajistí menší podíl písku a jílových částic.

Rašelinu k vlastnímu pěstování nepoužívá ani Zahradnictví Flos z Řežu u Prahy, jedno z největších tuzemských zahradnictví. „Vřesovištní rostliny máme z velké části od dodavatelů, tam rašelina obsažena je,“ upřesňuje Magda Švarcová ze Zahradnictví Flos.

I pokojovky to zvládnou

Ani majitelky e-shopu Farmářky z paneláku, které se specializují na prodej pokojových rostlin, rašelinu nepoužívají. Ekosystém rašelinišť přirovnávají k tropickým deštným pralesům, na jejichž ochranu ale lidé slyší třeba kvůli gorilám.

„Na rašeliniště je také vázáno plno druhů rostlin či zvířat, které jinde nenajdeme. Jedná se ale spíše o různé druhy hmyzu a bohužel si veřejnost myslí, že nejsou tak úžasné. Proto i když jsou rašeliniště vzácnější, chrání se méně,“ napsala Ekonews za Farmářky z paneláku Jolana Šádková.

Velké množství vody zvládne zadržet kokosové vlákno nebo kvalitní kompost. Pokud je žádoucí kyselý substrát, lze do něj přidat hrabanku zpod nějakého jehličnatého stromu, který roste na zahradě. „Rašelině se tedy lze snadno vyhnout, a proto není třeba ji využívat a podílet se na devastaci vzácných rašelinišť,“ dodala.

Hobbymarket Hornbach dotazy nereagoval, Obi se k tématu vyjadřovat nechce. Rašelinu a substráty rašelinu obsahující ve své nabídce mají, jak je zjevné z jejich prodejen a e-shopů. Podobně ji stále nabízí například Baumax.