Odpady skrývají nevyužitý potenciál. Český podnikatel Petr Španiel hodlá do konce roku spustit průmyslovou výrobu cihel či zámkové dlažby z odpadu vršícího se na skládkách. Podobné projekty však vznikají také v dalších zemích.
Francouzská firma Gwilen vyrábí dlaždice z mořského sedimentu. V Mexiku využívají invazivní mořské řasy pro výstavbu z ekologických sargabloků a na východolondýnské univerzitě přišli na to, co udělat s částí odpadu po sklizni cukrové třtiny, aby z ní mohli postavit dům.
Žádný z následujících nápadů není zázračným receptem. Všechny ale ukazují, že změna myšlení a přístupu k problémům může přinášet zajímavé výsledky.
Dlaždičky ze dna
Yann Santerre vyrůstal na západě Francie u ústí řeky Vilaine. Nejspíš i proto ho zaujal materiál, kterého se ročně vytěží miliony tun, jen aby nepřekážel. Sediment usazující se v ústích řek a v přístavech přitom může být zajímavý materiál, napadlo vystudovaného architekta a v roce 2017 začal se sedimentem experimentovat.
Hlavní část sedimentu tvoří jíl, který se přirozeně míchá s pískem a zbytky mořských řas. Nyní z něj firma Gwilen Yanna Santerra vyrábí dlaždice a obklady. Zaměřuje se přitom na to, aby byl výsledný produkt co nejšetrnější k přírodě, takže pro barvení používá přírodní pigmenty a materiál nevypaluje.
Santerre uvádí, že pro zajištění potřebné odolnosti materiálu firma využívá diagenezi – proces, při němž se sediment mění na kámen. Díky tomu při výrobě vzniká až čtyřikrát méně emisí uhlíku než při výrobě terakoty.
Před čtyřmi lety Gwilen přišel s novým produktem nazvaným Merazzo. Santerre ho popisuje jako „mořské terazzo“. Terazzo či teraco je materiál, který se ve stavebnictví využívá hlavně pro výrobu schodů, parapetů nebo podlah a tvoří jej cement smíchaný s kamennou drtí, kterou zpravidla tvoří mramor. V Merazzu se podobným způsobem pojí odpad z měkkýšů – úlomky schránek ústřic, mušlí a slávek.
Invazivní plody moře
Mexičan Omar de Jesús Vázquez Sánchez dostal nápad na to, jak využít mořské řasy ve stavebnictví úplnou náhodou. Původem zahradník se svojí firmou odklízel hromady biomasy z hotelových pláží poté, co je vyvrhl mořský příliv, a při tom si všiml něčeho velmi zajímavého. Uschlé řasy byly nečekaně pevné.
Šlo o řasy z rodu hroznovice (Sargassum), které po smíchání se stavební drtí prodává Vázquez pod názvem „sargablock“. Tyto ekologické cihly jsou lehčí než klasické, přičemž každá obsahuje od 40 do 60 procent mořské řasy, uvádí web výrobce. Na dva tisíce cihel padne zhruba 20 tun řasy Sargassum, tvrdí Vázquez.
Hroznovice jsou invazivní řasy, kterých je všude dostatek. S postupným oteplováním klimatu jich navíc přibývá. Není třeba shánět prostor pro pěstování ani je zalévat, natož hnojit. Vázquez ze sargabloků postavil prý od roku 2019 už pět desítek domů, přičemž deset jich daroval potřebným. Od té doby prý Vázquezova firma spotřebovala přes šest tisíc tun řas.
Stavební úřady v mexickém státě Quintana Roo využívání materiálu povolily a podle provedených zkoušek by dům ze sargabloků měl vydržet 120 let.
Využití řas není bezproblémové. Už při jejich sběru se pracovníci vystavují jedovatému sirovodíku, který se vytváří při rozkladu řas. Omar Vázquez se nicméně díky svému nápadu dostal do programu Accelerator Lab Organizace spojených národů.
Domy z cukrové třtiny
Problém s výstavbou domů pro chudé by mohla pomoci řešit také bagasa. Jde o vláknitý zbytek po lisování šťávy z cukrové třtiny a další bioodpad, který se zkouší ve stavebnictví.
Cukrová třtina společně s kukuřicí, rýží a pšenicí patří mezi nejrozšířenější plodiny na světě, přičemž její zpracování produkuje stovky milionů tun odpadu ročně. Z této masy tvoří zhruba 28 procent bagasa, která se díky obsahu celulózy používá na výrobu papíru a papírových produktů nebo se spaluje jako biopalivo. Možná má ale v některých regionech budoucnost i při výstavbě domů.
Výzkumníci z University of East London totiž přišli s cihlou zvanou sugarcrete, ve které vlákninu zkombinovali s pískem a minerály. Její výroba má šestkrát menší uhlíkovou stopu než produkce hliněných cihel, přičemž bagasové cihly prošly standardizovanými testy pro ohnivzdornost, odolnost vůči tlaku, tepelnou vodivost a trvanlivost. Může se tedy používat v izolačních panelech, lehkých tvárnicích, nosném zdivu a podlahových a střešních deskách.
Tvůrci sugarcrete vidí její potenciál hlavně na globálním jihu, kde se cukrová třtina pěstuje. Vynález si nenechali patentovat, aby kdokoliv mohl podle jejich otestovaného postupu cihly vyrábět.
Úplně první budova, která z třtinových cihel vznikla, je součástí Panchsheel Inter College v indické Agře a slouží studentům. Vyrostla ve spolupráci výzkumníků východolondýnské univerzity a indické společnosti Chemical Systems Technologies a jejím účelem je otestovat materiál v reálných podmínkách.
Veronika Novotná
Veronika studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd.
