Část zemědělské komunity v uplynulých dnech exhibovala po Evropě na traktorech za udržení konvenčního zemědělství. To ale nemá v dalších letech a desítkách let, kdy budeme čelit oteplování, šanci. Půdu je třeba ozdravit, vrátit jí uhlík a vodu.
Pravdou je, že konvenční zemědělství v době, kdy dosáhneme zvýšení průměrné teploty planety o 1,5 stupně už v roce 2027 (pár let zpět to mělo být až v roce 2050) a v Česku to bude ještě více, udržet nelze.
Obrovské lány jako tepelné ostrovy spálí úrodu i půdní život. Osobně jsem hovořil s mnoha zemědělci, kteří chtějí náš Model Živá krajina – projekt zahrnující komplexní přístup k nápravě krajiny zádrží vody, obnovou biodiverzity, snížením eroze, retardací vody v hydromelio systémech, zdrsněním částí krajiny, které budou mít i protipovodňový efekt. Už totiž intuitivně ví, že obrovské lány nesou tepelnou smrt.
Jeden velký zemědělec mi minulý rok ukazoval na několika tisících hektarech na Lounsku zasychající ostrovy jeho obilí. Byl zoufalý. Obilí nedozrávalo, ale usychalo.
Křičet, že úhory a ekologické formy zemědělství jsou nesmysl, může jen ten, kdo nechápe, co je půda, co půda potřebuje, co potřebuje krajina a společnost.
Půda, krajina a společnost potřebuje vodu a ochlazení z jejího návratu plynoucí. Nejvíce jí lze zadržet v našich podmínkách tím, že napravíme půdní vlastnosti, vrátíme do ní organiku a tím život, uhlík a tím vodu a tedy chlazení. Stejné množství vody se zadrží novým zdrsněním krajiny mezemi, mokřady, větrolamy, svejly (úpravy krajiny v podobě příkopů zpomalující erozi a odtok vody), tůněmi a tak dále.
Průmyslovým zemědělstvím zničená půda zadržuje pouze 45 litrů vody na kubík a vytváří tak vhodné prostředí pro bleskové povodně, kdy dochází k ničení půdy erozním odnosem.
Zdravá půda s dostatkem edafonu (organismy žijící v půdě, například bakterie) zadrží až 350 litrů na kubík.
Protierozní vyhláškou povolený smyv půdy je zhruba devět tun za rok na hektar. Věda říká, že by neměl překročit čtyři tuny na hektar a rok.
Jenže někteří zemědělci ztrácí až desítky tun půdy za víkend! Možná jsou to právě ti, co nás „oblažili“ zmíněnou traktoriádou. Část zemědělců se tak de facto rozhodla protestovat proti ochraně půdy a přehřívání státu.
99 procent obyvatel však potřebuje nejen potraviny, ale i (čistou) vodu, uhlík, stín a chlazení krajiny. Kdy bude tato většina protestovat proti ničení krajiny a půdy?
V tomto smyslu (veřejných služeb půdy a krajiny) je půda, stejně jako vzduch a voda zčásti i veřejným statkem. Veřejnost tedy navíc má nezcizitelné právo se vyjadřovat k tomu, v jakém stavu je s těmito veřejnými statky a službami nakládáno.
Míst v Česku, kterou jsou postiženy obrovskou vodní erozí, jsou tisíce. Takové „hospodaření“ s půdou by mělo být trestným činem. Naopak ekozemědělství s novými konturami pro zádrž vody by mělo být štědře finančně podporováno, aby se i vyplatilo.
Jiří Malík
Jiří Malík je ochránce přírody a ekolog. Specializuje se na ochranu vodního režimu krajiny, je předsedou Spolku Živá voda. Je spoluautorem modelu Živá krajina, komplexního přístupu, jak učinit českou krajinu odolnou vůči klimatické změně.
