Ekonews se ptají ESG manažerů a manažerek, jak vnímají svoji profesi a co by doporučili všem, kteří s udržitelností ve firmách začínají. Na otázky odpovídala Eliška Froschová Stehlíková, která působila několik let ve společnostech Tchibo či Lidl.
Manažer udržitelnosti či ESG specialista je poměrně nová profese, kterou donedávna v Česku nebylo možné vystudovat. Inženýrský program zaměřený na udržitelnost na Vysoké škole chemicko-technologické teprve letos dokončili první účastníci. Další vysokoškolské programy či vzdělávací kurzy se postupně rozbíhají. Většina manažerů v oboru tak hlavní zkušenosti sbírala v praxi a zároveň v kolotoči legislativních změn.
Co vás baví víc: E, S, nebo G? A proč?
Nejbližší je mi asi pilíř S, protože každé podnikání stojí na lidech. Ať už zaměstnancích nebo zákaznících. V České republice je naštěstí velmi dobře ošetřena celá řada S témat (týkajících se například bezpečnosti práce nebo lidských práv), a tak se český ESG manažer může věnovat krásným projektům, které podporují komunity nebo znevýhodněné skupiny, a vytvářet opravdu významný celospolečenský dopad.
Na pilíři E mě zase baví, co dokážou malé změny. To, jak malé změny v procesech, v mindsetu lidí, v organizaci práce dokážou významně přispívat k ochraně životního prostředí a zároveň mají mnohdy i pozitivní ekonomický přínos.
Který konkrétní přínos pro firemní udržitelnost považujete ze strany ESG za největší?
Paradoxně asi nefinanční reporting. Ačkoli se z něj v případě některých firem stala nepříjemná byrokratická povinnost, ve většině případů otevřela data managementu oči. Pokud nemá firma data, nenastaví dobře měření a nestanoví si na základě těchto dat cíle, nemůže žádná strategie udržitelnosti dlouhodobě fungovat.
Podstatné je také to, že ESG nutí firmy systematicky pracovat s riziky a dopady. Témata jako dodavatelské řetězce, klimatická rizika nebo governance se tak dostávají do strategického řízení firem. ESG také výrazně zvyšuje benchmark a transparentnost, což má dlouhodobě pozitivní vliv na kvalitu rozhodování managementu.
Co naopak pokládáte za nadbytečnost, která kazí této regulaci pověst?
Problém nevidím ani tak v samotné regulaci, ale v míře administrativní složitosti a nejednoznačnosti výkladu, zejména v počátcích implementace. Pamatuju si, jak jsme se trápili v počátcích reportingu nebo při implementaci nařízení, jako bylo EUDR (nařízení proti odlesňování, pozn. aut.) nebo EPBD (směrnice o energetické náročnosti budov).
Kde mají české firmy podle vašich zkušeností největší nedostatky v ESG?
Někdy chybí strategické ukotvení ESG a práce s daty. ESG je často chápáno jako reportingová povinnost, nikoli jako nástroj řízení. Chybí strategie, jasné cíle, odpovědnosti a propojení s byznysem. A další slabinou je greenwashing (ne vždy záměrný) a neschopnost udržitelnost správně a transparentně (a zároveň srozumitelně) komunikovat.
Co byste doporučila začátečníkovi v oboru firemní udržitelnosti, aby co nejrychleji pochopil, o co jde? Ať už jde o knihu, kurz, software či něco jiného.
Úplným začátečníkům bych doporučila on-line kurzy Certified Sustainability Manager v rámci Green Business Academy, které jsou zdarma. Na tvorbě obsahu jsem se společně s kolegy ze společnosti Fair Venture a ostatními experty z praxe sama podílela a domnívám se, že jako první vhled do udržitelnosti slouží skvěle. A pak samozřejmě nemůžu opomenout kurz Sustainability management na VŠCHT pod taktovkou Vladimíra Kočího. To pro mě byla naprosto zlomová zkušenost.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
