Nedostatek elektřiny děsí Čechy. K panice zatím důvod není, ale stát by měl začít stavět nové zdroje

Česku hrozí už za dva roky nedostatek elektřiny, a to třináct až devatenáct hodin ročně. V roce 2035 to může být dokonce 68 hodin, uvádí analýza provozovatelů přenosových soustav. Nedostatek elektřiny nicméně neznamená, že se celá země ponoří na dlouhé hodiny nebo dny do tmy. Běžná domácnost si toho ani nemusí všimnout.

Sdružení provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E vydalo v polovině prosince své každoroční hodnocení zdrojové přiměřenosti ERAA 2025. Tento dokument si klade jednoduchou otázku: „Budou mít státy EU v následujících deseti letech dost výrobních a flexibilních zdrojů elektřiny na pokrytí poptávky?“

Odpověď staví na obrovském množství dat a proměnných a také na dvou zásadních premisách – provoz uhelných elektráren napříč Evropou se přestává vyplácet a bude docházet k jejich odstavování. Představy o rychlém budování náhradních zdrojů jsou výrazně nadhodnocené. Podtrženo, sečteno, velká část evropských států překračuje únosné riziko pravděpodobnosti, že dostatek elektřiny mít nebude.

V případě Česka dokument například explicitně upozorňuje na to, že tuzemské plány na rozvoj větrných elektráren se s největší pravděpodobností nepodaří naplnit. A to nikoliv kvůli tomu, že by v Česku málo foukalo, ale kvůli takzvanému NIMBY efektu (anglická zkratka Not in my Backyard se volně překládá Ne na mém dvorku, pozn. aut.). Češi a Češky často v obecních referendech hlasují proti větrným projektům na území jejich obce.

Co přinesou hodiny temného bezvětří

Celým hodnocením ENTSO-E prostupuje jedna klíčová veličina – hodnota LOLE. Ta udává počet hodin v roce, kdy systém nemá dost zdrojů, aby pokryl veškerou poptávku, a to ani z dovozu. Typicky by taková chvíle nastala třeba v ranní nebo večerní špičce v zimě a ve chvíli, kdy nesvítí ani nefouká, nebo kdy neplánovaně došlo k odstavení bloku v teplárně či v elektrárně.

Dalším faktorem je to, jak si vedou okolní země – zda se potýkají se stejnými problémy, nebo zda mají zrovna slunečno a větrno, a tím pádem elektřinu na rozdávání.

Podle dokumentu hrozí Česku už v roce 2028 třináct až devatenáct hodin, kdy nedokáže pokrýt poptávku po elektřině. V roce 2030 má jít o 18 až 29 hodin, v roce 2033 o 15 až 55 hodin. A za deset let hrozí Česku 21 až 68 hodin bez elektřiny.

Běžná česká domácnost nicméně vůbec nemusí postřehnout, že má Česko jako celek zrovna nedostatek elektřiny. „Když je LOLE třeba dvacet hodin, tak to rozhodně neznamená, že budeme dvacet hodin bez proudu,“ upozorňuje Jiří Gavor, výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií.

V prvé řadě se totiž se situací vypořádává sám trh. Cena elektřiny na krátkodobém trhu vystřelí velmi vysoko, část poptávky tak zmizí sama, protože je komodita prostě příliš drahá. Průmyslové podniky, které část energií nakupují na spotovém trhu, omezí spotřebu.

Pět desítek firem to jistí

Provozovatel přenosové soustavy ČEPS má navíc k dispozici takzvané služby výkonové rovnováhy, kterými udržuje balanc mezi výrobou a spotřebou elektrické energie. Do těchto služeb spadá zhruba 55 subjektů, které jsou schopné měnit svůj výrobní výkon či odběr elektřiny na základě pokynu dispečinku ČEPS. Tradičně jde o elektrárny nebo teplárny, které pro to rezervují část výkonu svých zařízení. Jsou to ale stále častěji i menší hráči: malé výrobní zdroje či bateriová úložiště. Na straně spotřeby jde například o velké průmyslové podniky.

„Typicky například Severočeské doly, které dělají povrchovou skrývku zeminy před těžbou, mohou přerušit provoz, mohou zastavit rypadlo na hodinu či dvě, když je to potřeba, a ČEPS jim za to na základě sjednané smlouvy zaplatí,“ vysvětluje Gavor.

Pokud ani pomocí služeb výkonové rovnováhy nelze docílit potřebné stability a síti opravdu hrozí nerovnováha či zhroucení, existují tři plány popsané ve vyhlášce o stavu nouze v elektroenergetice, jimiž se stát řídí. Jde ale skutečně o manuály krajní nouze.

Tři plány

Pokud ČEPS ví o hrozícím nebezpečí s předstihem, řídí se dle Regulačního plánu. V rámci něj se omezuje část spotřeby vybraných zákazníků. Plán má sedm stupňů, přičemž v tom prvním se vypínají spotřebiče s hromadným dálkovým ovládáním (HDO), typicky například bojlery. Ve druhém stupni se omezuje spotřeba malým zákazníkům bez HDO, v dalších čtyřech stupních jde o velké průmyslové podniky a malé a střední podniky. Nikomu se ale elektřina nevypne úplně.

Pokud je Regulační plán na situaci krátký nebo nastane akutní nedostatek výkonu, ČEPS a provozovatelé distribučních soustav se řídí Vypínacím plánem. V jeho rámci dochází k úplnému přerušení dodávky v konkrétních oblastech. Pokud je to možné, odpojená odběrná místa se střídají.

Poslední Frekvenční plán stojí tak trochu stranou, protože se týká hlavně poruch a nenadálých výpadků. Nastupuje automaticky a jeho cílem je rychle snížit spotřebu, aby nedošlo ke zhroucení celé sítě. Odpojují se proto konkrétní části soustavy.

Kolik hodin systém zvládne

I když nehrozí katastrofické blackouty, je potřeba brát zdrojové hodnocení přiměřenosti vážně. Analýza uvádí pro každou zemi standard spolehlivosti LOLE, tedy bezpečný limit, který je ještě možné akcepovat. Pro Česko je to 6,7 hodiny. „Norma spolehlivosti je hranice, po jejímž překročení se celospolečensky a ekonomicky vyplatí postavit další zdroj,“ vysvětluje vedoucí analytik organizace Fakta o klimatu Jan Krčál.

„Cíl tedy není mít LOLE nula. Ve chvíli, kdy vám LOLE vyskočí na tři až čtyři hodiny, tak podle dané metodiky je racionální nic nedělat, protože stavět nový zdroj kvůli třem hodinám v roce se zkrátka nevyplatí,“ říká Krčál.

Jenže už při sedmi hodinách stavba pro Česko dává smysl. Podle konstant a proměnných, na nichž hodnocení zdrojové přiměřenosti stojí, by náklady případné nedodávky elektřiny, ať už finanční nebo celospolečenské, byly příliš vysoké.

Vydání celoevropského hodnocení zdrojové přiměřenosti se časově potkává s jednou podstatnou událostí tuzemské energetiky. Miliardář Pavel Tykač loni v listopadu oznámil, že už příští rok se jeho energetické skupině Sev.en nevyplatí provozovat uhelné elektrárny Chvaletice a Počerady a teplárnu Kladno.

Zpráva ENTSO-E s těmito zdroji pro rok 2028 nepočítá. Nicméně ČEPS se má ještě do konce letošního ledna vyjádřit k tomu, zdali soustava výrobny elektřiny a tepla ze skupiny Sev.en potřebovat bude, či nikoliv. A pokud ano, bude muset stát (konkrétně ČEPS a Energetický regulační úřad) přijít s plánem, jak dlouho budou potřeba a jak bude probíhat jejich provoz.

Plyn jako nejlevnější řešení

Uhelným elektrárnám zvoní hrana a je potřeba za ně co nejrychleji najít náhradu, která se bude dát řídit. To znamená rychle zapnout a vypnout v případě, že zrovna nebudou dostatečně vyrábět obnovitelné zdroje. „Bude se stavět ten nejlevnější možný flexibilní zdroj, což jsou dnes špičkovací plynové elektrárny s otevřeným cyklem,“ uvádí Krčál.

Z čistě ekonomického hlediska je žádný byznysmen kvůli desítkám hodin ročně nepostaví. Zvlášť když je plynová elektrárna fosilní zdroj a uhlíková neutralita mu dříve či později zaklepe na dveře.

Stát tedy musí vytvořit pobídku pro stavbu nové plynové elektrárny – takzvané kapacitní mechanismy. V rámci nich by nové zdroje dostávaly zaplaceno za to, že vůbec existují a jsou připravené dodávat elektřinu, ne pouze za to, že zrovna vyrábějí.

Aby mohl stát tento kapacitní mechanismus vypsat, musí mu to posvětit Evropská komise. A je větší pravděpodobnost, že to Brusel odsouhlasí, pokud Česko bude mít v predikcích vysoké LOLE, a tím pádem velké riziko nedodávek.

„Evropská komise se o kapacitních mechanismech s nikým bavit nebude, pokud u dané země neuvidí vysoké hodnoty LOLE. Kromě hrozby je zpráva ERAA 2025 také velkou příležitostí k tomu, aby se v jednotlivých členských státech začalo něco dít,“ myslí si Krčál.